ECLI:CZ:US:2001:1.US.622.01
sp. zn. I. ÚS 622/01
Usnesení
I. ÚS 622/01
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. F., zastoupeného JUDr. A. T., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2001, č. j. 10 To 577/2000-583, a proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 7. 8. 2001, č. j. 699/2001-00D-SPZ, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 10. 2001, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2001, č. j. 10 To 577/2000-583, a sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 7. 8. 2001, č. j. 699/2001-00D-SPZ.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že napadeným usnesením bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu pro Prahu-západ. Dále uvedl, že dne 20. 1. 2001 podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona, o kterém rozhodlo Ministerstvo spravedlnosti ČR dne 7. 8. 2001 tak, že nebyly shledány důvody k podání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch stěžovatele.
Ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené zákonem.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy (§75 odst. 1 zákona). V daném případě byl napadený rozsudek krajského soudu doručen dle sdělení soudu stěžovateli dne 27. 2. 2001. Uvedeným dnem započala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti. Stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 24. 10. 2001, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. §72 odst. 2 zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky). Na této skutečnosti nic nemění, že stěžovatel podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona, o němž bylo rozhodnuto zamítavě dne 7. 8. 2001. Stížnost pro porušení zákona, resp. podnět k jejímu podání, není posledním řádným opravným prostředkem, který má zákon na mysli ve svém ust. §72 odst. 2.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný opožděně odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 19. prosince 2001
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu