Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20.11.2000, sp. zn. IV. ÚS 137/2000 [ nález / ČERMÁK / výz-3 ], paralelní citace: N 174/20 SbNU 235 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:4.US.137.2000

sp. zn. IV. ÚS 137/2000 Nález Ústavní soud rozhodl dne 20. listopadu 2000 v ve věci ústavní stížnosti 1) ing. N. T. T., 2) H. M. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 1999, čj. 44 To 1408/99-73, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 11. 1999, čj. Nt 349/99-27, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 12. 1999, čj. Nt 349/99-76, za účasti 1) Městského soudu v Praze, 2) Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a vedlejších účastníků 1) Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, 2) T. Q. D., 3) T. N. T., 4) B. N. N., 5) N. V. H., 6) D. D. T., za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 1999, čj. 44 To 1408/99-73, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 11. 1999, čj. Nt 349/99-27, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 12. 1999, čj. Nt 349/99-76, se zrušují v rozsahu, týkajícím se T. N. T., nar. 3. 1. 1958. Ústavní stížnost stěžovatelky 2) se odmítá. Odůvodnění: Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora označeným usnesením obecných soudů, na základě kterých byl T. N. T. vzat do vazby, oba stěžovatelé uvádí, že odůvodnění napadených usnesení neobsahují žádné konkrétní okolnosti, které by jakkoliv odůvodňovaly obavu z koluzního nebo pokračujícího jednání ze strany obviněného. Obvodní soud pro Prahu 6 tyto důvody dovozuje pouze ze skutečnosti, že ve věci mají být vyslechnuti svědci, kteří jsou obviněným známi, a je tudíž naplněna obava z jejich ovlivňování, že by se obvinění mohli navzájem domlouvat na svých výpovědích. Důvod vazby podle ustanovení §67 odst. 1 písm. c) trestního řádu obvodní soud odůvodnil pouze odkazem na charakter trestné činnosti. Městský soud v Praze jako soud stížnostní se námitkami a tvrzeními stěžovatelů nezabýval, nabídnuté listinné důkazy o nepřítomnosti obviněného na území ČR v době, kdy měl být spáchán trestný čin, pominul a pokud jde o důkazy, odůvodňující trestní stíhání, odvolal se na operativní šetření orgánů Policie ČR. Stěžovatelé poukazují na to, že žádné z napadených usnesení neobsahuje základní náležitosti vyžadované v §134 a §157 trestního řádu a tvrdí, že byla vydána v rozporu s čl. 8 odst. 1, 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a žádají Ústavní soud o jejich zrušení. Městský soud v Praze ve sdělení ze dne 21. 6. 2000 navrhl odmítnutí ústavní stížnosti, neboť z dikce ustanovení §67 odst. 2 trestního řádu vyplývá, že k vzetí do vazby postačuje určitý stupeň pravděpodobnosti, že se skutek stal a že jej spáchal obviněný, nikoliv jistota, jak tvrdí stěžovatelé. V ostatním městský soud odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 6 se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Městské státní zastupitelství v Praze se dopisem ze dne 21. 6. 2000, podepsaném náměstkyní městského státního zástupce v Praze, postavení vedlejšího účastníka vzdalo. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 ve svém vyjádření ze dne 19. 6. 2000, ke kterému připojilo kopii sdělení obvinění ze dne 1. 11. 1999, uvedlo, že stěžovatel 1) byl následně z vazby propuštěn, nicméně vyjádřilo přesvědčení, že uvalení vazby bylo důvodné, neboť se jedná o kvalifikačně i skutkové náročnou a rozsáhlou trestnou činnost a k zahájení trestního stíhání došlo poté, co se podařilo shromáždit dostatečné množství důkazů opravňujících závěr, že byl spáchán trestný čin, že jej spáchala určitá osoba. Samotné sdělení obvinění vykazovalo všechny zákonné znaky požadované ustanovením §160 odst. 1 trestního řádu a poté, co bylo stěžovateli 1) sděleno obvinění, byl vzat do vazby, neboť k tomu byly dány zákonné důvody. Pokud se týče rozvedení podrobných důvodů vazby, Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 odkázalo na odůvodnění napadeného usnesení a zdůraznilo, že v projednávaném případě jde o rozsáhlou a závažnou trestnou činnost, která s ohledem na rozsah prováděných důkazů doposud nebyla zcela zadokumentována, a uvedlo, že trestní stíhání stěžovatele považuje za důvodné, stejně tak jako vazbu, do které byl vzat na základě ústavní stížností napadených rozhodnutí. T. Q. D. sdělil dne 24. 7. 2000, že se k ústavní stížností stěžovatele 1) připojuje, neboť se stejně jako on cítí poškozen na svých právech, a že své výhrady vznesl ve stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby, jakož i v žádosti o propuštění z vazby. Navrhuje proto zrušení napadených rozhodnutí. Ostatní vedlejší účastníci se k ústavní stížnosti nevyjádřili. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. Nt 349/99, Ústavní soud zjistil, že v trestní věci sedmi osob, mimo jiné i pracovníků ČSA, pracoviště kontroly pasů a víz na letišti Praha-Ruzyně, policistů Správy hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie s pracovištěm letiště Praha-Ruzyně, stíhaných pro trestný čin účasti na zločinném spolčení spočívající v tom, že za úplatu zajišťovali průchod migrujících cizinců mimo pasovou kontrolu či průchod bez řádných pasových náležitostí, přičemž někteří obvinění se na této činnosti podíleli dílčími úlohami, např. zajištěním ochrany před rozpracováním policie, ukrýváním dosaženého zisku, či jako spojky mezi jednotlivými obviněnými, státní zástupkyně pro Prahu 6 navrhla uvalení vazby podle §67 odst. 1 písm. a), b), c) trestního řádu na další skupinu šesti osob, převážně občanů Vietnamu, které tvořil stěžovatel 1) a vedlejší účastníci 2) - 6). Těmto osobám bylo dne 2. 11. 1999 sděleno obvinění pro trestné činy účasti na zločinném spolčení a nedovoleném překročení státní hranice, kterých se měli dopustit ve spolupachatelství mimo jiné i tím, že ve dnech, v návrhu blíže uvedených, za součinnosti více osob zajišťovali přes letiště Praha-Ruzyně a Karlovy Vary za úplatu průchod na území ČR občanům Vietnamu bez pasových náležitostí, přičemž někteří organizovali přílety občanů Vietnamu do ČR, doprovázeli je při letech do ČR, další je vybavovali pozměněnými nebo padělanými cestovními doklady, případně dalšími doklady, zařizovali, aby pracovníci odboru Cizinecké policie Karlovy Vary u nich neprováděli žádnou kontrolu, další zajišťovali převoz občanů Vietnamu na předem stanovená místa v ČR, zajišťovali ubytování, zorganizovali přílet do ČR linkami z Vídně a Moskvy a vietnamské občany vybavili cestovními doklady s vyměněnými fotografiemi. Ústavní stížností napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 byli tito obvinění vzati do vazby. V odůvodnění usnesení obvodní soud odkázal na spisový materiál, ze kterého je patrno, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo sděleno obvinění, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tyto trestné činy spáchali obvinění. V případě stěžovatele 1) obvodní soud neshledal důvod pro uvalení vazby útěkové, vazbu předstižnou a koluzní odůvodnil obecně odkazem na hrozící vysoký trest odnětí svobody, obavou z ovlivňování dosud nevyslechnutých svědků, jakož i ze vzájemného domlouvání se na výpovědích mezi obviněnými navzájem. Ve stížnosti proti rozhodnutí obvodního soudu stěžovatelé [stěžovatelka 2) je manželkou obviněného] namítli, že konkrétní skutečnosti pro uvalení vazby neexistují, že obvinění je nedůvodné, když odkazuje jen na blíže nespecifikované "policejní materiály" i důkazně nepodložené, že usnesení obvodního soudu je bezobsažné, a tudíž nepřezkoumatelné, a že v řízení, které mu předcházelo, byla porušena práva obviněného na obhajobu. Městský soud v Praze napadeným usnesením stížnost stěžovatelů zamítl. Z odůvodnění jeho usnesení vyplývá, že se plně ztotožnil se závěry Obvodního soudu pro Prahu 6, že v daném případě byla u všech obviněných splněna podmínka předpokládaná v ustanovení §67 odst. 2 trestního řádu, neboť obsáhlý spisový materiál, který mu byl předložen, jednoznačně skýtá podklad pro rozhodnutí soudu a zjištěné skutečnosti mimo jakoukoli pochybnost nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo sděleno obvinění, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou dány i další okolnosti předpokládané citovaným ustanovením. Rozsáhlé šetření policejních orgánů, zejména jejich operativní šetření, nasvědčuje tomu, že jsou zřejmé důvody k podezření, že trestný čin, pro který bylo sděleno obvinění, spáchali právě obvinění. Městský soud v Praze potvrdil závěry obvodního soudu i pokud jde o jednotlivé důvody vazby u jednotlivých obviněných. Uvedl, že všichni obvinění jsou cizími státními příslušníky, jsou stíháni pro mimořádně závažnou trestnou činnost spáchanou ve zločinném spolčení a je důvodné podezření, že kromě těchto obviněných se na trestné činnosti podíleli i další pachatelé. S ohledem na způsob provedení trestného činu, na jeho rozsah a okolnosti případu, je stížnostní soud toho názoru, že v případě propuštění obviněných na svobodu by hrozilo nebezpečí, že obvinění budou pokračovat v trestné činnosti, pro kterou jsou stíhání, neboť toto nebezpečí vyplývá z konkrétních skutečností vyplývajících ze způsobu provedení trestného činu tak, jak je v opatření o sdělení obvinění popsán. S přihlédnutím k týmž okolnostem je dán i důvod koluzní vazby. V souladu s obvodním soudem dospěl městský soud k závěru, že důvod útěkové vazby není u stěžovatele 1) dán, neboť s ohledem na dlouhodobý pobyt, rodinu a zaměstnání není předpoklad, že by se v případě propuštění na svobodu útěkem snažil mařit trestní stíhání. Ústavní soud přezkoumal napadená usnesení obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a poté rozhodl, že ústavní stížnost stěžovatele 1) je důvodná. K problematice omezení osobní svobody vazbou se Ústavní soud vyjádřil ve své judikatuře již dříve, když uvedl, že výklad zákonných znaků "konkrétních skutečností" ve vztahu k důvodům vazby, je především věcí obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci musí svědomitě posoudit, zda další trvání vyšetřovací vazby, případně zda vazba vůbec, je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Pro výklad tohoto znaku, resp. pro aplikaci ustanovení §67 trestního řádu, proto nejsou a ani nemohou být dána objektivní a neměnná kritéria, která je naopak třeba vyvodit vždy z povahy konkrétní a individualizované věci. Do těchto úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých se Ústavní soud cítí být oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonných důvodem buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku republiky (ÚS, sv.6 č. 88). Ústavní soud rovněž uvedl, že k naplnění zákonného důvodu vzetí do vazby může stačit, v závislosti na konkrétním případu, i určitá objektivní konstelace, která zahrnuje nejen osobu pachatele, ale i všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, včetně stadia vyšetřování, a že tuto argumentaci je možné zobecnit a vztáhnout i na další dva vazební důvody, tzn. i na vazbu útěkovou a předstižnou (ÚS sv. 6 č. 74, sv. 2 č. 44). Ústavní soud nepochybuje o tom, že v trestní věci obviněných bylo, resp. je, vedeno rozsáhlé šetření policejních orgánů a že vyšetřovací spis obsahuje obsáhlé spisové materiály, jak na ně odkazuje Městský soud v Praze. Při úvahách o důvodech ústavní stížnosti však Ústavní soud nemohl přehlédnout, že přes výslovné námitky stěžovatele 1) je odůvodnění rozhodnutí stížnostního soudu natolik vágní, že nesplňuje podmínky kladené na obsah usnesení v ustanovení §134 odst. 2 trestního řádu (§138 trestního řádu). Rozhodnutí, jímž je osobní svoboda jednotlivce omezena, není v souladu s ústavním pořádkem republiky, obsahuje-li jen povšechné a obecné odůvodnění, v podstatě jen citující text příslušných zákonných důvodů vazby bez jakéhokoliv odkazu na konkrétní okolnosti, které by měly existenci vazebních důvodů založit. (viz i III.ÚS 103/99, dosud nepublikováno, únor 2000). Existuje-li, jak tvrdí obecné soudy, ze strany stěžovatele 1) nebezpečí maření trestního stíhání a toto nebezpečí vyplývá z konkrétních skutečností vyplývajících ze způsobu provedení trestného činu tak, jak je ve sdělení obvinění popsán, pak je třeba tyto skutečnosti či okolnosti označit, neboť vazební rozhodnutí týkající se šesti osob postrádá, co do důvodů koluzní a předstižné vazby vůči stěžovateli 1), jakoukoliv individualizaci. Soud rozhodující o uvalení vazby tak přezkoumatelným způsobem neodůvodnil, z jakých důvodů převyšuje zájem na objasnění trestného činu zájem na svobodě jednotlivce. Co se týče stěžovatelky 2), H. M. H. je sice osobou oprávněnou podle ustanovení §137 odst. 1, 4 trestního řádu, nicméně k podání ústavní stížnosti je osobou zjevně neoprávněnou. Napadené usnesení se jejích práv nedotýká, a proto se nemůže dovolávat jejich ústavně právní ochrany. Z důvodů výše vyložených Ústavní soud z důvodu porušení čl. 36 odst. 1 Listiny ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadená usnesení obecných soudů podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. Ústavní stížnost stěžovatelky 2) Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 20. listopadu 2000