infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-161-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13.12.2001, sp. zn. III. ÚS 473/01 [ nález / JURKA / výz-4 ], paralelní citace: N 198/24 SbNU 491 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:3.US.473.01

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K doručování písemností soudy

Právní věta Při doručování rozhodnutí vyhotovených soudy zejména i účastníkům v řízení před soudy vedeného nelze připustit stav, který by byť jen vzbuzoval pochybnosti o tom, zda tato rozhodnutí byla doručena či nikoli. Především musí být přesně označen adresát písemností, místo kam je mu doručováno včetně přesného označení ulice a čísla domu, případně přesné označení organizace či firmy u které pracuje. Tyto základní požadavky na doručování písemností i soudem se zvýrazňují obzvláště při tzv. náhradním doručení. Nedůsledný postup i soudů při doručování jejich rozhodnutí potom může vést v konečném důsledku k odmítnutí práva účastníků na samotný přístup k soudům a takto i práva na soudní ochranu.

ECLI:CZ:US:2001:3.US.473.01
sp. zn. III. ÚS 473/01 Nález Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne v senátu o ústavní stížnosti navrhovatele AFG, právně zastoupeného JUDr. E. N., směřujícím proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2001, čj. 51 Co 220/2001-58, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2001, čj. 51 Co 220/2001-58, se zrušuje. Odůvodnění: Navrhovatel podal prostřednictvím své právní zástupkyně dne 2. 8. 2001 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena o den později. Předmětná ústavní stížnost směřovala proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2001, čj. 51 Co 220/01-58, kterým bylo odmítnuto odvolání navrhovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 9. 2000, čj. 42 C 240/99-28. Navrhovatel tvrdil, že tímto rozsudkem bylo zasaženo do jeho základních práv, zejména práva daného čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp.zn. 42 C 240/99 a z něj zjistil, že dne 24. 9. 1999 podala ing. I. A. žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru proti žalovanému AGF, (ústavní stěžovatel). Obvodní soud pro Prahu 4 určil dne 21. 9. 2000 rozsudkem, čj. 42 C 240/99-28, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Navrhovatel napadl uvedený rozsudek dne 29. 12. 2000 odvoláním. O odvolání rozhodoval Městský soud v Praze, který dne 17. 5. 2001. Usnesením, čj. 51 Co 220/2001-58, odvolání odmítl jako opožděně podané. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle §204 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") se odvolání podává do 15 dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle §47 odst. 2 o.s.ř. (ve znění platném v době doručování rozsudku) nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. V daném případě byl rozsudek podle názoru soudu právní zástupkyni žalovaného doručen v souladu s citovaným ustanovením o.s.ř., neboť, jak uvedl "z dokladu o doručení, založeného ve spisu, vyplývá, že uvědomění doručovatele bylo právní zástupkyni žalovaného oznámeno dne 26. 10. 2000, písemnost byla poté uložena dne 27. 10. 2000. Rozsudek byl tedy doručen žalovanému dne 30. 10. 2000 a posledním dnem kdy mohl žalovaný podat ještě včas odvolání byl den 14. 11. 2000. Jestliže odvolání podal na poště až dne 29. 12. 2000, učinil tak po lhůtě zákonem stanovené, v době, kdy napadený rozsudek již byl v právní moci". Toto usnesení napadl navrhovatel včas ústavní stížností. V ní namítal, že jeho právní zástupkyni byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 doručován nikoliv jako advokátce, ale jako fyzické osobě na adresu, na které se jako fyzická osoba nezdržovala. Adresa v Praze 4 na ulici C. 34, kam byl rozsudek doručován, je adresou její advokátní kanceláře. Dále namítal, že adresa na kterou byl rozsudek doručován, byla nesprávná a někdo přepsal na doručence rukou číslo domu z čísla 43 na 34. Rozsudek tedy nemohl nikdy být navrhovateli, respekt. jeho právní zástupkyni řádně doručen. Pokud byla na doručence nesprávně napsána adresa, měla být zásilka poštou vrácena soudu k doplnění adresy, jak stanoví poštovní řád. O existenci rozsudku se navrhovatel proto dověděl až dne 22. 12. 2000 od žalobkyně, která tvrdila, že rozsudek je v právní moci. Dne 27. 12. 2000 nahlédla jeho právní zástupkyně do spisu a téhož dne podala bianco odvolání. Rozsudek byl navrhovateli proto doručen až dne 19. 3. 2001 a dne 28. 3. 2001 navrhovatel své dříve podané odvolání doplnil. Uvedeným postupem Městského soudu v Praze tedy bylo zasaženo do základního práva navrhovatele daného čl. 38 Listiny, podle kterého má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Navrhovateli byla postupem soudu odňata možnost projednat věc před odvolacím soudem a tedy možnost, aby odvolací soud mohl napadený rozsudek věcně přezkoumat. Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve vyjádření k návrhu ze dne 11. 10. 2001 uvedl, že jako odvolací soud přezkoumal postup při doručování rozsudku soudu I. stupně a dospěl k závěru, že rozsudek byl právní zástupkyni navrhovatele doručen náhradním způsobem podle §47 odst. 2 o.s.ř. V podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Dle ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, a to stěžovatel podáním ze dne 6. 12. 2001 a účastník řízení podáním ze dne 10. 12. 2001 vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno. Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je důvodný. Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ze spisového materiálu vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 4 doručoval předmětný rozsudek právní zástupkyni navrhovatele na adresu její advokátní kanceláře, jak bylo uvedeno na plné moci k zastupování v řízení o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 27. 8. 1999, jakož i v dalších podáních této právní zástupkyně soudu. Podle §49 o.s.ř. má-li účastník řízení zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Podle §13 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, je místem podnikání advokáta jeho místo podnikání zapsané v seznamu advokátů (dále jen "sídlo"). Ze spisového materiálu vyplývá, že právní zástupkyně navrhovatele nesdělila soudu jinou adresu k doručování. Podle §48 odst. 2 o.s.ř., ve znění platném v době doručování předmětného rozsudku, který se vztahoval i na doručování advokátům, nepodaří-li se právnické osobě doručit písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když se adresát o doručení nedozvěděl. Podle přesvědčení Ústavního soudu nepostupoval Obvodní soud pro Prahu 4 při doručování předmětného rozsudku v intencích tehdy platných ustanovení o.s.ř. Rozsudek sice zaslal JUDr. E. N. s modrým pruhem a doručenkou s poznámkou "do vlastních rukou" na adresu jejího sídla, avšak zaměnil v tomto případě doručování fyzické osobě a advokátovi. Na doručence nebylo poznamenáno, že se jedná o advokátku či advokátní kancelář, což mělo za následek, že pošta jí doručovala jako fyzické osobě (občanovi). Pokud nastaly problémy s doručováním předmětného rozsudku, způsobil je soud I. stupně. Jak vyplývá ze spisového materiálu na problémy s doručováním rozsudku právní zástupkyně navrhovatele upozorňovala soud dvěma přípisy ze dne 29. 12. 2000 (bianco odvoláním adresovaným soudu a žádostí o zaslání rozsudku, adresovanou předsedovi senátu), které jsou součástí spisu. V přípisu adresovaném předsedovi senátu je rovněž poukazováno na to, že adresa je nesprávná a byla rukou přepsána. Soud se sice dotázal příslušné pošty na způsob doručování předmětného rozsudku, avšak pošta na výzvu Obvodního soudu ze dne 19. 1. 2001, odpověděla jen vyznačením dat na rubové straně dotazového formuláře, aniž by se uvedeným pochybením jakkoli zabývala. Rovněž Městský soud v Praze se uvedenými přípisy a pochybnostmi, které z nich zřetelně vyplývaly, nikterak nezabýval, v odůvodnění rozhodnutí se s nimi nevypořádal a ani neuvedl, proč tak neučinil. Při doručování rozhodnutí vyhotovených soudy zejména i účastníkům v řízení před soudy vedeného nelze připustit stav, který by byť jen vzbuzoval pochybnosti o tom, zda tato rozhodnutí byla doručena či nikoli. Především musí být přesně označen adresát písemností, místo kam je mu doručováno včetně přesného označení ulice a čísla domu, případně přesné označení organizace či firmy u které pracuje. Tyto základní požadavky na doručování písemností i soudem se zvýrazňují obzvláště při tzv. náhradním doručení. Nedůsledný postup i soudů při doručování jejich rozhodnutí potom může vést v konečném důsledku k odmítnutí práva účastníků na samotný přístup k soudům a takto i práva na soudní ochranu. Za dané situace dospěl Ústavní soud k závěru, že Městský soud v Praze nepostupoval v souzené věci v intencích o.s.ř. a tedy ani ústavně konformním způsobem, neboť svým postupem znemožnil navrhovateli jednat před odvolacím soudem. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2001, čj. 51 Co 220/2001-58, tedy bylo podle přesvědčení Ústavního soudu zasaženo do základních práv navrhovatele, zaručených ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy, zejména do práva daného mu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny. Ústavnímu soudu proto nezbylo než podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadené rozhodnutí zrušit. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 13. prosince 2001

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2001:3.US.473.01
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 473/01
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 198/24 SbNU 491
Populární název K doručování písemností soudy
Datum rozhodnutí 13. 12. 2001
Datum vyhlášení  
Datum podání 3. 8. 2001
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Jurka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §204 odst.1, §47 odst.2, §48 odst.2, §49
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík doručování
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka Stanovisko Pl. ÚS-st 26/08 pro řízení sp. zn. I. ÚS 1847/08. Částečně překonává nálezy sp. zn. I. ÚS 689/05, III. ÚS 473/01, III. ÚS 133/03, I. ÚS 83/04, I. ÚS 586/05.
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-473-01
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 39765
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-23