ECLI:CZ:US:2009:3.US.1706.09.2
sp. zn. III. ÚS 1706/09
Nález
Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a Jiřího Muchy - ze dne 3. prosince 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/09 ve věci ústavní stížnosti Servisní služby, s. r. o., se sídlem Praha 5, Kartouzská 200/4, proti výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. srpna 2008 č. j. 16 Nc 14133/2006-13, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. února 2009 č. j. 23 Co 62/2009-35, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 24. března 2009 č. j. 18 Co 561/2008-26 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. dubna 2009 č. j. 22 Co 202/2009-24, jimiž bylo stěžovatelce (oprávněné v exekučním řízení) uloženo zaplatit soudnímu exekutorovi peněžité částky z titulu nákladů exekuce.
Výrok
I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2009 č. j. 23 Co 62/2009-35, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 24. 3. 2009 č. j. 18 Co 561/2008-26 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 4. 2009 č. j. 22 Co 202/2009-24 se zrušují.
II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
III. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se stěžovatelce nepřiznává.
Odůvodnění:
I.
1. Ve včas podaných ústavních stížnostech, které i jinak splňovaly náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelka navrhla, aby pro porušení jejího "základního práva na právní jistotu" Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, a posléze i požádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů zastoupení ve smyslu §83 zákona o Ústavním soudu.
2. Dne 24. 9. 2009 rozhodl Ústavní soud usnesením, kterým jednotlivé ústavní stížnosti stěžovatelky, zapsané původně pod spisovými značkami III. ÚS 1430/09, III. ÚS 1706/09 a III. ÚS 1859/09, spojil ke společnému řízení k ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 1706/09, neboť v projednávaných věcech byla splněna podmínka hospodárnosti podle §112 odst. 1 o. s. ř. (§63 zákona o Ústavním soudu).
3. Napadenými usneseními Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (materiálně posuzováno) potvrdil výroky usnesení, jimiž okresní soudy (v Pardubicích a v Chrudimi) stěžovatelce (oprávněné v exekučním řízení) uložily, s poukazem na ustanovení §89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, povinnost zaplatit soudní exekutorce JUDr. Ingrid Švecové (se sídlem v Praze 3, Seifertova 17/455) z titulu nákladů exekuce částky 4 165 Kč hotových výdajů, paušálně stanovených podle §13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud pokládal za správné, aby v situaci exekuce zastavené pro nemajetnost povinného podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., byť byla nařízena před účinností zákona č. 347/2007 Sb. (tj. před 31. 12. 2007), bylo aplikováno ustanovení §89 exekučního řádu ve znění po jeho účinnosti, jestliže tehdy došlo k zastavení exekuce a byl i k tomu podán "podnět" soudní exekutorky.
4. Stěžovatelka v ústavních stížnostech shodně namítala protiústavnost napadených rozhodnutí, již spatřovala v kolizi se zásadou zákazu pravé retroaktivity. Je názoru, že absentují-li v zákoně č. 347/2007 Sb. intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. 1. 2008) posuzovat podle §89 exekučního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2007, pročež jí povinnost k náhradě hotových výdajů soudní exekutorce ukládána být neměla.
II.
5. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ústy předsedkyně senátu JUDr. Aleny Pokorné ve vyjádření k ústavní stížnosti dal najevo, že s ní nesouhlasí, a oponoval i názorům, které vyjádřil Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 455/08 ze dne 10. 3. 2009 (N 51/52 SbNU 511), resp. ve vztahu k nim dovozoval, že na straně oprávněné stěžovatelky bylo možné "shledat i procesní zavinění". Ve shodě s tím pak předseda senátu Mgr. Jan Ducháček navrhl odmítnout ústavní stížnost i s argumentací odkazující na závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 554/06 [nález ze dne 14. 8. 2008 (N 141/50 SbNU 249)] a sp. zn. I. ÚS 287/04 [nález ze dne 22. 11. 2004 (N 174/35 SbNU 331)], a ve vztahu k nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375) předložil odlišný výklad tam rozhodného ustanovení §129 exekučního řádu.
6. Obsahem vyjádření Okresního soudu v Pardubicích je nesouhlas se stěžovatelkou vyjádřenou interpretací ustanovení §89 exekučního řádu a dovozuje se v něm též, že stěžovatelce před 31. 12. 2007 nevzniklo ani legitimní očekávání, že v rámci nařízené exekuce nebude muset nést žádné její náklady.
III.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.
8. Ústavní soud poté, co ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu získal souhlas účastníků řízení s upuštěním od ústního jednání, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
IV.
9. Ústavní soud předesílá, že totožnou právní otázku, již stěžovatelka nyní otevřela, posuzoval již v jejích věcech, o nichž bylo rozhodnuto v nálezu sp. zn. I. ÚS 1851/09 ze dne 29. 7. 2009 (N 172/54 SbNU 181), v nálezu sp. zn. I. ÚS 969/09 ze dne 4. 6. 2009 (N 132/53 SbNU 665), v nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375), v nálezu sp. zn. III. ÚS 704/09 ze dne 22. 10. 2009 (N 224/55 SbNU 99) a v nálezu sp. zn. III. ÚS 1901/09 ze dne 26. 11. 2009 (N 248/55 SbNU 391), přičemž právní základna tam vyjádřených názorů byla Ústavním soudem ustavena v nálezu dřívějším sp. zn. III. ÚS 455/08 ze dne 10. 3. 2009 (viz výše) ve věci jiných účastníků, jež implikovala hodnocení aplikace ustanovení §89 exekučního řádu ve vztahu k jeho novele, provedené zákonem č. 347/2007 Sb., rovněž.
10. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 (a podobně v dalších výše označených) Ústavní soud konstatoval porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených zákonem č. 347/2007 Sb. ve vztahu k ustanovení §89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, je "nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ustanovení §129 exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007".
11. Tento závěr se plně vztahuje i na nyní projednávanou věc a je pro Ústavní soud zde závazný, neboť čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do jeho poměrů, není-li zde kvalifikovaný důvod k odchylce. Tím se odpovídá i na výhrady, které k němu vznesly obecné soudy ve svých vyjádřeních k ústavní stížnosti; úvahy o "procesním zavinění stěžovatelky" na zastavení exekuce soudy v řízení neuplatnily.
12. V podrobnostech proto postačí na shora označená rozhodnutí Ústavního soudu odkázat, neboť - nadto - jsou účastníkům známa, jelikož jim byla (v té či oné míře) adresována. V jejich světle a z dalších v nich obsažených důvodů napadená rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí, a to očividně.
13. Není od věci připomenout i tam obsažené obiter dictum, vyjádřené ve vztahu k ústavněprávní interpretaci "sporného" ustanovení §89 exekučního řádu v novelizovaném znění; zde Ústavní soud uvedl, že "větu druhou §89 exekučního řádu nutno tudíž interpretovat v návaznosti na větu první předmětného ustanovení, tj. v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce".
V.
14. Veden doktrínou minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů a s ohledem na hospodárnost řízení, Ústavní soud shledal, že pro nápravu zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatelky je přiléhavé zrušit toliko rozhodnutí odvolacího soudu, neboť nápravu lze soustředěně provést již na této instanční úrovni, a shodně bylo ostatně Ústavním soudem postupováno i ve věcech předešlých (shora označených).
15. Za situace, kdy Ústavní soud ruší pouze rozhodnutí odvolacího soudu, je nevyhnutelné ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně posoudit jako nepřípustnou, neboť se tak stěžovatelce vytvořil procesní prostor pro nové projednání jejího opravného prostředku (odvolání). Vzhledem k tomu Ústavní soud návrh na zrušení výroku II v záhlaví uvedeného usnesení soudu prvního stupně podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
16. Řečené tedy vede k závěru, shodnému s tím, jenž byl vysloven v předchozích řízeních, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadenými usneseními právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny, skutečně porušil. Proto Ústavní soud podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti zčásti vyhověl a podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích zrušil.
17. V návrhu, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti, Ústavní soud stěžovatelce nevyhověl, neboť podmínky formulované ustanovením §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu splněnými neshledal, jelikož o tímto ustanovením předjímaný "odůvodněný případ" nejde. Dotčení stěžovatelčiných základních práv zásahem orgánu veřejné moci, konstatované nálezem Ústavního soudu, totiž bez dalšího přiznání nákladů nezakládá; "okolností odůvodňující vedle vyslovení dotčení v základních právech a svobodách nárok na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem je zejména nerespektování již vykonatelného nálezu Ústavního soudu obecným soudem, případně taková podoba protiústavnosti zásahu orgánu veřejné moci, která není založena toliko rozdílným náhledem na interpretaci ústavního a jednoduchého práva mezi Ústavním soudem a soudem obecným" [srov. nález sp. zn. III. ÚS 677/07 ze dne 1. 11. 2007 (N 179/47 SbNU 371)].