infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 13.12.2005, sp. zn. III. ÚS 404/05 [ nález / HOLLÄNDER / výz-2 ], paralelní citace: N 228/39 SbNU 433 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2005:3.US.404.05

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Právo být slyšen soudem před rozhodnutím o stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě

Právní věta Mezi základní institucionální záruky spravedlnosti řízení o pokračování omezení osobní svobody patří i právo obviněného být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby.

ECLI:CZ:US:2005:3.US.404.05
sp. zn. III. ÚS 404/05 Nález Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila - ze dne 13. prosince 2005 sp. zn. III. ÚS 404/05 ve věci ústavní stížnosti P. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. července 2005 sp. zn. 9 To 274/2005 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. června 2005 sp. zn. 3 KZv 5/2004, jimiž bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě. I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. července 2005 sp. zn. 9 To 274/2005 se zrušuje. II. Ve zbývajícím rozsahu se návrh zamítá. Odůvodnění: Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 1. srpna 2005, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů veřejné moci s tvrzením, že v jeho vazební věci došlo k nesprávné aplikaci relevantních ustanovení trestního řádu ze strany státního zastupitelství, jakož posléze k nerespektování ústavních kautel postupem soudu spočívajícím především v tom, že jej před rozhodnutím o stížnosti do usnesení o ponechání ve vazbě nevyslechl, čímž mu znemožnil takto uplatňovat argumenty svědčící v jeho prospěch. Stěžovatel se pro uvedené cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, pročež se domáhal, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil. Na základě výzvy Ústavního soudu podle §42 odst. 4 a §76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podali k předmětné ústavní stížnosti vyjádření účastníci řízení. Krajské státní zastupitelství v Brně vývody stěžovatele odmítlo. Krajský soud v Brně prostřednictvím předsedy senátu, z něhož ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo, konstatoval, že v rozhodném období existoval na obecných soudech neujasněný právní názor na ústní jednání o podané stížnosti, kdy praxe soudů vycházela z nálezů Ústavního soudu (příkladmo poukázal na usnesení sp. zn. III. ÚS 544/03, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, usn. č. 6) a výslech obviněných byl prováděn pouze na jejich osobní žádost. V návaznosti na uvedené posléze předseda stížnostního soudu dodal, že v současné době je o stížnostech proti usnesení o ponechání obviněného ve vazbě konáno neveřejné zasedání, v jehož průběhu je obviněný vyslechnut. Ústavní stížnost je důvodná. Z obsahu odůvodnění ústavní stížnosti, předmětných vyjádření, napadených rozhodnutí a konceptu příslušného vyšetřovacího spisu bylo zjištěno, že výše označeným usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně bylo [po vrácení věci státnímu zástupci k došetření dle §188 odst. 1 písm. e) trestního řádu] rozhodnuto o ponechání stěžovatele, stíhaného pro trestný čin ve smyslu §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákona, ve vazbě, přičemž Krajský soud v Brně shora uvedeným usnesením stížnost směřující vůči rozhodnutí státního zastupitelství bez toho, že by předtím provedl osobní slyšení stěžovatele, zamítl. Ústavní soud v interpretativním výroku nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 ze dne 22. března 2005 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60, vyhlášen pod č. 239/2005 Sb.) konstatoval, že "podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby" (bod 2. výroku). V odůvodnění tohoto rozhodnutí zdůraznil, že mezi základní institucionální záruky spravedlnosti řízení o pokračování omezení osobní svobody patří i právo obviněného být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby. Pro obecnou dostupnost předmětného nálezu postačí v ostatním na ratio decidendi jeho odůvodnění a vývody v něm obsažené odkázat. Z řečeného podává se, že Krajský soud v Brně svým postupem nedostál zmíněným požadavkům ústavního pořádku, když s přihlédnutím k okamžiku jeho rozhodování (7. července 2005) poukaz na "neujasněný právní názor", vycházeno z toho, že předmětný plenární nález vydaný v řízení o kontrole norem byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 239/2005 Sb. dne 17. června 2005, nejeví se případným (iura novit curia). Pokud obecný soud ústavněprávní výklad vyložený v nálezu Ústavního soudu nereflektoval, porušil tím, vycházeje ze smyslu a účelu efektivního a smysluplného koncentrovaného (specializovaného) ústavního soudnictví, majícího nezanedbatelnou funkci při sjednocování judikatury v oblasti ústavně zaručených kautel (samotný Ústavní soud může překonat vlastní právní názor vyslovený v nálezu pouze procedurou realizovanou v důsledku postupu ve smyslu §23 zákona č. 182/1993 Sb.), maximu plynoucí z čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky, dle níž vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a osoby [sp. zn. III. ÚS 252/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 16), sp. zn. III. ÚS 561/04 (uveřejněn tamtéž, svazek 36, nález č. 54), sp. zn. II. ÚS 255/05 (uveřejněn tamtéž, svazek 37, nález č. 128), sp. zn. IV. ÚS 423/04 (uveřejněn tamtéž, svazek 38, nález č. 150), sp. zn. IV. ÚS 430/05 (uveřejněn tamtéž, svazek 38, nález č. 182) a další]. Ve shodě se svou, dnes již i ve věcech řízení o ústavní stížnosti ustálenou a dostatečně stabilizovanou judikaturou, týkající se procesní situace, v níž dochází k ex lege postulovanému periodickému rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě státním zástupcem, vůči jehož rozhodnutí je přípustná stížnost, o níž sluší rozhodovat nezávislému a nestrannému soudu [kupř. sp. zn. I. ÚS 14/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 115), sp. zn. I. ÚS 39/05 (uveřejněn tamtéž, svazek 39, nález č. 202), sp. zn. II. ÚS 713/04 (uveřejněn tamtéž, svazek 37, nález č. 107), sp. zn. II. ÚS 405/05 (uveřejněn tamtéž, svazek 39, nález č. 193), sp. zn. IV. ÚS 423/04 (uveřejněn tamtéž, svazek 38, nález č. 150), sp. zn. IV. ÚS 394/05 (uveřejněn tamtéž, svazek 38, nález č. 158) a další], Ústavní soud stížnosti stěžovatele pro porušení imperativů plynoucích z čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vyhověl a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. července 2005 sp. zn. 9 To 274/2005 zrušil [§82 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Ve zbylém rozsahu, tj. v části směřující proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 16. června 2005 sp. zn. 3 KZv 5/2004, Ústavní soud ústavní stížnost zamítl (§82 odst. 1 citovaného zákona), o to ve shodě s principem subsidiarity, resp. minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), ze kterého vyplývá, že za účelem dosažení ochrany ústavnosti je Ústavním soudem nutné volit pouze taková kasační, resp. derogační (abrogační) opatření, jež v minimální míře zasahují do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [sp. zn. III. ÚS 148/97 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9, nález č. 113), sp. zn. III. ÚS 337/97 (uveřejněn tamtéž, svazek 9, nález č. 143) a další]. Ratio uvedeného přístupu spočívá na tezi, dle níž Ústavní soud nevstupuje do řízení před nimi vedenými "ex ante". Zamítl-li totiž Krajský soud v Brně citovaným usnesením stížnost do rozhodnutí státního zástupce, aniž by stěžovateli poskytl příležitost osobního slyšení a umožnil mu takto skutkově a právně kontradiktorním způsobem za dodržení zásad bezprostřednosti a ústnosti argumentovat, dostane se stěžovateli zrušením jeho rozhodnutí této možnosti v plném rozsahu teprve nyní, když k tomu dosud před obecným soudem v rozporu s kautelami zaručenými ústavním pořádkem nedošlo. Za splnění podmínek obsažených v §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. bylo takto rozhodnuto s upuštěním od ústního jednání.

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2005:3.US.404.05
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 404/05
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 228/39 SbNU 433
Populární název Právo být slyšen soudem před rozhodnutím o stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě
Datum rozhodnutí 13. 12. 2005
Datum vyhlášení 20. 12. 2005
Datum podání 2. 8. 2005
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Holländer Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí jiné
Typ výroku vyhověno
zamítnuto
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 8 odst.2
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 5 odst.4, čl. 6 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §71 odst.4
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík vazba/prodloužení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-404-05
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 50085
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-15