ECLI:CZ:US:2005:3.US.637.05
sp. zn. III. ÚS 637/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. prosince 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Ing. I. M., MBA, zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Národní 25, Praha 1, proti sdělení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 6. října 2005 sp. zn. KZN 4789/2005, usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 17. srpna 2005 sp. zn. 1 Zn 5929/2004 a usnesení Policie ČR, Obvodní ředitelství pro Prahu II, služba kriminální policie a vyšetřování, ze dne 29. června 2005 ČTS: ORII-3105/OOK1-2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností podanou dne 5. prosince 2005 domáhá zrušení usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 a Policie ČR blíže označených v záhlaví tohoto usnesení, neboť jimi mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Z obsahu ústavní stížnosti a k ní přiložených rozhodnutí a sdělení Ústavní soud zjistil:
Stěžovatel učinil dne 5. října 2004 Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 5 trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření ze spáchání trestného činu, k němuž mělo dojít v důsledku nedbalého jednání nemocničního personálu. Usnesením Policie ČR, Obvodní ředitelství pro Prahu II, služba kriminální policie a vyšetřování ze dne 29. června 2005 ČTS: ORII-3105/OOK1-2004 bylo podle §159a odst. 1 tr. ř. odloženo trestní oznámení stěžovatele na neznámého pachatele pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., trestného činu se neznámý pachatel mohl dopustit tím, že svou nedbalostí porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání a tak zapříčinil smrt stěžovatelova syna T. M., hospitalizovaného ve Fakultní nemocnici Motol, který se narodil s vrozenými vývojovými vadami a byl dne 15. 9. 2004 ve Fakultní nemocnici Motol operován a posléze pro dýchací potíže dne 23. 9. 2004 zemřel, přičemž dle vyjádření pitvu konajícího patologa mohlo dojít k pochybením v léčbě.
Proti tomuto usnesení podali stěžovatel a Mgr. L. M., oba zastoupeni advokátem Mgr. Vojtěchem Novotným, stížnost, která byla usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 17. srpna 2005 sp. zn. 1 Zn 5929/2004 zamítnuta jako nedůvodná podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Stěžovatelův podnět učiněný prostřednictvím Mgr. Vojtěcha Novotného Městskému státnímu zastupitelství k výkonu dohledu ve smyslu §12d odst. 1, 2 zákona č. 289/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, nad postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ve věci výše uvedeného usnesení, byl jako neodůvodněný odložen, o čemž byl stěžovatelův zmocněnec vyrozuměn sdělením Městského státního zastupitelství ze dne 6. října 2005 sp. zn. KZN 4789/2005.
V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v průběhu přípravného řízení opakovaně upozorňoval orgány činné v trestním řízení na nedostatky řízení, poukazoval na rozpory ve výpovědích svědků, navrhoval provedení výslechů dalších svědků, upozorňoval na nedostatky znaleckého posudku Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, které podrobně popisuje a vytýkal znaleckému posudku konkrétní pochybení. Orgány činné v trestním řízení však prý ke konkrétně vytknutým vadám znaleckého posudku nepřihlédly a nijak se nevypořádaly ani s dalšími námitkami stěžovatele ohledně nutnosti doplnit vyšetřování o další důkazy.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat zkoumáním ve věci samé, je povinen posoudit, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení o ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Jelikož ústavní stížnost mimo jiné směřuje proti sdělení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 6. října 2005 sp. zn. KZN 4789/2005, které je v ústavní stížnosti označeno jako rozhodnutí, je nutno v tomto ohledu konstatovat, že toto sdělení nelze pokládat za pravomocné rozhodnutí, opatření ani jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, kterým by mohlo být porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Nelze dovodit, že by konstatovaným sdělením bylo materiálně zasaženo do právní sféry stěžovatele. V tomto sdělení byl stěžovatel informován o tom, že městské státní zastupitelství neshledalo žádné pochybení v postupu státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 62/95 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, str. 243).
Ústavní stížnost stěžovatel podal rovněž proti shora označenému usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5. V tomto ohledu lze konstatovat, že se jedná o pravomocné rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel proti tomuto usnesení brojil podnětem ze dne 23. srpna 2005 adresovaným Městskému státnímu zastupitelství v Praze, ve kterém žádal prověření postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5. Je tedy zřejmé, že usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 bylo stěžovateli doručeno nejpozději tohoto dne. Ústavní stížnost přitom byla podána až dne 5. prosince 2005. Šedesátidenní zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti tedy nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Pro úplnost Ústavní soud odkazuje na svoji konstantní judikaturu (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, str. 343 a usnesení sp. zn. I. ÚS 84/99 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 14, str. 291), dle které neexistuje ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána. Z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze totiž dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Proto v odložení věci policejním orgánem a následném potvrzení tohoto rozhodnutí státním zastupitelstvím nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. prosince 2005
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj