ECLI:CZ:US:2007:1.US.3179.07.1
sp. zn. I. ÚS 3179/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. prosince 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Olomouc 9, Na Střelnici 39, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2007, č. j. 40 Nc 137/2007-106, proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 8. 2007, č. j. 10 C 250/2005-101, a proti výroku IV. rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 2. 2007, č. j. 10 C 250/2005-89, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se včasnou (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v řízení o jí podané vylučovací žalobě. Stěžovatelka tvrdila, že vydáním těchto rozhodnutí bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva"). Porušeno mělo být též právo na nedotknutelnost bydlí, garantované čl. 12 Listiny. A porušen měl být i čl. 90 Ústavy ČR.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že zásahu do jejích základních práv se okresní soud dopustil tím, že v jednom rozhodnutí rozhodl dvěma protichůdnými výroky (výrokem III. televizor vyloučil z exekuce a výrokem IV. žalobu ohledně této položky zamítl). Stěžovatelka proto podala okresnímu soudu návrh na opravu rozsudku, kterému však nebylo vyhověno a ani krajský soud tuto vadu nenapravil. Obecné soudy nezohlednily, že sepis věcí provedli pracovníci exekutora protiprávně a porušili nedotknutelnost obydlí.
Z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 2. 2007, č. j. 10 C 250/2005-89 Ústavní soud zjistil, že okresní soud výrokem III. vyloučil z exekuce sepsané položky č. 1, 7, 10, 11, 18, 21-25, výrokem IV. zamítl žalobu podanou spolužalobkyní a) ohledně položek 1, 7, 10, 11, 18, 21-25 a výrokem V. zamítl žalobu na vyloučení položek 2-6, 8, 9, 12, 19. V odůvodnění je uveden důvod zamítnutí žaloby ve vztahu k položkám výroku III.
Z usnesení Okresního soudu ze dne 9. 8. 2007, č. j. 10 C 250/2005-101, Ústavní soud zjistil, že jím byl zamítnut návrh stěžovatelky na opravu výše uvedeného rozsudku, jímž se domáhala vypuštění výroku IV., pro nekorespondenci s odůvodněním. Toto usnesení napadla stěžovatelka odvoláním, kde argumentovala obdobně jako v návrhu na opravu rozsudku.
Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 40 Nc 137/2007, Ústavní soud zjistil, že jím bylo potvrzeno výše uvedené usnesení okresního soudu, neboť odvolání nebylo důvodné.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatelka žádala ochranu před postupem soudů, které podle ní nesprávně odmítly opravit rozsudek okresního soudu. Avšak obecné soudy shodně uvedly, že v rámci oprav chyb v psaní a počtech dle ust. §164 o. s. ř. není možné měnit obsah rozhodnutí, což byl cíl návrhů stěžovatelky (srov. str. 3 odst. 2 napadeného usnesení krajského soudu sp. zn. 40 Nc 137/2007 a str. 2 odst. 3 napadeného usnesení okresního soudu č. j. 10 C 250/2005-101).
Tyto závěry obecných soudů nevybočují z mezí ústavnosti. Nápravy vad rozsudku mohla stěžovatelka dosáhnout řádně a včas podaným odvoláním. Stěžovatelka byla v nalézacím řízení před okresním soudem zastoupena obecným zmocněncem s vysokoškolským vzděláním, později advokátem a odpovědnost za volbu event. vadného procesního postupu jde na vrub této osoby.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelčiných základních práv, jak tvrdila v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 19. prosince 2007
Ivana Janů
předsedkyně senátu