infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-175-003,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20.11.2000, sp. zn. IV. ÚS 548/99 [ nález / ZAREMBOVÁ / výz-3 ], paralelní citace: N 173/20 SbNU 229 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:4.US.548.99

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K náhradě škody v penězích

Právní věta Za protiústavní, porušující právo na spravedlivý proces, je třeba považovat i taková rozhodnutí, jež jsou postavena na právním závěru soudu, který je v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Za takový protiústavní závěr je třeba v dané věci - za stavu, kdy výsledky provedeného dokazování nasvědčují existenci poškození majetku stěžovatelky - považovat závěr odvolacího soudu, že v případě, kdy má být hrazena škoda v penězích, lze uznat prokázání nároku na náhradu škody pouze tehdy, kdy již poškozený prostředky na její odstranění vynaložil.

ECLI:CZ:US:2000:4.US.548.99
sp. zn. IV. ÚS 548/99 Nález Ústavní soud rozhodl, za souhlasu účastníků řízení s upuštěním od ústního jednání, v senátě o ústavní stížnosti Ing. S. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 23 Co 246/99-156, ze dne 19. 7. 1999, a proti doplňujícímu rozsudku téhož soudu, čj. 23 Co 247/99, ze dne 16. 8. 1999, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze, čj. 23 Co 246/99-156, ze dne 19. 7. 1999, spolu s doplňujícím rozsudkem téhož soudu, čj. 23 Co 247/99, ze dne 16. 8. 1999, se zrušují. Odůvodnění: Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, jimiž jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10.991,70 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1994 do zaplacení a náklady řízení žalobce ve výši 15.905,- Kč., dále jí byla uložena povinnost zaplatit státem zálohované znalečné ve výši 13.448,- Kč. Namítá nesprávnost názoru odvolacího soudu, který vychází z toho, že stěžovatelce nevznikla žádná škoda, neboť nevynaložila žádné náklady na odstranění jí stěžovatelem způsobené škody, tj. na výměnu potřísněných a znehodnocených skel. Je přesvědčena, že již samotným znehodnocením majetku jí vznikla penězi vyjádřitelná újma - tedy škoda. Odvolává se na rozhodnutí R 55/77 Sb., podle něhož se skutečnou škodou rozumí újma, spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty, které by bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu (nikoliv, které již bylo nutno vynaložit). Dle jejího názoru došlo napadeným rozhodnutím k porušení práva na spravedlivý proces. Městský soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti v podstatě uvedl, že v řízení před obecnými soudy stěžovatelce právo na spravedlivý proces upřeno nebylo, neboť v průběhu 6 let trvajícího řízení měla možnost využít všech procesních práv. Rozhodnutí je správné i po věcné stránce, neboť právní názory zde vyslovené vycházejí z toho, co v řízení vyšlo najevo a odpovídají právní teorii, vztahující se k problematice náhrady škody. Odkazuje také na judikaturu Ústavního soudu, podle níž nesprávné právní posouzení nemůže být samo o sobě důvodem ke zrušení rozhodnutí Ústavním soudem. K odkazu stěžovatelky na rozhodnutí R 55/77 Sbírky rozhodnutí se soud nemůže vyjádřit, neboť tímto rozhodnutím je řešena úplně jiná problematika. J. Z. se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdal. Z obsahu připojeného soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 6 C 146/93, Ústavní soud zjistil, že žalobce J. Z. se u obecného soudu domáhal po stěžovatelce peněžitého plnění z titulu prací, provedených na nemovitosti stěžovatelky na základě dohody o provedení práce. Stěžovatelka se bránila zaplacení požadované částky mimo jiné tím, že stěžovatel ji svou činností způsobil potřísněním okenních tabulí neodstranitelnou barvou škodu. Ve věci bylo poprvé dne 21. 10. 1996 rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, čj. 6 C 146/93-57, rozhodnuto tak, že stěžovatelce bylo uloženo zaplatit žalobci částku Kč 6.000,- Kč s přísl.(ve zbývající části byla žaloba zamítnuta). K odvolání obou účastníků bylo toto rozhodnutí Městským soudem v Praze, jako soudem odvolacím, zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud mimo jiné uvedl, že stěžovatelka v řízení uplatnila k započtení pohledávku z titulu odpovědnosti za škodu, kterou jí měl žalobce způsobit, a to jako obranu proti žalobě podle ust. §98 o.s.ř., uložil proto soudu I. stupně se zabývat tím, zda žalobce škodu způsobil porušením právní povinnosti podle ust. §420 odst.1 obč. zák., tedy zda za ni odpovídá, v tomto případě zjistit i výši škody, kterou měl způsobit, popřípadě se zabývat i spoluodpovědností stěžovatelky. Soud prvého stupně potom ve smyslu pokynu odvolacího soudu nařídil v této věci znalecký posudek z oboru oceňování nemovitostí, odvětví ekonomika. V znaleckém posudku byl vysloven závěr, že ve vnitřních i vnějších okenních rámech přízemí a patra domu došlo k potřísnění okenních skel, které bylo způsobeno fasádním penetračním prostředkem, a ke kterému došlo patrně odstřikem při nátěru fasády penetrací. Jedná se o trvalé a neodstranitelné poškození (naleptání skel), jehož cena může být vyjádřena pouze nákladem na výměnu poškozených tabulek za nové, a tuto cenu vyčíslil částkou 11.209,- Kč. Po provedeném řízení soud I. stupně dospěl k závěru, že za vzniklou škodu odpovídá žalobce dle ust. §420a obč. zák., když dovodil existenci příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, neboť měl za jednoznačně zjištěné, že žalobce byl jediným subjektem, který prováděl nátěr fasády penetrační barvou a při provádění prací porušil své povinnosti tím, že nezajistil při provádění nátěru ochranu oken před postřikem, čímž, jak je zřejmé ze znaleckého posudku, na straně stěžovatelky prokazatelně došlo ke vzniku majetkové újmy. Soud rovněž konstatoval, že žalobci se nepodařilo prokázat, že škodu nezavinil, a zprostit se tak odpovědnosti. Soud tedy dospěl k závěru, že stěžovatelka včas a řádně uplatnila vůči žalobci vzájemnou pohledávku k započtení z titulu odpovědnosti za škodu, kterou jí stěžovatel způsobil, a návrh žalobce na zaplacení sporné částky zamítl. K odvolání žalobce věc znovu posuzoval městský soud a rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že zavázal stěžovatelku k úhradě žalobcem požadované částky s přísl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že předpokladem zakládajícím odpovědnostní vztah je existence škody, přičemž škoda se chápe jako újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná v penězích a je napravitelná poskytnutím majetkového plnění, nedochází-li k majetkové restituci. Skutečnou škodou se rozumí újma, spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty, které bylo, nikoliv by bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu. V projednávané věci tomu tak nebylo, protože stěžovatelka dosud žádné náklady na to, aby odstranila následky, které jí měl, jak tvrdila, způsobit žalobce, dosud nevynaložila. Právě z tohoto pohledu se jevila odvolacímu soudu obrana stěžovatelky neúčinnou, a soud prvého stupně proto podle odvolacího soudu nepostupoval v řízení správně, když prováděl rozsáhlé dokazování, včetně nákladného znaleckého posudku, aniž si vyřešil otázku, tj. zda stěžovatelce činností žalobce vnikla podle výše uvedených hledisek skutečná škoda. Poté co se Ústavní soud seznámil s obsahem připojeného spisu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud při projednání ústavní stížnosti respektoval, že není součástí soustavy obecných soudů, není soudem nadřízeným obecným soudům, a jakožto orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. Z uvedeného hlediska mu však přísluší posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a v rámci toho uvážit, zda řízení před obecnými soudy bylo jako celek spravedlivé. Ústavní soud opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu je možno považovat za protiústavní i v případě, pokud právní závěry jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly. Právě o takový případ se v projednávané věci jedná. Z obsahu připojeného spisu vyplývá, že ve věci byl na základě důkladného dokazování zjištěn skutkový stav případu. Žalobce uplatnil vůči stěžovatelce nárok z titulu nezaplacené částky za provedené práce a stěžovatelka uplatnila jako obranu nárok na náhradu škody, kterou jí měl stěžovatel způsobit. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že skutečně došlo k trvalému neodstranitelnému poškození majetku stěžovatelky, které lze napravit pouze výměnou poškozené věci za novou, a znalcem byla rovněž vyčíslena výše způsobené škody. Ve věci bylo ověřeno, že stěžovatelka dosud k výměně poškozených oken nepřistoupila, a právě s ohledem na tuto skutečnost odvolací soud neuznal, jak je výše rozvedeno, stěžovatelkou uplatněný nárok na náhradu škody za oprávněný. Při posuzování ústavní stížnosti se proto Ústavní soud zaměřil na posouzení otázky, zda na skutkový stav byl aplikován odpovídající právní předpis a zda interpretace příslušného právního předpisu nevybočila z mezí ústavnosti. V posuzovaném případě se jednalo o odvolacím soudem provedený výklad ustanovení §442 obč. zák., konkrétně toho, co se rozumí "skutečnou škodou". (Z odůvodnění rozhodnutí městského soudu je zřejmé, že soud přistupuje k pojmu škoda ze dvou hledisek, kdy jednou chápe škodu jako objektivně existující prokázané poškození majetku a v tomto směru nezpochybňuje závěry znaleckého posudku a na druhé straně však existenci této škody neuznává , a to na základě úvahy o možnosti její náhrady.) Ustanovením §442 obč. zák. je upraven způsob a rozsah náhrady škody, a to tak, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo. Škoda se hradí v penězích, požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do původního stavu. Škoda se přitom se chápe jako újma, spočívající v zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty nutné na vynaložení věci do předešlého stavu. Dle názoru Ústavního soudu z dikce aplikovaného ustanovení §442 obč, zák., nelze dovozovat, tak jako to učinil odvolací soud, že v případě, kdy je škoda hrazena v penězích, lze uznat prokázání nároku na náhradu škody pouze tehdy, kdy již poškozený prostředky na její odstranění vynaložil. Ostatně tento závěr vyplývá i ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR, Rc 55/71, Sbírka soudních rozhodnutí č. 7 z roku 1971 (na které patrně poukazuje i stěžovatelka, která zřejmě nedopatřením označila jiný rok tohoto rozhodnutí), a z jehož smyslu je zřejmé, že škodu představují nejen majetkové hodnoty, které již bylo nutno vynaložit, ale i ty, které by bylo nutno vynaložit k tomu, aby došlo k uvedení věci do předchozího stavu (obdobně i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Rc 25/90, Sbírka soudních rozhodnutí č. 6 z roku 1990). Právní závěr odvolacího soudu, ve kterém tento sice na jedné straně zřejmě uznává existující trvalé a neodstranitelné poškození majetku stěžovatelky, jehož výše byla stanovena znaleckým posudkem, a současně jí odmítá přiznat za toto poškození jejího majetku nárok na odpovídající náhradu, je proto dle názoru Ústavního soudu neudržitelný a v podstatě odporující zákonu, ve svých důsledcích natolik extrémní, že jím došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Z uvedených důvodů proto nezbylo, než napadený rozsudek Městského soudu v Praze, čj. 23 Co 246/99-156, ze dne 19. 7. 1999, spolu s doplňujícím rozsudkem téhož soudu, čj. 23 Co 247/99, ze dne 16. 8. 1999, zrušit dle ust. §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť jím došlo k porušení čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 20. listopadu 2000

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2000:4.US.548.99
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 548/99
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 173/20 SbNU 229
Populární název K náhradě škody v penězích
Datum rozhodnutí 20. 11. 2000
Datum vyhlášení 23. 11. 2000
Datum podání 5. 11. 1999
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Zarembová Eva
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §442
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík škoda/náhrada
interpretace
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-548-99
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 34928
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-27