infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.12.2002, sp. zn. I. ÚS 469/02 [ usnesení / DUCHOŇ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2002:1.US.469.02

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2002:1.US.469.02
sp. zn. I. ÚS 469/02 Usnesení Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. S., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 1. 2002, sp. zn. 18 Co 208/2001, a rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 2. 2001, sp. zn. 6 C 8/2001, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích (dále také "okresní soud" nebo "soud I. stupně") ze dne 16. 2. 2001, sp. zn. 6 C 8/2001, byla zamítnuta excindační žaloba Ing. J.S. (dále jen "stěžovatel"), kterou se domáhal vyloučení dvou zbraní z výkonu rozhodnutí, a to brokovnice ZH-101 12-70, výr. č. 100798, a kulobrokové kozlice ZH-104 12-70, výr. č. 402072/000845, uvedených pod pol. č. 2 a 3 v soupisu movitých věcí ve spisu sp. zn. E 229/2000 Okresního soudu v Domažlicích, s tím, že je vlastníkem předmětných zbraní. Svému synovi, proti kterému je vedeno exekuční řízení, je v roce 1967 pouze zapůjčil. Jak uvedl okresní soud, důvodem pro zamítnutí žaloby byl nedostatek aktivní legitimace na straně stěžovatele, neboť v řízení bylo prokázáno (průkazy uvedených zbraní), že vlastníkem obou zbraní je syn stěžovatele, proti němuž je vedeno exekuční řízení. V zákonné lhůtě podal stěžovatel odvolání ke Krajskému soudu v Plzni (dále také "krajský soud" nebo "soud II. stupně"), který napadený rozsudek okresního soudu přezkoumal v souladu s §212 občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ"). Dokazování doplnil zprávou Policie ČR - Okresního ředitelství Domažlice, kde je uvedeno, že vlastníkem předmětných zbraní je podle zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, Ing. S. J., tedy syn stěžovatele. Následně dospěl krajský soud k závěru, že odvolání stěžovatele nelze považovat za důvodné, a rozsudkem ze dne 7. 1. 2002, sp. zn. 18 Co 208/2001, napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Stěžovatel brojí návrhem ústavní stížnosti, doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 7. 2002, proti výše uvedeným rozhodnutím krajského a okresního soudu a tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila jeho ústavně zaručená základní práva stanovená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Domnívá se, že v řízení svoje vlastnické právo k zbraním prokázal a závěry, ke kterým došly soudy obou stupňů, jsou v rozporu se zjištěnými skutečnostmi. V dalším polemizuje s právními závěry soudů obou stupňů, vyloženými v odůvodnění jejich rozhodnutí. K návrhu ústavní stížnosti je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných např. občanským zákoníkem, občanským soudním řádem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 a násl. Ústavy ČR. Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavně procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak důkazy provedené obecnými soudy nehodnotí. Předseda senátu Krajského soudu v Plzni ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že excindační žaloba nebyla úspěšná, neboť stěžovatel neprokázal vlastnické právo k předmětným zbraním, a navrhl odmítnutí ústavní stížnosti pro její neopodstatněnost. Ústavní soud po posouzení obsahu ústavní stížnosti a obsahu spisu Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 6 C 8/2001 zjistil, že nelze akceptovat stěžovatelem namítané porušení jeho vlastnického práva. V řadě svých rozhodnutí Ústavní soud konstatoval, že čl. 11 Listiny chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, jehož povaha je sporná a případně je předmětem projednávání obecných soudů. V daném případě je z obsahu návrhu ústavní stížnosti zřejmé, že stěžovatel opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy. Krajský i okresní soud se argumentací stěžovatele podrobně zabývaly a dostatečně vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. K namítanému porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny je třeba si z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotně právním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení v souladu s ústavními principy. Stěžovatelovy výtky, týkající se doručení předvolání k jednání u krajského soudu dne 7. 1. 2002, neobstojí. Jak vyplývá z obsahu spisu, předvolání bylo stěžovateli neúspěšně doručováno dne 27. 12. 2001. Téhož dne byl vyzván k vyzvednutí uložené poštovní zásilky na příslušném poštovním úřadu, v jehož obvodu se zdržuje. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o poštovní zásilku do vlastních rukou, byl třetí den od uložení považován za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (§46 odst. 2 OSŘ). Podle §115 odst. 2 OSŘ musí být účastníkům doručeno předvolání tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat. Uvedená lhůta nemusí být dodržena, jestliže k přípravě na jednání ve věci stačila lhůta kratší. V postupu krajského soudu nelze spatřovat porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, i přesto, že nebyla dodržena předpokládaná desetidenní lhůta. V daném případě stačila k přípravě na jednání i doba kratší, tj. doba od 30. 12. 2001 do 6. 1. 2002. Pokud si stěžovatel vyzvedl uloženou poštovní zásilku až v den jednání, ač byl o uložení vyrozuměn již 27. 12. 2001, nemůže se dovolávat zásad spravedlivého procesu, protože jednání krajského soudu zmeškal pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné procesní obezřetnosti. V závěru své ústavní stížnosti stěžovatel konstatuje, že rozsudek krajského soudu mu byl doručen až na jeho žádost. V tomto směru je nutné poukázat na obsah spisu, z něhož vyplývá, že okresní soud uvedený rozsudek neúspěšně doručoval stěžovateli na adresu trvalého bydliště dne 25. 1. 2002 a 30. 1. 2002. Dne 6. 2. 2002 byl proveden neúspěšný pokus o doručení v nemocnici, kde měl být stěžovatel hospitalizován, a protože se poštovní zásilka vrátila se sdělením o propuštění stěžovatele do domácího ošetřování, zaslal okresní soud rozsudek opětovně na adresu trvalého bydliště stěžovatele. Zde byla poštovní zásilka dne 27. 2. 2002 uložena a stěžovatel vyrozuměn o jejím uložení. S odkazem na §46 odst. 4 OSŘ byl považován desátý den od uložení za den doručení. Rozhodnutí krajského, resp. okresního, soudu nabylo právní moci dne 11. 3. 2002 i přesto, že si stěžovatel uloženou poštovní zásilku v odběrní lhůtě nevyzvedl. Nezbývá než konstatovat, že okresní soud splnil svoje zákonem stanovené povinnosti, týkající se doručování rozhodnutí. Ústavní stížnost je tedy v podstatě jen nesouhlasem stěžovatele se závěry soudů I. a II. stupně, opakováním již jednou uplatněných argumentů v řízení před obecnými soudy. Nevyplývá z ní nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny. Ústavní soud má za to, že v řízení před obecnými soudy bylo postupováno v souladu s předmětem a účelem občanského soudního řádu, případně ostatními procesními předpisy. Stěžovateli nebylo odepřeno právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny, ani právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Stejně tak i proces byl veden způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o jeho spravedlivosti. Po prostudování spisového materiálu nebyl zjištěn rozpor s principy řádného a spravedlivého procesu. Z uvedených důvodů Ústavní soud považuje stěžovatelovo tvrzení o porušení jeho ústavních práv za zjevně neopodstatněné, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že stěžovatel, ač je od roku 1992 vlastníkem platného zbrojního průkazu, nevyužil možnosti stanovené zákonem č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, a předmětné zbraně si nenechal zaregistrovat. Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. prosince 2002 JUDr. Vladimír Klokočka předseda I. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2002:1.US.469.02
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 469/02
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 19. 12. 2002
Datum vyhlášení  
Datum podání 25. 7. 2002
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Duchoň František
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
  • 288/1995 Sb., čl.
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstřík vlastnictví
důkaz/volné hodnocení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-469-02
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 41158
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-22