infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 02.11.2006, sp. zn. I. ÚS 589/05 [ nález / DUCHOŇ / výz-2 ], paralelní citace: N 203/43 SbNU 273 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2006:1.US.589.05

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Rozhodování o stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě bez slyšení

Právní věta Jestliže obvodní soud rozhodl o stížnosti stěžovatele proti usnesení státní zástupkyně o ponechání ve vazbě bez jeho slyšení přesto, že v době vydání napadeného rozhodnutí byl již nález pléna Ústavního soudu vedený pod sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60, vyhlášen pod č. 239/2005 Sb.) vyhlášen ve Sbírce zákonů, došlo tím k porušení k jeho základních práv podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S přihlédnutím k zásadě subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizace zásahů dospěl Ústavní soud k závěru, že zde již chybí bezprostřední a přítomný zásah, který by mohl mít vliv na situaci stěžovatele. Kasace napadeného rozhodnutí by zůstala za této situace zcela neúčinnou reparací zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele na respektování osobní svobody a nebyla by způsobilá obnovit stav existující před tímto zásahem. K jiné formě reparace, zejména satisfakčního typu, není Ústavní soud oprávněn (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 78/02; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 31, nález č. 140).

ECLI:CZ:US:2006:1.US.589.05
sp. zn. I. ÚS 589/05 Nález Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 2. listopadu 2006 sp. zn. I. ÚS 589/05 ve věci ústavní stížnosti T. F. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 8. 2005 sp. zn. 20 Nt 606/2005, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 8. 7. 2005 sp. zn. ZT 326/2005, jímž byl stěžovatel ponechán ve vazbě. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností T. F. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 8. 2005 sp. zn. 20 Nt 606/2005 pro porušení čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 4 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též "Úmluva"). Označeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 9 (dále též "obvodní soud") zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 8. 7. 2005 sp. zn. ZT 326/2005. Tímto usnesením byl stěžovatel podle ustanovení §71 odst. 3 trestního řádu (dále jen "TrŘ") ponechán i nadále ve vazbě z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. a) TrŘ. Porušení svých ústavně zaručených práv stěžovatel shledal v postupu obvodního soudu, který při rozhodování o jeho stížnosti proti usnesení státní zástupkyně o ponechání ve vazbě nerespektoval nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 45/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60, vyhlášen pod č. 239/2005 Sb.), publikovaný ve Sbírce zákonů dne 17. 6. 2005 a rozhodl bez jeho slyšení. K výzvě o vyjádření podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") obvodní soud uvedl, že při svém rozhodování vycházel především z nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 53/03 a sp. zn. III. ÚS 22/03 (pozn. red.: nejedná se o nálezy, nýbrž o nepublikovaná usnesení), při zachování platné úpravy jednoduchého práva. O stížnosti stěžovatele rozhodl v neveřejném zasedání bez účasti stěžovatele a jeho obhájce, ačkoliv v době rozhodování byl již v účinnosti nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/04, který slyšení obviněného při rozhodování o jeho ponechání ve vazbě v souvislosti s přezkumem důvodnosti dalšího trvání vazby označil za nezbytnou podmínku ústavní souladnosti takového rozhodnutí. Proto považuje ústavní stížnost stěžovatele za důvodnou. Současně uvedl, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání. Dotazem na Obvodní soud pro Prahu 9 bylo zjištěno, že stěžovatel byl na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 12. 2005 sp. zn. 20 Nt 739/2005 propuštěn z vazby na svobodu a byla přijata peněžitá záruka. Podle ustanovení §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Takováto situace v přezkoumávané věci nastala. Obvodní soud pro Prahu 9 s upuštěním od ústního jednání souhlasil. Zástupci stěžovatele byl dotaz, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání, doručen dne 31. 3. 2006 s oznámením, že pokud nesdělí své stanovisko do deseti dnů, bude mít Ústavní soud za to, že s upuštěním od ústního jednání souhlasí. Ústavní soud tedy vychází z nezaslaného souhlasu stěžovatele. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Úkolem Ústavního soudu je jen ochrana ústavnosti, a nikoliv "běžné" zákonnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a může tak činit jen tehdy, jestliže současně shledá porušení základního práva či svobody [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], neboť základní práva a svobody vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž také rámec jejich ústavně konformní interpretace a aplikace. Interpretace, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nepochybně znamená porušení příslušného základního práva či svobody. Ústavní soud v daném případě posuzoval otázku, zda rozhodnutí obvodního soudu odpovídá požadavkům čl. 5 odst. 4 Úmluvy, tak jak je chápe Evropský soud pro lidská práva, závazně vykládající ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která má podle čl. 10 Ústavy aplikační přednost před ustanoveními zákonů běžných. Z rozhodnutí obvodního soudu vyplývá, že stěžovatel je spolu s dalšími obviněnými stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona (dále jen "TrZ"), spáchaného formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 TrZ, kterého se měl dopustit několika skutky. Po zahájení trestního stíhání byl stěžovatel usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 4. 2005 sp. zn. 20 Nt 219/2005 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2005 sp. zn. 44 To 327/2005 vzat do vazby z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. a) TrŘ. V zákonné lhůtě tří měsíců doby trvání vazby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 usnesením ze dne 8. 7. 2005 sp. zn. ZT 326/2005 rozhodla o ponechání stěžovatele ve vazbě, neboť důvod vazby uvedený v ustanovení §67 písm. a) TrŘ trval i nadále. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, v níž uvedl, že v jeho případě už důvod vazby neexistuje a žádal o propuštění na svobodu. O stížnosti rozhodl obvodní soud napadeným rozhodnutím v neveřejném zasedání, bez přítomnosti stěžovatele a jeho obhájce. Shora označeným nálezem ze dne 22. 3. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 45/04 Ústavní soud zrušil, s obsáhlým odůvodnění navazujícím na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, ustanovení §242 odst. 2 TrŘ, podle kterého byly jiné osoby (tj. odlišné od členů senátu a zapisovatele) z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny. Toto ustanovení totiž vylučovalo slyšení obviněného předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Taková právní úprava, jak zdůraznil Ústavní soud v předmětném nálezu, neodpovídala čl. 5 odst. 4 Úmluvy, v jehož smyslu mezi institucionální záruky spravedlnosti řízení o pokračování omezení osobní svobody patří i právo obviněného být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby. Tyto závěry shora citovaného plenárního nálezu plně dopadají na posuzovanou věc. Ústavní soud v tomto směru pro stručnost odkazuje na jeho odůvodnění, neboť výklad ústavně právních otázek, podaný v odůvodnění nálezu, je všeobecně závazný, stejně jako samotný výrok nálezu. Jak již bylo uvedeno, obvodní soud rozhodl o stížnosti stěžovatele proti usnesení státní zástupkyně obvodního státního zastupitelství o ponechání ve vazbě v neveřejném zasedání bez přítomnosti stěžovatele a jeho slyšení. Jestliže obvodní soud rozhodl o stížnosti stěžovatele proti usnesení státní zástupkyně o ponechání ve vazbě bez jeho slyšení přesto, že v době vydání napadeného rozhodnutí byl již nález pléna Ústavního soudu vedený pod sp. zn. Pl. ÚS 45/04 vyhlášen ve Sbírce zákonů, došlo tím k porušení k jeho základních práv podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy a čl. 8 odst. 2 Listiny. V projednávané věci nemohl Ústavní soud přehlédnout, že stěžovatel byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 12. 2005 sp. zn. 20 Nt 739/2005 propuštěn z vazby na svobodu. Na základě těchto skutečností, s přihlédnutím k zásadě subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizace zásahů, dospěl Ústavní soud k závěru, že zde již chybí bezprostřední a přítomný zásah, který by mohl mít vliv na situaci stěžovatele. Kasace napadeného rozhodnutí by zůstala za této situace zcela neúčinnou reparací zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele na respektování osobní svobody a nebyla by způsobilá obnovit stav existující před tímto zásahem. K jiné formě reparace, zejména satisfakčního typu, není Ústavní soud oprávněn (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 78/02; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 31, nález č. 140). Z těchto důvodů nemohl Ústavní soud ústavní stížnosti vyhovět a nezbylo mu než ji podle §82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nálezem zamítnout.

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2006:1.US.589.05
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 589/05
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 203/43 SbNU 273
Populární název Rozhodování o stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě bez slyšení
Datum rozhodnutí 2. 11. 2006
Datum vyhlášení 30. 11. 2006
Datum podání 25. 10. 2005
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha 9
Soudce zpravodaj Duchoň František
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí jiné
Typ výroku zamítnuto
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 8 odst.2
  • 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 5 odst.4
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík vazba/prodloužení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-589-05
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 52709
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-14