ECLI:CZ:US:2001:4.US.565.01
sp. zn. IV. ÚS 565/01
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2001 v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) G. Ž., 2) J. Ž., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2001, čj. 23 Co 98/2000-156, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) Zemědělského družstva J., 2) J. F., za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6.
2001, čj. 23 Co 98/2000-156, se zrušuje.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatelé uvádějí, že
tímto rozhodnutím jim bylo odepřeno právo na spravedlivý proces ve
smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina"), když v řízení o jejich nároku na náhradu škody vzniklé
požárem bylo postupováno zcela jednostranně ve prospěch
žalovaných. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhají se proto
zrušení napadeného rozsudku.
Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření z 21. 11.
2001 uvedl, že jednou z nezbytných podmínek úspěchu žaloby na
náhradu škody je prokázání jejího vzniku. Toto zjištění se však
stěžovatelům nepodařilo prokázat, a proto jejich žaloba byla
právem zamítnuta. Z těchto důvodů navrhuje krajský soud zamítnutí
ústavní stížnosti.
Z obsahu spisu 1 C 418/98 Okresního soudu v Semilech Ústavní
soud zjistil, že stěžovatelé uplatnili podáním ze dne 29. 6. 1993
nárok na náhradu škody vzniklé požárem v jimi zakoupeném objektu
č. 14 P., požárem, za jehož vznik odpovídají oba žalovaní
v důsledku neodborné instalace a manipulace s kamny. Tímto požárem
jim vznikla celková škoda 492 530,-- Kč zahrnující škodu na
zásobách a vybavení v celkové výši 148 912,62 Kč a dále škodu
představující ušlý zisk z provozu hostince ve výši 101 766,-- Kč
a za ubytování 240 000,-- Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech
ze dne 30. 9. 1999, čj. 1 C 418/98-127, byla žaloba stěžovatelů
zamítnuta s odůvodněním, že vznik škody stěžovateli nebyl
prokázán. K odvolání stěžovatelů proti tomuto rozsudku rozhodl
Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem tak, že rozsudek
soudu prvého stupně potvrdil, v podstatě se ztotožniv s jeho
závěry.
Jak konstatoval Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. III.
ÚS 150/93 publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu
ČR, svazek 2, ročníky 1993, 1994 - II. díl pod čl. 49, čl. 36
odst. 1 Listiny obsahuje svou povahu zásady nestranného
a spravedlivého procesu, k nim mimo jiné náleží právo každého, aby
(nestranný a nezávislý) soud při nalézání práva dbal stanoveného,
tj. zákonného, postupu. Takovýmto postupem lze ovšem rozumět jen
zcela bezvýhradné a bezvýjimečné respektování procesních předpisů
a kautel z nich vyplývajících. Jestliže obecný soud z nich
vykročil a při hodnocení důkazů jeden z nich opomenul, zatížil své
rozhodnutí a řízení mu předcházející nejen vážnou vadou, ale
současně jednal v rozporu s ústavně zaručeným právem zakotveným
v citovaném článku Listiny a ve svých důsledcích též v rozporu
s povinnostmi vyplývajícími z čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.
O takový případ jde i v projednávané věci, neboť obecné soudy
nepostupovaly v řízení zahájeném již 30. 6. 1993 v souladu
s ustanovením §6 o. s. ř., o čemž svědčí vedle toho, co dále bude
uvedeno, kupř. i ta skutečnost, že o odvolání proti citovanému
rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 30. 9. 1999 rozhodoval
Krajský soud v Hradci Králové teprve dne 28. 6. 2001. Zdá se být
přirozené, že došlo-li ke škodní události již začátkem března
1992, měla již sama délka řízení vliv na provádění dokazování,
i když k určitým průtahům došlo bezpochyby i v důsledků nejasností
stran věcné příslušnosti. Pouze tak se mohlo stát, že dnes již
nejsou k dispozici likvidační materiály pojišťovny, z nichž by
bylo patrno, jaká škoda byla stěžovatelům pojišťovnou uhrazena,
když v podané žalobě ji uvádějí částkou 239 109,-- Kč, zatímco
v podaném odvolání ze dne 25. 10. 1999 částkou 339 109,-- Kč.
V této souvislosti Ústavní soud pouze konstatuje, že podle posudku
znalce ing. J. H. vznikla na objektu samotném škoda ve výši 239
109,-- Kč. Dokazování samo bylo prováděno nekoncentrovaně a svým
způsobem i rozporuplně, když kupř. při jednání dne 24. 5. 1999
rozhodl okresní soud o provedení znaleckého posudku stran hodnoty
movitých věcí, aby naopak po přesném a přehledném vyčíslení škody
dodaném stěžovateli při jednání dne 30. 9. 1998 již při jeho
zahájení rozhodl o tom, že od vypracování znaleckého posudku
upouští. Ačkoli tedy stěžovatelé předložili přesný seznam
zničených věcí s uvedeními jejich ceny, resp. hodnoty, seznam
zahrnující i zásoby pro provoz pohostinství, ponechaly obecné
soudy tuto otázku zcela stranou a v tomto směru neprovedly ani
výslech účastníků, ačkoli skutečnost, že pohostinství muselo být
nějakým způsobem vybaveno a zásobeno, jeví se být zcela evidentní.
K otázce ušlého zisku, nezaujal k ní, pokud jde o ušlý zisk
z ubytování, okresní soud vůbec žádné stanovisko a nehodnotil
žádný důkaz, zatímco krajský soud, ačkoli v řízení bylo
k dispozici potvrzení vedoucího střediska ČSAD v Semilech
o objednávce 18 osob pro celoroční ubytování u prvního
stěžovatele, se zcela nepochopitelně ztotožnil s ničím
nepodloženým zpochybněním tohoto potvrzení prvním žalovaným.
Obecné soudy se konečně zcela nedostatečně a nepřesvědčivě
vypořádaly i s otázkou ušlého zisku z provozu pohostinství,
poukázavše na ztrátové podnikání stěžovatelů vzhledem k jejich
daňovým přiznáním v období 1991 - 1992, ačkoli z těchto daňových
přiznání vyplývá, že činnost stěžovatelů zisk vykazovala a že
"ztrátovost" byla pouze důsledkem výdajů vynaložených na
rekonstrukci objektu právě v inkriminované období. Jinými slovy,
stěžovatelé měli "ztráty" jen proto, že pohostinství, jež
provozovali, se snažili uvést do vyhovujícího stavu.
Domněnku stěžovatelů, že soudy nemusely jednat nestranně
proto, že statutární zástupce prvního žalovaného, tj. Zemědělského
družstva J., je manželem soudkyně Okresního soudu v Semilech,
Ústavní soud blíže nezkoumal, neboť stěžovatelé výslovně
neuvádějí, že by šlo o nepochybnou skutečnost, zakládající důvod
k vyloučení soudce, resp. soudu.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení čl. 36
odst. 1 Listiny ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2
písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl
a napadený rozsudek podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a)
citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 27. listopadu 2001