infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16.12.2010, sp. zn. I. ÚS 1769/10 [ nález / GÜTTLER / výz-3 ], paralelní citace: N 251/59 SbNU 563 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:1.US.1769.10.2

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K ustanovení opatrovníka z řad zaměstnanců soudu

Právní věta Funkce opatrovníka - jak již Ústavní soud vyslovil vícekrát - nebyla zákonem stanovena k usnadnění činnosti soudu tím, že má kam odesílat písemnosti, ale proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení; to představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit i smluvní zástupce. Obecné soudy mají možnost ustanovit jako opatrovníka nepřítomným účastníkům řízení vedle osob příbuzných a známých i advokáty, notáře či samosprávné celky jako osoby zcela nezávislé jak na ostatních účastnících řízení, tak na soudu samotném. Pokud tedy byla stěžovateli soudem ustanovena jako opatrovník zaměstnankyně téhož soudu, pak tento postup nelze shledat ústavně konformním a je nutno jej pokládat za postup porušující článek 36 odst. 1 a článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

ECLI:CZ:US:2010:1.US.1769.10.2
sp. zn. I. ÚS 1769/10 Nález Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 16. prosince 2010 sp. zn. I. ÚS 1769/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. L. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. března 2009 č. j. 16 Cm 4/2005-142 a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. října 2009 č. j. 14 Cmo 178/2009-159, kterými bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání stěžovatele. Výrok Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. března 2009 č. j. 16 Cm 4/2005-142 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. října 2009 č. j. 14 Cmo 178/2009-159 se zrušují. Odůvodnění: Ústavní stížností brojí stěžovatel proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, jimiž prý bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Proto se domáhá jejich zrušení. Shora uvedeným usnesením ze dne 25. března 2010 odmítl Krajský soud v Ostravě (dále též "krajský soud" nebo "soud prvního stupně") pro opožděnost odvolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. září 2006 č. j. 16 Cm 4/2005-87, kterým byl stěžovatel odsouzen k zaplacení částky 644 764 Kč s příslušenstvím - srov. např. reprodukci v usnesení č. j. 16 Cm 4/2005-200. Stěžovatel byl v řízení vyústěném ve vydání citovaného rozsudku zastupován opatrovníkem, jemuž rozsudek byl doručen již dne 18. října 2006, leč odvolání bylo podáno až 13. února 2009 a doručeno soudu dne 20. února 2009. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále též "vrchní soud") ze dne 15. října 2009 bylo napadené usnesení krajského soudu potvrzeno. Vrchní soud shrnul důvody, proč byly splněny zákonné podmínky ustanovení opatrovníka stěžovateli, takže je nutno odvíjet počátek lhůty k odvolání od doručení citovaného rozsudku opatrovníkovi. Stěžovatel dále podal žalobu pro zmatečnost, kterou se též domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. září 2006 č. j. 16 Cm 4/2005-87 (a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. listopadu 2008 č. j. 16 Cm 4/2005-128). V žalobě pro zmatečnost stěžovatel argumentoval neexistencí řádného doručení ("s akcentací vědomí soudu o tom, že má zřízen P. O. BOX č. 68 a že přesto mu bylo doručováno na jinou adresu") a nedostatečnou aktivitou v zastupování stěžovatele opatrovníkem. Usnesením ze dne 3. května 2010 č. j. 16 Cm 4/2005-200 Krajský soud v Ostravě žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. září 2006 č. j. 16 Cm 4/2005-87 zamítl pro nedodržení zákonné lhůty k jejímu podání. Citovaný rozsudek mu byl totiž doručen 18. října 2006, a proto lhůta k podání žaloby marně uplynula dne 18. ledna 2007. Tento závěr dle krajského soudu sám o sobě ústí v zamítnutí žaloby pro zmatečnost. Krajský soud se však v usnesení č. j. 16 Cm 4/2005-200 zabýval žalobou pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. září 2006 č. j. 16 Cm 4/2005-87 i věcně. V této souvislosti poukázal na odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci a argumentaci tam uvedenou dále rozvedl. Dospěl rovněž k závěru o správnosti postupu při doručování a o nutnosti ustanovit stěžovateli opatrovníka. Dle krajského soudu stěžovatel na adrese trvalého pobytu přestal nejprve přebírat poštovní zásilky, následně se z místa odstěhoval a ani šetřením policie se nepodařilo jeho skutečný pobyt zjistit. Ustanovení opatrovníka tudíž bylo - podle krajského soudu - souladné se zákonem, takže důvody zmatečnosti předpokládané §229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před nabytím účinnosti novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, nebyly naplněny; jiných důvodů se stěžovatel nedovolával. Krajský soud v Ostravě ve vyjádření k ústavní stížnosti pouze konstatoval, že nebyla porušena základní práva stěžovatele, a vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. Vrchní soud v Olomouci ve vyjádření k ústavní stížnosti pouze odkázal na odůvodnění svého napadeného rozhodnutí a vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. Vedlejší účastníci - TOP SERVIS, s. r. o., a O. L. - se k ústavní stížnosti nevyjádřili. Stěžovatel vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. S ohledem na uvedená sdělení, obsahující i souhlas účastníků řízení s postupem dle ustanovení §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, rozhodl Ústavní soud ve věci bez nařízení ústního jednání. II. 1. V ústavní stížnosti stěžovatel mimo jiné namítá, že soudem ustanovený opatrovník byl v řízení zcela nečinný a žádným způsobem jeho práva nehájil (srov. bod V ústavní stížnosti ze dne 30. července 2010). 2. Ústavní soud konstatuje, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody účastníka řízení před soudem. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud především považuje za nutné připomenout, že i nepřítomnému účastníkovi soudního řízení musí být zajištěna ochrana jeho zájmů a základních práv. Funkce opatrovníka - jak již Ústavní soud vyslovil vícekrát - nebyla zákonem stanovena k usnadnění činnosti soudu tím, že má kam odesílat písemnosti, ale proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení; to představuje mj. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit i smluvní zástupce. 3. Ústavní soud konstatuje, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2006 č. j. 16 Cm 4/2005-78 byla v souzené věci opatrovníkem stěžovatele ustanovena vyšší soudní úřednice téhož soudu, který ve věci rozhodoval, Bc. M. Š. Takto ustanovený opatrovník však nebyl vzhledem ke svému pracovnímu zařazení schopen náležitě hájit práva a oprávněné zájmy účastníka, kterého zastupuje. Nelze totiž očekávat, že pracovník soudu - zaměstnanec - jako opatrovník účastníka řízení ve věci řešené týmž soudem bude efektivně brojit proti postupu a rozhodnutí soudu. Naopak, v takovém případě nelze vyloučit konflikt mezi zájmem soudu - zaměstnavatele opatrovníka - na co nejrychlejším skončení věci a zájmem opatrovníkem zastoupeného účastníka řízení na plném zachování jeho práv a oprávněných zájmů. Při ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu je vždy nutno přísně vážit, aby nedošlo ke kolizi zájmů zástupce a zastoupeného (§22 odst. 2 občanského zákoníku). Jakkoliv si Ústavní soud uvědomuje možnou obtížnost a problematičnost řešení obdobných situací, nelze obecný soud vyvázat z ústavní povinnosti zajistit spravedlivou ochranu oprávněným zájmům všech účastníků řízení. Obecné soudy totiž mají možnost ustanovit jako opatrovníka nepřítomným účastníkům řízení vedle osob příbuzných a známých i advokáty, notáře či samosprávné celky jako osoby zcela nezávislé jak na ostatních účastnících řízení, tak na soudu samotném. Ustanovit procesního opatrovníka účastníkovi neznámého pobytu - jak již bylo uvedeno - je zákonem umožněno proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení tak, jak by takovou povinnost plnil smluvní zástupce. Pokud opatrovníka, jako zástupce účastníka řízení, ustanoví soud, odpovídá rovněž za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení. Má přitom povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce, pokud zjistí, že opatrovník svoji funkci v řízení buď nevykonává fakticky vůbec, anebo zcela nedostatečně. Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován zcela nečinný či prakticky nečinný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku popírá právo nepřítomného účastníka na spravedlivé soudní řízení. Pokud tedy byla stěžovateli soudem ustanovena jako opatrovník zaměstnankyně téhož soudu, pak tento postup nelze shledat ústavně konformním a je nutno jej pokládat za postup porušující článek 36 odst. 1 a článek 38 odst. 2 Listiny. Ustanovení opatrovníka se v posuzovaném případě jeví Ústavnímu soudu jako úkon zcela formální i podle obsahu spisu, se zřetelem na nedostatečné aktivity opatrovnice. Tomu odpovídá skutečnost, že opatrovnice (zaměstnankyně soudu) se jednak nezúčastnila jednání, a to z důvodu "plnění neodkladných pracovních povinností" (srov. č. l. 83 spisu nebo protokol o jednání Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. září 2006, č. l. 85), jednak pouze formálně navrhla jménem stěžovatele zamítnutí návrhu ("z opatrnosti navrhuji jménem žalovaného zamítnutí návrhu" - srov. č. l. 83 spisu), jednak nepodala ani odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (srov. též rekapitulaci v napadeném usnesení vrchního soudu, str. 4 dole). Tím, že Krajský soud v Ostravě ustanovil stěžovateli jako opatrovníka svou zaměstnankyni, která již z povahy věci nemohla účinně hájit jeho práva (a nečinila tak ani fakticky), znemožnil stěžovateli náležité hájení jeho zájmů a možnost domoci se v něm svých práv. Doručení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. září 2006 č. j. 16 Cm 4/2005-87 ustanovené opatrovnici tak nelze považovat za doručení řádné. Uvedeným postupem soudu byl porušen článek 36 odst. 1 a článek 38 odst. 2 Listiny. Proto se nemohl u nyní napadených rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci odvíjet běh lhůty od doručení předchozího rozsudku ze dne 21. září 2006 opatrovnici a odvolání nemohlo být jen proto shledáno opožděným. Včasnost podání odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. září 2006 č. j. 16 Cm 4/2005-87 budou muset nyní obecné soudy nově posuzovat v závislosti na tom, v jaké lhůtě podal stěžovatel odvolání po té, co se o rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. září 2006 č. j. 16 Cm 4/2005-87 (o jeho obsahu) dozvěděl (patrně nahlédnutím do spisu). Pokud bude odvolání stěžovatele včasné, bude povinností příslušného soudu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. září 2006 č. j. 16 Cm 4/2005-87 zrušit, neboť ustanovená opatrovnice z povahy věci nemohla účinně hájit práva stěžovatele, což ostatně ani nečinila. To zakládá ve svých důsledcích protiústavnost i samotného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. září 2006 č. j. 16 Cm 4/2005-87. III. Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími byla porušena - jak již uvedl - stěžovatelova základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny a ve svých důsledcích i podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Proto Ústavní soud ústavní stížnosti podle §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená rozhodnutí zrušil. Ústavní soud dodává, že obdobně argumentoval a rozhodl například v nálezu sp. zn. II. ÚS 789/09 ze dne 11. února 2010 (N 22/56 SbNU 257). Dalšími námitkami stěžovatele (tedy že nebyly dány zákonné podmínky pro ustanovení opatrovníka) se Ústavní soud nezabýval, neboť již shora uvedené důvody nutně vedly ke zrušení napadených rozhodnutí.

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:1.US.1769.10.2
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 1769/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 251/59 SbNU 563
Populární název K ustanovení opatrovníka z řad zaměstnanců soudu
Datum rozhodnutí 16. 12. 2010
Datum vyhlášení 1. 2. 2011
Datum podání 18. 6. 2010
Datum zpřístupnění 14. 2. 2011
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Ostrava
SOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodaj Güttler Vojen
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §22 odst.2
  • 99/1963 Sb., §29 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/doručování
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo každého na projednání věci v jeho přítomnosti
Věcný rejstřík opatrovník
doručování
vyšší soudní úředník
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1769-10_2
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 68977
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-30