ECLI:CZ:US:2005:1.US.502.05
sp. zn. I. ÚS 502/05
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vlasty Formánkové a Vojena Güttlera, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. F. P., zastoupeného JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem Havířov, ul. Dělnická 1a/434, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2005, č.j. 1 To 568/2005-33 takto:
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále v čl. 40 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Napadeným rozhodnutím byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě, kterým bylo rozhodnuto o zajištění majetku stěžovatele (v postavení obviněného).
Porušení stěžovatelových základních práv mělo spočívat především ve dvou zásadních pochybeních obecného soudu. Podle názoru stěžovatele soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, odůvodnění postrádalo vyvrácení všech námitek, které stěžovatel ve své stížnosti do rozhodnutí státního zastupitelství uplatnil. Nebyla podrobně zdůvodněna obava, že by mohl být zmařen nebo ztížen výkon trestu propadnutí majetku, jak žádá §347 tr. řádu. Vzhledem k tomu došlo k nezákonnému omezení jeho vlastnického práva a uplatnění státní moci, jež vybočilo z mezí stanovených zákonem. Dále mělo být tímto rozhodnutím obecného soudu porušeno stěžovatelovo právo na presumpci neviny.
Trestní stíhání stěžovatele bylo zahájeno 11. 9. 2001 pro trestný čin podle §10 odst. 1 písm. c) trestního zákona k §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona, ve znění platném do 31. 12. 1997. V průběhu trestního řízení došlo k překvalifikování trestného činu a původní obžaloba byla vzata zpět. Dne 6. 6. 2005 pak bylo obviněným stejně jako jejich obhájcům doručeno upozornění dle §160 odst. 6 trestního řádu, kterým došlo k překvalifikování na trestný čin podvodu dle §250 odst. 1, 4 trestního zákona.
S touto změnou kvalifikace trestného činu je spojen i vznik podmínek pro vydání usnesení o zajištění majetku, které zde při dřívější kvalifikaci nebyly dány. S tím souvisí značná časová prodleva mezi zahájením trestního stíhání a vydáním tohoto rozhodnutí. Po 6. 6. 2005 je stěžovatel stíhán pro zvlášť závažný trestný čin, za který je třeba, vzhledem k povaze a závažnosti činu a poměrům stěžovatele, očekávat uložení trestu propadnutí majetku. Za takové situace je možné v souladu s §347 tr. řádu zajistit majetek obviněného, pokud je obava, že výkon tohoto trestu bude zmařen nebo ztížen. Krajské státní zastupitelství v Ostravě dospělo k závěru, že tato obava dána je, a proto dne 7. 6. 2005 vydalo usnesení o zajištění majetku stěžovatele. Stěžovatel si proti tomuto usnesení podal stížnost.
Krajský soud se při projednání této stížnosti ztotožnil s názorem státního zastupitelství a jeho rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění použil formulaci, že "Vzhledem k tomu, že se obv. Ing. F. P.l společně s dalšími obviněnými dopustil rozsáhlé majetkové trestné činnosti podvodného rázu....". V této formulaci spatřuje stěžovatel porušení svého práva, které je vyjádřeno zásadou presumpce neviny.
Krajské státní zastupitelství jako vedlejší účastník řízení o ústavní stížnosti ve svém vyjádření uvedlo, že s ohledem na skutečnost, že částka 19.608.575,- Kč, o kterou se měl stěžovatel obohatit, byla po zaslání na účet obchodní společnosti stěžovatele neprodleně vybrána a následně se rozplynula v nepřehledných aktivitách stěžovatele, je zde důvodná obava, že neuplatnění postupu podle §347 tr. řádu by značně ztížilo případný výkon trestu propadnutí majetku. Dále poukázalo, že zajištění majetku sloužilo výlučně k trestu propadnutí majetku, a to pouze v případě, pokud by byl tento trest uložen, čímž byla respektována presumpce neviny. S ohledem na tyto okolnosti navrhlo státní zastupitelství odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.
Krajský soud se omezil na konstatování, že charakter majetkového deliktu s ohledem na zjištěný majetek stěžovatele byly podkladem pro rozhodnutí státního zástupce podle §347 tr. řádu. I krajský soud zdůrazňuje skutečnost, že zajištění majetku slouží výlučně k výkonu trestu propadnutí majetku, pokud bude v řízení pravomocně uložen. Zajištěním nedochází ke změně vlastnictví k věcem, které jsou předmětem zajištění. Současně uvedl, že stížností soud v žádném případě neposuzuje vinu či nevinu obžalovaného.
Stěžovatel ve své replice na uvedená vyjádření setrvává na svých námitkách a upozorňuje, že Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření nezohlednil namítané dotčení práva na spravedlivý proces porušením zásady presumpce neviny.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není zásadně povolán ke kontrole činnosti obecných soudů, jeho úkolem není vystupovat jako další instance v jejich soustavě. Je to orgán ochrany ústavnosti a proto se nedostatky v činnosti obecných soudů zabývá pouze v případě, že se stěžovateli podaří prokázat reálný zásah do jeho ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod.
Pokud se týká namítaného porušení práva na spravedlivý proces, které mělo spočívat v nerespektování zásady presumpce neviny, došlo uvedenou slovní formulací k zásahu do presumpce neviny stěžovatele. Ústavní soud je toho názoru, že to jsou právě osoby práva znalé (státní zástupci, soudci), které by ve všech verbálních projevech (ústních i písemných) měly pečlivě dbát, aby se podobných zásahů do práv obviněných či obžalovaných nedopouštěly. Ústavní soud se však nemohl ztotožnit s názorem stěžovatele , že v důsledku shora uvedeného pochybení se i postup podle ust. §347 tr. ř. stal protiústavním.
Institut zajištění majetku je spojen s fází řízení, která předchází rozhodování o vině a trestu. Jeho použití tedy nemá žádnou vazbu na pozdější rozhodnutí o vině nebo nevině. K aplikaci tohoto institutu postačí, pokud je obviněný pro trestný čin, za který je třeba očekávat uložení trestu propadnutí majetku, stíhán. Tato podmínka byla splněna.
Stěžovatel dále namítal, že bylo porušeno jeho základní právo vlastnit majetek a že soudy nerozhodovaly v souladu s čl. 2 odst. 2 Listiny, který stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Omezení vlastnického práva, které předpokládá §347 tr. řádu, je nutným ústupkem v konfliktu práv jednotlivce a společnosti. Umožňuje dosáhnout sledovaného cíle, jímž je legitimní obecný zájem na vytvoření předběžných podmínek pro případný výkon trestu propadnutí majetku. Toto ustanovení tvoří ústavně konformní výluku z ochrany vlastnictví. Přitom toto omezení nepřichází v úvahu až v momentě, kdy už stěžovatel činí konkrétní kroky, kterými by mohl být budoucí výkon trestu ohrožen. Postačí obava, že by tak činit mohl. Odlišná konstrukce by totiž neodpovídala smyslu tohoto ustanovení a cíli, který sleduje. Za situace, kdy je stěžovatel stíhán pro zvlášť závažný trestný čin, kterým měl způsobit na cizím majetku škodu velkého rozsahu, lze říci, že tu existuje odůvodněná obava, že by mohl ztížit nebo zmařit případný budoucí výkon trestu propadnutí majetku. Státní zastupitelství i stížnostní soud pak k této obavě dodávají, že by mohl převádět zajišťovaný majetek na jiné osoby.
Stěžovatel soudu rovněž vytýká, že se podrobněji nezabýval jeho námitkami týkajícími se stanovení výše škody, kterou měl stíhaným trestným činem způsobit. Zde je třeba znovu upozornit, že rozhodnutí o zajištění majetku je vydáváno ve fázi řízení, kdy odůvodnění nemůže dosáhnout takového stupně určitosti a konkrétnosti, jakou musí mít rozhodnutí ve věci samé. V napadeném rozhodnutí jsou popsány prostředky, které byly ke stanovení výše škody použity. Toto vyčíslení nemusí být konečné a stěžovatel bude mít příležitost své námitky uplatnit v probíhajícím řízení. Vzhledem k tomu, že byla naplněna objektivní i subjektivní podmínka vydání rozhodnutí o zajištění majetku, soud se těmito námitkami stěžovatele podrobně nezabýval a pouze uvedl, že nemají oporu v obsahu spisu. Bez ohledu na určitou stručnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, která vyplývá z výše uvedených okolností, za kterých je toto rozhodnutí vydáváno, a z jeho účelu v rámci trestního řízení, bylo napadené rozhodnutí vydáno v souladu se zákonem i základními právy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Ústavní soud stížnost zjevně neopodstatněnou a v souladu s ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2005
Ivana Janů
předsedkyně senátu