ECLI:CZ:US:2008:1.US.3050.08.2
sp. zn. I. ÚS 3050/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Ch., zastoupeného JUDr. Františkem Bártíkem, advokátem se sídlem České Budějovice, Libušina ul. 3, proti opatření Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. 11 To 88/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 12. 2008 stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodl nálezem, že: "Veřejné zasedání o odvolání, nařízené Vrchním soudem v Praze, sp. zn. 11 To 88/2008, se ruší a Vrchnímu soudu v Praze se nařizuje trestní stíhání sp. zn. 11 To 88/2008 zastavit, coby řízení neústavní".
Svoji ústavní stížnost odůvodnil tím, že v roce 2005 Evropský soud pro lidská práva rozsudkem konstatoval porušení Mezinárodní úmluvy, která zaručuje nestranný soud ve věci jeho předchozího trestního stíhání. Poté, z podnětu stěžovatele, Ústavní soud vydal nález, kterým zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2000, čímž se věc vrátila tomuto soudu k novému projednání. Vrchní soud nařídil na den 8. 12. 2008 veřejné zasedání o odvolání a stěžovatele o tom vyrozuměl přípisem ze dne 13. 10. 2008. Vzhledem k tomu, že proti nařízení veřejného zasedání není opravný prostředek přípustný, podal stěžovatel ústavní stížnost, neboť se domnívá, že toto opatření je neústavní, stejně jako obnovené trestní řízení. Odkázal na čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který byl již pravomocně odsouzen.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat právnická nebo fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
V předmětné věci se stěžovatel domáhá jednak zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o nařízení veřejného zasedání v jeho trestní věci, jednak toho, aby Ústavní soud jeho trestní stíhání zastavil. Ústavní soud konstatuje, že k takovému rozhodnutí není, podle čl. 87 Ústavy ČR, oprávněn. Nařízení veřejného zasedání je procesní úkon obecného soudu, do něhož Ústavní soud nemůže nijak zasahovat. Totéž platí i o návrhu na zastavení trestního stíhání, protože Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do činnosti obecných soudů v trestním řízení, neboť není jejich součástí a nemá jejich pravomoci. Stěžovatelův odkaz na porušení čl. 40 odst. 5 Listiny není na místě, protože po zrušení předchozího rozhodnutí Vrchního soudu ve věci stěžovatele se jeho trestní věc vrátila do stadia odvolacího řízení před zmíněným soudem.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj ústavní stížnost stěžovatele odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. prosince 2008
František Duchoň
soudce Ústavního soudu