infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 03.10.2005, sp. zn. I. ÚS 793/04 [ nález / GÜTTLER / výz-3 ], paralelní citace: N 188/39 SbNU 3 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2005:1.US.793.04

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Právo na projednání věci v přítomnosti účastníka řízení

Právní věta Z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny vyplývá právo účastníka řízení, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Ústavní soud zastává názor, že k přirozeným právům každého člověka a občana patří právo, aby ve složitém procesu nalézání práva a spravedlnosti mu alespoň jednou bylo umožněno předstoupit před nezávislý soud či jiný nezávislý tribunál se svojí věcí, tedy aby byl slyšen. Právo na "hearing" patří i podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva mezi zásadní základní práva, na jejichž respektování je třeba bezvýhradně trvat.

ECLI:CZ:US:2005:1.US.793.04
sp. zn. I. ÚS 793/04 Nález Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 3. října 2005 sp. zn. I. ÚS 793/04 ve věci ústavní stížnosti Ing. D. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 406/2004-155 ze dne 14. září 2004 a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 18 C 78/2002-123 ze dne 23. března 2004, jímž bylo zrušeno právo společného nájmu bytu. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 406/2004-155 ze dne 14. 9. 2004 a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 18 C 78/2002-123 ze dne 23. 3. 2004 se zrušují. Odůvodnění: I. Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 406/2004-155 ze dne 14. 9. 2004, jímž byl potvrzen též napadený rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 18 C 78/2002-123 ze dne 23. 3. 2004, kterým bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k bytu č. 8 o velikosti 3+1 ve III. podlaží domu č. p. 703 v N. ulici ve F. n. O.; výlučnou nájemkyní tohoto bytu se stala žalobkyně H. P. jako výlučná členka družstva a stěžovateli byla uložena povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku. Napadenými rozhodnutími byla podle názoru stěžovatele porušena ustanovení čl. 1, čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení práva na spravedlivý proces a práva na ochranu vlastnického práva spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech. Stěžovatel namítá, že se obecné soudy nevypořádaly se všemi navrhovanými důkazy. Soud prvního stupně vyslechl žalobkyni a provedl důkazy listinami, jejichž důvěryhodnost stěžovatel v prvním odvolání zpochybňoval, ale odvolací soud se s tím dostatečně nevypořádal. V rámci podaných odvolání stěžovatel trval na provedení dříve navrhovaných důkazů a v rámci druhého odvolání navrhoval provedení dalších důkazů k prokázání významných skutečností, které se dověděl až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Kromě toho soud neprovedl jeho výslech jako účastníka řízení, ačkoliv to stěžovatel navrhoval. Stěžovatel dále namítal porušení práva na rovné postavení účastníků, které spatřoval v tom, že obecné soudy prováděly jen důkazy svědčící ve prospěch žalobkyně, čímž ji zvýhodnily a jeho poškodily. Soud se prý spokojil jen s listinami a výpovědí žalobkyně. Stěžovatel dále tvrdí, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho právo, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti, i když souhlasil s tím, aby jednání dne 23. 3. 2004 bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Navrhoval však odročení jednání za účelem svého výslechu. Jednání v lednu 2003 se vůbec neúčastnil, omluvil se, ale soud jeho omluvu neakceptoval a ve věci rozhodl. Stěžovatel rovněž namítal, že byla porušena zásada, že nikdo nesmí být odňat svému soudci, protože podle jeho názoru ve věci rozhodoval podjatý soudce. O první námitce podjatosti soudkyně soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ostravě tak, že soudkyně není podjatá. O druhé námitce podjatosti rozhodla sama soudkyně tak, že není podjatá a vyloučená z projednávání a rozhodování ve věci, protože námitka podjatosti je totožná s již dříve podanou námitkou. Stěžovatel s tímto závěrem nesouhlasí a tvrdí, že v námitce uváděl a dokázal velmi závažné skutečnosti, co se týče zjevně nepřátelského vztahu soudkyně k jeho osobě a přátelského vztahu k právnímu zástupci žalobkyně. Stěžovatel dále napadl nesprávné rozhodnutí o výši náhrady nákladů předmětného řízení a konečně i délku řízení, které trvalo více než dva roky, takže nelze tvrdit, že soudy jednaly bez zbytečných průtahů. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil. S upuštěním od ústního jednání souhlasil. II. Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. Současně sdělil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání. Okresní soud ve Frýdku-Místku ve vyjádření uvedl, že podle jeho názoru není ústavní stížnost důvodná. V řízení byly provedeny důkazy, které byly nutné pro hmotněprávní posouzení věci. Sdělil rovněž, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání. K výzvě Ústavního soudu sdělila H. P., v řízení před obecnými soudy žalobkyně, že se vzdává postavení vedlejšího účastníka a že souhlasí s upuštěním od ústního jednání. III. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 18 C 78/2002 vedený u Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Ze spisu zjistil, že stěžovatel měl v řízení před obecnými soudy postavení žalovaného, proti němuž byla podána žaloba o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, o určení žalobkyně jako výlučného nájemce bytu a o uložení povinnosti stěžovatele byt vyklidit a odevzdat žalobkyni. Soud prvního stupně po jednání dne 24. 1. 2003 v nepřítomnosti stěžovatele rozsudkem č. j. 18 C 78/2002-48 ze dne 24. 1. 2003 žalobě v plném rozsahu vyhověl. Pokud jde o námitku stěžovatele, že soud neakceptoval jeho omluvu, ze spisu vyplývá (č. l. 45), že omluva byla doručena soudu (podatelně) dne 23. 1. 2003 a na oddělení 18 C až dne 24. 1. 2003 v 10.00 hod, přičemž jednání ve věci bylo tohoto dne zahájeno v 8.00 hod. Předvolání k jednání bylo stěžovateli doručeno dne 13. 1. 2003 (č. l. 23). V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že projednal věc v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten měl předvolání řádně vykázáno, k jednání se nedostavil, a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Vycházel proto při rozhodování z účastnické výpovědi žalobkyně a provedených listinných důkazů. Podrobně rozebral a zhodnotil provedené listinné důkazy a účastnickou výpověď žalobkyně, z nichž vyvodil skutkový stav. Dále rozebral a odůvodnil, proč neprovedl důkazy navrhované stěžovatelem ve vyjádření k žalobě. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání a současně uplatnil námitku podjatosti soudkyně soudu prvního stupně. Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. 11 Co 658/2003-101 ze dne 31. 10. 2003 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že soud prvního stupně nevyřešil otázku zrušení společného nájmu bytu v celém rozsahu, protože nerozhodl o výlučném členství v družstvu (§705 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku). Současně rozhodl, že soudkyně soudu prvního stupně JUDr. M. S. není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci. Soud prvního stupně nařídil další jednání na den 23. 3. 2004. Podáním ze dne 22. 3.2004, které předložila jeho právní zástupkyně u jednání, uplatnil stěžovatel novou námitku podjatosti soudkyně soudu prvního stupně a všech soudců soudu prvního stupně. Jednání přítomen nebyl, jeho právní zástupkyně ho omluvila nemocí s tím, že potvrzení doručí později. Sdělila, že stěžovatel souhlasí, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, navrhuje však, aby jednání bylo odročeno za účelem jeho výslechu, neboť má za to, že by důkaz jeho účastnickou výpovědí měl být proveden. Současně však při jednání uvedla, že se setkala se stěžovatelem předchozího dne ve večerních hodinách za účelem předání písemností. Vzhledem k vznesené námitce podjatosti bylo usnesením jednání přerušeno a po té soudkyně sdělila, v souladu s ustanovením §15b odst. 1 a 3 o. s. ř., že nebude k námitce podjatosti vznesené stěžovatelem přihlížet, neboť podle jejího názoru zde nejsou jiné okolnosti než ty, které byly uvedeny v předchozí námitce. Pokud se týká námitky podjatosti vznesené vůči všem soudcům, soudkyně uvedla, že je tato námitka zcela nekonkrétní a neprojednatelná (č. l. 121-122). Bylo dáno poučení podle §119a odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně pak rozhodl napadeným rozsudkem č. j. 18 C 78/2002-123 ze dne 23. 3. 2004 a žalobě v plném rozsahu vyhověl. V odůvodnění se podrobně zabýval námitkou podjatosti vznesenou při jednání dne 23. 3. 2004 a dále odůvodnil, proč v dané věci jednání neodročil; považoval důkaz účastnickou výpovědí stěžovatele za nadbytečný, neboť tento důkaz měl sloužit k prokázání jeho tvrzení o vkládání jeho výlučných prostředků do pořízení bytu a do jeho rekonstrukce; tato tvrzení se však neprokazují v řízení o zrušení společného nájmu bytu, ale v řízení o vypořádání společného jmění manželů. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem č. j. 11 Co 406/2004-155 ze dne 14. 9. 2004 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud prvního stupně - podle názoru odvolacího soudu - provedl rozsáhlé dokazování, jehož průběh je zachycen v protokolech o jednání a skutkový závěr je popsán v odůvodnění rozhodnutí. Odvolací soud skutkový závěr v plném rozsahu přejal. Přezkoumal i právní závěry soudu prvního stupně a považoval je za správné. K odvolacím námitkám uvedl, že výslech účastníka řízení není nezbytným důkazem, bez kterého by nebylo možno rozhodnout ve věci. Stěžovatel chtěl být vyslechnut soudem prvního stupně k otázce své zásluhovosti o získání předmětného bytu, leč prokázání tohoto tvrzení nemělo význam pro rozhodnutí ve věci samé. Pokud soud prvního stupně jednal dne 23. 3. 2004 v nepřítomnosti stěžovatele a jednání neodročil, nedošlo takovým postupem k odnětí možnosti jednat před soudem, neboť byl řádně zastoupen advokátkou, která byla jednání přítomna. Dále se odvolací soud zabýval tvrzením stěžovatele, že žalobkyně nově zařizuje byt, který koupila na jméno své sestry, a konstatoval, že je to skutečnost, kterou ve smyslu §205a odst. 1 o. s. ř. již v odvolacím řízení nelze uplatnit. Dále dospěl k závěru, že rozsudek nebyl vydán vyloučeným soudcem; o námitce podjatosti proti soudkyni soudu prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 658/2003-101 ze dne 31. 10. 2003, kdy soud dovodil, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodování věci. Opětovně vznesené námitky stěžovatelem v podaném odvolání jsou totožné s těmi, které již jednou uplatnil a které nebyly shledány důvodnými. IV. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v jednom aspektu důvodná. V ústavní stížnosti byly uplatněny tři skupiny námitek. První skupina námitek se v podstatě týkala nesouhlasu stěžovatele se skutkovými zjištěními a vyvozenými právními závěry. Stěžovatel tvrdil, že obecné soudy nedostatečně zjistily skutkový stav věci, protože neprovedly jím navrhované důkazy, čímž současně porušily i zásadu rovného postavení účastníků řízení, protože prováděly jen důkazy ve prospěch žalobkyně. Ústavní soud v souladu se svou ustálenou rozhodovací praxí konstatuje, že v postupu obecných soudů neshledal porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnou právní úpravou a respektovaly zásadu volného hodnocení důkazů tak, jak vyplývá z ustanovení §132 o. s. ř. Obecné soudy nejsou povinny provádět všechny navrhované důkazy, jsou však povinny se ve svém rozhodnutí i těmito navrhovanými důkazy zabývat a odůvodnit, proč je neprovedly. Současně pak jsou povinny při hodnocení všech důkazů postupovat v souladu s výše uvedenou zásadou. V předmětné věci soud prvního stupně i soud odvolací sice neprovedly stěžovatelem navrhované důkazy, avšak oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečným a jasným způsobem uvedly, jaké důvody je vedly k takovému postupu. Jejich odůvodnění se nevymyká procesu hodnocení důkazů, nelze v něm konstatovat libovůli soudů, ani porušení rovného postavení účastníků řízení. Z obecného pohledu je však nutno v této souvislosti připomenout, že neúspěch v soudním řízení nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces. Druhou skupinou námitek jsou námitky proti procesnímu postupu obecných soudů. Stěžovatel namítal, že ve věci rozhodoval podjatý soudce, a nesouhlasil se závěry odvolacího soudu v této otázce. Ústavní soud přezkoumal rozhodování obecných soudů a dospěl k závěru, že ani zde nebylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel poprvé uplatnil námitku podjatosti podáním ze dne 9. 4. 2003. O této námitce rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. 11 Co 658/2003-101 ze dne 31. 10. 2003 tak, že soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Podruhé stěžovatel tuto námitku cestou své právní zástupkyně při jednání soudu prvního stupně dne 23. 3. 2004. Soudkyně soudu prvního stupně postupovala v souladu s §15b odst. 3 o. s. ř.; její postup pak byl přezkoumán odvolacím soudem v rámci odvolacího řízení a závěr odvolacího soudu byl v odůvodnění rozsudku řádně rozebrán a zhodnocen. Ústavní soud dospěl k závěru, že v tomto směru postupovaly obecné soudy v hranicích vymezených příslušnými procesními předpisy, a nezasáhly tak do práva stěžovatele na spravedlivý proces (na zákonného soudce). Stěžovatel rovněž namítal nesprávné rozhodnutí o výši náhrady nákladů řízení a délku řízení, o níž nelze - podle jeho názoru - tvrdit, že by soudy jednaly bez zbytečných průtahů. Ústavní soud přezkoumal i tyto procesní aspekty řízení před obecnými soudy a dospěl podle obsahu spisu k závěru, že ani v těchto otázkách k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces nedošlo. Do třetí skupiny námitek patří námitka, že bylo porušeno právo stěžovatele na to, aby věc byla projednávána v jeho přítomnosti a aby byl ve věci slyšen. Tato námitka má dvě roviny. První se týká jednaní před soudem prvního stupně dne 24. 1. 2003. Stěžovatel soudu vytýká, že neakceptoval jeho řádnou omluvu z jednání, v níž žádal jeho odročení a nesouhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Jak vyplývá z výše uvedené rekapitulace soudního spisu, byla omluva z tohoto jednání doručena do podatelny soudu dne 23. 1. 2003 a do soudního oddělení 18 C až dne 24. 1. 2003; jednání ve věci však bylo nařízeno na den 24. 1. 2003 v 8.00 hod. Za těchto skutkových okolností nepovažuje Ústavní soud postup soudu prvního stupně, který ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, za protiústavní a omezující stěžovatele na jeho právu účastnit se jednání ve své věci. Druhá rovina této námitky se týká jednání před soudem prvního stupně dne 23. 3. 2004 a jednání před odvolacím soudem. Z jednání před soudem prvního stupně dne 23. 3. 2004 byl stěžovatel omluven svou právní zástupkyní, potvrzení o pracovní neschopnosti bylo soudu doručeno později (č. l. 127-128). Při jednání právní zástupkyně sdělila, že stěžovatel souhlasí, aby bylo ve věci jednáno, navrhuje však, aby jednání bylo odročeno za účelem jeho výslechu, neboť se domnívá, že by důkaz jeho účastnickou výpovědí měl být proveden s upřesněním, že má být proveden k jeho tvrzením, že předmětný byt byl pořízen za jeho výlučné prostředky. Soud prvního stupně jednání neodročil, ve věci jednal a při tomto jednání i rozhodl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že jednání neodročil, neboť považoval tento důkaz za nadbytečný, jestliže měl sloužit k prokázání tvrzení o vkládání jeho výlučných prostředků do pořízení bytu a do jeho rekonstrukce, byť se tato tvrzení neprokazují v řízení o zrušení společného nájmu účastníků k bytu, ale v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Jednání před odvolacím soudem dne 14. 9. 2004 byl stěžovatel přítomen, jeho právní zástupkyně navrhovala jeho výslech ke tvrzeným skutečnostem (č. l. 140a) jak v odvolání, tak i při jednání před odvolacím soudem. Odvolací soud však usnesením rozhodl, že další dokazování prováděno nebude. Ústavní soud zde nepopírá právo obecných soudů na rozhodnutí, zda budou či nebudou prováděny další důkazy ve věci i jejich rozhodnutí, že další důkazy prováděny nebudou. Je pravda, že takové rozhodnutí obecné soudy učinily a řádně je odůvodnily. Na druhou stranu však nelze přehlédnout, že z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny vyplývá právo účastníka řízení, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Kvalita procesu musí odpovídat právům a povinnostem, o kterých se jedná. Ústavní soud zastává názor, že k přirozeným právům každého člověka a občana patří právo, aby ve složitém procesu nalézání práva a spravedlnosti mu alespoň jednou bylo umožněno předstoupit před nezávislý soud či jiný nezávislý tribunál se svojí věcí, tedy aby byl slyšen. Jinak řečeno, jde o to, aby mohl předstoupit se svojí věcí před konkrétního jedince či sbor, který je nadán právem a povinností zvážit všechny okolnosti, jejichž individuální a neopakovatelná povaha přesahuje to, co lze vtělit do abstraktní právní normy. Právo na "hearing" patří i podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva mezi zásadní základní práva, na jejichž respektování je třeba bezvýhradně trvat. V předmětné věci, jak vyplývá z rekapitulace soudního spisu, však stěžovatel neměl možnost k věci vypovídat ani v řízení před soudem prvního stupně, ani před soudem odvolacím. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že odnětím možnosti být slyšen před soudem došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Vzhledem k tomuto závěru rozhodl Ústavní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2005:1.US.793.04
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 793/04
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 188/39 SbNU 3
Populární název Právo na projednání věci v přítomnosti účastníka řízení
Datum rozhodnutí 3. 10. 2005
Datum vyhlášení 30. 11. 2005
Datum podání 22. 12. 2004
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §132, §15b odst.1, §15b odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík důkaz/volné hodnocení
soudce/podjatost
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-793-04
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 46720
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-18