ECLI:CZ:US:2007:1.US.2429.07.1
sp. zn. I. ÚS 2429/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti J. H., zast. JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou, sídlem Nad Štolou 18, Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.7.2007, č.j. 35 Co 173/2007-248, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se v návrhu na zahájení řízení ze dne 14.9.2007 domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Po stručném popisu vývoje sporu o vyklizení místnosti uvedla, že napadeným usnesením byl zrušen rozsudek soudu I stupně a řízení bylo zastaveno; následujícími výroky jí byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení za jednání před soudem I. stupně ve výši 13 750,- Kč a za odvolací řízení ve výši 4 175,- Kč. Je přesvědčena, že byla dotčena na svých základních právech a svobodách vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 věty první a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, neboť bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Nesprávnost napadeného usnesení spatřuje v tom, že městský soud, jako soud odvolací, nesprávně aplikoval ustanovení §146 odst. 2 obč. soudního řádu, k čemuž dodává, že byť v řízení vzala žalobu zpět, nezbavoval tento procesní postup soud povinnosti zabývat se všemi okolnostmi ohledně přiznání či nepřiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy ČR) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí i mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s §75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4). Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje, kromě jiného, zejména v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy až po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva. Z povahy ústavní stížnosti také plyne, že základní podmínkou její přípustnosti je existence pravomocného rozhodnutí, popř. existence jiného zásahu. To znamená, že zásadě nelze napadnout postup nalézacího soudu, když řízení ještě probíhá; lze napadnout pouze taková rozhodnutí, která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení.
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Stěžovatelka napadla usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek soudu I. stupně a řízení bylo zastaveno. Odvolacím soudem byla stěžovatelka poučena o možnosti podal proti napadenému usnesení dovolání, jehož přípustnost je založena na ustanovení §239 odst. 1 písm. a) obč. soudního řádu. Protože stěžovatelka nevyužila možnosti podat opravný prostředek, nenaplnila zákonem předepsané podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2007
Ivana Janů , v.r.
soudce zpravodaj