infUsBrne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.12.2001, sp. zn. I. ÚS 376/2000 [ usnesení / KLOKOČKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:1.US.376.2000

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2001:1.US.376.2000
sp. zn. I. ÚS 376/2000 Usnesení I. ÚS 376/2000 Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a členů senátu JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. Č., zastoupeného advokátkou JUDr. E. H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2000, sp. zn. 30 Ca 34/2000, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu ve Vyškově, pozemkového úřadu ze dne 23. 11. 1999, č. j. PÚ 3287/93 (4022/92/1496/27), takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti namítal, že postupem shora označených orgánů veřejné moci došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. Konkrétně měl za to, že bylo porušeno jeho právo ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když ostatním členům Lesního družstva Š., resp. jejich právním nástupcům, byl rozhodnutím stejného správního orgánu stejný majetek (rozdílně od případu stěžovatele) vydán. Stěžovatel uvedl, že Okresní úřad ve Vyškově, pozemkový úřad (dále jen "pozemkový úřad") napadeným rozhodnutím rozhodl tak, že stěžovatel není vlastníkem id. 2/12 nemovitostí v k. ú. Š.. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal opravný prostředek ve smyslu ust. §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"). Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí pozemkového úřadu napadeným rozsudkem potvrdil. Stěžovatel konstatoval, že včas uplatnil svůj restituční nárok podle zákona o půdě. Jednalo se o vydání dvou podílů Lesního družstva Š. (dále jen "družstvo"), jejichž původním vlastníkem byl J. Č. Pozemkový úřad poté přerušil dne 2. 4. 1996 rozhodnutím, č. j. PÚ 3287/93, uvedené správní řízení do doby vyřešení restitučních nároků dalších dvou žadatelů. Své rozhodnutí o tom, že stěžovatel není vlastníkem předmětných nemovitostí, odůvodnil pozemkový úřad tím, že nebyl naplněn restituční titul uvedený v §6 odst. 1 písm. u) zákona o půdě, když dle stanoviska rozkladové komise Ministerstva zemědělství ze dne 21. 12. 1993 k zákonu o půdě, neexistuje v zákoně restituční nárok na podíly v družstvu za situace, pokud nemovitosti vlastnilo družstvo a členové měli podíly. Krajský soud ve svém rozsudku dospěl k závěru, že stěžovatel není oprávněnou osobou ve smyslu ust. §4 zákona o půdě, když původním vlastníkem majetku musí být pouze fyzická osoba, což v případě stěžovatele nebylo splněno, neboť vlastníkem pozemků bylo družstvo. Stěžovatel vyslovil názor v tom smyslu, že záměrem zákonodárce vyjádřeným v ust. §6 odst. 1 písm. u) zákona o půdě bylo výjimečně restituovat i majetek právnických osob přesně vymezených (lesních družstev na území ČR), pokud členy družstva byly výlučně fyzické osoby. Ústavní soud po posouzení předmětné věci po stránce skutkové i právní, jakož i na základě vyjádření příslušných orgánů veřejné moci, dospěl k závěru, že stížnost stěžovatele je zjevně neopodstatněná. Pozemkový úřad se k uvedené věci na základě výzvy Ústavního soudu vyjádřil v tom smyslu, že nejprve rozhodl pozemkový úřad tak, že původní podílníci, příp. jejich právní nástupci, jsou vlastníky příslušných podílů družstva. Po obdržení stanoviska rozkladové komise Ministra zemědělství ČR k ustanovení §6 odst. 1 písm. u) zákona o půdě ze dne 21. 12. 1993, ze kterého vyplývá názor, že pokud nemovitosti vlastnilo družstvo a členové měli podíly, zaujal pozemkový úřad nadále výklad v tom smyslu, že neexistuje v zákoně restituční nárok na podíly v družstvu a jednotliví podílníci tedy nemohou být oprávněnými osobami. Zároveň pozemkový úřad ve svém vyjádření sdělil, že v případech, kde to bylo možné, zahájil obnovu řízení. V případech, kde bylo přerušeno řízení (což se týká i stěžovatele), již pozemkový úřad o vlastnictví podílníků nerozhodl. Ze zjištění pozemkového úřadu vyplývá, že "Lesní družstvo s ručením obmezeným ve Š." bylo právnickou osobou. Jako takové fungovalo až do svého splynutí se Zemědělským strojním družstvem ve Š. a ustavení Jednotného zemědělského družstva ve Š. vyhl. ze dne 7. 6. 1949 dle ust. §6 zákona č. 69/1949 Sb. Nebylo tedy družstvem hospodářským, kde lesní majetek zůstal vlastnictvím jednotlivých členů družstva. Pozemkový úřad dále konstatoval, že vzhledem k výše uvedenému nemůže být lesní družstvo restituentem, protože zákon o půdě nepřipouští restituci právnickým osobám (§4 odst. 1 cit. zák.). Jednotliví podílníci družstva nemohou být oprávněnými osobami, jelikož v zákoně neexistuje restituční nárok za podíly v družstvu. Pozemkový úřad dále poznamenal, že proti jeho původním rozhodnutím z roku 1993, kterými byly vydány nemovitosti do spoluvlastnictví dle velikosti podílu, byl podán jeden opravný prostředek. V rámci tohoto opravného prostředku bylo rozhodnutí pozemkového úřadu Městským soudem v Praze zrušeno. V novém řízení nebyly již nemovitosti vydány, přičemž toto nové rozhodnutí pozemkového úřadu, č. j. PÚ 4022/92/1496/25, ze dne 2. 8. 2000, Městský soud v Praze dne 28. 8. 2001 svým rozsudkem, č. j. 38 Ca 424/2000-24, potvrdil. Z uvedeného pozemkový úřad dovodil závěr, že tvrzení stěžovatele, že soud potvrdil rozhodnutí pozemkového úřadu, kterým byly vydány podíly v Lesním družstvu Š., se nezakládá na pravdě. Krajský soud se k předmětné ústavní stížnosti vyjádřil tak, že stěžovatel směřuje svou stížnost do právních závěrů krajského soudu, podle nichž nelze restituovat majetek, který nebyl v době přechodu na stát nebo jinou právnickou osobu ve vlastnictví fyzických osob. Uvádí-li stěžovatel: ..."jsem však toho názoru, že zákonodárcovým záměrem vyjádřeným v ust. §6 odst. 1 písm. u) zákona o půdě bylo výjimečně restituovat i majetek právnických osob přesně vymezených - lesních družstev na území ČR, pokud členy družstva byly výlučně fyzické osoby", znamená to podle názoru krajského soudu zároveň, že stěžovatel nezpochybňuje závěry o tom, že předmětné lesní družstvo bylo právnickou osobou. Stěžovatel je toho názoru, že v případě restitučního důvodu podle citovaného ustanovení zákona o půdě se neuplatňuje ustanovení §4 odst. 1 zákona o půdě. Podle přesvědčení krajského soudu však se jedná o názor chybný, který nemá oporu v zákoně. V ostatním odkázal krajský soud na své závěry obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ústavní soud po přezkoumání přiloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že orgány veřejné moci se věcí podrobně zabývaly, přičemž svá napadená rozhodnutí také řádně odůvodnily. Vycházel rovněž z objasnění některých souvislostí, resp. ze zdůvodnění postupu správního orgánu, obsaženého ve vyjádření pozemkového úřadu. Ústavní soud podotýká, že se nemůže ztotožnit s takovým postupem, kdy některým restituentům byly ve stejné věci vydány nemovitosti, zatímco jiným restituentům tyto nemovitosti vydány nebyly. Není však věcí této ústavní stížnosti, aby řešila rozhodnutí, jež se netýkají stěžovatele. Soud proto musel zohlednit všechny souvislosti, dané v konkrétním případě u stěžovatele. Vzhledem k okolnosti, že právo v případě stěžovatele porušeno nebylo (na rozdíl od přiznaných restitucí některých podílníků družstva), nebyl ani shledán právně relevantní důvod k podání předmětné ústavní stížnosti. Ústavní soud se přitom ztotožňuje s odůvodněním napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci, resp. s jejich podrobně rozvedenými právními závěry, na které stěžovatele v dané věci odkazuje. S přihlédnutím k výše uvedenému Ústavní soud musel konstatovat, že v předmětné věci neshledal nijaké porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, a proto návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 17. prosince 2001 JUDr. Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2001:1.US.376.2000
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 376/2000
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 17. 12. 2001
Datum vyhlášení  
Datum podání 22. 6. 2000
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Klokočka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí jiné
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 229/1991 Sb., §9 odst.4, §6 odst.1 písm.u, §4
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík vlastnictví
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-376-2000
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 35370
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-26