infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-149-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 04.12.2001, sp. zn. II. ÚS 126/01 [ nález / PROCHÁZKA / výz-2 ], paralelní citace: N 191/24 SbNU 415 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:2.US.126.01

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Poučovací povinnost soudu k odstranění případných vad podání

Právní věta Je-li v petitu správní žaloby navrhováno "zrušení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně potvrzené rozhodnutím druhostupňového správního orgánu" za situace, kdy z této žaloby vyplývá, že jsou jí napadena správní rozhodnutí obou stupňů, jedná se pouze o odstranitelnou vadu podání. Pokud soud řízení usnesením zastavil, aniž by žalobce vyzval k odstranění této vady, porušil tím jeho ústavně zaručené právo dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.

ECLI:CZ:US:2001:2.US.126.01
sp. zn. II. ÚS 126/01 Nález Ústavní soud rozhodl v senátu v právní věci navrhovatele P. B., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2000, sp. zn. 33 C 136/99, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Ministerstva dopravy a spojů, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2000, sp. zn. 33 C 136/99, se zrušuje. Odůvodnění: Ve včas podané ústavní stížnosti napadá stěžovatel usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2000, sp. zn. 33 C 136/99, kterým bylo zastaveno řízení v právní věci stěžovatele jakožto žalobce proti žalované Policii České republiky, Správa Jihomoravského kraje, dopravní inspektorát, Brno (od 1. 1. 2001 působnost tohoto správního orgánu přešla podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, na Ministerstvo dopravy a spojů), o přezkoumání správního rozhodnutí. V citovaném usnesení Městský soud uvedl, že stěžovatel se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zrušil rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, a to Policie České republiky, Dopravní inspektorát v Brně, o přestupku č.j. MRBM-368/DI-PŘ-99 ze dne 6. 5. 1999. Podle §247 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") je nutno chápat rozhodnutí správního orgánu prvního i druhého stupně jako jeden celek. Pokud se žalobce domáhá pouze zrušení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, směřuje předmětná žaloba proti rozhodnutí, které samostatně nemůže být předmětem soudního přezkumu, přičemž tato skutečnost vyplývá z §250j odst. 2 o. s. ř. V daném případě se jednalo o takový nedostatek, pro který nelze v řízení pokračovat, a tak soud řízení podle §250d odst. 3 o. s. ř. zastavil. Dle stěžovatele bylo uvedeným usnesením porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, přičemž obecný soud postupoval v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti stěžovatel argumentuje tím, že není pravdou, že se domáhal pouze zrušení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, ale naopak v žalobě přímo a výslovně uvedl obě správní rozhodnutí, kterými bylo o přestupku rozhodnuto, tj. uvedl správní rozhodnutí čj. MRBM-368/DI-př-99 a, jak vyplývá z petitu žaloby, uvedl rovněž druhostupňové správní rozhodnutí čj. PJM-354/DS-odv-99 ze dne 3. 6. 1999, a tedy žádal o zrušení především tohoto druhostupňového správního rozhodnutí. Žalobou se domáhal přezkoumání celého správní řízení, tedy řízení před orgány obou stupňů. To vyplývá i příloh, které byly předloženy. Kromě toho stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v průběhu řízení o žalobě poukázal na to, že napadené správní rozhodnutí nebylo v rozporu s §25 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), doručeno právnímu zástupci stěžovatele a nemohlo tak nabýt právní moci. S ohledem na §247 odst. 2 o. s. ř. nemůže být takové rozhodnutí přezkoumáváno soudem, a tak stěžovatel navrhl řízení zastavit. Současně stěžovatel uvedl, že nesouhlasil s jednáním bez své přítomnosti s výjimkou, že řízení o žalobě bude zastaveno proto, že správní rozhodnutí nenabylo právní moci. Jeho účast na jednání byla znemožněna nemocí, přičemž se stěžovatel písemně omluvil, doložil kopii pracovní neschopnosti a žádal o odročení věci. Soud rozhodl bez jednání a bez účasti stěžovatele. Ústavní soud si pro účely posouzení ústavní stížnosti vyžádal vyjádření a spis účastníka řízení - Městského soudu v Brně. Ten ve svém vyjádření odkázal plně na odůvodnění předmětného usnesení. Vedlejší účastník řízení, Ministerstvo dopravy a spojů (tj. orgán, na který přešla působnost Policie ČR, Správy jihomoravského kraje), se ve svém vyjádření plně ztotožnil s postupem Policie ČR, přičemž odkázal na vyjádření tohoto orgánu ke správní žalobě ze dne 13. 8. 1999, č.j. PJM-354-2/DS-odv-99. Ústavní soud při projednání ústavní stížnosti respektoval, že není součástí soustavy obecných soudů, a nemůže tedy vykonávat jejich přezkumné pravomoci, to však za předpokladu, že napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou ve smyslu čl. 10 Ústavy. Jestliže však stěžovatel ve svém návrhu tvrdí, že rozhodnutím orgánu státní moci došlo k porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny a čl. 3. odst. 2 Ústavy, byl Ústavní soud nucen se námitkami stěžovatele zabývat. Po posouzení daného případu, s přihlédnutím k obsahu spisu předloženého Městským soudem v Brně, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Obecný soud v dané věci dospěl k závěru, že se stěžovatel domáhal pouze zrušení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, jež nemůže být samostatně předmětem soudního přezkumu, takže byly dány podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení §250d odst. 3 o. s. ř. Z připojeného spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. sp. zn. 33 C 136/99, vyplývá, že stěžovatel podal k uvedenému soudu žalobu o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, když jako žalovaného označil "ČR, Policie České republiky, Správu JmK, Dopravní inspektorát, 611 32 Brno, Kounicova 24", tzn. druhostupňový správní orgán. Dále z této žaloby vyplývá, že obsahuje označení napadeného rozhodnutí správního orgánu, přičemž se jedná o rozhodnutí vydaná v obou stupních, ze žaloby je patrný rozsah, v němž jsou tato obě rozhodnutí napadána, jakož i důvody, jimiž se dokládá nezákonnost těchto rozhodnutí. V žalobě je také obsažen konečný návrh, a to následujícím způsobem: "Rozhodnutí o přestupku ČJ MRBM-368/DI-PŘ-99 ze dne 6. 5. 1999 potvrzené rozhodnutím Policie ČR - Správa JmK Dopravní inspektorát 611 32 Brno, Kounicova 24 ČJ PJM-354/DS-odv-99 ze dne 3. 6. 1999 se zrušuje a věc se vrací žalovanému správnímu orgánu. Současně se přiznává žalobci právo na náhradu nákladů řízení." V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že takto: formulovaný petit správní žaloby vykazuje vady. Dle názoru Ústavního soudu je však třeba posuzovat správní žalobu jako celek; v daném případě je nutno vzít v úvahu, že stěžovatel správně označil jako žalovaného správní orgán druhého stupně, v žalobě napadá obě rozhodnutí; současně je třeba zohlednit skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno v plném rozsahu správním orgánem druhého stupně (s výjimkou opravy písařské chyby). Nelze tak bez dalšího dovozovat, že žaloba směřuje proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumávání soudem, neboť vzniká zjevný logický rozpor mezi petitem (žalobním návrhem) a ostatními částmi správní žaloby (zejména správným označením pasivně legitimovaného účastníka řízení ve smyslu §250 odst. 4 o. s. ř., příp. žalobním tvrzením). Za těchto okolností lze vadu v petitu přičítat omylu, případně formulační neobratnosti žalobce. Dle názoru Ústavního soudu má z hlediska ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. žaloba mít takové náležitosti, a to i po poučení soudu, je-li to třeba, aby mohla být podkladem pro jednání ve věci samé. Závěr o tom, kdy je a kdy není poučení na místě, je třeba činit v každém jednotlivém případě podle konkrétně existujících okolností; o takový případ se může jednat i tehdy, kdy nesprávně zvolenou formulaci petitu je třeba považovat za důsledek omylu žalobce. Za těchto okolností vadně formulovaný petit žaloby může znamenat pouze odstranitelnou vadu řízení, o níž musí být žalobce poučen ve smyslu §5 a §43 odst. 1 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 1999, sp. zn. I ÚS 338/97, publ. Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 14, č. 55). S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že v daném případě se jednalo o procesní podmínku řízení, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vede k zastavení řízení podle §250d odst. 3 o. s. ř. Soud však měl dříve, než řízení zastaví, dát postupem podle §5 a §43 odst. 1 o. s. ř. žalobci možnost věc napravit. Pokud tak neučinil, byla stěžovateli odňata možnost před soudem jednat ve věci samé, v důsledku čehož došlo k porušení práv stěžovatele ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, jakož i čl. 90 Ústavy. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnosti vyhověl a ve smyslu §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, shora citované usnesení Městského soudu v Brně zrušil. Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že soud rozhodoval o správním rozhodnutí, které nenabylo právní moci, neboť nebylo v rozporu s §25 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), doručeno zástupci stěžovatele, Ústavní soud ze správního spisu nezjistil, že by uváděnou plnou moc obsahoval, a tak tvrzení stěžovatele v tomto ohledu nemá oporu ve spisovém materiálu. Pokud jde o námitku stěžovatele, že u soudu bylo v rozporu se zákonem jednáno bez jeho přítomnosti, Ústavní soud se jí nezabýval, neboť se po zrušení napadeného usnesení stala bezpředmětnou. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 4. prosince 2001

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2001:2.US.126.01
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 126/01
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 191/24 SbNU 415
Populární název Poučovací povinnost soudu k odstranění případných vad podání
Datum rozhodnutí 4. 12. 2001
Datum vyhlášení 19. 12. 2001
Datum podání 27. 2. 2001
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Procházka Antonín
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 90
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §250d odst.3, §5, §43 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík řízení/zastavení
poučení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-126-01
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 38718
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-24