infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16.12.2008, sp. zn. IV. ÚS 2380/08 [ nález / RYCHETSKÝ / výz-3 ], paralelní citace: N 223/51 SbNU 793 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2008:4.US.2380.08.3

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Ustanovení opatrovníka účastníku řízení neznámého pobytu z řad zaměstnanců

Právní věta I nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních práv. Funkce opatrovníka nebyla zákonem stanovena proto, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena proto, aby důsledně hájila zájmy nepřítomného, což předpokládá mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce. Ustanovení opatrovníka podle §29 občanského soudního řádu (dále též "o. s. ř.") spadá v občanském soudním řádu do rubriky "Zástupci účastníků". Pro tento druh zastoupení platí ustanovení §31 o. s. ř., podle kterého ustanovený zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci. Obecný soud nesplní řádně zákonnou povinnost vyhledávací, resp. splní ji nedostatečně, pokud ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení, jehož pobyt není znám, nepředchází šetření o tom, zda jsou dány předpoklady pro takový postup v řízení a zda není možno použít jiné opatření (přinejmenším, zda účastníka řízení může zastupovat osoba jemu příbuzná, zda osoba jemu příbuzná nezná současný pobyt účastníka řízení atp.). Při ustanovení opatrovníka osobě, jejíž pobyt není znám, je nutno přísně vážit, zda tímto ustanovením nedojde ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného (§22 odst. 2 občanského zákoníku).

ECLI:CZ:US:2008:4.US.2380.08.3
sp. zn. IV. ÚS 2380/08 Nález Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a Vlasty Formánkové - ze dne 16. prosince 2008 sp. zn. IV. ÚS 2380/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. B. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 33 C 144/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit částku 5 900 Kč s příslušenstvím, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 33 C 144/2006 ze dne 26. září 2006, kterým byla opatrovnicí stěžovatelky ustanovena L. B., vyšší soudní úřednice Obvodního soudu pro Prahu 6, vydaný v řízení za účasti 1. Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníka řízení a 2. společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4 - Michle, jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 33 C 144/2006 ze dne 19. prosince 2006 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 33 C 144/2006 ze dne 26. září 2006 se zrušují. Odůvodnění: I. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 23. září 2008 se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 33 C 144/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit částku 5 900 Kč s příslušenstvím, a zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 33 C 144/2006 ze dne 26. září 2006, kterým byla opatrovnicí stěžovatelky ustanovena L. B., vyšší soudní úřednice Obvodního soudu pro Prahu 6. Stěžovatelka má za to, že výše uvedenými rozhodnutími obecného soudu bylo zasaženo do jejích práv garantovaných čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka uvedla, že dne 29. srpna 2008 se doručením usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. července 2008 č. j. 33 Nc 1376/2008-8 o nařízení exekuce dozvěděla o existenci napadeného rozsudku a nahlédnutím do spisu dne 4. září 2008 se seznámila prostřednictvím svého právního zástupce s obsahem napadaného rozsudku i spisu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem má proto za to, že lhůta pro podání ústavní stížnosti počala běžet v okamžiku, kdy se seznámila s obsahem rozsudku a celého spisu. Dále pak uvádí, že Obvodní soud pro Prahu 6 nedostatečně zjistil současný pobyt stěžovatelky, neboť učinil pouze dotaz na cizineckou policii, která sdělila, že má nahlášen trvalý pobyt na ulici X., Praha 5 u svého manžela S. Č. Soud však okamžikem, kdy zjistil, že trvalý pobyt nepatří do obvodu soudu, měl usnesením vyslovit svou místní nepříslušnost a postoupit věc Obvodnímu soudu pro Prahu 5, což však neučinil. Platební rozkaz se nepodařilo stěžovatelce doručit, následné předvolání k nařízenému jednání nebylo stěžovatelce rovněž doručeno s tím, že z doručenky provozovatele poštovní licence vyplynulo, že stěžovatelka se odstěhovala. Soud se opětovně dotázal cizinecké policie na současný pobyt stěžovatelky. Soudu bylo soudu sděleno, že nahlášený trvalý pobyt je stále na adrese X., Praha 5 u manžela stěžovatelky S. Č. Na základě této informace dospěl soud k závěru, že účastník řízení je neznámého pobytu, a ustanovil stěžovatelce opatrovníka dle ustanovení §29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatelka namítá, že soud nevyčerpal všechny dostupné prostředky pro zjištění současného pobytu stěžovatelky, mohl např. učinit dotaz u manžela stěžovatelky, kterému bylo známo, kde se manželka zdržuje. Stěžovatelka dále uvádí, že v této době probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 380/2005 řízení o rozvod manželství. Obvodní soud pro Prahu 6 tak mohl zjistit pobyt stěžovatelky jak prostým dotazem u manžela stěžovatelky, tak i dožádáním u Obvodního soudu pro Prahu 5. Navíc v případě vyslovení své místní nepříslušnosti a postoupením věci místně příslušnému soudu, u kterého probíhalo řízení o rozvod manželství a kterému byl znám současný pobyt stěžovatelky, nemuselo dojít k porušení jejího práva na soudní ochranu. Stěžovatelka dále namítá, s odvoláním na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2308/07 ze dne 9. 6. 2008 (N 105/49 SbNU 545), že ustanovený opatrovník, jímž byla vyšší soudní úřednice soudu, který předmětné řízení vedl, byl v kolizi zájmů, neboť osoba vystupující ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti k předsedovi senátu nesplňuje aspekty zachování rovnosti, pro které bylo ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. zakotveno do procesních předpisů. Dále pak s odvoláním na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233) uvádí, že opatrovník žádným způsobem nehájil její zájmy, tj. nestudoval spis, nepodával žádná vyjádření atd. Stěžovatelka má za to, že pokud soud chtěl ustanovit opatrovníka, měl se primárně obrátit na osoby blízké, zejména na tehdejšího manžela stěžovatelky. Ústavní soud vyzval účastníka řízení i vedlejšího účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Obvodní soud pro Prahu 6 uvedl, že dle jeho názoru byla věc projednána v souladu se zákonem a práva stěžovatelky nebyla nijak zkrácena. K právní argumentaci stěžovatelky uvedl, že místní nepříslušnost nemá vliv na možnost projednání věci před soudem. Zbytek stížnosti dle názoru účastníka řízení opírá stěžovatelka o své protiprávní jednání, neboť bylo její povinností dle §98 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, nahlásit změnu adresy, což však neučinila. V dalším obecný soud odkazuje na právní závěry v rozsudku. Vedlejší účastník, ač řádně výzvu obdržel, se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Stěžovatelka obdržela vyjádření účastníka řízení k odpovědi, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. listopadu 2008, ve které uvádí, že obecný soud se nijak nevyjádřil k podrobně vylíčeným skutečnostem týkajícím se postupu soudu v případě ustanovení opatrovníka ani k osobě opatrovníka a k nevyužití všech dostupných možností soudu k zjištění pobytu stěžovatelky. K argumentu, že místní příslušnost nemá vliv na možnost projednání věci před zdejším soudem, stěžovatelka uvedla, že vzhledem k tomu, že místní příslušnost je jednou z podmínek řízení, kterou je soud dle §105 odst. 1 o. s. ř. povinen zkoumat před tím, než začne jednat o věci samé, nemůže nesplnění této zákonné povinnosti omlouvat výše uvedeným argumentem. II. Ústavní soud se musel nejdříve zabývat otázkou, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. V této fázi zejména zkoumal, zda byla dodržena lhůta 60 dnů pro její podání (ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), resp. zda je ústavní stížnost přípustná (ustanovení §75 zákona o Ústavním soudu). Napadaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 nabyl právní moci dne 9. února 2007 a napadané usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 nabylo právní moci dne 17. října 2006. Uvedená lhůta pro podání ústavní stížnosti však počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V daném případě je zásadním důvodem ústavní stížnosti skutečnost, že stěžovatelce byl ustaven opatrovník a nebylo s ní dále jednáno. Odvolání proti napadenému rozsudku nebylo opatrovnicí L. B. podáno. Právní zástupce stěžovatelky Ústavnímu soudu sdělil, že stěžovatelka se o existenci rozsudku dozvěděla dne 29. srpna 2008 doručením usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. července 2008 č. j. 33 Nc 1376/2008-8 o nařízení exekuce. Samotný rozsudek a napadané usnesení jí nebylo nikdy doručeno. Jakmile se stěžovatelka dozvěděla o existenci a obsahu napadaného rozsudku a usnesení nahlédnutím do spisu dne 4. září 2008, bezprostředně podala ústavní stížnost (dne 23. 9. 2008). S ohledem na shora podrobně popsanou situaci Ústavní soud ústavní stížnost přijal k meritornímu přezkoumání, jelikož stěžovatelce nebylo předmětné rozhodnutí nikdy doručeno, a nemohla tak vyčerpat všechny prostředky poskytnuté zákonem k ochraně jejího práva. Podstatou ústavní stížnosti je totiž právě otázka, zda obecný soud postupoval správně, když a jak stěžovatelce ustavil opatrovníka. Z příslušného spisového materiálu, který si Ústavní soud vyžádal (spis Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 33 C 144/2006 a spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 34 C 380/2005), jakož i z napadených rozhodnutí soudu, vyplývají následující skutečnosti: žalobce Eurotel Praha, spol. s r. o., podal žalobu na zaplacení částky 5 900 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud pro Prahu 6 vydal dne 24. 5. 2005 platební rozkaz, který se však žalované (stěžovatelce) nepodařilo doručit na adresu Z. S. 440, Praha 6 - Stodůlky (na vrácené obálce poznámka "nebydlí"). Obvodní soud pro Prahu 6 požádal o sdělení pobytu stěžovatelky cizineckou policii, která uvedla, že poslední adresa stěžovatelky je Praha 5 - Smíchov, X. u S. Č. (manžela). Platební rozkaz se však opět nepodařilo ani na tuto adresu doručit, obálka obsahuje informaci o oznámení zásilky a nevyzvednutí. Obvodní soud pro Prahu 6 zaslal stěžovatelce předvolání k jednání, které nebylo opět doručeno (obálka obsahuje informaci "odstěhoval se"). Obvodní soud pro Prahu 6 opětovně požádal cizineckou policii o sdělení pobytu stěžovatelky a obdržel informaci, že stěžovatelka má povolen pobyt na výše uvedené adrese Praha 5 - Smíchov, X. u S. Č. Následně dne 22. 9. 2006 ustanovil obecný soud stěžovatelce opatrovnici, pracovnici tamního soudu L. B. Poté obecný soud nařídil jednání; opatrovnice řádně převzala předvolání k jednání. Z protokolu o jednání však vyplývá, že se jednání nezúčastnila. Jednání proběhlo bez účasti jak žalobce, tak i žalované, a po provedení důkazů byl vyhlášen rozsudek, kterým byla uložena stěžovatelce povinnost uhradit 5 900 Kč včetně příslušenství a nákladů řízení. Následně opatrovnice řádně převzala stěžovatelkou napadaný rozsudek, v zákonné lhůtě však nepodala řádný opravný prostředek. Ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud se problematikou ustavení opatrovníka soudem podle §29 odst. 3 o. s. ř. již zabýval např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 27/2000 ze dne 2. 7. 2001 (N 97/23 SbNU 3), nálezu sp. zn. I. ÚS 204/2000 ze dne 25. 10. 2001 (N 157/24 SbNU 157), nálezu sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233), nálezu sp. zn. II. ÚS 629/04 ze dne 31. 3. 2005 (N 69/36 SbNU 731) či nálezu sp. zn. II. ÚS 1371/08 ze dne 5. 11. 2008 (N 190/51 SbNU 315). I když skutkové okolnosti zkoumaného případu jsou poněkud jiné než v uvedených kauzách, podstata věci je obdobná. Ústavní soud proto opětovně zdůrazňuje, že i nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních práv. Funkce opatrovníka nebyla zákonem stanovena proto, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena proto, aby důsledně hájila zájmy nepřítomného, což představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce. Ustanovení opatrovníka podle §29 o. s. ř. spadá v občanském soudním řádu do rubriky "Zástupci účastníků". Pro tento druh zastoupení platí ustanovení §31 o. s. ř., podle kterého ustanovený zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci. Obvodní soud pro Prahu 6 nesplnil rovněž řádně zákonnou povinnost vyhledávací, resp. splnil ji nedostatečně, neboť ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení, jehož pobyt není znám, musí předcházet šetření o tom, zda jsou dány předpoklady pro tento postup v řízení, či zda není možno použít jiné opatření. Přinejmenším bylo pak namístě zjistit, zda stěžovatelku může zastupovat osoba jí příbuzná, např. manžel S. Č., příp. se dotázat manžela, je-li mu znám současný pobyt jeho manželky. Konečně je nutno při ustanovení opatrovníka osobě, jejíž pobyt není znám, přísně vážit, zda by tímto ustanovením nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného (§22 odst. 2 občanského zákoníku). Ustanovení opatrovníka se ve zkoumaném případě jeví Ústavnímu soudu jako úkon zcela formální, čemuž odpovídá i skutečnost, že opatrovnice se soudního jednání ani nezúčastnila (navíc se jednalo o zaměstnankyni soudu, který ve věci rozhodoval). Jakkoliv si Ústavní soud uvědomuje možnou obtížnost a problematičnost řešení obdobných situací, nelze obecný soud vyvázat z ústavní povinnosti zajistit spravedlivou ochranu oprávněným zájmům účastníků řízení. O neznámý pobyt určité osoby se podle ustálené soudní praxe nemůže jednat tam, kde je tato osoba nepřítomna jen po omezenou dobu, a to i když během této omezené kratší doby není její adresa přesně známa. Jelikož v daném případě Ústavní soud ze shora vyložených důvodů zjistil, že došlo k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, stěžovatelce v plném rozsahu vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil [§82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Pouze pro úplnost zbývá doplnit, že podstatou sporu samotného se Ústavní soud nezabýval, neboť mu to nepřísluší. Posouzení otázky, zda je stěžovatelka povinna zaplatit žalobci částku 5 900 Kč či nikoliv, spadá do výlučné pravomoci nezávislého soudu, na kterém tedy bude, aby znovu za dodržení veškerých ústavně zaručených základních práv a svobod účastníků řízení věc posoudil a rozhodl.

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2008:4.US.2380.08.3
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2380/08
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 223/51 SbNU 793
Populární název Ustanovení opatrovníka účastníku řízení neznámého pobytu z řad zaměstnanců
Datum rozhodnutí 16. 12. 2008
Datum vyhlášení 13. 1. 2009
Datum podání 23. 9. 2008
Datum zpřístupnění 21. 1. 2009
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha 6
Soudce zpravodaj Rychetský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 37 odst.3, čl. 38 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §29 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo každého na projednání věci v jeho přítomnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík opatrovník
doručování
zastoupení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-2380-08_3
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 61014
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-07