ECLI:CZ:US:2002:3.US.396.02
sp. zn. III. ÚS 396/02
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele ing. G. Š., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 6. 2002, domáhal toho, aby Ústavní soud přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby nepokračoval v průtazích v řízení a projednal věc vedenou pod sp.zn. 3 Cmo 236/2001. Návrh byl odůvodněn tak, že stěžovatel se žalobou u Krajského obchodního soudu v Praze, nyní Městského soudu v Praze, dne 1. 10. 1999, domáhal po žalovaném zaplacení částky 684.600,- Kč. Krajský soud vydal dne 4. 11. 1999 platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl. Žalovaný však podal proti tomuto platebnímu rozkazu odpor. Ústní jednání ve věci bylo nařízeno až na 20. 10. 2000. Teprve 4. 4. 2001 byl vydán rozsudek, kterým bylo žalobě co do částky 480.000,- Kč vyhověno. Oba účastníci napadli rozsudek odvoláním. Protože Vrchní soud v Praze, jako odvolací soud, přes opakované urgence žalobce ve věci nejednal, podal navrhovatel dne 30. 5. 2002 stížnost předsedovi Vrchního soudu. Dne 14. 6. 2002 obdržel odpověď, z níž vyplývá, že soud je přetížen a že věc bude projednána do konce roku 2002. Navrhovatel se proto obrátil se stížností na Ministerstvo spravedlnosti, které ji do dne podání ústavní stížnosti nevyřídilo. Navrhovatel se domnívá, že postupem - nečinností - Vrchního soudu bylo porušeno základní právo na to, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě, zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení, ve vyjádření podle §42 odst. 4 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvedl, že všechny napadlé věci jsou příslušným senátem vyřizovány zásadně podle pořadí, v němž napadly, přičemž počet napadlých věcí je značný.
Z přípisu právního zástupce navrhovatele ze dne 18. 11. 2002 Ústavní soud zjistil, že dne 21. října 2002 proběhlo u Vrchního soudu v dané věci jednání, v jehož závěru Vrchní soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ve výrocích č. I., č. II. a č. III. a výrok č. IV. vypustil.
Ústavní soud konstatoval, že otázkou průtahů v řízení před obecnými soudy se zabýval již v řadě svých rozhodnutí. Důvodné průtahy v řízení představují tzv. jiný zásah do základních práv stěžovatele čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a dále §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Obě citovaná ustanovení totiž garantují právo každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů (resp. v přiměřené lhůtě), přičemž těmto ustanovením přirozeně odporuje, jestliže v konkrétním případě u obecného soudu dochází k nedůvodným průtahům v řízení. Ústavní soud přitom opakovaně judikoval, že průtahy v řízení nelze ospravedlnit ani obecně známou přetížeností soudů, jelikož "je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví, zakotvené v Listině a Úmluvě, byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době" (např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 2, str. 39). Nutno uvést, že tento právní názor je konformní rovněž s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva při interpretaci a aplikaci Úmluvy.
V souzeném případě byl Vrchní soud po dobu 13 měsíců nečinný, což by mohlo být vykládáno jako zásah do základních práv navrhovatele. Ústavní soud však přihlédl k tomu, že v průběhu řízení před Ústavním soudem Vrchní soud průtahy v řízení odstranil a ve věci rozhodl. Návrh na to, aby Ústavní soud zakázal Vrchnímu soudu pokračovat v průtazích řízení se proto stal zjevně neopodstatněným.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2002
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu