infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.12.2004, sp. zn. I. ÚS 465/04 [ usnesení / RYCHETSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2004:1.US.465.04

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2004:1.US.465.04
sp. zn. I. ÚS 465/04 Usnesení Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu stěžovatele Ing. M. K., podnikajícího pod obchodní firmou M. K. M., zastoupeného Mgr. P. Š., proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. října 2002, sp. zn. 8 C 120/2002, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2003 sp. zn. 23 Co 406/2003, mimo ústní jednání, takto: Návrh se odmítá . Odůvodnění: Navrhovatel podáním ze dne 28. července 2004 doručeným Ústavnímu soudu dne 30. července 2004, brojil proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. října 2002 (8 C 120/2002-48) a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2003 (23 Co 406/2003-114), jimiž byla zamítnuta žaloba co do částky 15.000,- Kč, kterou se původně domáhal vůči vedlejšímu účastníku (J. S.) zaplacení částky 100.000,- Kč z titulu jeho nároku na smluvní pokutu. Touto smluvní pokutou byl zajištěn závazek vedlejšího účastníka - bývalého zaměstnance stěžovatele, že po skončení pracovního poměru ke stěžovateli po určitou dobu neporuší sjednaný zákaz konkurence. Žaloba byla odvolacím soudem zamítnuta poté, co Nejvyšší soud ČR v rámci dovolacího řízení, pro dovolání vedlejšího účastníka, rozsudkem ze dne 18. září 2003 (21 Cdo 1098/2003-94) zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu a stěžovatel vzal svou žalobu co do částky 85.000,- Kč zpět, protože vedlejší účastník v mezidobí tuto částku uhradil stěžovateli. Stěžovatel svou ústavní stížností napadl předmětné rozhodnutí obecných soudů s poukazem na blíže rozvedené skutkové okolnosti a namítané nedostatky při výkladu vzájemných práv a povinností účastníků synallagmatického závazkového vztahu, upravený zákonem č. 65/1965 Sb., ve znění před novelami provedenými zákonem č.155/2000 Sb. a zákonem č. 46/2004 Sb. (dále jen "zákoník práce"), který Nejvyšší soud ČR vyložil ve svém rozhodnutí a jímž byl při svém rozhodování odvolací soud vázán. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil - z důvodů v ní podrobně rozvedených, že těmito rozhodnutími došlo k nepřípustnému zásahu do jeho ústavně zaručených práv plynoucích z čl. 1 věty první, čl. 2 odst. 3 a 4, čl. 3 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 95 odst. 1 Ústavy, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, tj. rozhodnutí soudu I. a II. stupně rušil. Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Příbrami (8 C 120/2002), z něhož vyplynuly dále uvedené skutečnosti. Ústavní soud z odmítavého usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 647/2004-132, ze dne 19. května 2004, které stěžovateli resp. jeho právnímu zástupci bylo doručeno 2. června 2004, zjistil, že stěžovatel podal proti rozhodnutí soudu II. stupně (23 Co 406/2003-114) dovolání. Nejvyšší soud ČR toto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř., odmítl jako nepřípustné s odůvodněním, že se jedná o peněžité plnění nepřevyšující 20.000,- Kč a přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Na uvedeném závěru nic nemění ani chybné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je založena podle hledisek uvedených v ustanovení §237 o.s.ř. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatel svou ústavní stížností nenapadl. Ústavní stížnost je nepřípustná. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a odst. 6 zákona o Ústavním soudu]. Vycházeje ze skutečnosti vpředu zjištěných posoudil Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost jako opožděnou, neboť zákonem stanovenou lhůtu k podání ústavní stížnosti (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) nelze za daných okolností odvíjet od doručení odmítavého rozhodnutí dovolacího soudu, a to tím spíše, jestliže dovolací soud ve věci z důvodu §237 o.s.ř. meritorně nerozhodoval; ústavní stížnost podaná k poštovní přepravě dne 30. července 2004 proti rozhodnutí odvolacího soudu, doručeného dne 8. ledna 2004, je podána opožděně (jiný výklad by znamenal nahrazovat rozhodovací činnost obecného soudu rozhodnutím Ústavního soudu, což z hlediska zásad ústavního soudnictví a pod aspektem ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu je vyloučeno). K tomu srov. usnesení ve věci, sp.zn. I.ÚS 182/95, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., usn. č. 20, Praha 1995, nepublikované usnesení, sp.zn. II.ÚS 302/02, a další Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], k nápravě nemůže však dojít pokud nejsou splněny podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. V této souvislosti Ústavní soud, který není z vyložených důvodů jakkoli oprávněn posuzovat věcnou opodstatněnost návrhu stěžovatele, připomíná, že jako orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném rámci stanoveném zákonem o Ústavním soudu, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR, což je v právním státě podmínka sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů. Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako opožděná (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 29. prosince 2004 JUDr. Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2004:1.US.465.04
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 465/04
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 29. 12. 2004
Datum vyhlášení  
Datum podání 30. 7. 2004
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Rychetský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nedodržení lhůty - §43/1/b)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 2/1993 Sb., čl. 26
  • 65/1965 Sb., §142b, §143
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/vyvlastnění a nucené omezení
Věcný rejstřík pracovní poměr
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-465-04
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 46388
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-19