infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18.12.2002, sp. zn. III. ÚS 567/02 [ usnesení / JURKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2002:3.US.567.02

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2002:3.US.567.02
sp. zn. III. ÚS 567/02 Usnesení Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. ¨Pavla Holländera a JUDr. Rvy Zarembové o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky L. Ď., zastoupené Mgr. R.J. advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2002, čj. 11 Co 222/2002-98, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2001, čj. 57 C 200/2000-76, takto: Návrh se odmítá . Odůvodnění: Navrhovatelka se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 8. 2002 domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2002, čj. 11 Co 222/2002-98, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2001, čj. 57 C 200/2000-76. Podle navrhovatelky napadenými rozsudky bylo zasaženo do jejích základních práv daných čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ze spisu Okresního soudu v Ostravě, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 3. 8. 2000 podala navrhovatelka tomuto soudu návrh na určení výživné manželky. Odůvodnila jej tím, že v červenci roku 2000 se od ní odstěhoval manžel, takže nyní žije sama, je na mateřské dovolené s nezletilou dcerou a její jediný příjem tvoří dávky sociálního zabezpečení a výživné na dceru ve výši 1000,- Kč a výživné na manželku ve výši 500,- Kč. Podle ust. §91 odst. 1 zákona o rodině mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost a její rozsah se stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 10. 2001, čj. 57 C 200/2000-76, žalobu zamítl, což odůvodnil tím, že podle §91 odst. 2 zákona o rodině neplní-li jeden z manželů svou vyživovací povinnost vůči druhému, určí soud na návrh některého z nich její rozsah. Podle §96 odst. 2 cit. zákona výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně přiměla v červenci 2000 manžela k odchodu ze společné domácnosti a z bytu, ačkoliv do té doby manželství plnilo svou funkci; potýkalo se jen s běžnými problémy mladých manželství. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný měl jinou známost a že by se k žalobkyni choval způsobem, který by odůvodňoval řešení nespokojenosti žalobkyně s dvouletým manželstvím rozchodem účastníků. Žalovaný má na zachování manželství zájem, o čemž svědčí jeho návštěvy manželské poradny, častý kontakt s dcerou za přítomnosti žalobkyně i skutečnost, že na výživu žalobkyně přispívá dobrovolně částkou 500,- Kč měsíčně. Za těchto okolností by stanovení výživného manželky ve požadované výši 3000,- Kč bylo v rozporu s dobrými mravy. Rozsudek napadla navrhovatelka odvoláním, které Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 5. 2002, čj. 11 Co 222/2002-98, zamítl a rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Uvedl, že skutková zjištění provedená soudem I. stupně jsou dostačující pro vydání rozhodnutí. Odvolací soud neprováděl další důkazy, navržené žalobkyní, neboť směřovaly k prokázání toho, že žalovaný má v současnosti známost s jinou ženou, což pro určení výživného nemá právního významu, protože předmětem dokazování bylo, zda v roce 2000 byly dány důvody pro ukončení společného soužití manželů. Podle ustálené judikatury se dobrými mravy rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ust. §18 zákona o rodině stanoví povinnost manželů žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. To je nepochybně v souladu s dobrými mravy. Přiznání výživného manželu, který porušuje povinnosti uvedené v cit. ustanovení zákona o rodině, bylo v rozporu s dobrými mravy. Soud zjistil, že to byla žalobkyně, která žalovanému sdělila, že k němu ztratila důvěru a přiměla jej k odchodu ze společné domácnosti.Na straně žalovaného závadné chování nebylo prokázáno. Přiznání výživného žalobkyni by tedy bylo v rozporu s dobrými mravy. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadla navrhovatelka včas ústavní stížností, v níž namítala, že byla porušena její základní práva daná čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny, když soud neprovedl navrhované důkazy, rozdílně posuzoval důkazy žalobce a žalobkyně a nepřihlédl k tomu, že v postavení účastníků je ekonomická nerovnost. Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí včetně vysvětlení o neprovedení některých navrhovaných důkazů s tím, že podaný návrh pokládá za nedůvodný. Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný. Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatelka se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Porušení rovnosti v řízení před soudem dovozuje navrhovatelka z toho, že soud údajně přikládal větší hodnotu důkazům nabídnutým žalovaným než důkazům, které nabídla ona a z toho, že některé důkazy, nabídnuté odvolacímu soudu, tento soud neprovedl. Ze spisového materiálu však nic podobného nevyplývá. Soudy provedly všechny navržené důkazy, hodnotily každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, tedy v souladu s ust. §132 občanského soudního řádu. Pokud některé důkazy odvolací soud neprovedl, odůvodnil to přesvědčivým způsobem. Podle názoru Ústavního soudu tedy postupoval ústavně konformním způsobem. Ústavní soud nezjistil nic, co by nasvědčovalo, že by napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2002, čj. 11 Co 222/2002-98, bylo zasaženo do základních práv navrhovatelky daných jí ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána a nezbylo mu než návrh podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout. Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. prosince 2002 JUDr. Vladimír Jurka předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2002:3.US.567.02
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 567/02
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 18. 12. 2002
Datum vyhlášení  
Datum podání 22. 8. 2002
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Jurka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 94/1963 Sb., §96, §18, §91
  • 99/1963 Sb., §132
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
Věcný rejstřík výživné
důkaz/volné hodnocení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-567-02
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 42662
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-21