ECLI:CZ:US:2001:3.US.610.01
sp. zn. III. ÚS 610/01
Usnesení
III. ÚS 610/01
Ústavní soud rozhodl dne 20. prosince 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele PhDr. J.M., zastoupeného JUDr. V.Š., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. 4 Tvo 116/2001, a Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2001, sp. zn. 5 Ntv 5/2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil návrh tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zaručených mu čl. 1, čl. 8 odst. 1, 2 a č. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 Ústavy. Uvedl, že Vrchní soud v Praze, jenž svým usnesením ze dne 19. června 2001 prodloužil jeho setrvání ve vazbě do 23. prosince 2001, podle jeho přesvědčení tak učinil bez důvodů, které jsou obsaženy v ustanovení §67 odst. 1 písm. a) a také v rozporu s §71 odst. 3 tr. řádu. Nejvyšší soud ČR, který zamítl jeho stížnost, se ztotožnil se závěry Vrchního soudu v Praze a rozhodnutí odůvodnil v podstatě tak, jak to učinil jmenovaný soud.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze, který dne 19. června 2001 rozhodl o prodloužení vazby stěžovatele do 23. prosince 2001, učinil tak v souladu s §§71 odst. 6 a 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu, v odůvodnění usnesení pak uvedl konkrétní skutečnosti, pro něž návrh předsedy senátu Městského soudu v Praze na prodloužení vazby vzal za opodstatněný. Nejvyšší soud ČR se v usnesení ze dne 28. srpna 2001 vypořádal se všemi námitkami, které byly ve stížnosti uplatněny, a poněvadž se lze s obsahem odůvodnění jeho rozhodnutí ztotožnit, v dalším se na ně odkazuje.
S ohledem na výše uvedené byl návrh stěžovatele shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně , dne 20. prosince 2001