ECLI:CZ:US:2010:1.US.2121.07.1
sp. zn. I. ÚS 2121/07
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně - ze dne 2. listopadu 2010 sp. zn. I. ÚS 2121/07 ve věci ústavní stížnosti Mgr. E. J. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2006 č. j. 32 C 100/2005-72 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2006 č. j. 1 Co 226/2006-83, jimiž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o zaplacení peněžité náhrady nemajetkové újmy způsobené lékařským zákrokem, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2007 č. j. 30 Cdo 1419/2007-100, kterým bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání, za účasti Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze jako vedlejšího účastníka řízení.
Výrok
I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2006 č. j. 32 C 100/2005-72, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2006 č. j. 1 Co 226/2006-83 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2007 č. j. 30 Cdo 1419/2007-100 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2006 č. j. 32 C 100/2005-72, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2006 č. j. 1 Co 226/2006-83 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2007 č. j. 30 Cdo 1419/2007-100 se ruší.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že se žalobou domáhala přiměřeného zadostiučinění v penězích za to, že při operativním odstranění myomu na děloze jí lékaři bez jejího souhlasu odstranili též vaječníky a vejcovody. Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je dle stěžovatelky možno provést podle čl. 5 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (č. 96/2001 Sb.m.s.) pouze za podmínky svobodného a informovaného souhlasu. Na základě přání stěžovatelky, nepřející si odstranění vaječníků, uvedl ošetřující lékař do zdravotnické dokumentace, že vaječníky mají být odstraněny jenom při patologickém nálezu. Otázkou, co je a co není patologický nález, se zabývaly soudy obou stupňů. Stěžovatelka přitom v ústavní stížnosti vyjadřuje názor, že předložila důkazy, z nichž vyplývalo, že nález na vaječnících jejich odstranění nezbytně nevyžadoval. Stěžovatelka považuje svůj souhlas za neplatný, neboť okolnosti, za nichž souhlasila s odstraněním vaječníků, byly popsány neurčitě a musely být teprve předmětem výkladu soudů; krom toho nebyla stěžovatelka řádně poučena, o čemž svědčí i dopis přednosty Gynekologicko-porodnické kliniky LF UK a VFN v Praze, v němž mj. vyslovil politování a omluvu, že se stěžovatelce nepodařilo vysvětlit operační postup tak, aby se s ním ztotožnila. Provede-li lékař výkon, jímž zasáhne do tělesné integrity, aniž k tomu měl její souhlas (vůbec či právně významný), jde vždy o protiprávní jednání s důsledky z toho vyplývajícími. Na základě toho stěžovatelka navrhuje zrušení všech v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Městský soud v Praze, Vrchní soud v Praze i Nejvyšší soud ve svých vyjádřeních pouze odkázaly na svá rozhodnutí.
3. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření vyslovila přesvědčení, že nebylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces, a dále nesouhlasila se závěrem, že souhlas stěžovatelky s odstraněním vaječníků je neplatný. Stěžovatelka podepsala reverz, v němž uvedla, že souhlasí s odstraněním vaječníků pouze v případě patologického nálezu na nich. Vlastní text dokumentu ji dále upozorňuje na to, že pokud jí nejsou známy všechny podrobnosti nebo něco nepochopila, může se obrátit na ošetřujícího lékaře. O tom, že byla stěžovatelka s dokumentem, se způsobem léčby, s předpokládaným výsledkem a možnými komplikacemi seznámena, svědčí i podmínka jejího souhlasu pro odstranění vaječníků. Souhlas, který stěžovatelka poskytla, byl informovaným souhlasem ve smyslu čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. V řízení pak bylo prokázáno, že nálezy na vaječnících byly patologickým nálezem, samotný operativní výkon byl proveden lege artis. Vedlejší účastnice proto nemohla zasáhnout do osobnostní sféry stěžovatelky; nebylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces ani právo na nedotknutelnost osoby.
4. Stěžovatelka na tato podání reagovala doplněním ústavní stížnosti, v němž připomněla, že jí byly odstraněny zdravé a funkční vaječníky, přestože pro to nebyla dána indikace (nález nezhoubné cysty takovým důvodem není). V podání dále detailně rozebírá skutkovou stránku věci a věnuje se právnímu rozboru pojmu informovaného souhlasu; obojí představuje pouze rozvedení myšlenek vyslovených v ústavní stížnosti, a proto je není nutno na tomto místě reprodukovat.
II.
5. Z procesního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
6. Městský soud v Praze (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 5. 4. 2006 č. j. 32 C 100/2005-72 zamítl žalobu stěžovatelky o zaplacení 100 000 Kč a rozhodl o nákladech řízení. Mezi účastníky bylo dle soudu nesporné, že žalovaná podepsala souhlas k abdominální hysterectomii pouze při patologickém nálezu na ovariích. Lékaři svým postupem neporušili žádné zákonné ustanovení ani žádný článek Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, postupovali lege artis a vzhledem k věku a druhu onemocnění žalobkyně "v jejím zájmu obecně"; "odnětí obou vejcovodů a vaječníků, na kterých byl patologický nález, bylo shledáno postupem lege artis, neboť tím byl naplněn podmíněný souhlas žalobkyně rovněž". Ústavní soud k tomu dodává, že soud prvního stupně si úsudek o patologickém nálezu učinil zřejmě s odkazem na závěry šetření veřejného ochránce práv ve věci stěžovatelky, z nichž patrně souhlasně cituje myšlenku, že "pojem patologický znamená chorobný, vztahující se k nemocem, takže pod tento pojem lze zahrnout i postup uplatněný v daném případě".
7. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozsudkem ze dne 24. 10. 2006 č. j. 1 Co 226/2006-83 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním hodnocením. K tomu zejména dodal, že při operaci učinil operující lékař nejen nález zvětšené dělohy, ale také cystický nález na obou vaječnících, na jednom folikulární cystu o velikosti cca 3 cm, na druhém cystické degenerující žluté tělísko, jak bylo zjištěno ze znaleckých posudků. Podle odvolacího soudu je rozhodující, zda tyto nálezy na ovariích jsou patologickým nálezem. Odvolací soud při řešení této otázky čerpal z Praktického slovníku medicíny, z něhož vyčetl, že "patologický nález je nález, který není normální, resp. upozorňuje na nějakou chorobu. Je jím mimo jiné např. i vyrážka na kůži, otok kloubu apod. ... Není jím tedy nález ve smyslu "s životem neslučitelný a zdraví porušující", jak dovozuje žalobkyně.". Za této situace nebyla provedením zákroku porušena Úmluva o lidských právech a biomedicíně a §27c zákona o péči o zdraví lidu, ani nebyl prokázán postup non lege artis.
8. Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 4. 2007 č. j. 30 Cdo 1419/2007-100 dovolání stěžovatelky odmítl a rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění konstatoval, že námitka, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], se stejně jako výtka nedostatků ve skutkových zjištěních (§241a odst. 3 o. s. ř.) při úvaze o tom, zda je napadené rozhodnutí zásadního právního významu, neuplatní. Dovolání neobsahuje dle mínění Nejvyššího soudu ani argumentaci, která by byla způsobilá zpochybnit správnost úvah odvolacího soudu při aplikaci §11 a násl. obč. zák., tedy dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Jestliže soudy dospěly k závěru, že nedošlo k zásahu do osobnostních práv stěžovatelky, jde o závěr přiléhavý, neboť nebyla-li seznána neoprávněnost zásahu, není ani odůvodněné přisoudit požadovanou satisfakci. Napadené rozhodnutí proto nelze považovat za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
III.
9. Ústavní stížnost je důvodná.
10. K rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně je nutno předeslat, že Ústavní soud sice ve své ustálené judikatuře vychází z názoru, že zpravidla není oprávněn zasahovat do procesu dokazování a do hodnocení důkazů prováděných obecnými soudy; to však platí toliko potud, pokud se tyto soudy pohybují v hranicích daných zásadami občanského soudního řízení, zejména pak zásadou volného hodnocení důkazů, jak je formulována v ustanovení §132 o. s. ř. Lze-li však dovozovat pochybení v procesu dokazování, zejména nedodržení pravidel vyplývajících ze zásady volného hodnocení důkazů takovým způsobem, že dosahuje ústavněprávní roviny, pak Ústavní soud do tohoto procesu zasáhnout může a musí.
11. Taková situace nastala i v souzené věci.
12. Soud prvního stupně provedl při jednání důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví - odvětví gynekologie a porodnictví, vypracovaným v rámci policejního šetření MUDr. I. Š., a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví - odvětví soudního lékařství, vypracovaným rovněž pro účely policejního šetření prof. MUDr. I. B., CSc. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a stejně tak i z rozhodnutí odvolacího soudu není zřejmé, zda soudy tyto posudky hodnotily jako důkaz listinou, jak správně měly, nebo jako znalecké posudky, přestože tak lze hodnotit pouze posudek, který vypracoval znalec ustanovený soudem v konkrétním civilním řízení dle §127 o. s. ř. Již tato okolnost vyvolává pochybnosti, zda jde o rozsudky přezkoumatelné. V každém případě jsou v rozporu s právem na spravedlivý proces, neboť hodnocení znaleckého důkazu se oproti jiným důkazům vyznačuje podstatnými odlišnostmi: u znaleckého posudku nelze hodnotit správnost jeho obsahové stránky z hlediska oboru, pro který byl znalec ustanoven; soud volně hodnotí pouze to, zda je znalec věrohodný, podaný posudek odpovídá pravidlům logického myšlení a zda znalec vychází ze zjištěných skutečností. Okolnost, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů není zřejmé, za jaký důkaz soudy obou stupňů znalecký posudek považovaly (za důkaz listinou nebo důkaz znalecký), však ještě není v souzené věci zdaleka nejzávažnější.
13. Ještě významnější jsou totiž skutková zjištění, která z těchto důkazů soud prvního stupně učinil. V případě posudku MUDr. Š. soud konstatuje, že jím "má všechny již shora uvedené skutečnosti týkající se vlastního postupu lékařů či vlastního histologického nálezu za potvrzené.". Takový závěr je zcela nepřezkoumatelný, neboť z něj není vůbec zřejmé, jaké konkrétní dílčí skutkové zjištění soud z tohoto posudku učinil; obecný odkaz na veškerá předchozí skutková zjištění v žádném případě nepostačuje. To platí tím spíše, že v předchozích částech odůvodnění rozsudku soud někdy pouze konstatuje, co je obsahem listin, místo aby uvedl, jaká skutková zjištění z nich činí; a konečně rozsudek v rozporu s §157 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje ani závěr o skutkovém stavu.
14. Z posudku prof. B. soud prvního stupně zjistil, že znalec pouze potvrzuje doklady, které měl k dispozici, jako správné. Toto skutkové zjištění, stejně jako nepřezkoumatelné zjištění učiněné ze znaleckého posudku MUDr. Š., však zcela jednostranně pomíjí podstatné části uvedených posudků. Soud se nijak nevypořádal s tím, že MUDr. Š. ve svém posudku výslovně postupu lékařů vytýká, že nebyly vyčerpány veškeré diagnostické možnosti, a dále s konstatováním, že při operaci bylo nutno odstranit pouze dělohu, a především ani se závěrem, že nález zjištěný lékařem při operaci, potvrzený následným histologickým vyšetřením, se může na ovariích běžně vyskytovat a je součástí jejich fyziologických funkcí. Nijak se nevypořádává ani se závěrem prof. B., jenž uzavírá: "Souhrnně lze uvést, že se jednalo o myomatózní dělohu, bez úchylek na vejcovodech a na jednom vaječníku přítomna folikulární cysta velikosti cca 3 cm. Folikulární cysty (kulovité duté útvary) jsou nenádorová onemocnění, jsou různé velikosti a jsou poměrně častým nálezem u žen a dívek ... Jedná se o Graafský folikl, cysticky změněný, který sám o sobě nepředstavuje postižení životních funkcí a ani zdraví pacienta. Přítomnost žlutého tělíska v druhém vaječníku je nálezem obvyklým.". Jestliže se soud s těmito závěry nijak nevypořádal, přestože důkaz uvedenými posudky v řízení provedl, a v příkrém rozporu s nimi uzavřel, že "odnětí obou vaječníků a vejcovodů, na kterých byl patologický nález, bylo shledáno postupem lege artis, neboť tím byl splněn podmíněný souhlas žalobkyně rovněž", porušil tím právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
15. Stěžovatelka tvrdila skutečnosti, z nichž dovozovala, že nebyla řádně poučena a k prokázání těchto tvrzení navrhla provedení důkazu dopisem přednosty kliniky ze dne 17. 2. 2004, v němž je výslovně vyjádřeno politování nad tím, že stěžovatelce nebyl vysvětlen operační postup tak, aby se s ním ztotožnila. Soud prvního stupně tento důkazní návrh zamítl jako nadbytečný, aniž blíže vysvětlil, v čem nadbytečnost spatřuje, a v rozsudku naopak dospěl k závěru, že stěžovatelka byla poučena řádně. Tímto postupem soud prvního stupně znemožnil stěžovatelce prokázat skutečnost, kterou považoval za rozhodnou pro posouzení věci, a naopak učinil skutkové zjištění opačné; to je z hlediska principů spravedlivého procesu nepřijatelné. Nutno však dodat, že otázka, zda stěžovatelka byla řádně poučena, přichází v úvahu teprve ve druhé řadě. O protiprávní zásah do jejích osobnostních práv by šlo totiž i tehdy, pokud by řádně poučena byla, avšak operační zákrok by byl proveden v rozporu s tím, k čemu svolila, tedy k odnětí vaječníků a vejcovodů pouze tehdy, pokud by na nich byl patologický nález.
16. Soudy obou stupňů založily svůj závěr o souladu operačního zákroku se souhlasem stěžovatelky na vlastním posouzení toho, co je patologickým nálezem. Soud prvního stupně svůj názor na význam tohoto termínu odvozuje od závěrů šetření veřejného ochránce práv ve věci stěžovatelky, z nichž zřejmě souhlasně cituje myšlenku, že "pojem patologický znamená chorobný, vztahující se k nemocem, takže pod tento pojem lze zahrnout i postup uplatněný v daném případě.". Odvolací soud vyslovil názor, že "patologický nález je nález, který není normální, resp. upozorňuje na nějakou chorobu. Je jím mimo jiné např. i vyrážka na kůži, otok kloubu apod. ... Není jím tedy nález ve smyslu "s životem neslučitelný a zdraví porušující", jak dovozuje žalobkyně.". Zdrojem tohoto poznání pro něj přitom byl Praktický slovník medicíny, 5. rozšířené vydání, MAXDORF 1998, str. 336. K úsudku odvolacího soudu je nutno podotknout, že názor, dle něhož je patologickým nálezem takový nález, který není se životem slučitelným a zdraví porušujícím, nedovozuje sama stěžovatelka, ale vyplývá především z posudku MUDr. Š. [s. 5 bod 5)], jímž byl také proveden důkaz.
17. Soudům obou stupňů je nutno vytknout především to, že jim vůbec nepřísluší posouzení otázky, zda nález na vaječnících byl nálezem patologickým, či nikoliv. Podle §127 odst. 1 o. s. ř. má soud ustanovit znalce tehdy, pokud rozhodnutí závisí na posouzení skutečností, k nimž je zapotřebí odborných znalostí. Těmito odbornými znalostmi jsou jiné znalosti než znalosti práva, jakož i jiné znalosti a zkušenosti než ty, které soudce získal výukou, výchovou a životní praxí. Nic samozřejmě nebrání tomu, aby jako znalec byl ustanoven ten, kdo již podal znalecký posudek v trestním řízení; naopak takový postup může být procesně ekonomický, neboť pak nebude vždy nutno ukládat vypracování nového písemného znaleckého posudku nebo jeho doplnění, ale postačí tuto osobu jako znalce vyslechnout (viz Fiala, J. in Rubeš, J. - Handl, V. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Panorama, 1985, s. 582 a 592). Posouzení skutečnosti, zda nález na vaječnících je či není patologickým nálezem, nepochybně mezi odborné znalosti právní nepatří a stejně tak jej nelze zařazovat mezi znalosti získané výukou, výchovou či životní praxí soudce. K posouzení této otázky je zapotřebí odborných lékařských znalostí, znalce z oboru zdravotnictví, k čemuž nedošlo.
18. Z těchto důvodů Ústavní soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího.
IV.
19. Usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání zrušil Ústavní soud z toho důvodu, že spočívá na nesprávném a protiústavním závěru, dle něhož námitka, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Nejvyšší soud tedy nerespektoval ustálenou judikaturu Ústavního soudu [např. nález sp. zn. II. ÚS 182/05 ze dne 18. 12. 2007 (N 227/47 SbNU 973); nález sp. zn. IV. ÚS 128/05 ze dne 10. 5. 2005 (N 100/37 SbNU 355); nález sp. zn. II. ÚS 650/06 ze dne 9. 1. 2008 (N 3/48 SbNU 25), nález sp. zn. I. ÚS 2030/07 ze dne 11. 9. 2007 (N 138/46 SbNU 301); nález sp. zn. II. ÚS 2837/07 ze dne 6. 8. 2008 (N 136/50 SbNU 205); nález sp. zn. II. ÚS 3005/07 ze dne 4. 3. 2009 (N 45/52 SbNU 449)], dle níž pouze interpretace, podle které rozhodnutí soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, lze obecně napadnout jednak z důvodů nesprávného právního posouzení věci, tak i z důvodů vad řízení, znamená současné naplnění jak ústavně stanovené povinnosti soudů poskytovat jednotlivci ochranu jeho základních práv, tak i účelu daného typu dovolacího řízení, který směřuje mj. ke sjednocení judikatury obecných soudů. Výklad, podle kterého důvod dovolání podle §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu vylučuje možnost připuštění dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, vede k nepřípustnému zúžení práva na přístup k dovolacímu soudu. Tím nemá být řečeno, že uplatněním dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. může být otázka zásadního právního významu nastolena vždy; to je samozřejmě věcí konkrétního posouzení, jež ale nemůže být vyloučeno paušálním závěrem o apriorní nepoužitelnosti tohoto dovolacího důvodu.
V.
20. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že bylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, ústavní stížnosti dle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhověl a napadená rozhodnutí podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.