infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.11.2008, sp. zn. I. ÚS 1895/08 [ nález / GÜTTLER / výz-3 ], paralelní citace: N 194/51 SbNU 345 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:1.US.1895.08.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Rozhodování o blanketní stížnosti proti rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby, která byla později odůvodněna

Právní věta Městský soud - s ohledem na to, že vycházel z fikce, tj. v rozporu s realitou (byť mu to patrně subjektivně nelze vytýkat) - svým rozhodnutím (důsledně vzato) vytvořil stav, že zamítl námitky stěžovatele, aniž by měl k dispozici již existující procesní obranu stěžovatele. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že tím, že stížnostní soud nereflektoval námitky stěžovatele uplatněné v citovaném přípise, doručeném obvodnímu soudu před rozhodnutím Městského soudu v Praze, zatížil své rozhodnutí protiústavností. Tím došlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

ECLI:CZ:US:2008:1.US.1895.08.1
sp. zn. I. ÚS 1895/08 Nález Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 10. listopadu 2008 sp. zn. I. ÚS 1895/08 ve věci ústavní stížnosti A. N. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 4. 2008 sp. zn. 1 Nt 124/2008 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 sp. zn. 44 To 287/2008, kterými bylo rozhodnuto ve věci vzetí stěžovatele do vazby. Výrok I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 sp. zn. 44 To 287/2008 se zrušuje. II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí a tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho základního práva ve smyslu čl. 8 odst. 2, 5 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"). Z přiložených písemností a z obsahu vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo rozhodnuto o vzetí stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) trestního řádu. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze byla stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení zamítnuta. Stěžovatel je trestně stíhán pro trestné činy účasti na zločinném spolčení dle §163a odst. 1 trestního zákona, kuplířství dle §204 odst. 1, 3 písm. a), b) trestního zákona a obchodování s lidmi dle §232a odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. c) trestního zákona. II. Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že usnesení soudu prvního stupně napadl po jeho vyhlášení včas blanketní stížností; tu jeho obhájce odeslal dne 24. 4. 2008 faxem (odeslaným na číslo Obvodního soudu pro Prahu 2 224 262 193) s tím, že odůvodnění bude doplněno do 3 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení usnesení. Písemné vyhotovení usnesení o vzetí do vazby bylo jeho obhájci doručeno dne 20. 5. 2008 a podrobné odůvodnění stížnosti proti němu bylo rovněž faxem odesláno na stejné faxové číslo Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 22. 5. 2008. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 byla stížnost stěžovatele zamítnuta jako nedůvodná s tím, že do doby rozhodování Městského soudu v Praze odůvodnění stížnosti stěžovatele údajně předloženo nebylo a jeho stížnost zůstává stížností blanketní; to přesto, že stěžovatel - jak uvedl - zaslal odůvodnění stížnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 2 již dne 22. 5. 2008. Porušení svých práv dle čl. 8 odst. 2, 5 a čl. 39 Listiny spatřuje jednak v tom, že existence jednotlivých vazebních důvodů nebyla řádně odůvodněna - a to ani v napadeném usnesení obvodního soudu, jednak v tom, že "odůvodnění vychází z důkazů", k nimž obhajoba neměla na rozdíl od soudu a obžaloby v době vydání napadených rozhodnutí přístup. K porušení práva na spravedlivý proces došlo i tím, že se městský soud při rozhodování o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby nezabýval jejím odůvodněním, případně tím, že Obvodní soud pro Prahu 2 toto odůvodnění stížnosti nepostoupil Městskému soudu v Praze přede dnem konání neveřejného zasedání. Stěžovatel má tedy za to, že byl vzat do vazby na základě usnesení, které nebylo řádně odůvodněno, a v trestním řízení nebylo přihlíženo k obsahu jím podaných opravných prostředků, čímž došlo k porušení jeho základních práv a svobod. Stěžovatel proto navrhl - jak již bylo uvedeno - aby byla obě napadená rozhodnutí zrušena. K ústavní stížnosti se vyjádřil Městský soud v Praze. K námitce stěžovatele, že rozhodoval "bez odůvodnění stížnosti tohoto obviněného", uvedl, že ze sběrného spisu 44 To 287/2008 vyplývá, že odůvodnění stížnosti obhájcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 4. 2008 sp. zn. 1 Nt 124/2008 bylo předloženo Městskému soudu v Praze dle podacího razítka dne 28. 5. 2008; datum, kdy příslušný referent rozhodující ve věci písemnost obdrží, se od tohoto data může lišit, neboť může dojít k jisté prodlevě při manipulaci s písemnostmi z podatelny do kanceláře referenta. Městský soud v Praze při svém rozhodování dne 29. 5. 2008 neměl tudíž odůvodnění stížnosti vypracované obhájcem k dispozici, neboť jinak by se jím nepochybně v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval tak, jak učinil u ostatních obviněných, o jejichž stížnostech bylo rovněž v tomto usnesení rozhodováno. Městský soud v Praze udělil souhlas s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem. K ústavní stížnosti se vyjádřil též Obvodní soud pro Prahu 2. Uvedl, že k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo. Účelem rozhodování o vazbě není zjišťování skutečností, zda konkrétní osoba spáchala konkrétní trestný čin, nýbrž zda z jednání uvedené osoby či z jiných konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava naplnění některého z vazebních důvodů ve smyslu §67 tr. ř. Z těchto hledisek posuzováno pak je nutno klást požadavky i na odůvodnění příslušného rozhodnutí o vzetí do vazby, kdy odůvodnění příslušného rozhodnutí se musí vztahovat v prvé řadě k důvodným obavám naplnění jednoho či více vazebních důvodů a obsahově musí pak být tak konkrétní, aby bylo přezkoumatelné v rámci případně uplatněného opravného prostředku. Obvodní soud je názoru, že z těchto hledisek posuzováno je napadené rozhodnutí dostatečně konkrétní, a to i ve vztahu k důvodům, v nichž soud spatřuje naplnění jednotlivých vazebních důvodů. Tam, kde se určité okolnosti týkají pouze některého z obviněných, je tento důvod vymezen pouze ve vztahu k tomu kterému obviněnému; tam, kde se určité důvody týkají všech obviněných, není pak žádný věcný důvod jednu a tutéž věc rozepisovat u každého jednotlivého obviněného. K přezkoumatelnosti rozhodnutí o vazbě pak obvodní soud dodává, že konkrétnost odůvodnění jednotlivých vazebních důvodů ve vztahu k jednotlivým obviněným v rámci řízení o stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby nezpůsobovala žádné problémy, jak vyplývá z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2008 sp. zn. 44 To 287/2008. Obvodní soud vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem o této ústavní stížnosti. Stěžovatel svým přípisem ze dne 7. 10. 2008 vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. III. 1) Ústavní soud považuje s ohledem na vlastní judikaturu (srov. příkladmo vyjmenovanou níže) za nutné zabývat se následujícím aspektem řízení před obecnými soudy, který by mohl - vzhledem k ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces - projednávanou věc posunout do ústavněprávní roviny. Jedná se o zásadní námitku ústavní stížnosti, že se stížnostní soud při rozhodování o stížnosti proti usnesení obvodního soudu o vzetí do vazby nezabýval jejím odůvodněním a prohlásil, že jde o stížnost blanketní a že její odůvodnění "do doby rozhodování stížnostního soudu předloženo nebylo". Ústavní soud např. v nálezu pod sp. zn. I. ÚS 593/04 ze dne 20. 12. 2005 (N 230/39 SbNU 443) konstatoval, že "ústavní právo na spravedlivý proces zahrnuje i povinnost obecných soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, má to za následek vadu řízení, promítající se jako zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a do práva na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny.". Ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 521/05 ze dne 23. 3. 2006 (N 70/40 SbNU 691) pak Ústavní soud uvedl, že "právu na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat se všemi důkazy. Rovněž i s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení, přičemž v opačném případě dochází k ústavněprávnímu deficitu obdobnému kategorii neústavnosti v podobě tzv. opomenutých důkazů (viz nález sp. zn. I. ÚS 113/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 109). Je takto povinností obecných soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci" [nálezy sp. zn. IV. ÚS 563/03 ze dne 12. 5. 2004 (N 71/33 SbNU 209), I. ÚS 301/02 ze dne 1. 8. 2005 (N 146/38 SbNU 159), I. ÚS 593/04 (viz výše)]. V nálezu sp. zn. I. ÚS 74/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 175/43 SbNU 17) Ústavní soud konstatoval, že "již sama skutečnost, že se obecný soud nijak nevypořádal s námitkou účastníka řízení, která má současně vztah k projednávané věci, zásadně zakládá protiústavnost dotyčného rozhodnutí. Ústavní soud v této souvislosti posuzuje toliko otázku, zda uplatněná námitka měla vztah k projednávané věci; přitom již zpravidla neposuzuje případný relevantní dopad na rozhodnutí ve věci samé, neboť je to právě obecný soud, který se potom obsahem této námitky musí zabývat. Jedná se tak v podstatě o věc principu - v této rovině se zobrazuje atribut právního státu zakazující libovůli; případy ignorování věcných námitek účastníků řízení zatěžují rozhodnutí soudů nepřezkoumatelností a tím v rovině potenciality libovůli umožňují. Takové jednání obecného soudu je pak třeba hodnotit jako rozporné s právem účastníka řízení na spravedlivý proces.". 2) Ústavní soud se tak jal posuzovat, zda ve stížnostním řízení dostál plně Městský soud v Praze požadavkům plynoucím z citované judikatury a z právních názorů tam vyslovených. Ze soudního spisu Ústavní soud zjistil, že se v něm nachází přípis stěžovatele adresovaný Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2, nazvaný "odůvodnění stížnosti do usnesení sp. zn. 1 Nt 124/2008 ze dne 21. 4. 2008 o vzetí do vazby", obsahující konkrétní námitky stěžovatele proti ústavní stížností napadenému usnesení obvodního soudu. Na tomto přípise je razítko "Obvodní soud pro Prahu 2 - Došlo dne 26. 5. 2008". Lze mít proto za prokázané, že nejpozději dne 26. 5. 2008 se dostal citovaný přípis jakožto procesní obrana stěžovatele do dispozice uvedeného obvodního soudu. Je proto v rozporu s reálným stavem odůvodnění městského soudu v napadeném usnesení ze dne 29. 5. 2008, že "Obviněný A. N. podal stížnost prostřednictvím svého obhájce. Jedná se o stížnost blanketní, odůvodnění do doby rozhodování stížnostního soudu předloženo nebylo" (str. 1 napadeného usnesení). V této souvislosti je přirozeně nerozhodné, že příčinou bylo (patrně) pochybení obvodního soudu, který bezprostředně po obdržení citovaného přípisu stěžovatele (nejpozději dne 26. 5. 2008, srov. předchozí odstavec) neinformoval městský soud o jeho doručení a nedodal jej do doby rozhodnutí (tj. 29. 5. 2008) městskému soudu k dispozici. Městský soud tak - s ohledem na to, že vycházel z fikce, tj. v rozporu s realitou (byť mu to patrně subjektivně nelze vytýkat) - svým rozhodnutím (důsledně vzato) vytvořil stav, že zamítl námitky stěžovatele, aniž by měl k dispozici již existující procesní obranu stěžovatele, tj. odůvodnění jeho stížnosti proti usnesení obvodního soudu o uvalení vazby, jež byla již před tím doručena prvému soudu. Pokud jde potom o vlastní obsah citovaného přípisu stěžovatele, je třeba zdůraznit, že námitky v něm obsažené mají k projednávané věci vztah. Toliko příkladmo lze uvést námitku, že při rozhodování soudu prvního stupně o naplnění důvodu útěkové vazby bylo opomenuto, že stěžovatel má v České republice trvalý pobyt a že zde vlastní rodinný dům a další majetek, což prý při výslechu uvedl. Tyto skutečnosti mají svědčit o existenci těsných vazeb k České republice. Podle stěžovatele též nebylo vzato v úvahu, že nabídl obvodnímu soudu nahrazení vazby písemným slibem či peněžitou zárukou. K použití ustanovení §67 písm. b) trestního řádu stěžovatel namítal, že není uvedeno, které z "řady svědků" dosud nevyslechnutých by mohl ovlivňovat a na které by "mohl působit", jakým způsobem a nejsou uvedeny ani konkrétní skutečnosti, ze kterých by tato obava vyplývala. Pokud je stěžovateli známo, většina svědků i obviněných již vyslechnuta byla, a tento vazební důvod tak již odpadl, i kdyby snad na počátku byly předpoklady jeho existence naplněny. Stěžovatel též namítal, že - na rozdíl od odůvodnění usnesení obvodního soudu - v přípravném řízení nebyly dosud provedeny odposlechy a tyto dosud nebyly všechny ani vyhodnoceny. Odposlechy nebyly ještě odtajněny, leč soud je "vzal" jako jeden z podkladů pro vydání rozhodnutí o vazbě a stěžovatel se ani prostřednictvím svého obhájce nemohl seznámit s jejich obsahem, a tak se nemohl proti takovému důkazu účinně hájit. Soud prý v odůvodnění ani neuvedl, z výpovědi jakých svědků či obviněných dospěl k závěru o důvodnosti podezření, že došlo k trestným činům, pro které je stěžovatel stíhán. Již z těchto částí odůvodnění stížnosti proti rozhodnutí soudu prvního stupně o uvalení vazby je zřejmé, že může jít o námitky nikoli irelevantní. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že tím, že stížnostní soud nereflektoval námitky stěžovatele uplatněné v citovaném přípise, doručeném obvodnímu soudu před rozhodnutím Městského soudu v Praze, zatížil své rozhodnutí protiústavností tak, jak již bylo vyloženo v předchozím textu. Tím došlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 3) Dalšími námitkami stěžovatele vyloženými v naraci jeho návrhu (jak proti rozhodnutí městského soudu, tak proti rozhodnutí obvodního soudu) se Ústavní soud nezabýval. Již shora zjištěné důvody totiž zakládaly nutnost kasace napadeného usnesení městského soudu. Byl tak vytvořen procesní prostor pro ochranu práv stěžovatele uvnitř soustavy obecných soudů; Ústavní soud - v duchu zásady minimalizace zásahů do soudního rozhodování a s ohledem na princip subsidiarity - dovozuje, že opodstatněnost těchto dalších námitek, které byly vztahovány k oběma rozhodnutím obecných soudů, bude namístě posoudit eventuálně až ve světle nového rozhodnutí městského soudu o stížnosti (srov. obdobný postup např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 74/06 - viz výše). Proto Ústavní soud ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zčásti vyhověl a napadené rozhodnutí městského soudu podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. Ve zbývající části byla ústavní stížnost (směřující i proti citovanému rozhodnutí obvodního soudu) z výše uvedených důvodů podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustná odmítnuta.

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:1.US.1895.08.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 1895/08
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 194/51 SbNU 345
Populární název Rozhodování o blanketní stížnosti proti rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby, která byla později odůvodněna
Datum rozhodnutí 10. 11. 2008
Datum vyhlášení 14. 1. 2009
Datum podání 29. 7. 2008
Datum zpřístupnění 19. 1. 2009
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha 2
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §67, §134 odst.2, §148 odst.1 písm.c
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací předstižná vazba
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací koluzní vazba
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací útěková vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
Věcný rejstřík vazba/vzetí do vazby
stížnost
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1895-08_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 60988
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-07