Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24.10.2000, sp. zn. I. ÚS 480/98 [ nález / KLOKOČKA / výz-3 ], paralelní citace: N 153/20 SbNU 83 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:1.US.480.98

sp. zn. I. ÚS 480/98 Nález Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu ve věci ústavní stížnosti stěžovatele - P., a.s., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 1998, sp. zn. 15 Co 602/98, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 8. 1998, č. j. 16 C 247/97-7, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 1998, sp. zn. 15 Co 602/98, se zrušuje. Odůvodnění: I. Návrhem podaným Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 1998, sp. zn. 15 Co 602/98. Stěžovatel ke své stížnosti uvedl, že svou žalobu ze dne 31. 7. 1997 vzal v průběhu řízení částečně zpět svým podáním ze dne 22. 10. 1997. Podáním ze dne 22. 7. 1998 pak vzal stěžovatel svou žalobu zpět i co do zbytku, neboť vedlejší účastník (tj. žalovaný - město Karlovy Vary, dále jen "vedlejší účastník") celou žalovanou částku zaplatil dne 4. 7. 1998. Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 19. 8. 1998, č. j. 16 C 247/97-7, řízení zastavil a současně uložil vedlejšímu účastníkovi (tj. městu Karlovy Vary), povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku ve výši 23 548 Kč. Proti tomuto usnesení podal vedlejší účastník dne 9. 9. 1998 odvolání a zároveň navrhl, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení soudu prvního stupně. Prvoinstanční soud doručil odvolání vedlejšího účastníka právnímu zástupci stěžovatele s výzvou k vyjádření. Právní zástupce stěžovatele se k tomuto odvolání vedlejšího účastníka vyjádřil podáním ze dne 1. 10. 1998. Toto jeho podání bylo doručeno Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 6. 10. 1998, jak vyplývá z přijímacího razítka podatelny. Obě vyhotovení tohoto vyjádření stěžovatele k odvolání vedlejšího účastníka však Okresní soud v Karlových Varech vrátil zpět právnímu zástupci stěžovatele. Z podacího razítka na obálce přitom vyplývá, že dopis byl na poštu v Karlových Varech podán dne 8. 10. 1998. Stěžovatel konstatoval, že tímto obecný soud prvního stupně odmítl převzít jeho podání, resp. podání učiněné jeho právním zástupcem, přičemž průvodní dopis k této vrácené zásilce přiložen nebyl. V návaznosti na výše uvedené podal stěžovatel dne 9. 10. 1998 stížnost předsedkyni okresního soudu, neboť postupem soudu prvního stupně mu bylo znemožněno učinit podání k soudu, tj. vyjádřit se k odvolání vedlejšího účastníka, ke kterému byl soudem vyzván. Současně zaslal soudu zpět obě vyhotovení svého vyjádření k odvolání ze dne 1. 10. 1998. Stěžovatel uvedl, že na svou stížnost neobdržel žádnou odpověď a obě vyhotovení jeho vyjádření k odvolání mu byla okresním soudem opětovně vrácena. Současně obdržel usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 1998, sp. zn. 15 Co 602/98, kterým bylo o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 8. 1998 ve výroku o nákladech řízení změněno tak, že se žádnému účastníku právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Stěžovatel namítá, že uvedeným postupem se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z článků 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť byla dle jeho názoru porušena základní zásada soudního řízení - a to rovnost účastníků. Ústavní soud vyzval obecné soudy ve smyslu ust. §42 odst. 4 a §76 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších přepisů, k vyjádření k ústavní stížnosti. Krajský soud v Plzni k uvedené věci sdělil, že ústavní stížnost se týká postupu soudu prvního stupně, a proto se ke skutečnostem ve stížnosti uvedeným, nemůže vyjádřit. Okresní soud v Karlových Varech se vyjádřil v tom smyslu, že ke stížnosti nemůže podat žádné bližší vysvětlení. Uvedl, že v předmětném spise, č. j. 16 C 247/97, není žádný pokyn, resp. referát, který by ukládal kanceláři vrátit zpět stěžovateli jeho vyjádření k odvolání. Dále poznamenal, že v předmětném spise byl proveden úřední záznam, svědčící o skutečnosti, že vyjádření stěžovatele k odvolání bylo předloženo ve spise Spr. 11/98 dne 27. 10. 1998. Okresní soud uvedl, že ke stížnosti právního zástupce stěžovatele se vyjádřil 27. 10. 1998 a spis byl dále předán k dalšímu vyjádření vedoucí občansko-právní kanceláře. Ústavní soud vycházel při posuzování uvedené věci ze spisových materiálů ke sp. zn. 16 C 247/97 a sp. zn. Spr. 11/98, vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech. Ze spisových materiálů k uvedené věci vyplývá, že okresní soud reagoval na stížnost stěžovatele ze dne 9. 10. 1998 dopisem ze dne 16. 11. 1998, který byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 20. 11. 1998 (tj. až po podání této ústavní stížnosti). Z předmětného sdělení okresního soudu adresovaného právnímu zástupci stěžovatele vyplývá, že soud potvrdil všechny shora uvedené skutečnosti, jež namítá stěžovatel (tzn., že dne 19. 8. 1998 bylo řízení v uvedené věci zastaveno, dne 9. 9. 1998 podal vedlejší účastník odvolání do nákladů, 14. 9. 1998 byl opis tohoto odvolání zaslán právnímu zástupci stěžovatele, 28. 9. 1998 byl spis okresním soudem zaslán Krajskému soudu v Plzni, který o věci rozhodl dne 12. 10. 1998). Z vyjádření okresního soudu je dále patrné, že dne 6. 10. 1998 soudu došlo vyjádření stěžovatele k odvolání, jež však bylo v obou vyhotoveních vráceno 8. 10. zpět právnímu zástupci stěžovatele. Soud k tomu uvedl, že v té době už byl spis, č. j. 16 C 247/97, u Krajského soudu v Plzni. V závěru svého sdělení se okresní soud stěžovateli omluvil za okolnost, že mu bylo jeho vyjádření k odvolání vráceno a že se tak stalo zřejmě omylem kanceláře. II. Ústavní soud, v návaznosti na svou ustálenou judikaturu, je ve vztahu k obecným soudům svou činností povolán k tomu, aby dbal na procesní čistotu soudního řízení. V uvedené věci dospěl k závěru, že postupem okresního soudu došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele zaručených v článcích 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny. Odůvodnil přitom svůj zásah do soudní moci tak, že obecný soud v uvedeném případě vykročil z mezí a zásad spravedlivého procesu stanovených v článcích 36 a násl. Listiny. Ve smyslu ustanovení §3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") má být občanské soudní řízení zárukou zákonnosti a má sloužit jejímu upevňování a rozvíjení, přičemž je každému zaručeno právo domáhat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno. Uvedené ustanovení navazuje na článek 36 Listiny základních práv a svobod a zároveň je také procesním vyjádřením práva domáhat se u orgánu, který je k tomu povolán, ochrany proti tomu, kdo právo ohrozí nebo poruší ve smyslu ustanovení §4 občanského zákoníku. V předmětné věci byla postupem soudu, který odmítl převzít řádně zaslané vyjádření stěžovatele k odvolání vedlejšího účastníka, porušena základní zásada soudního řízení - a to rovnost účastníků před soudem, neboť jednomu účastníkovi bylo umožněno činit procesní úkony a podání u soudu a druhému ne. Pokud soud bez dalšího odmítl převzít od účastníka řízení podání, postupoval v rozporu s ustanovením §3 o. s. ř. a zároveň také v rozporu s články 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. V uvedeném případě přitom nemá právní relevanci ani případné nedodržení lhůty k podání vyjádření ze strany stěžovatele. Obecné soudy ostatně tuto v úvahu přicházející okolnost ponechaly zcela bez komentáře. Rozhodující pro posouzení této věci je však ta skutečnost, kdy obecný soud prvního stupně zcela v rozporu se zásadou procesní čistoty neoprávněně odmítl řádně doručené podání. Proto ani omluva soudu učiněná v tom smyslu, že k vrácení vyjádření došlo zřejmě omylem, nemůže být pro stěžovatele dostatečnou satisfakcí, pokud nelze zcela vyloučit, že právě tímto, ze strany soudu nepřijatým podáním, mohl stěžovatel ovlivnit rozhodnutí odvolacího soudu v uvedené věci (a to samozřejmě nehledě na konečný výsledek soudního sporu). V daném případě skutečně došlo ke změně výroku o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud při zvažování věci vzal ohled na to, že odvolací soud, jak vyplývá ze zaslaného spisu, obdržel ze strany prvoinstančního soudu vyjádření stěžovatele k odvolání vedlejšího účastníka až po vydání svého rozhodnutí v uvedené věci. Přesto právě toto rozhodnutí soudu druhého stupně označil správně stěžovatel za rozhodnutí, které je v rozporu s jeho základními právy a svobodami, neboť navazuje na chybný procesní postup soudu prvního stupně, s nímž bezprostředně souvisí. Ústavní soud posoudil stěžovatelem namítané porušení jeho základních práv a svobod upravených v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tak, že k porušení práv ve smyslu citovaného ustanovení ze strany obecného soudu nedošlo. Ve smyslu ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. k projednání odvolání není třeba nařizovat jednání, pokud odvolání směřuje proti usnesení. Vzhledem k této okolnosti tedy nebyl odvolací soud povinen věc veřejně projednat. I když nedošlo k porušení zásad soudního řízení zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny dospěl Ústavní soud k závěru, že v řízení před obecným soudem nebyly dodrženy principy řádného procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a zrušením usnesení Krajského soudu v Plzni podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vytvořil prostor pro opětovné posouzení rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 8. 1998, č. j. 16 C 247/97-7. Zároveň se tím stěžovateli otevírá možnost řádně uplatnit své argumenty k odvolání vedlejšího účastníka. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně 24. října 2000