infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-225-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 05.12.2001, sp. zn. I. ÚS 396/01 [ nález / GÜTTLER / výz-2 ], paralelní citace: N 194/24 SbNU 457 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:1.US.396.01

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K prominutí změškání lhůty

Právní věta Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Podle čl. 90 Ústavy ČR je pak soud povolán především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytoval ochranu právům. Podle čl. 95 Ústavy ČR je soudce při svém rozhodování vázán zákonem. Se zřetelem na tyto ústavní principy bylo věcí Krajského soudu v Hradci Králové, aby úkon stěžovatele posoudil v souladu s ust. §58 odst. 1 o.s.ř., aby se tedy zabýval pouze tím, zda měl stěžovatel pro své zmeškání omluvitelný důvod, a zda podal návrh na prominutí zmeškání lhůty spolu se zmeškaným úkonem v zákonné lhůtě 15 dnů; nebylo rozhodné, zda se tak stalo na počátku této lhůty, či až v její polovině, neboť uvedená lhůta je v daném případě stanovena ve prospěch ochrany práv účastníka řízení a její využití je proto v jeho procesní dispozici.

ECLI:CZ:US:2001:1.US.396.01
sp. zn. I. ÚS 396/01 Nález Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě o ústavní stížnosti J. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2001, sp.zn. 18 Co 96/2001, 18 Co 95/2001, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.3.2001, sp.zn. 18 Co 96/2001, 18 Co 95/2001, se zrušuje. Odůvodnění: V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, že se potvrzují usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 12. 2000, č.j. 2 Ro 375/2000-39, kterým se zamítá návrh stěžovatele na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 10. 5. 2000, č.j. 2 Ro 375/2000-219, a usnesení téhož soudu ze dne 23. 6. 2000, č.j. 2 Ro 375/2000-28, kterým se odmítá odpor stěžovatele proti uvedenému platebnímu rozkazu. Dále rozhodl, že stěžovatel je povinen nahradit žalobci - vedlejšímu účastníku náklady odvolacího řízení ve výši 650,- Kč do 3 dnů. V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud dovodil, že je třeba přihlédnout k delšímu období nečinnosti stěžovatele, který podal odpor spolu se žádostí o prominutí zmeškání lhůty až dne 13. 6. 2000, ačkoliv jeho nemoc skončila již dne 5. 6. 2000. Neučinil tak tedy bezodkladně, nýbrž s prodlením dalších sedmi dnů. Důvodná prý není ani námitka, že vyšší soudní úřednice, která o věci rozhodla, k tomu není kompetentní, neboť z ust. §58 odst. 1 a §36 o.s.ř., a dále z ust. §9 písm. a) zák. č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, v platném znění, vyplývá, že vyšší soudní úředník může provádět úkony soudu I. stupně, mj. v řízení o návrzích na vydání platebního rozkazu a v těchto případech i o opožděných odporech. Jestliže tedy zákon svěřuje vyšším soudním úředníkům rozhodování o opožděně podaných odporech, předpokládá, že do jejich pravomoci spadá v těchto věcech i rozhodování o prominutí lhůty k podání odporu. Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel ústavní stížnost, ve které tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, neboť v rozporu s článkem 36 odst. 1) Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny) nebyla jeho věc projednána u nezávislého a nestranného soudu, ačkoliv podmínky pro takové projednání byly splněny, že v rozporu s článkem 38 odst. 1 Listiny byl odňat svému zákonnému soudci, a že soudní moc byla vykonávána v rozporu s ust. čl. 2 odst. 3 a čl. 2 odst. 2 Listiny, neboť soud rozhodl způsobem, který zákon neumožňuje. Rovněž mu prý nebyla poskytnuta ochrana jeho práv podle čl. 90 Ústavy, a soud nepostupoval - jsa vázán zákonem - podle čl. 95 Ústavy. Stěžovateli proto nebylo - podle jeho názoru - poskytnuto právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel odůvodnil svá tvrzení zejména tím, že byl v době od 29. 5. 2000 do 5. 6. 2000 nemocen, a proto zmeškal 15-ti denní lhůtu k podání odporu proti platebnímu rozkazu, která mu skončila 1. 6. 2000. Právní zastoupení si zajišťoval v místě vzdálenějším od svého bydliště, čímž došlo k tomu, že zmeškaný úkon podání odporu učinil dodatečně teprve podáním ze dne 13. 6. 2000. Současně požádal o prominutí zmeškané lhůty, tuto žádost řádně odůvodnil a doložil lékařským potvrzením. Okresní soud takto: podaný odpor odmítl, odmítl i jeho žádost o prominutí zmeškané lhůty a krajský soud jeho rozhodnutí potvrdil, byť uznal, že stěžovatelovy důvody zmeškání lhůty jsou závažné. Stěžovatel namítá, že podle ust. §58 odst. 1 o.s.ř. soud lhůtu promine, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší, pokud návrh na prominutí lhůty podá do 15 dnů po odpadnutí překážky spolu se zmeškaným úkonem. Doba od 5. 6. 2000 (kdy jeho nemoc skončila) do 13. 6. 2000 (kdy zmeškaný odpor podal) byla vyplněna předáním věci právnímu zástupci a zpracováním všech potřebných úkonů a s nimi spojených formalit. Toto mezidobí považuje stěžovatel v rámci stanovené 15-ti denní lhůty za zcela přiměřené a připomíná, že zákon pro prominutí zmeškané lhůty stanoví jediné kritérium, a to existenci závažných důvodů. Uznal-li tedy Krajský soud v Hradci Králové závažnost jeho důvodů, pak neměl jinou možnost, než obě prvostupňová rozhodnutí zrušit a vrátit věc k projednání soudu I. stupně, neboť mu zákon v takovém případě volnou úvahu nepřipouští. Svou ústavní stížnost stěžovatel doplnil o návrh na odklad výkonu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2001, č.j. 18 Co 96/2001-53, a platebního rozkazu Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 5. 2000, č.j. 2 Ro 375/21, s poukazem na výchozí rozhodnutí - o prodeji movitých věcí, který byl vůči němu nařízen usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 30. 6. 2000, č.j. 1 E 818/2000-6a. Tuto žádost odůvodnil tím, že mu jinak vznikne škoda, shledá-li Ústavní soud jeho ústavní stížnost důvodnou. K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení Krajský soud v Hradci Králové a vedlejší účastník Stavebniny Stupka, s.r.o. Krajský soud v Hradci Králové uvedl, že si soudy obou stupňů byly vědomy toho, že stěžovatel trpěl od 29. 5. 2000 do 5. 6. 2000 angínou a dále akutním zánětem spojivek. Toto onemocnění však nepovažovaly za nemoc takového rázu, že by bránilo stěžovateli podat včas odpor proti platebnímu rozkazu, neboť stěžovatel nebyl hospitalizován, ale byl ošetřen v ordinaci a dále léčen doma. Soud I. stupně pak nepřehlédl, že stěžovatel mohl své právo k podání odporu uplatnit nejen v době nemoci, ale již po doručení platebního rozkazu před vznikem nemoci, tj. v období od 18. 5. do 28. 5. 2000. Soud II. stupně k tomu ještě postřehl, že ani po skončení nemoci dne 5. 6. 2000 stěžovatel nespěchal a podal odpor až za osm dnů. Za tohoto stavu soudy obou stupňů dospěly k úsudku, že návrh na prominutí zmeškání lhůty není důvodný. Rovněž právní závěr, že vyšší soudní úřednice rozhodla o návrhu na prominutí zmeškaní lhůty v mezích své pravomoci, je v souladu se zákonem. Krajský soud v Hradci Králové konečně sdělil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem a navrhuje, aby ústavní stížnost byla zamítnuta. Vedlejší účastník ve svém vyjádření zejména uvedl, že k porušení některého z ústavních práv stěžovatele, zejména práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny, nedošlo. Podle jeho názoru upravuje občanský soudní řád postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení a pro tuto oblast vymezuje přesná pravidla jednání. Výjimek z těchto pravidel se může dovolávat pouze takový účastník, který svým subjektivním jednáním nezpůsobí sám jejich porušení. Byl to právě stěžovatel, který, ač poučen podle ust. §5 o.s.ř., tato pravidla ze subjektivních důvodů porušil, a nyní se ještě domáhá ochrany u Ústavního soudu. Přitom mohl podat odpor proti platebnímu rozkazu plných 11 dnů před onemocněním a skončilo-li toto onemocnění dne 5. 6. 2000, mohl tak učinit již následující den, tj. 6. 6. 2000. Též právní zastoupení bylo možné ihned následující 1-2 dny po skončení nemoci. Jeho pracné zajišťování navíc nebylo nutné, protože právní zastoupení stěžovatele dle plné moci ze dne 11. 9. 1998 patrně stále trvalo a trvá. Pokud stěžovatel uvádí, že Krajský soud v Hradci Králové na rozdíl od soudu I. stupně, dospěl k závěru, že zdravotní důvody byly závažné, přičemž konstatoval, že dává za pravdu námitkám stěžovatele, a výslovně uvedl, že názor soudu I. stupně na tuto věc nesdílí, jedná se prý ze strany stěžovatele o nesprávnou prezentaci napadeného usnesení. V něm se totiž naopak na str. 2 odst. 3 výslovně uvádí, že " .Pomine-li krajský soud zabývat se otázkou, jak dalece byla nemoc žalovaného závažná a do jaké míry mu skutečně bránila provést zmeškaný úkon v zákonné lhůtě (přičemž v tomto ohledu krajský soud poznamenává, že závěry okresního soudu o menší závažnosti vlastní nemoci sdílí).."; to dokládá, že soudy obou stupňů naopak vyslovily svoje pochybnosti, týkající se velké závažnosti nemoci, deklarované stěžovatelem. Rovněž jeho tvrzení, že by krajský soud důvody, pro které zmeškal lhůtu, uznal jako závažné, pokud by stěžovatel zmeškaný úkon učinil bezprostředně po skončení nemoci, je účelově nepřesné. Jestliže pak stěžovatel dále konstruuje, že jediným kritériem pro prominutí zmeškané lhůty je existence závažných důvodů, shodly se v tomto směru soudy obou stupňů na menší závažnosti nemoci stěžovatele. Takové posouzení je pak na rozhodnutí soudů podle okolností případu, přičemž jejich stanovisko posouzené v celém komplexu je nutno považovat za jedině správné. Vedlejší účastník současně sdělil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem. Ústavní stížnost je důvodná. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud se nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy, jež mu přísluší jen v případě, že jím byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. K tomu dochází obvykle tehdy, jestliže právní závěry soudu jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (viz nález sp.zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, C-H-BECK, ročník 1995, díl I., str. 257). Je tedy zřejmé, že Ústavní soud - s ohledem na své ústavní postavení - se řídí principem minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů. Stěžovatel namítá, že napadeným rozhodnutím soudu byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva tím, že v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny) nebyla jeho věc projednána u nezávislého a nestranného soudu, ačkoliv podmínky pro takové projednání byly splněny, že v rozporu s článkem 38 odst. 1 Listiny byl se svou věcí odňat svému zákonnému soudci, a že soudní moc byla vykonávána v rozporu s ust. čl. 2 odst. 3 a čl. 2 odst. 2 Listiny, neboť soud rozhodl způsobem, který zákon neumožňuje. Rovněž mu prý nebyla poskytnuta ochrana práv podle čl. 90 Ústavy, přičemž soud navíc nepostupoval - jsa vázán zákonem - podle čl. 95 Ústavy. Stěžovateli tedy údajně nebylo poskytnuto právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel spatřuje podstatu porušení těchto (jeho) uvedených ústavně zaručených práv zejména v tom, že v souzené věci byly splněny podmínky ustanovení §58 odst. 1 o.s.ř., podle kterého mu soud měl prominout zmeškání lhůty, protože ji zmeškal z omluvitelného důvodu (a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší), neboť návrh na její prominutí podal v zákonném termínu 15 dnů po odpadnutí překážky spolu se zmeškaným úkonem. Dobu od 5. 6. 2000 do 13. 6. 2000 vyplnil předáním věci právnímu zástupci a zpracováním všech potřebných úkonů, včetně spojených formalit, tedy v době zcela přiměřené. Rovněž namítl, že zákon pro prominutí zmeškané lhůty stanoví jediné kritérium, a to existenci závažných důvodů, a uzavřel, že pokud Krajský soud v Hradci Králové závažnost důvodů uznal, pak neměl jinou možnost, než obě prvostupňová rozhodnutí zrušit a vrátit věc k projednání soudu I. stupně, neboť mu zákon v takovém případě volnou úvahu neumožňuje. Ústavní soud z odůvodnění napadeného usnesení zjistil následující. Na str. 2 v odstavci 4 začínajícím slovem "Krajský" a končícím slovem "nemoci", krajský soud na jedné straně "uvedeným námitkám odvolatele přisvědčuje" (srov. odstavec 3 tamtéž) a na druhé straně však svůj právní závěr o věcné správnosti zamítavých důvodů okresního soudu opírá o tzv. jinou okolnost spočívající v tom, že stěžovatel nepodal zmeškaný odpor spolu s žádostí o prominutí zmeškání lhůty bezodkladně po skončení nemoci (po 5. 6. 2000), nýbrž až dne 13. 6. 2000, tedy s prodlením dalších sedmi dnů. Toto prodlení dále označuje krajský soud za nepřehlédnutelné období nečinnosti, které nelze omluvit, a prohlašuje, že by toto stanovisko patrně nezaujal, kdyby žalovaný požádal o prominutí zmeškání lhůty bezprostředně po skončení nemoci. Z toho je zřejmé, že právě toto skutkové zjištění vedlo krajský soud k právnímu závěru, že podmínky pro prominutí zmeškání lhůty nejsou dány a že proto rozhodnutí soudu I. stupně potvrzuje. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Podle čl. 90 Ústavy ČR je pak soud povolán především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytoval ochranu právům. Podle čl. 95 Ústavy ČR je soudce při svém rozhodování vázán zákonem. Se zřetelem na tyto ústavní principy bylo věcí Krajského soudu v Hradci Králové, aby úkon stěžovatele posoudil v souladu s ust. §58 odst. 1 o.s.ř., aby se tedy zabýval pouze tím, zda měl stěžovatel pro své zmeškání omluvitelný důvod, a zda podal návrh na prominutí zmeškání lhůty spolu se zmeškaným úkonem v zákonné lhůtě 15 dnů; nebylo rozhodné, zda se tak stalo na počátku této lhůty, či až v její polovině, neboť uvedená lhůta je v daném případě stanovena ve prospěch ochrany práv účastníka řízení a její využití je proto v jeho procesní dispozici. Jestliže tedy Krajský soud v Hradci Králové vycházel ve svém rozhodnutí v podstatě ze zjištění, že stěžovatel nepodal návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu bezodkladně po skončení nemoci, porušil tím základní práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Za této situace již Ústavní soud nezkoumal opodstatněnost dalších tvrzení stěžovatele, neboť by to bylo nadbytečné. Proto Ústavní soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 18 Co 96/2001, 18 Co95/2001, zrušil. Za tohoto stavu odpadl důvod rozhodování o návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takže se jím již Ústavní soud věcně nezabýval. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 5. prosince 2001

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2001:1.US.396.01
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 396/01
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 194/24 SbNU 457
Populární název K prominutí změškání lhůty
Datum rozhodnutí 5. 12. 2001
Datum vyhlášení 30. 1. 2002
Datum podání 27. 6. 2001
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §58 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík lhůta
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-396-01
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 38278
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-25