ECLI:CZ:US:2001:3.US.508.01
sp. zn. III. ÚS 508/01
Usnesení
III. ÚS 508/01
Ústavní soud rozhodl dne 20. prosince 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele P.L., zastoupeného JUDr. P.P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2001, č. j. 22 Co 143/2001-33, a Okresního soudu Praha-východ ze dne 19. prosince 2000, č. j. 11 C 160/2000-15, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení soudy obou stupňů postupovaly v rozporu se zákonem a to ať již šlo o provádění důkazů či o jejich hodnocení. Žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy, uzavřené dne 16. května 1995, byla zamítnuta s tím, že neprokázal naléhavost právního zájmu, přičemž takový závěr nepovažuje za objektivní, když poukázal na rozpory ve výpovědi slyšených svědků a na trestní oznámení, které také podal.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 11 C 160/2000 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2001, č. j. 22 Co 143/2001-33, bylo zjištěno, že soudy obou stupňů rozhodly na základě důkazů, hodnocených v souladu s §132 občanského soudního řádu a důvodně pak konstatovaly, že žalobcem naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy, uzavřené ohledně označených nemovitostí dne 16. května 1995, prokázán nebyl. Je třeba uvést, že stěžovatel v návrhu jinak neuvedl, na jakých základních právech se rozhodnutími soudů cítí dotčen [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
S ohledem na uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů proto odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 20. prosince 2001