infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18.12.2008, sp. zn. II. ÚS 1539/08 [ usnesení / NYKODÝM / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:2.US.1539.08.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2008:2.US.1539.08.1
sp. zn. II. ÚS 1539/08 Usnesení Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem v Praze, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 7 Afs 25/2008-60, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel se návrhem podaným Ústavnímu soudu domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu s tím, že jeho vydáním došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, konkrétně práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a práva na veřejné projednání věci bez zbytečných průtahů v jeho přítomnosti s možností vyjádřit se ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny). Napadeným usnesením rozhodoval Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2007, č. j. 15 Ca 125/2007-35, jímž nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudního poplatku pro řízení o kasační stížnosti, kterou podal proti rozhodnutí krajského soudu (ze dne 30. 8. 2007, č. j. 15 Ca 125/2007-13) o odmítnutí správní žaloby proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem. Důvodem k vydání nyní přezkoumávaného usnesení byl postup stěžovatele, který ani v dodatečně stanovené a dále prodloužené lhůtě neodstranil vady své kasační stížnosti. Stěžovatel s rozhodnutím nesouhlasí. Spolu s ústavní stížností předložil Ústavnímu soudu potvrzení o pracovní neschopnosti ze dne 10. 12. 2007, kterou dokládá, že po úrazu z počátku prosince 2007 nastoupil pracovní neschopnost. Potvrzením Ortopedicko-traumatologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady z 29. 1. 2009 dokládá, že po operaci zde konané dne 20. 12. 2007 mu byl nařízen klidový režim se zákazem chůze. Potvrzením ortopedické chirurgie v Binningenu ze dne 28. 4. 2008 a ze dne 2. 6. 2008 dokládá, že z důvodu pooperačních komplikací byl od března 2008 do podání ústavní stížnosti vázán léčebným pobytem v zahraničí. Usnesení krajského soudu o nepřiznání osvobození od soudního poplatku bylo stěžovateli doručeno 12. 11. 2007, tedy v době, kdy již byl po úraze (ten se mu stal dne 7. 12. 2007), a nezdržoval se proto na adrese Nad Olšinami 27, Praha 10. Tam bylo stěžovateli doručováno i následné usnesení ze dne 17. 12. 2007, č. j. 15 Ca 125/2007-45, jímž byl vyzván k odstranění vad kasační stížnosti; právní účinky doručení tedy nemohly nastat. O zdravotních potížích stěžovatele bránících mu výzvě k odstranění vad vyhovět byl Nejvyšší správní soud informován jeho přípisy ze dne 13. 12. 2007 a 17. 1. 2008, přesto kasační stížnost odmítl. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření odmítl, že by práva stěžovatele byla v řízení před ním vedeném jakkoliv porušena. Stěžovateli v uplatnění jeho práva na přístup k soudu ve smyslu Listiny nijak nebránil a ten jej také využil. Pokud jde o práva obsažená v čl. 38 odst. 2 Listiny, nemohl je stěžovatel realizovat pouze svou vinou, když způsobil, že o věci nebylo možno rozhodovat věcně. Finančnímu ředitelství coby vedlejšímu účastníku řízení Ústavní soud prostor k vyjádření neposkytoval, neboť ústavní stížnost je postavena pouze na výhradách proti postupu Nejvyššího správního soudu. Po prostudování stěžovatelem předložených listin, obsahu napadeného rozhodnutí a spisového materiálu krajského soudu, který byl vyžádán, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Tak jako v řadě předchozích případů i nyní Ústavní soud musí konstatovat, že není další instancí v systému obecného soudnictví a do rozhodovací činnosti správních soudů může zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Napadené usnesení bylo vydáno v rámci rozhodování o přiznání osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost. Obecně rozhodnutí, jimiž se takové osvobození přiznává či nepřiznává, jakož i rozhodnutí o následném opravném prostředku, nejsou rozhodnutími ve věci samé a jako taková, stejně jako drtivá většina rozhodnutí procesní povahy, ani nejsou způsobilá zasáhnout do ústavně zaručených práv (obdobný závěr Ústavní soud učinil např. ve vztahu k rozhodnutí o přerušení řízení v nepublikovaných usneseních sp. zn. II. ÚS 234/04, III. ÚS 350/04 či III. ÚS 626/06 aj.). Posun přezkoumávání existence podmínek pro zproštění poplatkové povinnosti do roviny ústavněprávní je dle Ústavního soudu problematický. Konkrétně v posuzované věci byly důvodem odmítavého rozhodnutí formální vady stěžovatelova opravného prostředku, které neodstranil ani v dodatečně poskytnuté lhůtě. Stěžovatel v tom spatřuje zásah do práva na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Nelze přehlédnout, že podmínky a podrobnosti realizace toho práva stanoví zákon, což nakonec sám stěžovatel v podání zmiňuje. Tímto zákonem je soudní řád správní. Ten formuluje požadavky na jednotlivá podání činěná ve správním soudnictví včetně kasační stížnosti a stanoví pravidla, jak postupovat v případě absence některé z potřebných formálních náležitostí. Ze spisového materiálu je zřejmé, že vůči stěžovateli byla tato pravidla beze zbytku dodržena. Stěžovatel byl usnesením řádně vyzván k odstranění konkrétně označeného nedostatku kasační stížnosti, k čemuž mu byla stanovena lhůta, kterou dokonce soud na žádost stěžovatele prodloužil, a to o nejdelší přípustnou dobu stanovenou §106 odst. 3 soudního řádu správního. Ústavní soud nezpochybňuje, a nečinil tak ani Nejvyšší soud správní, že v době doručení výzvy k odstranění vad kasační stížnosti měl stěžovatel zdravotní komplikace a byl v pracovní neschopnosti, jak dokládá. Tato skutečnost však na závěru o správnosti napadeného rozhodnutí nemůže ničeho změnit. Soudy doručovaly stěžovateli po celou dobu řízení na stejnou adresu, kterou sám sdělil. O změnu této praxe stěžovatel nepožádal ani poté, co utrpěl zmiňovaný úraz. Těžko tak může namítat neúčinnost doručení výzvy k odstranění vad. Navíc z dalšího postupu stěžovatele je evidentní, že o vývoji řízení byl dobře informován; po obdržení výzvy k odstranění vad žádal o prodloužení k tomu stanovené lhůty a po vyrozumění o vyhovění této žádosti se domáhal dalšího prodloužení. Bylo na stěžovateli, aby učinil opatření potřebná k hájení svých práv, například aby pověřil zastupováním své osoby advokáta, který by se o odstranění vady - spočívající mimochodem v pouhém neuvedení toho, v jakém rozsahu je usnesení krajského soudu napadáno - nepochybně postaral. Že by stěžovatel nebyl schopen ani takového kroku, z předložených lékařských zpráv nevyplývá a jeho zmiňovaná procesní aktivita to přímo vyvrací. Budiž poznamenáno, že o prodloužení lhůty sice žádali pracovníci jeho advokátní kanceláře, navíc bez doložení zmocnění k takovému úkonu, nicméně k žádostem byla přiložena potvrzení o pracovní neschopnosti, což kooperaci se stěžovatelem jasně dokládá. V úvahu nepřipadá ani zásah do práv vymezených ve čl. 38 odst. 2 Listiny - tedy stěžovatelem zdůrazněného práva na projednání věci bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a dále práva na veřejné projednání věci s možností vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. S výjimkou práva na řízení s absencí průtahů jde totiž o garance realizovatelné jen v případě splnění podmínek pro meritorní rozhodnutí, což ovšem není stěžovatelův případ. Ve věci pak evidentně nedošlo ani k žádným průtahům, jediné zdržení způsobil sám stěžovatel tím, že nepředložil řádný a úplný návrh na zahájení řízení. Protože Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě napadeného rozhodnutí, ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. prosince 2008 Jiří Nykodým, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:2.US.1539.08.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 1539/08
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 18. 12. 2008
Datum vyhlášení  
Datum podání 23. 6. 2008
Datum zpřístupnění 12. 1. 2009
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NSS
Soudce zpravodaj Nykodým Jiří
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 150/2002 Sb., §106 odst.3
  • 30/2001 Sb.
  • 99/1963 Sb., §202 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na projednání věci bez zbytečných průtahů
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo navrhovat důkazy a vyjádřit se k důkazům
Věcný rejstřík poplatek/soudní
poplatek/osvobození
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-1539-08_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 60870
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-07