infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-339-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24.10.2000, sp. zn. II. ÚS 325/2000 [ nález / PROCHÁZKA / výz-3 ], paralelní citace: N 154/20 SbNU 89 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:2.US.325.2000

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Bezdůvodné obohacení získané z užívání neoprávněné stavby

Právní věta Pokud stavby tratě i komunikace byly již zrealizovány před uzavřením kupních smluv, tj. před okamžikem převodu pozemků do vlastnictví státu, neexistuje tudíž překážka k vydání pozemků. Oprávněným osobám se vydávají pouze pozemky a nikoli stavby na nich postavené. Ustanovení §135c řeší případy, kdy stavebník postaví na pozemku stavbu neoprávněně, tj. není-li k tomu z hlediska předpisů občanského práva oprávněn. Z hlediska občanskoprávního může zřídit občan stavbu především na základě práva vlastnického. Pokud tento předpoklad není splněn, jde z občanskoprávního hlediska o tzv. neoprávněnou stavbu. Podle §135c obč. zák. se tedy rozhoduje o tom, zda má stavebníku vlastnictví ke stavbě zůstat nebo zda bude se stavbou naloženo jinak v případě, že stavebník - vlastník stavby neměl potřebné občanskoprávní povolení. Byla-li stavba postavena bez stavebního povolení, jde o tzv. "černou" stavbu, která je sankcionována stavebními předpisy. Byla-li věc vydána oprávněné osobě vznikl státu majetkový prospěch plněním bez právního důvodu tím, že nadále užívá stavbu. Předpoklady vzniku závazku z bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. §541 an. obč. zák. - obohacení určitého subjektu a tomu odpovídající újma druhého a dále jeho bezdůvodnost jsou v daném případě nepochybně naplněny, a tudíž ust. §451 an. obč. zák. mohlo být rovněž použito, žaloba o vydání bezdůvodného obohacení byla tedy opodstatněná.

ECLI:CZ:US:2000:2.US.325.2000
sp. zn. II. ÚS 325/2000 Nález Ústavní soud rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti B. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2000, č. j. 13 Co 879/99-89, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2000, č. j. 13 Co 879/99-89, se zrušuje. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 29. 5. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2000, č. j. 13 Co 879/99-89, a to pro porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 24. 5. 1999, č. j. 17 C 5/95-45 připustil změnu návrhu, a dále rozhodl tak, že návrh, aby odpůrci (Správě a údržbě silnic K.) byla stanovena povinnost zaplatit navrhovateli (stěžovateli) částku 598,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 16 % ročně z částky 299,- Kč od 30. 11. 1994 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 299,- Kč od 14. 12. 1998 do zaplacení, se zamítá, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí Okresního soudu v Karviné podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 2. 2000, č. j. 13 Co 879/99-89, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 5. 1999, č. j. 17 C 5/95-45, v napadené části, a to v odstavci II. a III. výroku, ve kterých bylo rozhodnuto tak, že návrh, aby odpůrci byla stanovena povinnost zaplatit navrhovateli částku 598,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 16 % ročně z částky 299,- Kč od 30. 11. 1994 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 299,- Kč od 14. 12. 1998 do zaplacení, se zamítá. Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a splňuje všechny zákonné formální náležitosti a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud si vyžádal spis vedený u Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 17 C 5/95, a dále si Ústavní soud vyžádal i vyjádření Krajského soudu v Ostravě, jakož i vyjádření Správy a údržby silnic K. k projednávané věci. V projednávané věci, jak vyplývá ze spisového materiálu, se stěžovatel stal na základě rozhodnutí Státního notářství v Karviné o dědictví ze dne 27. 4. 1992, č. j. D 1305/92, podílovým spoluvlastníkem nemovitostí, zapsaných na listu vlastnictví č. 981 pro k. ú. Staré město u K., části parcely č. 1191, díl 1, a části parcely č. 1194, díl 1, a to ve výši spoluvlastnického podílu 1/8 těchto nemovitostí. Na základě téhož rozhodnutí Státního notářství v Karviné se dalším podílovým spoluvlastníkem uvedených nemovitostí stal bratr stěžovatele F. M., který nabyl rovněž spoluvlastnický podíl ve výši 1/8. Dle spisového materiálu bylo z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 24. 8. 1994 zjištěno, že jako spoluvlastníci pozemků p. č. 1191, díl 1 a p. č. 1194, díl 1 vedených na LV č. 981 pro obec K., katastrální území Staré Město u K., jsou zapsáni F. M., B. M., a to každý k 1/8, a dále pak je spoluvlastníkem ze 2/8 podílu Česká republika, Státní statek K., státní podnik Č. T. a z 1/2 Česká republika, Správa a údržba silnic K. Na základě rozhodnutí Okresního úřadu Karviná - pozemkového úřadu ze dne 18. 11. 1996, č.j. Pú-1436/R-568.1/92-Ha, se stal stěžovatel podílovým spoluvlastníkem nemovitostí, mimo jiné i parcel č. 1191, díl 1 a 1194, díl 1, a to ve výši spoluvlastnického podílu 1/8 těchto nemovitostí. Právní předchůdce stěžovatele F. P. uzavřel dne 8. 11. 1971 smlouvu, na jejímž základě prodal tehdy Československému státu - Československým státním drahám - Střední dráha, zastoupeným Správou dráhy v Olomouci, části parcel (spoluvlastnický podíl ve výši 1/2) - část parcely č. 1191 o výměře 51 m2 a část parcely č. 1194 o výměře 63 m2. Okresní úřad Karviná - pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 18. 11. 1996, č. j. Pú-1436/R-568.1/92-Ha, prohlásil kupní smlouvu, kterou uzavřel F. P., právní předchůdce stěžovatele, za smlouvu, která byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek a uložil povinným osobám, aby osobám oprávněným (O. Š., B. M. a F. M.) byla vydána část dřívějšího pozemku p. č. 1191 o výměře 51 m2 ha a část parcely parc. č. 1194 o výměře 63 m2, obě ve správě vedlejšího účastníka - Správy a údržby silnic K. Na základě rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 18. 11. 1996 byly p. č. 1191, díl 1 a p. č. 1194, díl 1 vydány do vlastnictví oprávněným, a to O. Š. k 1/4, B. M. - k 1/8 a F. M. - k 1/8 spoluvlastnického podílu. Parcely původně označené jako p. č. 1191 a 1194, byly později označeny jako p. č. 1191, díl 1 o výměře 102 m2 a p. č. 1194, díl 1 o výměře 126 m2, a po té jako p. č. 2243/1. Na základě uplatněných restitučních požadavků bylo provedeno geometrické změření a navráceným pozemkům bylo přiděleno číslo 2243/6, tato parcela má celkovou výměru 228 m2. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 11. 5. 1998 bylo zjištěno, že jako spoluvlastníci pozemku p. č. 2243/6 o výměře 228 m2 ostatní plocha, silnice, vedeném na LV č. 981 pro katastrální území Staré Město u Karviné, jsou zapsáni F. M., B. M. a Česká republika - Státní statek K., státní podnik Č. T., přičemž podíl těchto spoluvlastníků činí shodně 2/8, a dále O. Š-ová, která je spoluvlastnictví 1/4 podílu. Dle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 4. 9. 1998 jsou jako spoluvlastníci pozemku p. č. 2243/6 o výměře 228 m2 ostatní plocha, silnice, vedeném na LV č. 981 pro katastrální území Staré Město u Karviné, zapsáni F. M., B. M. a Česká republika - Státní statek K., státní podnik Č. T. Spoluvlastnický podíl F. M. činí 4/8, spoluvlastnický podíl pak u každého ze zbývajících spoluvlastníků činí 2/8. Na pozemcích, p. č. 1191, díl 1 a p. č. 1194, díl 1 byla však vystavěna v šedesátých létech pozemní komunikace, a to silnice I. třídy, jejímž vlastníkem je podle ust. §9 odst. 1 věta prvá zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, stát. Podle čl. II. zřizovací listiny vykonává vlastnická práva státu k silnicím včetně jejich součástí a příslušenství v rámci své územní působnosti a správu a údržbu silnic, jejich součástí a příslušenství v rámci územní působnosti Správa a údržba silnic K., státní příspěvková organizace, zřízená ke dni 1. 1. 1991 Ministerstvem dopravy a spojů ČR. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že ze závěru rozsudku krajského soudu "a contrario" vyplývá, že do vyřešení režimu stavby na cizím pozemku dle ustanovení §135c obč. zák. nepřísluší vlastníku pozemku nárok žádný, tedy ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání tohoto pozemku vlastníkem stavby. Ve své stížnosti stěžovatel dále uvádí, že podle ustanovení §123 obč. zák. je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s nimi. Obsahem vlastnického práva je tedy mimo jiné právo s věcí nakládat, tedy např. přenechat věc jinému k užívání, ať už úplatně nebo bezplatně. Jestliže osoba odlišná od vlastníka cizí věc užívá bez souhlasu tohoto vlastníka, není oprávněna tak činit bezplatně. Pokud výše úplaty není sjednána formou nájemného, uvádí stěžovatel, má vlastník v rámci svého vlastnického práva mj. nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniká uživateli tím, že užívá cizí věc, jejímž vlastníkem není. V odůvodnění svého výše uvedeného rozhodnutí okresní soud uvedl, že z fotokopie výpočtu nájemného za užívání pozemků majitelů F. a B. M-ových (vedených na LV č. 981, p. č. 1191, díl 1 o výměře 102 m2 a p. č. 1194, díl 1 o výměře 126 m2, přes které je vedena komunikace, a ke kterým činí podíl vlastníků 2/8), zpracovaného dne 17. 11. 1994 znalcem v oboru ekonomika, ceny a odhady, V. P. podle vyhl. č. 393/1991 Sb. ve znění vyhl. č. 611/1992 Sb., bylo zjištěno, že nájemné bylo stanoveno ročně v celkové výši 798,- Kč, t. j. 66,50 Kč měsíčně, celkem za užívané období od 1. 11. 1991 do 31. 10. 1994, pak činí nájemné ze spoluvlastnického podílu ve výši 2/8 nemovitostí částku 598,50 Kč. Ve svém vyjádření, které obdržel Ústavní soud dne 8. 9. 2000, Krajský soud v Ostravě setrval na svých právních závěrech obsažených v jeho výše uvedeném rozsudku a s ohledem na argumentaci stěžovatele zdůraznil, že pozemek, na kterém má stát neoprávněná stavba, byl vydán stěžovateli, jako jedné z oprávněných osob dle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Proto jeho nárok na vydání bezdůvodného obohacení, uplatněný v řízení, by musel obstát v konfrontaci s ust. §28 zák. č. 229/1991 Sb. Proto je krajský soud přesvědčen, že jeho postupem nedošlo k zásahu do práv stěžovatele zajištěných Ústavou ani Listinou, zejména jeho práva vlastnit majetek ani práva na spravedlivý proces. Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je opodstatněná. Dle ust. §11 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění pozdějších předpisů, pozemek nebo jeho část nelze vydat, v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn. V takovém případě bude oprávněné osobě poskytnuta náhrada. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí Okresního úřadu Karviná - pozemkového úřadu ze dne 18. 11. 1996, č. j. Pú-1436/R-568.1/92-Ha, v zájmu objektivního posouzení skutečného stavu věci v době převodu daných pozemků na stát objednal pozemkový úřad u Vojenského topografického ústavu v Dobrušce letecké snímky území z daného období, požádal o vyjádření České dráhy s. o. Z provedeného dokazování pozemkový úřad zjistil, že stavby tratě i komunikace byly již zrealizovány před uzavřením kupních smluv, tj. před okamžikem převodu pozemků do vlastnictví státu, neexistuje tudíž překážka k vydání pozemků. Oprávněným osobám se vydávají pouze pozemky a nikoli stavby na nich postavené. Okresní úřad Karviná, pozemkový úřad, tedy postupoval správně, když nemovitosti resp. jejich části, na nichž se silnice nachází, v restitucích vydal. Krajský soud v Ostravě nerozhodl správně, když rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadené části (v odstavcích II. a III. výroku rozsudku) potvrdil s odůvodněním, že stěžovatel nesprávně opřel svůj nárok o ustanovení §451 an. obč. zák. a nevyužil speciálního ustanovení §135c obč. zák. o neoprávněné stavbě. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že "pokud stát jako stavebník dříve disponoval právním titulem, na jehož základě byl oprávněn provést stavbu na sporných pozemcích p. č. 1191 a p. č. 1194 v kat. území K. - Staré Město, pak okamžikem právní moci shora citovaného rozhodnutí pozemkového úřadu tento titul pozbyl a pokud na vydávaných sporných pozemcích se stavba silnice nachází, nabyla tímto okamžikem charakter tzv. neoprávněné stavby (viz §135c odst. 1 obč. zák.)." Odvolací soud nesprávně ve svém výše uvedeném rozhodnutí konstatoval, že stát disponoval právním titulem provést stavbu komunikace. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí Okresního úřadu Karviná - pozemkového úřadu ze dne 18. 11. 1996, č. j. Pú-1436/R-568.1/92-Ha, z provedeného dokazování pozemkový úřad zjistil, že stavba komunikace byla zrealizována již před uzavřením kupní smlouvy, tj. před okamžikem převodu pozemků do vlastnictví státu. Navíc stát na základě kupní smlouvy uzavřené s F. P. dne 8. 11. 1971 získal k předmětným nemovitostem pouze spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 těchto nemovitostí, když dříve se na základě administrativní dohody z 10. 8. 1961 a z 10. 12. 1963 Československý stát - Státní statek v B., n. p. B., stal spoluvlastníkem předmětných nemovitostí ve výši podílu 1/4. Z vyjádření Okresního úřadu Karviná, referátu dopravy a silničního hospodářství adresovaného Krajskému soudu v Ostravě, který se nachází na č. l. 76 spisu. sp. zn. 17 C 5/95, vedeného u Okresního soudu v Karviné, bylo zjištěno, že výše uvedená stavba byla realizována v šedesátých letech, stavební povolení a kolaudační rozhodnutí se na referátu dopravy Okresního úřadu Karviná nenachází. Ustanovení §135c řeší případy, kdy stavebník postaví na pozemku stavbu neoprávněně, tj. není-li k tomu z hlediska předpisů občanského práva oprávněn. Z hlediska občanskoprávního může zřídit občan stavbu především na základě práva vlastnického. Pokud tento předpoklad není splněn, jde z občanskoprávního hlediska o tzv. neoprávněnou stavbu. Podle §135c obč. zák. se tedy rozhoduje o tom, zda má stavebníku vlastnictví ke stavbě zůstat nebo zda bude se stavbou naloženo jinak v případě, že stavebník - vlastník stavby neměl potřebné občanskoprávní povolení. Od občanskoprávního oprávnění zřídit stavbu je třeba rozlišovat, zda stavebník je oprávněn stavbu zřídit i podle předpisů správního práva, stavebních předpisů. Od neoprávněné stavby je tedy třeba odlišovat nesplnění některé z náležitostí, které při stavbě vyžadují stavební předpisy - zda tedy na stavbu bylo vydáno územní rozhodnutí, zda bylo vydáno rozhodnutí o přípustnosti stavby čili stavební povolení atd. Byla-li např. stavba postavena bez stavebního povolení, jde o tzv. "černou" stavbu, která je sankcionována stavebními předpisy. Chybí-li oprávnění (občanskoprávní titul) ke stavbě na pozemku z hlediska úpravy občanského práva, jde naproti tomu o neoprávněnou stavbu, kterou sankcionuje §135c obč. zák. Výše uvedené ustanovení §135c obč. zák. se tedy použije v případě, že stavebník zřídil stavbu na pozemku neoprávněně, tedy tehdy, když z hlediska přepisů občanského práva k tomu nebyl oprávněn. V projednávaném případě tedy je možné postupovat dle ust. §135c odst. 1 obč. zák. o neoprávněné stavbě, jak správně uvádí odvolací soud, neboť v době, kdy byla silnice budována, nebyl stát vlastníkem předmětných nemovitostí, stát jako stavebník nedisponoval právním titulem, na jehož základě byl oprávněn provést stavbu na sporných pozemcích p. č. 1191 a p. č. 1194 v kat. území K. - Staré Město. Stavba tedy byla budována na cizím pozemku ve smyslu ust. §135c odst. 1 obč. zák. Z hlediska občanskoprávního tedy byla stavba zřízena neoprávněně. Podle ust. §451 odst. 2 obč. zák. ve znění zákona č. 509/1991 Sb., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu plněním z neplatného právního úkonu nebo rovněž plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. V projednávané věci vznikl státu majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předpoklady vzniku závazku z bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. §541 an. obč. zák. - obohacení určitého subjektu a tomu odpovídající újma druhého a dále jeho bezdůvodnost jsou v daném případě nepochybně naplněny, a tudíž ust. §451 an. obč. zák. mohlo být rovněž použito, žaloba o vydání bezdůvodného obohacení byla tedy opodstatněná. Okresní soud v Karviné v odůvodnění svého výše uvedeného rozhodnutí uvedl, že "odpůrci (vedlejšímu účastníkovi) sice byly dány do užívání nemovitosti, jejichž spoluvlastníkem navrhovatel (stěžovatel) je, podle názoru soudu se však nejedná o využívání věci ve smyslu brát z této věci plody a užitky, nýbrž že jde o její "správu". Odpůrce tedy navrhovateli (stěžovateli) nemovitosti spravuje, a to z prostředků, které dostává prostřednictvím svého rozpočtu, jímž je napojen na zřizovatele, a nelze tedy říci, že by pozemky, na kterých se nachází silnice I. třídy, bez právního důvodu užíval, jak to tvrdí navrhovatel. Odpůrce (stěžovatel) tedy pozemky, resp. silnici, která se na těchto pozemcích nachází, pouze udržuje a spravuje a žádné bezdůvodné obohacení mu nevzniká". Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí pak shrnul, že "jelikož tedy odpůrce nemá z využívání pozemku, resp. z jeho správy, žádný prospěch a v souvislosti s jeho správou navrhovateli (stěžovateli) žádná újma nevzniká, nezbylo soudu, než jeho požadavek v celém rozsahu jako nedůvodný zamítnout". K tomu je třeba uvést, že se soud vůbec nezabýval otázkou pasivní legitimace, když účastníkem řízení pasivně legitimovaným - žalovaným - v daném případě neměla být Správa a údržba silnic K., státní příspěvková organizace, jako subjekt, který pouze vykonává právo hospodaření k národnímu majetku (vyhl. č. 119/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o hospodaření s národním majetkem), ale stát jako vlastník předmětných nemovitostí - silnice první třídy (§9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích). Odvolací soud však, jak uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí, nepovažoval zkoumání této otázky pro danou věc "za podstatné". Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že požadovaná částka ve výši 598,- Kč představuje výši nájemného za užívání sporných pozemků p. č. 1191, díl 1 a p. č. 1194, díl 1 v kat. území Karviná - Staré Město majitelů Fryderyka a Boleslava Mrajcových za období od 1. 11. 1991 do 31. 10. 1994. Při posuzování oprávněnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení je třeba brát zřetel na to, zda stěžovatel v období, za které je vydání bezdůvodného obohacení odpovídající minimálnímu nájemnému za užívání předmětných nemovitostí požadováno, byl vlastníkem předmětných nemovitostí. V období, za které je nájemné požadováno, byl stěžovatel nepochybně vlastníkem předmětných nemovitostí, náležel mu spoluvlastnický podíl ve výši 1/8, který stěžovatel nabyl na základě rozhodnutí Státního notářství v Karviné ze dne 27. 4. 1994, č. j. D 1305/92 (jako dědictví po své matce Ireně Poledníkové, která zemřela dne 5. 8. 1991), a tudíž mu za uvedené období vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a to se zřetelem k ust. §139 odst. 1 obč. zák. Ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, se zde nepoužije. Pokud jde spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem ve výši 1/8, který stěžovatel nabyl na základě rozhodnutí Okresního úřadu Karviná - pozemkového úřadu ze dne 18. 11. 1996, č. j. Pú-1436/R-568.1/92-Ha, v tomto případě je třeba zdůraznit, že ochrana vlastnického práva podle čl. 11 Listiny může být stěžovateli poskytnuta teprve okamžikem vydání předmětných nemovitostí. Rozhodnutí Okresního úřadu Karviná - pozemkového úřadu ze dne 18. 11. 1996, č. j. Pú-1436/R-568.1/92-Ha, o vydání předmětných nemovitostí do vlastnictví stěžovatele, je datováno dnem 18. 11. 1996. Z toho vyplývá, že stěžovatel nemá nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období, kdy s předmětnými nemovitostmi ještě nedisponoval. Zde je možné přisvědčit námitce Krajského soudu v Ostravě, obsažené ve vyjádření k ústavní stížnosti, které Ústavní soud obdržel dne 8. 9. 2000, a to konfrontace nároku na vydání bezdůvodného obohacení s ust. §28 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že v projednávané věci došlo ze strany Krajského soudu v Ostravě k porušení práva stěžovatele zakotveného v ust. §123 obč. zák., podle kterého je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním, a dále k porušení ust. §124 obč. zák., podle kterého mají všichni vlastníci stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana. Porušení těchto ustanovení občanského zákoníku pak má ve svém důsledku znamená porušení vlastnického práva stěžovatele zakotveného v čl. 11 odst. 1 Listiny, podle kterého má každý právo vlastnit majetek, vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu, a rovněž tak porušení práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 Listiny. Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2000, č. j. 13 Co 879/99-89, zrušil (§82 odst.1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.). Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 24. října 2000

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2000:2.US.325.2000
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 325/2000
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 154/20 SbNU 89
Populární název Bezdůvodné obohacení získané z užívání neoprávněné stavby
Datum rozhodnutí 24. 10. 2000
Datum vyhlášení  
Datum podání 29. 5. 2000
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Procházka Antonín
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36, čl. 11 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 229/1991 Sb., §11 písm.c, §1
  • 40/1964 Sb., §135c, §451, §139 odst.1, §123, §124
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstřík spoluvlastnictví/podíl
vlastnické právo/obsah
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-325-2000
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 36052
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-26