infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16.12.2010, sp. zn. II. ÚS 3014/10 [ usnesení / LASTOVECKÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2010:2.US.3014.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2010:2.US.3014.10.1
sp. zn. II. ÚS 3014/10 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti společnosti AGRO-partner s.r.o., se sídlem Soběslav, Květnová 506, zastoupené JUDr. Jaroslavem Benešem, advokátem Advokátní kanceláře Soběslav, Na Pískách 477/II, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Cmo 125/2010 ze dne 4. 8. 2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že odpor proti platebnímu rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 29. 3. 2010 čj. 39 Cm 6/2010 se neodmítá. Stěžovatel uvádí, že vrchní soud přisvědčil usnesení krajského soudu co do opožděnosti podání odporu proti platebnímu rozkazu, avšak rozhodl, že existuje důvod pro změnu, a to nedostatek tzv. věcného předpokladu pro vydání platebního rozkazu. Stěžovatel namítá, že tzv. věcné předpoklady pro vydání platebního rozkazu podle občanského soudního řádu zkoumá soud prvého stupně a rozhodne, zda vydá či nevydá ve věci platební rozkaz. Toto rozhodnutí není přezkoumatelné nadřízeným soudem (odvolacím soudem), neboť upravuje průběh řízení. Vrchní soud tak svým rozhodnutím překročil svoji pravomoc, nehledě na to, že rozhodl i bez návrhu. Přijetím uvedeného výkladu by bylo možno podávat "odvolání - odpor" i proti samotnému vydání platebního rozkazu s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky, a každý by mohl tvrdit, že nejsou splněny podmínky pro jeho vydání. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný podal proti platebnímu rozkazu vydanému na návrh stěžovatele Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci odpor sice včas, ale u jiného soudu. Krajský soud tak odpor obdržel až den následující po uplynutí lhůty k jeho podání a odpor odmítl. Vrchní soud k odvolání žalovaného přistoupil ke zrušení platebního rozkazu pro nedostatek věcného předpokladu pro jeho vydání ve smyslu §172 odst. 1 o.s.ř. Dle odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu žalobní tvrzení stěžovatele v postavení žalobce byla natolik kusá, že z nich nevyplývalo "nic", a to i přes výzvu k doplnění podání (nebylo zřejmé, jaké práce pro žalovaného provedl, zda si žalovaný opravu objednal, jakým způsobem byla sjednána cena, zda byl žalovaný o ceně opravy informován, cena opravy se přitom blíží hodnotě nového stroje atd.) Ústavní soud především zdůrazňuje, že ústavní stížnost má výhradně subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v krajním případě, kdy náprava před orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti vychází i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Úkolem Ústavního soudu tedy není perfekcionalisticky předělávat řízení, zjišťovat, měnit nebo napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná procesní pochybení obecných soudů, spočívající většinou právě v oblasti podústavního práva. Ústavní soud v souladu se svými kompetencemi tedy posuzuje řízení jako celek, tj. v celkovém vyznění z pohledu jeho předmětu. Zvažuje proto míru relevance některého z tvrzených pochybení, pokud se týče případného promítnutí jeho důsledku do vyvození konečných závěrů v meritu věci. Ústavní soud již nesčetněkrát judikoval, že vychází ze zásady materiálního nazírání na právo, dle níž nejde jen o dodržování práva bez dalšího, ale o dodržování takových norem chování, které jsou v souladu s obsahovými hodnotami. Právo tedy musí být především nástrojem spravedlnosti, přičemž prioritním je právo na projednání věci. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že neposuzuje zákonnost ani správnost rozhodnutí obecných soudů a z uvedeného hlediska je třeba nazírat i na situaci předloženou stěžovatelem Ústavnímu soudu k posouzení. V projednávané věci je nepochybné, že napadeným rozhodnutím nedošlo konečným způsobem k vyřešení sporu o zaplacení dlužné částky u obecných soudů, neboť stěžovatel bude mít v nadcházejícím řízení možnost uplatnit všechna svá procesní práva k prokázání žalovaného nároku ve sporném řízení. Z předchozí judikatury Ústavní soudu rovněž vyplývá, že Ústavní soud přistupuje k ingerenci do rozhodování obecných soudů pouze v případě porušení základních práv nebo svobod, které svou intenzitou porušuje ústavnost. S ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci však pro takový postup, z důvodů shora uvedených, neshledal Ústavní soud opodstatnění. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutím vrchního soudu, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nedošlo k zásahu do ústavně zakručených práv stěžovatele, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. prosince 2010 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2010:2.US.3014.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 3014/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 16. 12. 2010
Datum vyhlášení  
Datum podání 21. 10. 2010
Datum zpřístupnění 4. 1. 2011
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - VS Praha
Soudce zpravodaj Lastovecká Dagmar
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 9/1963 Sb., §172 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík odpor/proti platebnímu rozkazu
platební rozkaz
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-3014-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 68460
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-30