infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.11.2007, sp. zn. II. ÚS 457/06 [ nález / BALÍK / výz-3 ], paralelní citace: N 195/47 SbNU 551 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2007:2.US.457.06.3

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Odměna advokáta ustanoveného jako opatrovník

Právní věta Je porušením základního práva na legitimní očekávání ochrany majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, nebylo-li v době rozhodování soudu o nároku stěžovatelky na odměnu za opatrovnictví, vzniklém podle zákona č. 205/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, rozhodováno podle té právní úpravy, která platila v době vzniku právního vztahu mezi stěžovatelkou a státem, ale podle v době rozhodování soudu platné novější právní úpravy dané zákonem č. 79/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jímž byl tento právní titul s účinností od 1. 4. 2006 zrušen.

ECLI:CZ:US:2007:2.US.457.06.3
sp. zn. II. ÚS 457/06 Nález Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 15. listopadu 2007 sp. zn. II. ÚS 457/06 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. J. D. Z. proti výrokům III. rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 41 C 224/2006, sp. zn. 41 C 236/2006, sp. zn. 41 C 248/2006, sp. zn. 44 C 357/2006, sp. zn. 44 C 406/2006, sp. zn. 44 C 418/2006, sp. zn. 44 C 442/2006, sp. zn. 44 C 455/2006, sp. zn. 44 C 489/2006, sp. zn. 44 C 529/2006, sp. zn. 44 C 541/2006, sp. zn. 44 C 553/2006, sp. zn. 44 C 585/2006 a ze dne 22. května 2006 sp. zn. 41 C 288/06, jimiž byly zamítnuty její návrhy coby opatrovníka ustanoveného podle §29 odst. 3 občanského soudního řádu na zaplacení odměny a hotových výdajů. I. Rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 224/2006, sp. zn. 41 C 236/2006, sp. zn. 41 C 248/2006, sp. zn. 44 C 406/2006, sp. zn. 44 C 418/2006, sp. zn. 44 C 442/2006, sp. zn. 44 C 455/2006, sp. zn. 44 C 529/2006, sp. zn. 44 C 541/2006, sp. zn. 44 C 553/2006, sp. zn. 44 C 585/2006 a ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 288/06 se v napadených výrocích III. zrušují. II. Ve vztahu k výroku III. rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 44 C 357/2006 a sp. zn. 44 C 489/2006 se ústavní stížnosti odmítají. Odůvodnění: Včas podanými ústavními stížnostmi (vedenými u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 457/06, II. ÚS 460/06, II. ÚS 463/06, II. ÚS 466/06, II. ÚS 472/06, II. ÚS 475/06, II. ÚS 478/06, II. ÚS 484/06, II. ÚS 487/06, II. ÚS 490/06, II. ÚS 493/06, II. ÚS 496/06, II. ÚS 499/06 a II. ÚS 505/06), které splňovaly formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení výroků III. v záhlaví uvedených rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4, jimiž byly zamítnuty její návrhy coby opatrovníka ustanoveného podle §29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též "o. s. ř.") na zaplacení odměny a hotových výdajů. Tvrdí, že jimi byl porušen čl. 9 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a dále čl. 11 odst. 1, čl. 26, 28, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Vyjadřuje nesouhlas s výkladem ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. a §140 odst. 2 o. s. ř. provedeným obecným soudem. Odkazuje i na nálezy Ústavního soudu týkající se otázky vhodné osoby opatrovníka v občanskoprávním řízení. Usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2006 sp. zn. II. ÚS 457/06 byly uvedené ústavní stížnosti stěžovatelky spojeny ke společnému řízení, a to z důvodu, že jde o skutkově a právně obdobné věci týchž účastníků. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že ve všech shora uvedených věcech šlo o žalobu Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti, o zaplacení finanční částky z titulu smlouvy o přepravě, kdy se obecnému soudu nepodařil zjistit pobyt žalovaných, a proto jim byla stěžovatelka jako advokátka ustanovena podle §29 odst. 3 o. s. ř. opatrovníkem. Výrokem III. všech napadených rozhodnutí byly zamítnuty návrhy stěžovatelky, aby jí soud coby opatrovníku zaplatil odměnu a hotové výdaje. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soud nepovažoval výkon funkce opatrovníka ustanoveného podle §29 odst. 3 o. s. ř. za výkon advokacie; stěžovatelka nadto s výkonem této funkce souhlasila. Účastník řízení Obvodní soud pro Prahu 4, který byl Ústavním soudem vyzván k podání vyjádření k projednávaným ústavním stížnostem, se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Z rejstříkového přehledu Ústavního soudu o podaných ústavních stížnostech vyplývá, že stěžovatelka napadla celkem 183 rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 vydaných ve věcech, v nichž byla coby advokátka ustanovena opatrovníkem osob (žalovaných) neznámého pobytu, jimiž byly její návrhy na zaplacení odměny a hotových výdajů spojených s funkcí opatrovníka zamítnuty. Ve skutkově i právně stejné věci týchž účastníků vedené pod sp. zn. I. ÚS 474/06 vydal Ústavní soud dne 27. 9. 2006 nález, jímž napadená rozhodnutí zrušil pro porušení základního práva stěžovatelky na legitimní očekávání garantovaného čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Závěry učiněné v označeném nálezu, kterými se Ústavní soud řídil i při rozhodování dalších obdobných ústavních stížností stěžovatelky, lze plně aplikovat i na nyní projednávané ústavní stížnosti směřující proti výrokům III. rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 224/2006, sp. zn. 41 C 236/2006, sp. zn. 41 C 248/2006, sp. zn. 44 C 406/2006, sp. zn. 44 C 418/2006, sp. zn. 44 C 442/2006, sp. zn. 44 C 455/2006, sp. zn. 44 C 529/2006, sp. zn. 44 C 541/2006, sp. zn. 44 C 553/2006, sp. zn. 44 C 585/2006 a ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 288/06. Ústavní soud neshledal důvod se od nich v těchto věcech odchýlit. V podrobnostech na ně odkazuje a shodně jako v uvedeném nálezu uvádí následující: Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce mj. tím, že při interpretaci jednoduchého práva zcela přehlédnou základní práva některého z účastníků sporu, jimž jsou povinny podle čl. 4 Ústavy poskytnout adekvátní ochranu. Ústavní soud, jsa vázán petitem ústavní stížnosti, nikoli jejím odůvodněním [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151)], zkoumal, zda napadená rozhodnutí nezasahují do základního práva stěžovatelky garantovaného čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, tj. do základního práva na legitimní očekávání ochrany majetku. Legitimní očekávání ve smyslu výše citovaného ustanovení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě je nejen podle judikatury Ústavního soudu [např. nález sp. zn. Pl. ÚS 2/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331; 278/2004 Sb.), nález sp. zn. IV. ÚS 525/02 ze dne 11. 11. 2003 (N 131/31 SbNU 173), nález sp. zn. I. ÚS 185/04 ze dne 14. 7. 2004 (N 94/34 SbNU 19)], ale i judikatury Evropského soudu pro lidská práva (např. rozhodnutí ve věcech Beyeler proti Itálii ze dne 5. 1. 2000, Zwierzynski proti Polsku ze dne 16. 6. 2001) integrální součástí ochrany majetkových práv. Dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (např. rozhodnutí ve věci Broniowski proti Polsku ze dne 22. 6. 2004) pojem "majetek" ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě má autonomní rozsah, který není omezen na konstituované vlastnictví hmotného jmění a není závislý na formální kvalifikaci vnitrostátního práva. Pro účely tohoto ustanovení jsou za "majetková práva", resp. "majetek" také považována další práva a zájmy tvořící aktiva (např. pohledávky), na základě jejichž existence může stěžovatel tvrdit, že na jejich splnění má přinejmenším legitimní očekávání. Ochrana legitimního očekávání jakožto integrální součásti základního práva podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě by měla nalézt reflexi v jednotlivých normách jednoduchého práva, resp. v jejich výkladu, který podávají obecné soudy, jež jsou k ochraně základních práv zavázány ustanovením čl. 4 Ústavy. Ústavní soud zjistil, že až do novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 205/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, nezmiňovalo ustanovení §140 odst. 2 o. s. ř., týkající se placení nákladů řízení, funkci opatrovníka vykonávanou advokátem. Od 1. 8. 2005, tj. od účinnosti zmíněné novely, do 31. 3. 2006, tj. do další novely ustanovení §140 odst. 2 o. s. ř. provedené zákonem č. 79/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl povinen platit advokátovi, který byl ustanoven jako opatrovník, hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Z uvedeného je patrno, že v době, kdy byla stěžovatelka ustanovena jako opatrovník, platila právní úprava, z níž vyplývala povinnost státu platit jí odměnu a hotové výdaje spojené s výkonem funkce opatrovníka. V době rozhodování soudu o stěžovatelčině nároku, tj. dne 27. 4. 2006 a 22. 5. 2006, však již stát tuto povinnost zákonem danou neměl, s čímž se obecný soud v odůvodnění svých rozhodnutí nevypořádal. K tomu ovšem Ústavní soud dodává, že vzhledem k překotným změnám občanského soudního řádu, k nimž dochází bez toho, že by jejich nutnost byla zdůvodňována, jakož i bez stanovení legisvakance skrze přechodná ustanovení takových novel, nelze toto opomenutí obecného soudu hodnotit příliš příkře. Naopak, zákonodárce by měl do budoucna pečlivěji vážit veškeré novely tohoto základního procesního předpisu, neboť tempo změn již prakticky vylučuje znalost procesních práv ze strany účastníků řízení, a jak tento případ dokládá, nevědomost o změně lze zaznamenat i na straně soudu. Dále je ze zjištěných skutečností nepochybné, že nechala-li se stěžovatelka jako advokátka ustanovit opatrovníkem ve 183 případech (dle zjištění Ústavního soudu), což představuje nikoli zanedbatelný pracovní a časový nárok (účast při jednání aj.), je nepochybné, že počítala s tím, že jí v souladu s tehdy platnou právní úpravou stát zaplatí hotové výdaje a odměnu. Účelem novely provedené zákonem č. 205/2005 Sb. bylo vyhovět nárokům na výkon funkce opatrovníka tak, jak je definoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 629/04 ze dne 31. 3. 2005 (N 69/36 SbNU 731), který rozhodně neřešil účast opatrovníka toliko ve zvláštních druzích řízení, nýbrž se vyjádřil k řádnosti výkonu funkce opatrovníka obecně v jakémkoli občanskoprávním řízení. Pokud zákonem č. 79/2006 Sb. s účinností od 1. 4. 2006 stát již povinnost platit odměnu a hotové výdaje advokátu jako opatrovníku neměl, nelze tuto úpravu uplatnit tam, kde byl advokát ustanoven opatrovníkem podle úpravy předchozí (tj. případ stěžovatelky), neboť v opačném případě by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu. Vedle této ústavněprávní argumentace nelze přehlížet, že pro přijatý výklad lze nalézt argumenty i v rovině teorie a výkladu jednoduchého práva. V procesním právu platí, že soud jedná podle procesní úpravy účinné v době jeho jednání, není-li stanoveno jinak. V daném případě však nelze přehlédnout, že zákon č. 205/2005 Sb. stanovením povinnosti státu platit odměnu a výdaje opatrovníkovi ustanovenému z řad advokátů vytvořil novelou procesního kodexu hmotněprávní titul, o nějž opírá nároky stěžovatelka. Byl-li zákonem č. 79/2006 Sb. tento právní titul zrušen s účinností od 1. 4. 2006, bylo v době rozhodování přesto třeba aplikovat tu právní úpravu, která platila v době vzniku právního vztahu mezi stěžovatelkou a státem, a to z důvodu obecně uznávaného zákazu účinků tzv. pravé retroaktivity. Princip zákazu účinků pravé retroaktivity právní normy potvrdil opakovaně i Ústavní soud ve své judikatuře [např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. 2. 1997 (N 13/7 SbNU 87; 63/1997 Sb.) nebo nález sp. zn. I. ÚS 287/04 ze dne 22. 11. 2004 (N 174/35 SbNU 331)]. I tyto důvody přispívají k výše učiněnému závěru, že soud porušil základní právo stěžovatelky legitimně očekávat zmnožení majetku plněním od státu garantované čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4, uvedené ve výroku I. tohoto rozhodnutí, v rozsahu napadeném stěžovatelkou zrušil [§82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Pokud se jedná o ústavní stížnosti proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 44 C 357/2006 a sp. zn. 44 C 489/2006, Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Jak vyplývá z usnesení, jimiž Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodoval podle ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. o opatrovníku, stěžovatelčino ustanovení do funkce opatrovníka proběhlo v těchto dvou případech až dne 5. 4. 2006, tedy až po nabytí účinnosti již několikrát zmiňované novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 79/2006 Sb. Tato novela povinnost státu vyplácet odměnu a hotové výdaje advokátům v roli opatrovníků s účinností od 1. 4. 2006 zrušila. S ohledem na tyto skutečnosti i na argumentaci uvedenou v předchozích odstavcích tedy nezbývá, než tyto dvě ústavní stížnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněné (stejně bylo postupováno i v řízení o skutkově a právně shodných ústavních stížnostech stěžovatelky vedených u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 440/06, v němž Ústavní soud vydal dne 13. 8. 2007 nález (N 127/46 SbNU 197), kterým vedle zrušujícího výroku rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti týkající se věci, v níž byla stěžovatelka ustanovena opatrovníkem až po nabytí účinnosti citované novely občanského soudního řádu).

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2007:2.US.457.06.3
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 457/06
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 195/47 SbNU 551
Populární název Odměna advokáta ustanoveného jako opatrovník
Datum rozhodnutí 15. 11. 2007
Datum vyhlášení 28. 11. 2007
Datum podání 24. 7. 2006
Datum zpřístupnění 4. 12. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgán SOUD - OS Praha 4
Soudce zpravodaj Balík Stanislav
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 28, čl. 37 odst.2, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 205/2005 Sb.
  • 79/2006 Sb.
  • 99/1963 Sb., §29 odst.3, §140 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/legitimní očekávání zmnožení majetku
základní ústavní principy/demokratický právní stát/zákaz retroaktivity
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
Věcný rejstřík advokát/odměna
opatrovník
retroaktivita/pravá
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-457-06_3
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 57006
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-09