infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-178-002,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.11.2001, sp. zn. IV. ÚS 182/01 [ nález / VARVAŘOVSKÝ / výz-2 ], paralelní citace: N 188/24 SbNU 401 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:4.US.182.01

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Jednoznačnost ujednání kupní smlouvy

Právní věta Jsou-li ve smlouvě použity formulace a pojmy, které lze vykládat rozdílně, jeví se být spravedlivým vykládat je v neprospěch toho, kdo je do smlouvy uložil.

ECLI:CZ:US:2001:4.US.182.01
sp. zn. IV. ÚS 182/01 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě, ve věci ústavní stížnosti Ing. M. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2000, č.j. 20 Co 121/99-86 a rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 11 C 135/97, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Z. INTERNATIONAL, s.r.o., České Budějovice, jako vedlejšího účastníka, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2000, č.j. 20 Co 121/99-86 a rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 11 C 135/97, se zrušují. Odůvodnění: Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 3. 2001, doplněným podáním ze dne 13. 4. 2001, se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2000, č.j.. 20 Co 121/99-86 a rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 11 C 135/97, jimiž byla pravomocně uznána povinnou zaplatit z. international, s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, částku 52.343,90 Kč s příslušenstvím, a náklady řízení, a to z titulu uzavřené kupní smlouvy na sadu nádobí Grand Special zn. ZEPTER. Spolu s ústavní stížnosti podala stěžovatelka návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozsudků s odůvodněním, že takové odložení není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem, a naopak výkon těchto rozhodnutí by pro ni znamenal nenapravitelnou a nepoměrně větší újmu, než jaká při případném odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozsudky bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 90 Ústavy České republiky ("Ústava"), právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), princip rovnosti účastníků v řízení zakotvený v čl. 37 odst. 3 Listiny, právo na veřejné projednání věci bez zbytečných průtahů v její přítomnosti a právo vyjádřit se ke všem důkazům zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") tím, že její záležitost nebyla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Je toho právního názoru, že odvolací soud i soud prvého stupně, svá rozhodnutí učinily v rozporu se zákonem, neboť nerozhodly na základě zjištěného skutkového stavu, nezhodnotily provedené důkazy v jejich vzájemné souvislosti a nepřihlédly ke všemu, co vyšlo v řízení najevo včetně toho, co uvedli účastníci. V protokole o jednání před odvolacím soudem dne 5. 12. 2000, strana 1, je stručně konstatováno podání stěžovatelky označené jako podstatné skutečnosti případu. V tomto podání stěžovatelka uvedla "minimálně 2 x jsem firmě oznámila neplatnost smlouvy, její neuznání a tudíž odstoupení od smlouvy pro neplatnost a to jak telefonicky, tak i písemně ve dnech 21. 3. 1994 a 10.- 4. 1995." Přesto k této skutečnosti nebylo přihlédnuto a následně soud ani nevyzval k doplnění dokazování ohledně okolnosti, zda bylo či nebylo od smlouvy ze strany stěžovatelky odstoupeno, přesto že tato skutečnost mohla mít podstatný vliv na výsledek celého řízení. Tvrzení soudu, že v kupní smlouvě nebyla sjednána rozvazovací podmínka, považuje za nepravdivé a poukázala na smluvní ujednání, dle něhož "V případě zrušení kupní smlouvy ze strany kupujícího je tento povinen zaplatit smluvní pokutu dle §544 OZ ve výši 25 % smluvní ceny." Pokud by v předmětném řízení bylo prokázáno, že využila svého práva od smlouvy odstoupit (dle znění smlouvy jde o zrušení), nemohla by tím neporušit (patrně porušit) žádnou povinnost z kupní smlouvy, se kterou je spojena majetková sankce dle §544 obč.zák. Je přesvědčena, že tento právní názor zastává řada krajských soudů v rozhodnutích týkajících se sporů se společností Z. International, s.r.o. Stejně jako Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 31. 3. 1998 ve věci sp. zn. 3 Cdon 1398/96 (Právní rozhledy č. 4/99). Poukázala též na nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 1999 ve věci sp. zn. IV. ÚS 276/99, týkající se téměř totožného případu, který by měl na výsledek řízení v její věci zásadní vliv, pokud by v řízení bylo prokazováno, zda k odstoupení od smlouvy z její strany skutečně došlo. Závěrem uvedla, že písemné vyhotovení rozsudku soudu prvého stupně jí bylo zasláno neúplné, tj. bez str. 3 rozsudku, což omezilo její možnost činit námitky v odvolání. Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, v odpovědi na žádost o vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Vedlejší účastník, ač vyzván, (výzva doručena dne 4.5.2001) se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Uherském Hradišti, sp. zn. 11 C 135/97, a poté, co se seznámil s jeho obsahem vyhověl usnesením ze dne 8.10.2001 návrhu stěžovatelky a odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí. Po podrobném posouzení obsahu podání, podaných vyjádření a důkazů obsažených ve spisu a poté, co vzal na vědomí vyjádření účastníků řízení, že souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez dalšího jednání, dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost je důvodná. Ústavní soud sdílí názor obecných soudů, že stěžovatelka svobodným projevem vůle platně uzavřela smlouvu, která byla označena jako smlouva kupní, a souhlasí též s tím, že hlavní obrana stěžovatelky proti podané žalobě byla vybudována především na tvrzení, že uzavřenou smlouvu považovala za neplatnou a to z důvodů, které soudy ve svých rozhodnutích neakceptovaly. Na rozdíl od obecných soudů však Ústavní soud není zcela přesvědčen o tom, že uzavřená smlouva, podle které se kupující zavazuje po dobu dvou let posílat na adresu smluvního partnera částky, které je povinen si sám vypočítat podle aktuálního měnového kurzu, aniž by v té době obdržel jakoukoli protihodnotu (která mu má být poskytnuta teprve po poslední splátce) by nemohla být kvalifikována jako rozporná s dobrými mravy. Takové posouzení však náleží soudu a v této věci není tento aspekt ani rozhodující. Jak vyplývá z obsahu spisu, stěžovatelka od počátku sporu zpochybňovala především platnost smlouvy, a proto také otázky platnosti byly rozhodujícím a dominantním předmětem dokazování a následných právních závěrů. Třeba však poznamenat, že to nebyly námitky jediné, když stěžovatelka, byť okrajově uvedla, že smlouvu zrušila. Stěžovatelka totiž zřejmě od začátku směšovala a i v ústavní stížnosti do jisté míry směšuje dva instituty, tedy neplatnost smlouvy a odstoupení od ní. Odstoupit však lze pouze od smlouvy, která byla platně uzavřena a je tedy nezbytné důsledně odlišovat (viz též komentář k §48 obč. zák.) odstoupení od smlouvy od smlouvy neplatné, ať již absolutně či relativně. Obecné soudy přesvědčivě vyložily, proč a z jakých důvodů, považují uzavřenou smlouvu za platnou, na druhé straně však ponechaly zcela nepovšimnutou námitku, byť možná okrajovou, že mělo či mohlo dojít, slovy smlouvy, k jejímu zrušení. Na č.l. 77 je založeno podání stěžovatelky předložené odvolacímu soudu a nadepsané jako "Podstatné skutečnosti případu č.j. 20 Co 121/99", ze kterého je zřejmé, že stěžovatelka tvrdila, že telefonicky i písemně oznámila dodavateli zrušení smlouvy. Byť stěžovatelka tvrdí, že tak činila pro "neplatnost smlouvy" , je tato skutečnost irelevantní, neboť bylo-li možné od smlouvy odstoupit, pak uvedení důvodu odstoupení je nepodstatné a není nezbytnou náležitostí takového jednostranného úkonu. Zda stěžovatelka od smlouvy odstoupila a zda takové odstoupení bylo vůbec možné, však zůstalo mimo jakoukoliv pozornost odvolacího soudu. Jak již bylo uvedeno, uzavřela stěžovatelka s vedlejším účastníkem smlouvu označenou na použitém formuláři jako smlouva kupní, na jejímž rubu (v "příloze"), jsou uvedeny další podmínky. Ústavní soud konstatuje, že se jedná o smlouvu, kterou lze označit za nepříliš jasnou a mnohá její ustanovení za matoucí. Pokud jde o odpověď na otázku, zda mezi smluvními stranami bylo či nebylo ve smyslu ustanovení §48 obč. zák. sjednáno odstoupení od smlouvy, lze uvést, že výslovně sice takové ujednání ve smlouvě obsaženo není, avšak z některých ujednání lze na takovou dohodu usuzovat. Smlouva totiž obsahuje, byť velmi drobným tiskem, ujednání o smluvní pokutě v případě "zrušení kupní smlouvy ze strany kupujícího", jinak řečeno s takovým jednostranným úkonem počítá. Na druhé straně však příloha ke smlouvě hovoří o "žádosti o zrušení kupní smlouvy", a to v rubrice o změnách smlouvy, což je ovšem terminologický protimluv, neboť buď jde o úkon jednostranný, a nebo o dohodu (zde se však zavádí jakési odstoupení či zrušení dohodou). Ostatně protimluv obsahuje i zmíněné ujednání o tzv. smluvní pokutě, neboť sankce může přicházet v úvahu pouze za porušení smlouvy a nemůže tedy být postihem za realizaci dohodnutého práva (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, jakož i nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.10.1999, sp. zn. IV. ÚS 276/99). Jinou věcí je posouzení toho, jak naznačuje i citovaný rozsudek NS ČR, zda by předmětné ujednání, přes označení za smluvní pokutu, bylo možné považovat za atypickou smlouvu ve smyslu §51 obč. zák. Je tedy zřejmé, že ve smlouvě jsou použity formulace a pojmy, které lze vykládat rozdílným způsobem. Za takové situace by pak měla být aplikována zásada, že takové pojmy a ujednání třeba vykládat v neprospěch toho, kdo je použil, v tomto případě tedy v neprospěch dodavatele (vedlejšího účastníka). Ústavní soud tedy uzavírá, že mezi smluvními stranami byla sjednána možnost odstoupení od smlouvy, neboť použití pojmu "zrušení smlouvy" (stejně jako např. storno smlouvy apod.) není podstatné, neboť jeho význam je srozumitelný a ztotožnitelný s pojmem, který občanský zákoník zná, tedy odstoupení od smlouvy. Proto, uváděla-li stěžovatelka, byť až v odvolacím řízení, a ne jako hlavní argument, že od smlouvy odstoupila, měl se soud touto námitkou zabývat, provést v tomto směru dokazování a vyvodit z něho odpovídající právní důsledky. Pokud tak neučinil, odepřel stěžovatelce právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 90 Ústavy a čl. 36 a násl. Listiny práv a základních svobod. Nad rámec výše uvedené argumentace však Ústavní soud uvádí, že také postup vedlejšího účastníka, který evidentně záměrně ponechal po více jak dva roky bez povšimnutí neplnění smluvních povinností, tedy poukazování splátek, aby následně, zhruba půl roku poté, co mělo být zaplaceno a tedy i dodáno zboží, již jen upomenul celou dlužnou částku a následně podal žalobu o zaplacení částky 52.343,90 Kč, s nemalým příslušenstvím, je z pohledu dobrých mravů v obchodních stycích svérázný a neměl by zůstat bez odezvy v rozhodnutí obecných soudů. Takový postup ostatně mohl jen utvrdit stěžovatelku v tom, že její zrušovací projev byl akceptován (byť ne výslovně) neboť kdyby smluvní strana trvala na existenci závazku, nepochybně by bylo lze očekávat adekvátní reakci po marném uplynutí termínu pro úhradu jen několika málo splátek. Ze všech výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud tak, jak je ve výroku uvedeno. (§82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 30. listopadu 2001

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2001:4.US.182.01
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 182/01
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 188/24 SbNU 401
Populární název Jednoznačnost ujednání kupní smlouvy
Datum rozhodnutí 30. 11. 2001
Datum vyhlášení 13. 12. 2001
Datum podání 26. 3. 2001
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Varvařovský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §48
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík smlouva
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-182-01
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 40149
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-23