infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-124-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 09.11.2000, sp. zn. III. ÚS 334/2000 [ nález / JURKA / výz-3 ], paralelní citace: N 168/20 SbNU 193 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:3.US.334.2000

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K protiústavnosti postupu soudu přihlížejícího k okolnostem, s nímiž se seznámil až po vyhlášení rozsudku

Právní věta Soud de facto přihlížel k okolnostem, se kterými se seznámil až po vyhlášení rozsudku a nemohl tedy rozhodovat v souladu s ust. §153 odst. 1 občanského soudního řádu, to jest na základě zjištěného skutkového stavu věci a v souladu s ust. §157 odst. 2 téhož zákona, podle kterého soud v odůvodnění rozsudku uvede mimo jiné i to, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv, o které důkazy (rozuměj před ním provedené) opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení těchto důkazů řídil. Soud takto nepostupoval ústavně konformním způsobem, což ve svých důsledcích znamenalo zásah do navrhovatelova ústavního práva na spravedlivý proces a porušení již shora uvedených ustanovení Listiny.

ECLI:CZ:US:2000:3.US.334.2000
sp. zn. III. ÚS 334/2000 Nález Ústavní soud ČR rozhodl v ústním jednání dne 9. 11. 2000 v senátu o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele J. V., směřujícímu proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2000, čj. 38 Ca 1/99-41, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2000, čj. 38 Ca 1/99-41, se zrušuje. Odůvodnění: Navrhovatel podal dne 1. 6. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2000, čj. 38 Ca 1/99-41, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 20. 11. 1998, čj. FŘ - 8446/1/98, s tvrzením, že jím byla porušena navrhovatelova základní práva. Ve smyslu §35 a §75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Po zjištění, že podmínky jsou dány, vyžádal si spis Městského soudu v Praze, sp.zn. 38 Ca 1/99 a příslušný spis Finančního úřadu pro Prahu 10 a z nich zjistil, že Finanční úřad pro Prahu 10 vydal dne 25. 9. 1997 dodatečný platební výměr, čj. 175783/97/010912/6393, kterým vyměřil navrhovateli daň z příjmu fyzických osob za rok 1995 ve výši 1.944.483,-Kč. Dodatečná daň byla vyměřena podle §31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pomocí pomůcek. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel odvolání, které Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu rozhodnutím ze dne 20. 11. 1998, čj. FŘ-8446/1/98, zamítlo. Uvedené rozhodnutí Finančního ředitelství napadl navrhovatel správní žalobou, v níž namítal, že daň byla vyměřena nesprávným postupem, neboť Finanční úřad nesprávně použil k jejímu vyměření pomůcky. Městský soud v Praze dne 27. 1. 2000 rozsudkem, čj. 38 Ca 1/99-41, žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že ve správním řízení, pokud se týká použití pomůcek při vyměřování daně, soud posuzuje pouze, zda byly dány podmínky pro stanovení daňové povinnosti podle pomůcek, k čemuž směřovala i žaloba. Soud dospěl k závěru, že podmínky pro použití pomůcek byly dány, neboť účetnictví navrhovatele vykazovalo vážné nedostatky a nemohlo tudíž být podkladem pro stanovení daně. Toto rozhodnutí napadl navrhovatel včas ústavní stížností, v níž namítal, že postupem soudu byla porušena jeho základní práva daná mu čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K porušení uvedených práv mělo dojít tím, že Městský soud se při posuzování věci neřídil zásadou spravedlivého posuzování a spokojil se s verzí převzatou od finančního ředitelství o důkazní povinnosti, aniž by se zabýval oprávněností postupu správce daně. Dále podle navrhovatele soud znemožnil navrhovateli, aby se vyjádřil ke všem prováděným důkazům. V konečném řízení pak stěžovatel vyslovil souhlas s projednáním věci bez své přítomnosti. Městský soud však vydal napadený rozsudek ještě před tím, než poslal na vědomí právnímu zástupci stěžovatele vyjádření žalovaného - Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu a v rozsudku na toto vyjádření reagoval. Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření ze dne 7. 7. 2000, mimo jiné uvedl, že účetnictví navrhovatele nemohlo být dostatečným podkladem pro stanovení daňové povinnosti správcem daně, protože vykazovalo závažné nedostatky (neexistence skladové evidence, nevedení úplné evidence o tržbách v hotovosti, rozdílné údaje o stavu zásob apod.). Správce daně proto postupoval v souladu se zákonem, když za tohoto stavu stanovil daň podle pomůcek. Pokud jde o přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů, ve správním soudnictví soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy z hlediska tvrzených nezákonností a neprovádí dokazování. Námitka navrhovatele je tedy v tomto směru irelevantní. K druhé výtce ústavní stížnosti uvedl, že ve správním soudnictví jde o přezkoumávání zákonnosti právních rozhodnutí, kdy se dokazování neprovádí a kde soud přezkoumává napadené rozhodnutí jen z hlediska v žalobě tvrzených nezákonností. K vyjádření žalovaného odvolacího správního orgánu a stanovisku žalobce k tomuto vyjádření při rozhodování o žalobě soud nemohl přihlížet, protože vycházel jen z námitek uvedených v žalobě. Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je důvodný. Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Věcné argumenty, ve stížnosti uvedené (pokud jde o námitky směřující k vyměření daně použití pomůcek), jen opakují argumenty, kterými se zabýval obecný soud a s nimiž se v odůvodnění řádně vypořádal. Čl. 4 odst. 1 Listiny, jehož porušení navrhovatel v této souvislosti namítá, stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že daňová povinnost byla navrhovateli stanovena zákonem stanoveným způsobem, když použití pomůcek pro její stanovení způsobil svým jednáním sám navrhovatel. V tomto směru nemá výhrad k odůvodnění napadeného rozhodnutí, které je přesvědčivé i z hlediska daňových povinností navrhovatele (respekt. jejich nedodržení), jak byly zjištěny příslušnými finančními orgány. Jiná je ovšem situace, pokud jde o namítané porušení práv daných čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Uvedená ustanovení Listiny upravují tzv. právo na spravedlivý proces. V této souvislosti Ústavní soud zjistil, že navrhovateli sice nebylo bráněno, aby se domáhal stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a soud se jeho návrhem zabýval, avšak soud se dopustil vážného pochybení tím, že v písemném odůvodnění rozsudku ze dne 27. 1. 2000 argumentoval vyjádřením navrhovatele ze dne 25. 2. 2000, tedy vyjádřením, které bylo soudu doručeno dne 28. 2. 2000, tj. po vyhlášení napadeného rozsudku. Soud tak de facto přihlížel k okolnostem, se kterými se seznámil až po vyhlášení rozsudku a nemohl tedy rozhodovat v souladu s ust. §153 odst. 1 občanského soudního řádu, to jest na základě zjištěného skutkového stavu věci a v souladu s ust. §157 odst. 2 téhož zákona, podle kterého soud v odůvodnění rozsudku uvede mimo jiné i to, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv, o které důkazy (rozuměj před ním provedené) opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení těchto důkazů řídil. Soud takto nepostupoval ústavně konformním způsobem, což ve svých důsledcích znamenalo zásah do navrhovatelova ústavního práva na spravedlivý proces a porušení již shora uvedených ustanovení Listiny. Ústavnímu soudu proto nezbylo než na základě výše uvedených skutečností napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2000, čj. 38 Ca 1/99-41, podle §82 odst. 3 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., zrušit. Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 9. listopadu 2000

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2000:3.US.334.2000
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 334/2000
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 168/20 SbNU 193
Populární název K protiústavnosti postupu soudu přihlížejícího k okolnostem, s nímiž se seznámil až po vyhlášení rozsudku
Datum rozhodnutí 9. 11. 2000
Datum vyhlášení  
Datum podání 2. 6. 2000
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Jurka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2, čl. 38 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §153 odst.1, §157 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík daň/výpočet
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-334-2000
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 36782
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-25