Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.12.1999, sp. zn. IV. ÚS 250/98 [ usnesení / ZAREMBOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:4.US.250.98

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1999:4.US.250.98
sp. zn. IV. ÚS 250/98 Usnesení IV. ÚS 250/98 Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců a JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti manželů F.B. a E.B., oba zastoupeni JUDr. V.F., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 1998, sp. zn. 44 Co 55/98, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelé se svou včas podanou ústavní stížností domáhají zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, jehož výrokem I. byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. října 1997, čj. 45 C 84/96-25, kterým byla stanovena stěžovatelům povinnost uzavřít s manžely B. a R.K. kupní smlouvu ohledně prodeje ve výroku rozsudku blíže specifikovaného bytu, jejíž úplný text byl součástí výroku, a výrokem II. o náhradě nákladů změněn rozsudek soudu I. stupně. Podle názoru stěžovatelů bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně zasaženo do jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatelé uvádějí, že ochrana práva na spravedlivý proces je pod ochranou státní moci, tedy podle čl. 90 Ústavy ČR soudu, který je především povolán k tomu, aby stanoveným způsobem poskytoval ochranu právům, přičemž soudce, který o věci rozhoduje, je podle čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR vázán zákonem. Stěžovatelé mají za to, že tato ústavně zaručená práva byla v jejich případě porušena, neboť podle jejich názoru smlouva o uzavření budoucí smlouvy, kterou uzavřeli její účastníci dne 19. 8. 1992, je smlouvou absolutně neplatnou podle §39 o.z., neboť obsah této smlouvy odporuje zákonu, jelikož tento prodej bytu v čase uzavření předmětné smlouvy způsobem, jež účastníci ujednali, vylučoval. Na tom podle stěžovatelů nic nemění skutečnost, že v době uzavírání smlouvy, v daném případě v době rozhodování soudu, zákon č. 72/1994 Sb., takový převod umožňuje, neboť tím nemohl být dodatečně konvalidován protiprávní stav, jejž smlouva o budoucí smlouvě založila. Kromě toho stěžovatelé poukazují na to, že důvodnost jejich stížnosti brojící proti nespravedlivému procesu je dána dále i tím, že Krajský soud v Brně nesprávně posoudil i otázku nákladů řízení, když rozhodnutí soudu prvého stupně změnil v neprospěch odvolatelů, neboť úspěšní žalobci sami limitovali náklady řízení a výši svého maximálního požadavku k jejich úhradě, což také soud I. stupně v celém rozsahu akceptoval. Způsobu stanovení výše nákladů Krajským soudem vykazuje podle stěžovatelů nesprávnosti i v tom směru, že nepřihlíží ke skutečnosti, že nejméně dva úkony právní pomoci vůči žalobcům byly zastupujícím advokátem poskytnuty podle advokátního tarifu účinného před 1. červencem 1996. Z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojených příloh, a dále z obsahu vyžádaného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 45 C 84/96, Ústavní soud zjistil, že spornou se mezi stranami občanskoprávního sporu stala skutečnost, zda smlouva o budoucí smlouvě uzavřená podle §50a o.z. mezi stěžovateli, jako budoucími prodávajícími, a B. a R.K., jako budoucími kupujícími, ohledně prodeje bytu 1. kategorie situovaného v 1. patře domu č. p. 3481, o.č. S. v k.ú. Ž., je platným právním úkonem, který má veškeré náležitosti vedoucí k tomu, aby v souladu s ní byla uzavřena řádná kupní smlouva. Z hlediska ústavněprávního se Ústavní soud zaměřil na posouzení, zda ve věci dosud rozhodující obecné soudy při svém rozhodování nevybočily ze zákonem daných mezí, a to jak v rovině hmotněprávní, tak v rovině procesněprávní, a to se závěrem, že nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelů, pokud tito namítají, že obecné soudy v dosavadních řízeních postupovaly způsobem, který představuje porušení jejich práva na spravedlivý proces. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že obecné soudy vzaly v úvahu všechny námitky stěžovatelů, o které tito opírali své tvrzení, že smlouva o budoucí smlouvě trpí nedostatky, které brání tomu, aby na základě ní byla uzavřena definitivní smlouva o prodeji bytu. Ústavní soud neshledal na závěrech obecných soudů, ohledně platnosti smlouvy o smlouvě budoucí, a to jak z hlediska její určitosti, tak z hlediska toho, že k jejímu uzavření došlo v době jiné právní úpravy než jaká platila v době rozhodování obecných soudů, pochybení, která by odůvodňovala tvrzení stěžovatelů o porušení jejich práva na spravedlivý proces. Při posuzování eventuálního zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelů vzal v úvahu Ústavní soud i skutečnost, nijak nezpochybňovanou v dosavadních řízeních před obecnými soudy samotnými stěžovateli a navíc výslovně uvedenou i v odůvodnění ústavní stížnosti, totiž, že změna v jejich úmyslu realizovat dobrovolně definitivní prodej bytu do vlastnictví budoucích kupujících, oprávněných ke koupi na základě předmětné smlouvy o budoucí smlouvě, v níž se k prodeji zavázali ve lhůtě do 1. 4. 1995, nastala mimo jiné i s ohledem na změnu finančních relací na trhu s byty, kdy ve srovnání s obdobím uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě došlo k výraznému nárůstu tržních cen bytů, což vedlo stěžovatele k tomu, že odmítli kupní smlouvu o prodeji bytu uzavřít, a v důsledku toho pak budoucí kupující ze smlouvy o budoucí smlouvě využili svého práva a uzavření kupní smlouvy se domáhali soudní cestou. Rovněž neshledal vybočení z ústavně daných mezí rozhodování ten právní závěr obecných soudů, podle něhož je pro posouzení toho, kdy smlouva o převodu bytu může být uzavřena, rozhodující její srovnání s právní úpravou platnou k datu jejího skutečného uzavření, v této věci tedy k datu rozhodnutí soudu. Poukazují-li stěžovatelé na to, že tímto právním názorem se obecné soudy dostaly do rozporu s §31 odst. 1 věta druhá zákona č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jde o tvrzení zjevně neopodstatněné, neboť cit. ustanovení dopadá na případy, kdy před účinností zákona č. 72/1994 Sb., došlo na základě dosavadních právních předpisů ke vzniku vlastnického práva k bytům. Toto ustanovení nemůže nic změnit na tom, že stěžovatelé smlouvou o budoucí smlouvě, projevili vůli ve lhůtě v ní uvedené, za cenu v ní sjednanou, převést do vlastnictví budoucích kupujících byt ve smlouvě dostatečně určitě specifikovaný. Pro ilustraci vztahu právní úpravy v době uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě k právní úpravě v době uzavírání definitivní smlouvy o převodu vlastnického práva k bytu je možno uvést, že zcela diametrálně odlišně by bylo třeba posoudit takový žalobní návrh, který by směřoval k uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k bytu v situaci, kdy by právní úprava takový převod neumožňovala, což ovšem zjevně není případ, který je předmětem ústavní stížnosti, kde naopak v době rozhodování soudu právní úprava takovou dispozici s vlastnickým právem umožňuje. Pokud pak stěžovatelé nesouhlasí s dalším výrokem odvolacího soudu, uvedeným pod bodem II., pak ani v tomto případě Ústavní soud neshledal důvodu ke svému zásahu, a to s přihlédnutím k tomu, že posuzovaná problematika se týká otázky náhrady nákladů řízení, resp. jejich výše, která sama o sobě zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Z uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost stěžovatelů podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. prosince 1999 JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1999:4.US.250.98
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 250/98
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 21. 12. 1999
Datum vyhlášení  
Datum podání 29. 5. 1998
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Zarembová Eva
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
  • 40/1964 Sb., §39, §50
  • 72/1994 Sb., §31 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík smlouva
interpretace
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-250-98
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 32438
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-28