ECLI:CZ:US:2003:1.US.594.03
sp. zn. I. ÚS 594/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci T. Š., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem se sídlem, proti usnesení vedoucího 20. oddělení Inspekce ministra vnitra ze dne 28. 8. 2003, č.j. IN-6/20-TR-2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou dne 13. 11. 2003, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení, jímž nadřízený pracovník Inspekce ministra vnitra zamítl jeho stížnost, proti rozhodnutí jemu podřízeného policejního rady o tom, že tento policejní rada není vyloučen z vykonávání úkonů v trestní věci, vedené proti příslušníkům Policie ČR, v níž má stěžovatel postavení poškozeného, a tvrdil, že vydání tohoto rozhodnutí je v rozporu s ust. čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, podle kterého je ČR právním státem. Zasaženo mělo být právo stěžovatele na soudní ochranu dle ust. čl. 36 odst. 1 Listiny základních svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, protože rozhodovat měl nestranný orgán.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), včetně podmínek ust. §75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [srov. v §75 odst. 2 zákona výjimky z této zásady].
Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva.
Trestní řízení se v daném případě nachází ve stadiu prověřování oznámení o tom, že byl spáchán trestný čin [§158 odst. 3 tr.ř.]. Stěžovatel může kdykoli požádat státního zástupce o odstranění závad v postupu policejního orgánu [§157a odst. 1 tr.ř.]. Státní zástupce např. může dle ust. §174 odst. 2 písm. f) tr.ř. přikázat policejnímu orgánu, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná. Závada v postupu policejního orgánu může nepochybně vzniknout i při vyřizování námitky podjatosti, resp. při jejím instančním vyřízení [§31 odst. 1 a 3 tr.ř.] I kdyby platilo, že k vyřízení stížnosti na podjatost pracovníka útvaru Ministerstva vnitra pro inspekční činnost [§12 odst. 2 tr.ř.], je již ve stadiu prověřování trestního oznámení, věcně příslušný státní zástupce [§146 odst. 2 písm. a) tr.ř.], pak by stěžovatel postupem podle ust. §157a odst. 1 tr.ř. dosáhl toho, aby dozorující státní zástupce, pokud by shledal svou příslušnost, rozhodl o stížnosti sám. Rozhodnutí o této stížnosti, provedené v rámci instančního postupu uvnitř policejního orgánu, by potom bylo nicotné. Z uvedeného vyplývá, že trestní řád v dané fázi řízení poskytuje stěžovateli dostatek prostředků k ochraně jeho práva na to, aby v jeho věci rozhodl nestranný orgán. Ve smyslu zákona o Ústavním soudu, však tento závěr současně znamená, že před podáním ústavní stížnosti nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu ust. §75 odst. 1 zákona.
Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel proto předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§43 odst. 3 zákona].
V Brně dne 15. prosince 2003
JUDr. Eliška Wagnerová, Ph. D. soudce zpravodaj