ECLI:CZ:US:2006:1.US.733.05
sp. zn. I. ÚS 733/05
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 20. prosince 2006 sp. zn. I. ÚS 733/05 ve věci ústavní stížnosti I. S. proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 30. 11. 2005 č. j. 1598/2004-MO-M/38, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2004 sp. zn. 6 To 105/2004 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2004 sp. zn. 1 Nt 108/2004, jimiž bylo povoleno vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Moldavské republiky.
I. Ministr spravedlnosti rozhodnutím ze dne 30. 11. 2005 č. j. 1598/2004-MO-M/38, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 10. 2004 sp. zn. 6 To 105/2004 a Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 9. 2004 sp. zn. 1 Nt 108/2004 zasáhli do základních práv stěžovatele zaručených čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, čl. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II. Označená usnesení se proto zrušují.
Odůvodnění:
I.
Dne 30. 12. 2005 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, která byla po výzvě doplněna podáním dne 7. 2. 2006. Stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů a ministra spravedlnosti s tím, že jejich vydáním došlo k porušení jeho ústavně garantovaných práv, tak jak je uvádí čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či jinému ponižujícímu zacházení nebo trestání, čl. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Dne 13. 2. 2006 byl Ústavnímu soudu doručen návrh stěžovatele na odklad vykonatelnosti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 30. 11. 2005 č. j. 1598/2004-MO-M/38. Usnesením ze dne 22. 2. 2006 sp. zn. I. ÚS 733/05 Ústavní soud vykonatelnost napadeného rozhodnutí ministra spravedlnosti odložil.
Na základě výzvy Ústavního soudu podali vyjádření krajský soud, vrchní soud a ministr spravedlnosti jako účastníci řízení.
Krajský soud odkázal na rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o vzetí stěžovatele do vazby a o přípustnosti jeho vydání k trestnímu stíhání do Moldavské republiky. Odkázal také na rozhodnutí Ministerstva vnitra o udělení azylu stěžovateli a na své následné usnesení o propuštění stěžovatele z vazby.
Vrchní soud odkázal na argumenty uvedené v napadených soudních rozhodnutích s tím, že nad rámec argumentace tam uvedené nemá, co by dodal.
Ministr spravedlnosti mj. uvedl, že druh azylu, který byl stěžovateli udělen nevyžaduje změnu rozhodnutí o povolení vydání, neboť není důvodem nepřípustnosti vydání. Své rozhodnutí o povolení vydání proto nezrušil, ani nerozhodl nově o nepovolení vydání stěžovatele do Moldavské republiky, ani nenařídil jeho propuštění z vydávací vazby.
II.
Z ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že na základě zatýkacího rozkazu, vydaného soudem Ciocana Kišiněv, Moldavská republika, dne 13. 3. 2003 pro podezření z trestného činu krádeže soukromého majetku, spáchaného lstí podle §122 odst. 2 trestního zákona Moldavské republiky, podal dne 3. 6. 2004 krajský státní zástupce návrh vzetí stěžovatele do vydávací vazby. Krajský soud v Brně poté usnesením ze dne 4. 6. 2004 sp. zn. 1 Nt 108/2004 rozhodl tak, že se podle §381 trestního řádu I. S. bere do vydávací vazby. Dne 16. 9. 2004 týž krajský soud rozhodl usnesením sp. zn. 1 Nt 108/2004, že je přípustné vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Moldavské republiky pro skutek spočívající v tom, že dne 14. 7. 2002, s cílem přivlastnit si cizí majetek podvodem a zneužitím důvěry, pronajal neoprávněně na dobu 1 roku byt v Kišiněvě a převzal za to částku 360 USD a způsobil tak závažnou ztrátu. Stížnost proti tomuto usnesení zamítl Vrchní soud v Olomouci dne 13. 10. 2004 usnesením sp. zn. 6 To 105/2004. Rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne 30. 11. 2005 č. j. 1598/2004-MO-M/38 bylo povoleno vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Moldavské republiky.
Dne 7. 7. 2006 vydalo Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky rozhodnutí č. j. OAM 147/LE-SE01-206, kterým podle §13 odst. 1, 2, 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 238/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, udělilo stěžovateli azyl. Dne 21. 7. 2006 vydal Krajský soud v Brně usnesení sp. zn. 1 Nt 108/2004, kterým propustil stěžovatele z vazby na svobodu.
III.
Ústavní soud po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že návrh stěžovatele je důvodný.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů [čl. 81, 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, nález č. 5). To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy).
Z konstantní judikatury Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. II. ÚS 7/03 nebo nález sp. zn. II. ÚS 284/04; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 100, a nález č. 123) i nauky (srov. Filip, Holländer, Šimíček; Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, I. vydání 2001, str. 296 a násl.) vyplývá, že ústavní stížnost může být úspěšně vznesena pouze proti aktuálnímu a trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci.
Ačkoli Ministerstvo vnitra rozhodlo o udělení azylu a krajský soud vydal usnesení o propuštění stěžovatele z vydávací vazby, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2004 sp. zn. 1 Nt 108/2004 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2004 sp. zn. 6 To 105/2004, tj. rozhodnutí, na jejichž základě by mohl být stěžovatel vydán, formálně zrušena nebyla. Tím tedy zásah do základních práv stěžovatele stále trvá, i když byl propuštěn na svobodu a jeho vydání je nepravděpodobné.
Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 4. 2003 sp. zn. I. ÚS 752/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 30, nález č. 54) uvedl, že přednost závazků ze smluv o ochraně lidských práv v případě kolize závazků z mezinárodních smluv vyplývá především z obsahu těchto smluv, v návaznosti na ustanovení čl. 1 odst. 1 Ústavy, podle kterého je Česká republika právním státem. Respekt a ochrana základních práv jsou definičními znaky materiálně chápaného právního státu, proto v případě, že vedle sebe existuje smluvní závazek chránící základní právo a smluvní závazek, který směřuje k ohrožení téhož práva, musí závazek první převážit. Rozsah pojmu ústavního pořádku proto nelze vyložit pouze s ohledem na ustanovení čl. 112 odst. 1 Ústavy, nýbrž vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 1 a 2 Ústavy je do jeho rámce nutno zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách.
Ústavní soud tedy zkoumal, ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva, zda existují podstatné důvody domnívat se, že stěžovateli - občanu Moldavské republiky pobývajícímu na území České republiky - v případě jeho vydání hrozí nebezpečí mučení, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání (tzv. "substantial grounds test"). Dospěl k závěru, že takovéto nebezpečí zde hrozí. Situace v Moldavské republice zůstala v dané oblasti v podstatě nezměněna, o čemž svědčí i zpráva Amnesty International ze dne 17. ledna 2006, kterou Ústavní soud do spisu obdržel.
Ústavní soud tedy nezměnil svůj postoj, vyjádřený v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 36/01 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 26, nález č. 80, vyhlášen pod č. 403/2002 Sb.), vztahující se k výkladu pojmu ústavního pořádku a otázce přednosti závazků ze smluv o ochraně lidských práv (viz z poslední doby např. nález sp. zn. Pl. ÚS 66/04, publikovaný pod č. 434/2006 Sb.; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 41, nález č. 93). S ohledem na výše uvedené Ústavní soud rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, a napadená rozhodnutí zrušil podle §82 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.