ECLI:CZ:US:2005:2.US.418.05
sp. zn. II. ÚS 418/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti V. Ř., zastoupeného JUDr. Miroslavem Volkem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Jungmannova 1396, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 7. 2004, sp.zn. 9 T 7/2004, v části týkající se skutku označeného jako ad 1), takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 20. 7. 2005 podal stěžovatel k poštovní přepravě návrh adresovaný Ústavnímu soudu, kterým brojí proti postupu obecných soudů v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 7/2004, a domáhá se zrušení části rozsudku vydaného uvedeným soudem pod zmíněnou spisovou značkou dne 8. 7. 2004. Z odůvodnění ústavní stížnosti a z připojených dokumentů vyplývá, že proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2004, sp .zn. 10 To 131/2004, zamítnuto. Rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel napadl dovoláním, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. 5 Tdo 33/2005, odmítl. Krajský soud v Hradci Králové neshledal podmínky pro povolení obnovy trestního řízení, proto stěžovatelův návrh usnesením ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 9 Nt 52/2005, zamítl. Stížnost proti posledně uvedenému usnesení Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. 10 To 55/2005, zamítl jako nedůvodnou. Stěžovatel tvrdí, že se skutku uvedeného pod bodem 1) výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové nedopustil a vznáší řadu námitek k postupu orgánů činných v trestním řízení. Domnívá se, že v řízení došlo k dotčení jeho ústavně zaručených práv.
Ústavní soud primárně posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání [§72 odst. 1 písm. a) a odst. 3, §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zákonná dikce z výčtu opravných prostředků, které je nutno před podáním ústavní stížnosti, coby prostředku subsidiárního, vyčerpat, výslovně vylučuje návrh na povolení obnovy řízení. Záměr zákonodárce lze odůvodnit vymezením Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) s kasační pravomocí. Vzhledem k tomu, že obnova řízení je opravný prostředek, který slouží k nápravě skutkových pochybení v předchozím řízení (lhůtu k jeho podání trestní řád nevymezuje), jeho uplatnění nelze považovat za podmínku přípustnosti ústavní stížnosti a s ukončením řízení o něm nelze spojovat počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím vydaným mimo řízení o povolení obnovy. Rozhodnutím o posledním opravném prostředku je v daném případě tedy usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2005, sp.zn. 5 Tdo 33/2005, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatele, které bylo stěžovateli doručeno dne 7. 3. 2005. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tedy skončila v pátek dne 6. 5. 2005.
Ústavní stížnost směřující proti části výroku rozsudku nalézacího soudu byla ovšem podána k poštovní přepravě dne 20. 7. 2005, tedy zjevně po lhůtě k tomu zákonem stanovené.
Pokud se stěžovatel domáhá použití ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, což je zřejmé z obsahu jeho ústavní stížnosti, Ústavní soud je nucen konstatovat, že toto ustanovení se nedotýká běhu lhůty podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Je třeba je vykládat pouze ve vztahu k §75 odst. 1 uvedeného zákona tak, že umožňuje Ústavnímu soudu přijmout ústavní stížnost i tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Nedovoluje tedy prominout ani prodloužit lhůtu, jejíž běh a délku upravuje kogentní ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Na základě uvedených skutečností proto Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. prosince 2005
S t a n i s l a v B a l í k
soudce zpravodaj