ECLI:CZ:US:2005:4.US.445.04
sp. zn. IV. ÚS 445/04
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a Miloslava Výborného - ze dne 9. listopadu 2005 sp. zn. IV. ÚS 445/04 ve věci ústavní stížnosti Ing. S. Ch. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2004 č. j. 51 Co 430/2004-58, kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo odvolání.
I. Nerespektováním čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod porušil Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 27. 10. 2004 č. j. 51 Co 430/2004-58 základní právo stěžovatele na spravedlivé soudní řízení garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Proto se toto usnesení ruší.
III. Návrh stěžovatele na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem se zamítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení, neboť má za to, že výše citovaným usnesením bylo porušeno jeho základní právo garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše citovaným usnesením bylo odmítnuto odvolání stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 5. 2004 č. j. 13 C 183/2003-49 a 10 C 10/2003-49, kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 3. 2002 sp. zn. 26 C 411/96 a žaloba na povolení obnovy řízení ve věci vedené pod sp. zn. 26 C 411/96 a dále byla stěžovateli uložena povinnost uhradit žalobci náklady řízení ve výši 10 925 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce JUDr. J. O.
V ústavní stížnosti stěžovatel především namítá, že odvolací soud nezohlednil jeho podání, tj. zdůvodnění odvolání a doplnění odvolacího návrhu, a tím bylo zabráněno spravedlivému soudnímu řízení. Dále dodává, že nevyčkáním soudu na přidělení právního zástupce Českou advokátní komorou bylo stěžovateli zasaženo do jeho základního práva chráněného ustanovením čl. 37 odst. 2 Listiny. Stěžovatel je toho názoru, že obecný soud porušil i ustanovení čl. 37 odst. 3 Listiny, když při rozhodování, ke kterému došlo pravděpodobně až po datu, kdy podání právního zástupce stěžovatele již bylo doručeno Městskému soudu v Praze, nezohlednil soud toto podání. Stěžovatel argumentuje tím, že dne 23. 11. 2004 (téměř měsíc poté, co měl odvolací soud rozhodnout), kdy se jeho právní zástupce telefonicky dotázal soudní kanceláře Městského soudu v Praze na postup ve věci, bylo mu pracovnicí této kanceláře sděleno, že ve věci ještě odvolací soud nic nekonal. Dále stěžovatel namítá, že obecný soud do spisu nezaložil podání jeho původního určeného právního zástupce JUDr. Š. ze dne 31. 8. 2004, který v něm žádal o poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění odůvodnění podaného odvolání. Stěžovatel proto navrhuje Ústavnímu soudu, aby svým nálezem v záhlaví citované usnesení zrušil.
K ústavní stížnosti se vyjádřila za účastníka řízení předsedkyně senátu Mgr. D. Č. Ta ve svém vyjádření uvedla, že odvolací soud své rozhodnutí vydal dne 27. 10. 2004, přičemž doplnění odvolání mu bylo doručeno až dne 2. 11. 2004, a proto vzhledem k ustanovení §170 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") nebylo již možné k tomuto podání přihlédnout. Dále uvedla, že v záhlaví citované usnesení bylo příslušnou kanceláří vypraveno dne 19. 11. 2004. Případné administrativní pochybení při žurnalizaci spisu, dle názoru předsedkyně senátu, nemá jakýkoliv vliv na skutečnost, že citované usnesení bylo vydáno dne 27. 10. 2004. Vzhledem k tomu považuje ústavní stížnost stěžovatele za nedůvodnou.
Vedlejší účastník, T. I., a. s., se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
Ústavní soud si v rámci důkazního řízení vyžádal vyjádření předsedy senátu JUDr. J. K., Ph. D., který rozhodoval v této věci u soudu prvního stupně a vypracoval předkládací zprávu pro soud druhého stupně. Ten ve svém vyjádření stran nezaložení citovaného podání ze dne 31. 8. 2004 do soudního spisu uvedl, že není schopen odpovědět, proč nedošlo k řádnému založení tohoto podání do předmětného spisu, a že soud postupoval v rámci intencí daných mu ustanoveními o. s. ř. tak, aby věc mohla být v co nejkratším časovém horizontu řádně projednána a rozhodnuta.
Dále si Ústavní soud vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 10 kopii citovaného podání ze dne 31. 8. 2004 s podacím razítkem soudu, které nebylo založeno do soudního spisu.
II.
Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 13 C 183/2003 Ústavní soud zjistil následující. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 5. 2004 sp. zn. 13 C 183/2003 a 10 C 10/2003 byla zamítnuta stěžovatelova žaloba pro zmatečnost podaná proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 3. 2002 sp. zn. 26 C 411/96 a žaloba na povolení obnovy řízení ve věci vedené pod sp. zn. 26 C 411/96 a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Citované usnesení bylo doručeno tehdejšímu právnímu zástupci stěžovatele JUDr. Č. dne 22. 6. 2004. Proti citovanému usnesení podal stěžovatel tzv. blanketní odvolání, které bylo doručeno obvodnímu soudu dne 8. 7. 2004 s tím, že jeho odůvodnění bude zasláno po určení advokáta Českou advokátní komorou (č. l. 52). Usnesením ze dne 16. 7. 2004 č. j. 13 C 183/2003-53, doručeným stěžovateli dne 6. 8. 2004, byl stěžovatel vyzván k odstranění vad podání ve lhůtě 10 dnů a upozorněn, že pokud tak neučiní, bude jeho odvolání odmítnuto. Dne 11. 8. 2004 bylo doručeno obvodnímu soudu vyjádření stěžovatele, že Česká advokátní komora mu určila na jeho žádost advokáta, který je do 20. 8. 2004 mimo Prahu, a tedy chybějící náležitosti podání budou zaslány v co nejkratší době po tomto datu. Dále je na č. l. 54 rukou psaný záznam, který vypovídá o tom, že dne 27. 8. 2004 se stěžovatel dostavil na obvodní soud a sdělil, že ho nezastupuje JUDr. Č., že je mu určen advokát JUDr. Š. a že založí do spisu "zastupování". Odvolacímu soudu byl předmětný spis předložen dne 12. 10. 2004 (č. l. 56). Dne 26. 10. 2004 bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 10 doručeno sdělení Mgr. V. N. o převzetí právního zastoupení s tím, že odvolání stěžovatele bude doplněno nejpozději do 1. 11. 2004. Toto sdělení bylo Městskému soudu v Praze postoupeno dne 2. 11. 2004. Ústavní soud si dále vyžádal i výkaz skončených věcí Městského soudu v Praze za měsíc říjen 2004, v němž je uvedeno, že citované usnesení bylo vydáno dne 27. 10. 2004 a příslušnou soudní kanceláří vypraveno dne 19. 11. 2004.
III.
Při ústním jednání právní zástupce stěžovatele odkázal na obsah ústavní stížnosti. Dále předložil Ústavnímu soudu originál podání JUDr. Š., které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 31. 8. 2004, a doplnil, že toto podání je podstatné s ohledem na skutečnost, že kdyby toto podání bylo založeno do spisu, pak by nedošlo k dalším sledům událostí, a to zejména postoupení spisu Městskému soudu v Praze. Právní zástupce stěžovatele dále přednesl návrh, aby Městskému soudu v Praze byla uložena povinnost nahradit náklady řízení v souvislosti s řízením u Ústavního soudu, a to ve výši 2 150 Kč.
Předsedkyně senátu 51 Co Městského soudu v Praze, účastníka řízení, se ústního jednání nezúčastnila.
IV.
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a že nic nebrání posouzení její důvodnosti.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky. O takové porušení stěžovatelových základních práv a svobod jde také tehdy, přehlédne-li obecný soud ústavněprávní význam zákazu libovůle, východiska, z jehož pohledu je třeba přistupovat k výkladu všech procesních principů a pravidel daných jednoduchým právem.
Ústavní soud dále připomíná, že povinností obecných soudů je dodržovat zákonem stanovený postup. Tato povinnost odpovídá principu vyplývajícímu z ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny, který zajišťuje právo jednotlivce domáhat se stanoveným postupem svého práva u příslušného orgánu a zároveň představuje materiální obsah procesních garancí obsažených v hlavě páté Listiny, resp. v čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. podobně nález ve věci sp. zn. I. ÚS 31/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č. 171).
Ústavní soud s ohledem na výše uvedené v daném případě hodnotil, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly normy jednoduchého práva bez rozumného odůvodnění či propojení s jakýmkoliv ústavně chráněným účelem, resp. zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními.
Ústavní soud se především zabýval námitkou stěžovatele, že obecný soud nevzal v úvahu podání JUDr. M. Š., advokáta určeného stěžovateli Českou advokátní komorou dne 30. 6. 2004, a rozhodl, aniž by byl seznámen s obsahem tohoto podání. Ústavní soud zjistil ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 13 C 183/2003, že se zde nenachází zmiňované podání právního zástupce stěžovatele JUDr. Š. ze dne 31. 8. 2004. Ústavní soud se proto obrátil na příslušnou soudní kancelář Obvodního soudu pro Prahu 10, jehož pracovnice potvrdila, že zmiňované podání JUDr. Š. bylo osobně doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 31. 8. 2004 a nedopatřením nebylo založeno do příslušného spisu. V tomto podání JUDr. Š. žádal o poskytnutí dodatečné lhůty k podání odůvodnění odvolání alespoň do 30. 10. 2004, a to především z toho důvodu, že stěžovatel se bude muset opětovně obrátit na Českou advokátní komoru, neboť předmětná věc neodpovídala profesnímu zaměření JUDr. Š. Společně s tímto podáním předložil JUDr. Š. i sdělení České advokátní komory ze dne 30. 6. 2004 č. j. 2114/04, kterým byl stěžovateli určen k poskytnutí právní služby. Ústavní soud dále zjistil z citovaného soudního spisu, že odvolacímu soudu byl tento předložen dne 12. 10. 2004, přičemž v předkládací zprávě je uvedeno, že vady odvolání nebyly odstraněny.
Z výše uvedeného je zřejmé, že pochybením soudu prvního stupně došlo v řízení postupem porušujícím čl. 2 odst. 2 Listiny k zásahu do stěžovatelova základního práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť stěžovateli nebylo umožněno se zákonným postupem domáhat svého práva, když odvolacímu soudu byl předložen neúplný spis a v důsledku toho pak bylo Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím rozhodnuto v rozporu se skutečným stavem věci, resp. odvolací soud neměl při rozhodování k dispozici úplný spis tak, aby mohl spravedlivě rozhodnout na základě jeho obsahu. I když v dané věci nelze samotnému odvolacímu soudu vytknout úmyslné pochybení, objektivní stav vyžaduje, aby Ústavní soud jeho rozhodnutí zrušil, neboť objektivně toto rozhodnutí porušuje základní právo stěžovatele, jak bylo shora uvedeno. Zrušením napadeného rozhodnutí se stěžovateli opětovně otevírá možnost jednat před obecným soudem, předložit mu odůvodnění svého odvolání spolu s důkazy na podporu svých tvrzení a dosáhnout projednání věci v řádném odvolacím řízení.
Návrh na náhradu nákladů řízení Ústavní soud zamítl proto, že jde o institut zcela výjimečný a Ústavní soud neshledal podmínky pro jeho aplikaci. To především proto, že účastník řízení, Městský soud v Praze, se pochybení sám nedopustil a nalézací soud, který svým postupem zasáhl do základních práv stěžovatele, jak výše zdůvodněno, účastníkem řízení nebyl.
Ústavní soud z výše uvedených důvodů pro porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené usnesení podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.