ECLI:CZ:US:1999:4.US.343.99
sp. zn. IV. ÚS 343/99
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. D., zastoupené JUDr. J. J., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 1999, sp. zn. 15 Co 78/99 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 10. 1998, č.j. 7 C 232/97-24, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 14. 7. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 1999, sp. zn. 15 Co 78/99 a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 10. 1998, č.j. 7 C 232/97-24, jimiž byl pravomocně zamítnut návrh stěžovatelky na určení, že smlouva o nájmu nebytových prostor a spolupráci při zajišťování servisu, uzavřená dne 22. 7. 1996 mezi J. D. a J. H., je neplatná. Současně byl zamítnut návrh stěžovatelky, aby proti napadenému rozsudku krajského soudu bylo připuštěno dovolání za účelem posouzení otázky zásadního právního významu, tj. existence aktivní legitimace stěžovatelky k podání návrhu na určení neplatnosti smlouvy v situaci, kdy sama účastníkem této smlouvy není.
Stěžovatelka je přesvědčena, že postupem obou soudů bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), byla poškozena na svých právech a byla jí zmařena možnost domáhat se náhrady škody vzniklé nařízeným předběžným opatřením Okresního soudu v Novém Jičíně, přičemž poukázala na čl. 36 odst. 2 a 3 Listiny. Aniž by svá tvrzení odůvodnila řádnou ústavněprávní argumentací uvedla, že porušení spatřuje v tom, že dle jejího názoru obecné soudy odepřely projednat její žalobu na určení neplatnosti nájemní smlouvy za situace, kdy v řízení o žalobě na vyklizení nemovitosti dochází k průtahům, když téměř po dvou letech nebylo dosud v této věci jednáno, takže lze důvodně očekávat, že žaloba bude okresním soudem projednána až poté, kdy již platnost uzavřené smlouvy o nájmu skončí (v lednu 2000). Z toho dovozuje, že naléhavý právní zájem na určení neplatnosti byl za takové situace dán, neboť žalobou na vyklizení nemovitostí není schopna se svého práva dovolat, a požádala o přednostní projednání své věci Ústavním soudem ve smyslu §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Jak vyplývá z napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, odvolací soud nevyhověl návrhu stěžovatelky na vyslovení přípustnosti dovolání, nicméně svým postupem stěžovatelka vytvořila stav, kdy mohla využít dovolání ve smyslu §239 odst. 2 o.s.ř. (obdobně viz usnesení IV. ÚS 93/98, publikované pod č. 36 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 10).
Kromě toho Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka nebyla zbavena práva na soudní ochranu. Zamítnutí žaloby pro nedostatek věcné aktivní legitimace, jak se v dané věci stalo, je v souladu s ustálenou judikaturou obecných soudů a je též konformní s dosavadní judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, zveřejněný pod č. 35 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3). Okresní soud v Novém Jičíně posoudí v jiném řízení, vedeném u něho pod sp. zn. 7 C 164/97, spornou věc jako otázku předběžnou.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 1999
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj