ECLI:CZ:US:2009:1.US.2694.09.1
sp. zn. I. ÚS 2694/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem Teplice, J. V. Sládka 1363/2, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2009, čj. 15 Ca 112/2007 - 260, rozhodnutím Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2007, čj. 2075/07-2001-21-1, čj. 2075/07-2001-21-2, čj. 2075/07-2001-21-3, čj. 2075/07-2001-21-4, čj. 2075/07-2001-21-5, čj. 2075/07-2001-21-6, čj. 2075/07-2001-21-7, čj. 2075/07-2001-21-8, čj. 2075/07-2001-21-9, čj. 2075/07-2001-21-10, a platebním výměrům Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 22. 9. 2006, č. 232/2006, č. 233/2006, č. 234/2006, č. 235/2006, č. 236/2006, č. 237/2006, č. 238/2006, č. 239/2006, č. 240/2006 a č. 241/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení výše uvedených rozhodnutí, kterými mělo být zasaženo do jeho práv zaručených čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a čl. 8 Evropské úmluvy.
Ústavní stížností brojí proti postupu Celního úřadu Ústí nad Labem (dále "celní úřad"), který jej diskriminuje prováděním opakovaných bezdůvodných kontrol, překračujících jeho zákonné kompetence. Stěžovatel nevěděl o zahájení postverifikačního řízení podle Protokolu č. 4 k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále "Protokol č. 4"), na jehož základě mu vznikla povinnost platit daň, nemohl se proto k němu vyjádřit, iniciovat přezkum rozhodnutí v něm vydanémho, ani jinak hájit svá práva. Jako dovozci mu tak byla upřena možnost domoci se prominutí cla.
Protože práva a povinnosti účastníků nejsou Protokolem č. 4 upravena, řídí se zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o správě daní a poplatků"), a správní orgány vydáním napadených rozhodnutí porušily základní zásady daňového řízení zakotvené §2 odst. 1, 2, 6, 7, 8 a 9 a §31 odst. 2, 4 a 9 tohoto zákona.
II.
Z ústavní stížnosti a přiložených listin Ústavní soud zjistil, že rozhodnutími Celního ředitelství Ústí nad Labem (dále "celní ředitelství") ze dne 28. 3. 2007, čj. 2075/07-2001-21-1, čj. 2075/07-2001-21-2, čj. 2075/07-2001-21-3, čj. 2075/07-2001-21-4, čj. 2075/07-2001-21-5, čj. 2075/07-2001-21-6, čj. 2075/07-2001-21-7, čj. 2075/07-2001-21-8, čj. 2075/07-2001-21-9 a čj. 2075/07-2001-21-10, byla zamítnuta odvolání stěžovatele proti dodatečným platebním výměrům Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne ze dne 22. 9. 2006, č. 232/2006, č. 233/2006, č. 234/2006, č. 235/2006, č. 236/2006, č. 236/2006, č. 237/2006, č. 238/2006, č. 239/2006, č. 240/2006 a č. 241/2006, na clo a daň z přidané hodnoty za dovoz osobních vozidel ze SRN v těchto výměrech specifikovaných. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále "krajský soud") poté, co byl jeho první rozsudek ve věci, ze dne 10. 3. 2008, čj. 15 Ca 112/2007 - 193, na základě kasační stížnosti stěžovatele a celního ředitelství, rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2009, čj. 7 Afs 56/2008 - 247, zrušen, žalobu stěžovatele rozsudkem ze dne 23. 7. 2009, čj. 15 Ca 112/2007 - 260, zamítnul.
III.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není proto povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Poté, co Ústavní soud prostudoval obsah ústavní stížnosti a argumenty v ní uplatněné, dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Jejím obsahem je pouhá polemika stěžovatele se správními orgány a obecnými soudy o tom, zda je možno dovezená vozidla pokládat v Evropské unii, popř. České republice, za původní, ve smyslu podmínek stanovených Protokolem č. 4.
Ústavní soud zjistil, že správní orgány i obecné soudy se v posuzované věci dostatečně vypořádaly s jednotlivými námitkami stěžovatelem uplatněnými a srozumitelně a přesvědčivě přitom vyložily, že za okolností, kdy dožádané německé celní orgány ve všech případech zpochybnily pravost prohlášení o původu zboží uvedeného na faktuře, resp. kupní smlouvě, nelze předmětná vozidla pokládat za původní, ve smyslu podmínek stanovených Protokolem č. 4. Celní orgány proto správně dospěly k závěru, že dovezená vozidla nelze pokládat za původní v Evropské unii, což by opravňovalo jejich propuštění do režimu volného oběhu zboží a že celní preference byly tak přiznány neoprávněně. Za této situace vzniklo celnímu úřadu oprávnění vydat napadené dodatečné platební výměry na clo a daň z přidané hodnoty za dovážená vozidla a celní ředitelství ani obecné soudy nepochybily, pokud jeho závěry prostřednictvím napadených rozhodnutí potvrdily.
Stěžovatel tak v ústavní stížnosti pouze zopakoval tytéž argumenty, které již adresoval nejen správním orgánům a obecným soudům, ale i Ústavnímu soudu. Ten se s nimi již dostatečně zabýval ve svých předcházejících rozhodnutích o stěžovatelových dřívějších ústavních stížnostech (např. sp. zn. IV. ÚS 1675/09, IV. ÚS 1787/09, I. ÚS 1827/09, IV. ÚS 1825/09, IV. ÚS 2161/09 a II. ÚS 2160/09); od závěrů v nich vyslovených se Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal důvod odchýlit, a proto pro stručnost na ně pouze odkazuje s tím, že postuláty zde vyslovené dopadají plně i na posuzovanou věc.
Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. prosince 2009
František Duchoň, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu