ECLI:CZ:US:2010:3.US.3249.10.1
sp. zn. III. ÚS 3249/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. prosince 2010 ve věci navrhovatelky T. Z., zastoupené Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brno, Joštova 4, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2010 č. j. 16 Co 69/2009-152, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozsudku soudu II. stupně, jímž bylo změněno rozhodnutí Okresního soudu ve Vyškově č. j. 3 C 4/2005-114 ze dne 9. 9. 2008 tak, že se žaloba žalobců na zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím zamítá. Uvedla, že soud I. stupně vyhověl návrhu, kterým se společně s F. Z. domáhala uložení povinnosti žalovanému uhradit jim uplatněných 50.000,- Kč s příslušenstvím a s náklady řízení. Krajský soud v Brně však vyhověl odvolání žalovaného, rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl, změnil také v neprospěch žalobců výrok o nákladech řízení. Uvedla důvody, pro něž rozsudek soudu II. stupně považuje za nesprávný, dle jejího přesvědčení stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 a s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a navrhla vydání nálezu, kterým se proto zrušuje.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje - to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížnosti a výše označeného rozsudku Krajského soudu v Brně bylo zjištěno, že odvolací soud v řízení o 50.000,- Kč změnil rozsudek soudu I. stupně (který žalobě vyhověl) a to tak, že ve věci samé žalobu zamítl a žalobce zavázal společně a nerozdílně k úhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalovanému. Výrok o úhradě nákladů státu zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení. Z obsahu rozsudku je nepochybné, že jde o rozhodnutí, proti němuž je podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu přípustné dovolání, o čemž byli také účastníci odvolacím soudem poučeni.
Pro tato zjištění nutno konstatovat, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu, nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva - proti rozsudku, jímž byl změněn výrok soudu I. stupně ve věci samé nepodala dovolání. Pokud jde o povinnost týkající se úhrady nákladů státu, o ní rozhodne znovu soud I. stupně, v případě opětovného odvolání soud II. stupně, takže i v tomto rozsahu jde o nevyčerpání procesních prostředků, jež jsou stěžovatelce zákonem k ochraně práv dosud dány.
S ohledem na uvedené byl návrh jako nepřípustný odmítnut [§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2010
Pavel Holländer
soudce zpravodaj