infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-166-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 01.11.2000, sp. zn. II. ÚS 100/2000 [ nález / JANŮ / výz-3 ], paralelní citace: N 159/20 SbNU 127 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:2.US.100.2000

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Označení žalovaného v restitučním sporu

Právní věta Poučovací povinnost podle §5 občanského soudního řádu vystupuje do popředí zejména v případech, kdy se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky majetkových a jiných křivd, vzniklých porušováním obecně uznávaných lidských práv a svobod. Proto je nezbytné, aby soudy věnovaly jejímu splnění náležitou péči, aniž by porušily nestrannost soudu vůči účastníkům. Jestliže soud poučí účastníka nepříliš jasným, a proto zavádějícím způsobem, účastník se tímto poučením řídí, soudy jeho žalobu z tohoto důvodu zamítnou, došlo ke zmaření možnosti meritorního projednání restitučního nároku, což v konečných důsledcích vede k porušení čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod.

ECLI:CZ:US:2000:2.US.100.2000
sp. zn. II. ÚS 100/2000 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti D. L., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19.11.1999, ve věci sp. zn. 11 Co 160/99, a proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 3.12.1998, č.j. 8 C 107/98-89, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19.11.1999, ve věci sp. zn. 11 Co 160/99, a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 3.12.1998, č.j. 8 C 107/98-89, když prvním z napadených rozsudků byl potvrzen druhý z nich, jímž byla zamítnuta žaloba se žádostí, aby žalovanému, označenému původně jako Česká republika - Domovy mládeže Mariánské Lázně, posléze jako Česká republika - Ministerstvo školství byla uložena povinnost uzavřít s ním dohodu o vydání nemovitostí podle zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel se domnívá, že pokud obecné soudy nehodnotily provedené listinné důkazy týkající se práva hospodaření či vlastnictví k předmětným nemovitostem s náležitou pečlivostí, či pokud neprovedly všechny důkazy, které byly navrhovány, jedná se o zásadní pochybení, v němž lze spatřovat porušení práva zaručeného Listinou základních práv a svobod v čl. 36 odst. 1, tj. práva na spravedlivý proces. Přitom si stěžovatel uvědomuje, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných a není také vrcholem jejich soustavy, a nepřísluší mu ani přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy, neboť jeho úkolem je bdít nad dodržováním ústavně zaručených základních práv a svobod, a proto žádá, aby napadená rozhodnutí byla zkoumána právě jen z hlediska, zda jimi nebylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K výzvě soudu stěžovatel posléze ústavní stížnost doplnil o některá další tvrzení, když kromě pochybností o existenci právního subjektu - Domovy mládeže Mariánské Lázně (jak je zapsán v katastru nemovitostí) nebo Domovy mládeže v Mariánských Lázních (jak je označen ve zřizovací listině z 25.10.1991), a pochybností o jeho vlastnickém právu či právu hospodaření ke sporným nemovitostem, polemizuje s názorem Nejvyššího soudu ČR uvedeném z odůvodnění jeho rozsudku ze dne 14.7.1998 ohledně předpokladů k získání statutu oprávněné osoby. V návaznosti na poslední problémový okruh stěžovatel dodává, že jeho právo na spravedlivý proces bylo porušeno i tím, že odvolací soud své rozhodnutí opírá o komentovaný názor Nejvyššího soudu, který nemá oporu v zákonné úpravě. Za takové situace údajně překročil odvolací i dovolací soud meze interpretace zákona určené pravidlem vyjádřeným v čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR Krajský soud v Plzni odkázal ve svém vyjádření plně na odůvodnění napadeného rozsudku, zejména na tu partii, z níž vyplývá, že Česká republika - Ministerstvo školství není pasivně legitimovanou. Vzhledem k nedostatku pasivní legitimace žalovaného subjektu neshledává tento soud ústavní stížnost důvodnou. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sdělilo ústy ministra, že má naprostou důvěru v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a plně se ztotožňuje s jeho výrokem. Zdůraznilo, že ministerstvu nepřísluší ani nikdy nepříslušelo právo hospodaření k nemovitostem, které mají být předmětem vydání. Ministerstvo se současně vzdalo postavení vedlejšího účastníka. Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti navrhovatelova podání. Ústavní stížnost byla podána včas, stěžovatel oprávněný k jejímu podání byl řádně zastoupen a vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Proto byla ústavní stížnost shledána přípustnou. Věc byla v další fází řízení přezkoumána z hlediska její opodstatněnosti. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů, včetně spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 8 C 107/98 (původně sp. zn. 8 C 252/95) a posouzením právního stavu došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému obecného soudnictví, jakožto orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat pouze v případě, že soudy nepostupují v souladu s principy zařazenými do hlavy páté Listiny zakotvující práva na soudní a jinou právní ochranu (a z tohoto důvodu nemůže Ústavní soud posuzovat legalitu konkrétních rozhodnutí, pokud jimi nedošlo ke kvalifikovanému zásahu do základních práv a svobod). Stěžovatel namítá, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Takové porušení Ústavní soud neshledal. Stěžovatel měl možnost ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhat se stanoveným způsobem svých práv a soud mu tuto ochranu neodepřel, když v řádně vedeném soudním procesu přijal jeho žalobu, řádně ji projednal a předepsaným způsobem o ní rozhodl. Tím soud poskytl stanoveným způsobem ochranu právům a naplnil postulát formulovaný v čl. 90 Ústavy. Je nezbytné připomenout, že kontradiktorní soudní proces je, kromě jiných, charakterizován zásadou dispoziční a zásadou projednací. Je proto na účastnících, aby řádně a adekvátně volenými právními prostředky uplatňovaly svoje subjektivní hmotná práva a právem chráněné zájmy. To platí také v restitučních sporech navazujících na případy, kdy povinná osoba odmítá dobrovolně vyhovět výzvě oprávněné osoby. Význam mimořádnosti restitučních procesů odůvodňuje též náležitou péči plnění poučovací povinnosti soudu vůči účastníkům (např. v obecné podobě podle §5 obč. soudního řádu, dále též podle §43 odst. 1 obč. soudního řádu apod.) , avšak i tato povinnost má svoje meze, je soustředěna především na poučení o procesních právech tak, aby nebyla porušena nestrannost soudu vůči účastníkům. Je notorietou, že ve sporném řízení určuje okruh účastníků soudního řízení žalobce (§90 obč. soudního řádu), když žalovaným je ten, koho žalobce za žalovaného označí. Poučovací povinnost dle §43 odst. 1 obč. soudního řádu míří k tomu, aby mohly být odstraněny vady žaloby, tj. též v označení účastníků řízení. Splní-li soud povinnost poučit žalobce, je již jen věcí žalobce, zda vady odstraní nebo zda vady zůstanou neodstraněny a tak bude dán důvod k zastavení řízení. I tato poučovací povinnost má svoje limity, neboť soud nemůže účastníky poučovat o jejich hmotných právech, protože v takovém případě by již šlo o návod k úspěšnému postupu v soudním řízení. Ze spisu Okresního soudu v Chebu vyplývá, že v posuzovaném případě stěžovatel nejprve označil žalovaného jako Česká republika - Domovy mládeže Mariánské Lázně (č.l. 1), povinná osoba s ním však korespondovala na hlavičkovém papíře s označením "Domovy mládeže Mariánské Lázně" a používala razítko s tímtéž označením (např. čl. l. 23), žalovaný poskytl soudu i zřizovací listinu, kterou mu byla udělena právní subjektivita, v podání ze dne 12.12.1996 upřesnil žalobce označení žalovaného na Česká republika - Ministerstvo školství, organizačně nižší složka Domovy mládeže Mariánské Lázně, při jednání dne 3.4.1997 však požádal, aby soud nebral toto podání v úvahu. Je pravdou, že na nesprávné označení žalovaného subjektu nebraly soudy v prvních fázích řízení zřetel, teprve v rámci dovolacího řízení byla tato vada náležitě akcentována. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 3.9.1998, č.j. 8 C 242/95-77 byl stěžovatel vyzván k odstranění vady a poučen v uvedeném smyslu. Na tuto výzvu upravil stěžovatel označení žalovaného na "Česká republika - Ministerstvo školství se sídlem 110 00 Praha 1, Karmelitská 5 (organizačně nižší složka Domovy Mládeže Mariánské Lázně, 353 01 Mariánské Lázně, Klíčová 4). Ve vyjádření Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 8.10.1998 (č.l. 81-85) se výslovně poukazuje na okolnost, že Domov mládeže v Mariánských Lázních je samostatnou právnickou osobou a namítá se nedostatek pasivní legitimace označeného žalovaného. Poté, co soud I. stupně žalobu stěžovatele opětovně zamítl, právě pro nedostatek pasivní legitimace, podává stěžovatel proti rozsudku odvolání, v němž sice expressis verbis uvádí, že bude zřejmě namístě, aby případné řízení pokračovalo také vůči subjektu Domov mládeže, Mariánské Lázně, Klíčová 4 (č.l. 96), avšak jeho návrh je formulován tak, aby soud připustil přistoupení účastníka označeného jako "Česká republika - Domov mládeže, Mariánské Lázně, Klíčová 4" (č.l. 97). Naprosto logickým důsledkem stěžovatelova postupu byl proto potvrzující rozsudek odvolacího soudu ze dne 19.11.1999, v němž se soud vyjádřil také o návrhu na přistoupení dalšího účastníka, když k tomu uvedl, že právní opodstatnění nemá nárok (správně má být "návrh") na připuštění do zřízení (správně "řízení") dalšího účastníka na straně žalovaného, totiž České republiky - Domov mládeže, již vzhledem k tomu, že by šlo opět o stát s uvedením dalšího subjektu, který není státním orgánem a nemůže proto jménem státu jednat. Je proto evidentní, že výsledek soudního řízení výrazně ovlivnil stěžovatel volbou nevhodných postupů, a proto nemůže být neúspěch v soudním řízení považován za porušení jeho práva na spravedlivý proces (viz též princip vigilantibus iura, když se navíc poznamenává, že stěžovatel byl od počátku řízení zastoupen právně kvalifikovanými osobami). Neobstojí ani stěžovatelova námitka o porušení čl. 82 odst. 1 Ústavy. Bez ohledu na to, že některé vývody dosažené interpretací příslušných hmotně právních ustanovení by mohly být považovány za nesouladné s dosavadní judikaturou Ústavního soudu, neučinil stěžovatel v řízení před obecnými soudy takové kroky, které by mohly vést k meritornímu projednání jeho nároku, v jehož rámci by se případné nepříznivé důsledky namítané interpretace mohly projevit. Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. listopadu 2000

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2000:2.US.100.2000
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 100/2000
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 159/20 SbNU 127
Populární název Označení žalovaného v restitučním sporu
Datum rozhodnutí 1. 11. 2000
Datum vyhlášení  
Datum podání 17. 2. 2000
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Janů Ivana
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §5, §43
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík poučovací povinnost
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-100-2000
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 35818
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-26