ECLI:CZ:US:2002:3.US.186.02
sp. zn. III. ÚS 186/02
Nález
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu, o ústavní stížnosti doc. PhDr. M. P-né, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2002, čj. 44 Ca 143/2001-14, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2002,
čj. 44 Ca 143/2001-14, se zrušuje.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se ústavní stížností ze dne 25. března 2002
domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu
v Praze. Napadeným usnesením byl odmítnut opravný prostředek proti
rozhodnutí Okresního úřadu Příbram, pozemkového úřadu (dále jen
"pozemkový úřad") ze dne 21. 8. 2001, čj. 2687/92 R II 44/01
s odůvodněním, že opravný prostředek byl podán opožděně. Postupem
Krajského soudu mělo být porušeno základní právo navrhovatelky na
soudní ochranu, dané čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv
a svobod (dále jen "Listina"). Podle navrhovatelky jí bylo
rozhodnutí pozemkového úřadu doručeno dne 11. 10. 2001, opravný
prostředek proti tomuto rozhodnutí byl podán držiteli poštovní
licence (České poště) k přepravě dne 29.10.2001, lhůta k podání
opravného prostředku uplynula dne 10. 11. 2001.
Ze spisu Krajského soudu v Praze, sp.zn. 44 Ca 143/2001,
který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že pozemkový úřad dne 28.
8. 2001 rozhodnutím, čj. 2687/92, RII 44/01, rozhodl tak, že
navrhovatelce (dnes ústavní stěžovatelce) nevzniká vlastnictví
k id. 2/3 původní PK parcely č. kat. 398 v k.ú. B. H., obec
Příbram (dále jen "předmětné nemovitosti" . Navrhovatelka podala
dopisem ze dne 29.10.2001, který byl doručen pozemkovému úřadu dne
30. 10. 2001, návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem. Tento návrh
pak dopisem ze dne 26. 11. 2001 blíže odůvodnila.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 1. 2002, čj. 44 Ca
143/2001-14, opravný prostředek odmítl. Rozhodnutí odůvodnil tím,
že navrhovatelka podala opravný prostředek proti rozhodnutí
pozemkového úřadu v Příbrami ze dne 21. 8. 2001, čj. 2687/92 RII
440/01, který došel pozemkovému úřadu poštou dne 26. 11. 2001.
Z obálky soud zjistil, že opravný prostředek navrhovatelka podala
na poštu dne 23. 11. 2001. Ze správního spisu soud zjistil, že
napadené rozhodnutí bylo navrhovatelce doručeno dne 11. 10. 2001.
Podle ust. §250m odst. 2 občanského soudního řádu se návrh podává
u příslušného soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí, pokud
zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Návrh je podán včas i tehdy,
byl-li podán ve lhůtě u orgánu, který vydal rozhodnutí. Lhůta
k podání opravného prostředku navrhovatelce uplynula 10. 11.
2001, opravný prostředek byl tedy podán opožděně.
Krajský soud v Praze, jako účastník řízení, ve vyjádření ze
dne 2. 5. 2002, uvedl, že soud přehlédl, že ve správním spise
pozemkového úřadu je založen ještě návrh na přezkoumání
rozhodnutí, který došel pozemkovému úřadu dne 30. 10. 2001
a pokládal za samostatný návrh na přezkoumání rozhodnutí
odůvodnění tohoto návrhu ze dne 26. 11. 2001. Navrhl proto, aby
Ústavní soud stížnosti vyhověl a napadené usnesení Krajského osudu
v Praze zrušil.
Dle ust. §44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem
účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat
další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, a to
stěžovatelka sama i prostřednictvím svého právního zástupce
podáními ze dne 18. 7. 2002 resp. 3. 7. 2002 a účastník řízení
podáním ze dne 2. 7. 2002, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od
ústního jednání a vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od
ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od
ústního jednání v předmětné věci upuštěno.
Ústavní soud po prostudování spisového materiálu dospěl
k závěru, že návrh je důvodný.
V souzené věci rozhodoval pozemkový úřad o restitučním nároku
navrhovatelky podle zákona č. 229/1991 Sb. Zamítavé rozhodnutí
bylo doručeno navrhovatelce dne 11. 10. 2001. Lhůta pro podání
opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí činí ve smyslu ust.
§250m odst. 2 občanského soudního řádu 30 dnů od doručení
rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Návrh je
podán včas i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u orgánu, který vydal
rozhodnutí. Návrh byl prokazatelně podán k poštovní přepravě
doporučeným dopisem dne 29. 10. 2001 a byl doručen pozemkovému
úřadu 30. 10. 2001. Byl tedy podán v zákonem stanovené lhůtě
a Krajský soud se měl tímto návrhem věcně zabývat. Jestliže tak
neučinil a je lhostejno, že se tak stalo v důsledku přehlédnutí,
zasáhl tím do základního práva stěžovatelky obrátit se na soud,
aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy, dané jí
čl. 36 odst. 2 Listiny. Je nepochybné, že stěžovatelka se
stanoveným postupem domáhala svého práva u nezávislého
a nestranného soudu, jeho následným (shora popsaným) rozhodnutím
však bylo zjevně porušeno její základní, ústavně garantované právo
na soudní ochranu stanovené v čl. 36 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu
nezbylo než napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21.
ledna 2002, čj. 44 Ca 143/2001-14, podle §82 odst. 3 písmeno a)
zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších
předpisů, zrušit.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10. října 2002