ECLI:CZ:US:2010:4.US.296.08.1
sp. zn. IV. ÚS 296/08
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 8. prosince 2010 sp. zn. IV. ÚS 296/08 ve věci ústavní stížnosti Ing. P. M. proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 28 Nc 6035/2003-97 ze dne 7. listopadu 2007 a příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 73 EX 117/03-39 ze dne 15. srpna 2007, vydanému Mgr. Janem Raichem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Frýdek-Místek, ve věci úhrady nákladů exekuce.
Výrok
I. Usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 28 Nc 6035/2003-97 ze dne 7. listopadu 2007 se ruší.
II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Dne 1. února 2008 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud"), jenž si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že usnesením okresního soudu č. j. 28 Nc 6035/2003-6a ze dne 11. března 2003 byla nařízena exekuce na majetek povinného (stěžovatele) k uspokojení pohledávky 647 917,50 Kč, nákladů nařízení exekuce ve výši 20 610 Kč a k úhradě nákladů exekuce. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Jan Raich (dále jen "soudní exekutor"). Jelikož stěžovatel částku 647 917,50 Kč uhradil, okresní soud usnesením č. j. 28 Nc 6035/2003-36 ze dne 8. března 2004 v tomto rozsahu exekuci zastavil. Dne 15. srpna 2007 vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 73 EX 117/03-39, dle něhož byl stěžovatel povinen uhradit částku 61 999 Kč, sestávající z odměny soudního exekutora ve výši 48 600 Kč, určené jako 50 % ze základu 647 917,50 Kč dle §6 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, náhrady hotových výdajů v paušální částce ve výši 3 500 Kč dle §13 odst. 1 téže vyhlášky a 19% DPH ve výši 9 899 Kč. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podal stěžovatel námitky, o nichž rozhodl okresní soud usnesením č. j. 28 Nc 6035/2003-97 ze dne 7. listopadu 2007 tak, že rozhodnutí soudního exekutora potvrdil s odůvodněním, že stěžovatel plnil až po podání návrhu na nařízení exekuce, přičemž dobrovolnost tohoto plnění byla soudním exekutorem řádně zohledněna snížením odměny o 50 %.
3. Posledně uvedené rozhodnutí okresního soudu a soudního exekutora napadl stěžovatel svou ústavní stížností, v níž namítal, že postupem soudního exekutora, resp. okresního soudu, došlo k porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel uvedl, že splnil svou povinnost uhradit dlužnou částku ještě před doručením návrhu na nařízení exekuce, tedy zcela dobrovolně, v době, kdy o probíhající exekuci ještě nevěděl. K jeho tíži nelze přičítat, že oprávněná si částky v celkové výši 647 917,50 Kč, zasílané průběžně od 7. března 2003 do 2. května 2003, záměrně nevyzvedávala, přestože jí byly poukázány na adresu, uváděnou v dopise její právní zástupkyně ze dne 18. února 2003. V místě svého trvalého bydliště se přitom oprávněná zjevně nezdržovala, neboť se jednalo o domek ve vlastnictví stěžovatele. Stěžovatel měl za to, že nepřijetím částečného plnění dle §566 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se dostala oprávněná do prodlení. Platby zasílané v období od 7. března 2003 do 2. května 2003 bylo dle stěžovatele za těchto okolností nutno hodnotit jako dobrovolné splnění dluhu, což okresní soud vůbec nevzal v úvahu, neboť v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že zmíněná částka byla oprávněné uhrazena až dne 1. srpna 2003. Zcela přitom pominul jak šest složenek, jimiž stěžovatel dokladoval výše zmíněná dílčí plnění, tak i další neúspěšný pokus o zaslání celé dlužné částky ze dne 7. června 2003. Stěžovatel veškeré zaslané složenky předložil soudnímu exekutorovi a tento mu nestanovil termín k dobrovolnému splnění povinnosti, proto nemůže mít nárok na odměnu, resp. odměna exekutora by měla jít k tíži oprávněné. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud usnesení okresního soudu č. j. 28 Nc 6035/2003-97 ze dne 7. listopadu 2007 a příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 73 EX 117/03-39 ze dne 15. srpna 2007 svým nálezem zrušil.
II.
4. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k jejímu meritornímu posouzení. Ústavní soud si za tímto účelem vyžádal vyjádření účastníků řízení.
5. Soudní exekutor ve svém vyjádření zrekapituloval průběh exekučního řízení a dále uvedl, že napadený příkaz k úhradě nákladů exekuce vydal v návaznosti na sdělení právního zástupce oprávněné ze dne 14. dubna 2006, v němž bylo uvedeno, že předmětná pohledávka byla na bankovní účet oprávněné připsána dne 1. srpna 2003, tedy až po vydání usnesení o nařízení exekuce, provedeném majetkovém šetření a vydání (ve vyjádření blíže nespecifikovaných) exekučních příkazů, které byly stěžovateli před úhradou pohledávky doručeny. Okresní soud toliko odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Výše uvedená vyjádření byla zaslána stěžovateli k replice, tento nicméně setrval na argumentaci obsažené v ústavní stížnosti.
6. Všichni účastníci řízení vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání.
III.
7. Ústavní soud následně napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
8. V projednávané věci byla podstatou ústavní stížnosti námitka, že při stanovení výše odměny exekutora nebylo ze strany ve věci rozhodujících orgánů zohledněno, že stěžovatel splnil povinnost uloženou mu exekučním titulem dobrovolně, a to ještě dříve, než se o nařízení exekuce dozvěděl. Dle názoru stěžovatele mu skutečnost, že oprávněná neposkytla dostatek součinnosti a platby zasílané prostřednictvím poštovních poukázek nepřevzala, nemůže být přičítána k tíži.
9. Jedním z principů představujících neopominutelnou součást práva na spravedlivý proces a vylučujících libovůli při rozhodování je i povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že z odůvodnění soudního rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé; není-li tomu tak, je posuzované rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné, čímž se právní závěry soudu porušením ústavního principu zákazu libovůle v rozhodování ocitají mimo rámec čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 1 Ústavy [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 271/96 ze dne 6. března 1997 (N 24/7 SbNU 153), nález sp. zn. III. ÚS 170/99 ze dne 22. června 2000 (N 96/18 SbNU 339) a nález sp. zn. IV. ÚS 1007/07 ze dne 17. září 2007 (N 145/46 SbNU 421)].
10. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá tato povinnost i ve vztahu k rozhodnutí obecného soudu o námitkách proti příkazu k úhradě exekuce; zejména je soud povinen uvést, jaké úvahy ho vedly k jím použitému výkladu aplikované normy, stejně jako se přesvědčivě vypořádat se všemi výhradami proti příkazu v námitkách proti němu uplatněných [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 630/03 ze dne 2. listopadu 2004 (N 162/35 SbNU 215) a nález sp. zn. IV. ÚS 2701/07 ze dne 10. března 2008 (N 52/48 SbNU 599)].
11. Dle §5 odst. 1 věty první vyhlášky č. 330/2001 Sb., nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. března 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.), jímž Ústavní soud zrušil §5 odst. 1 větu druhou vyhlášky č. 330/2001 Sb., vyslovil Ústavní soud právní názor, dle něhož by ústavně konformní úprava odměňování exekutorů neměla vycházet z přímé závislosti odměny exekutora na výši vymoženého plnění, nýbrž by měla odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce, přičemž je třeba ocenit, jestliže povinný dlužník svoji povinnost sám splní, byť v poslední možný moment (na základě výzvy soudního exekutora k dobrovolnému plnění). Ústavní soud dále podotkl, že bude na obecných soudech, aby do přijetí takové právní úpravy při rozhodování o odměně exekutora interpretovaly pojem "výše exekutorem vymoženého plnění" v souladu s naznačenými principy, tzn. aby se v jednotlivých případech zabývaly exekuční činností soudního exekutora a na základě toho stanovily, zda a v jakém rozsahu exekutorovi náhradu nákladů exekuce přiznají.
12. V nálezu sp. zn. II. ÚS 1540/08 ze dne 29. července 2009 (N 171/54 SbNU 175), který se vztahoval na situaci, kdy povinný uhradil dlužné částky dobrovolně ještě před doručením usnesení o nařízení exekuce a v den, kdy mu toto usnesení bylo doručeno, dobrovolně uhradil i náklady oprávněného, Ústavní soud konstatoval, že povinný plnil dobrovolně zcela mimo rámec exekučního řízení, proto již soudní exekutor nemohl nic vymoci a základem pro určení jeho odměny tak byla nulová částka.
13. Názor okresního soudu, že stěžovatel plnil až po podání návrhu na nařízení exekuce, a tedy se jedná o plnění exekutorem vymožené, nemůže ve světle výše uvedeného právního názoru Ústavního soudu obstát [srov. např. i nejnověji nález sp. zn. II. ÚS 1061/10 ze dne 17. srpna 2010 (N 164/58 SbNU)].
14. Jakkoliv Ústavní soud nehodlá vstupovat do hodnocení konkrétních skutkových okolností případu (to je vyhrazeno obecnému soudu), je nucen připomenout, že toto hodnocení a z něho vyplývající právní závěry musí se pohybovat v ústavně konformním rámci. I když tedy je na obecném soudu, zda a v jakém rozsahu exekutorovi náhradu nákladů exekuce přizná, je jeho povinností učiněný názor ústící do výroku jeho rozhodnutí řádně odůvodnit v souladu se zákonnou úpravou i judikaturou Ústavního soudu (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 2701/07 ze dne 10. března 2008 (N 52/48 SbNU 599)].
15. V projednávané věci bylo z obsahu soudního spisu zjištěno, že usnesení o nařízení exekuce, společně s exekučními příkazy týkajícími se bankovního účtu a nemovitosti stěžovatele, bylo stěžovateli doručeno dne 5. května 2003. Stěžovatel přitom uváděl, že první platbu ve výši 150 000 Kč zaslal prostřednictvím poštovní poukázky již dne 7. března 2003, tedy nejen předtím, než se o nařízení exekuce dozvěděl, nýbrž dokonce ještě předtím, než bylo usnesení o nařízení exekuce vydáno (11. března 2003), další částky pak oprávněné poukázal v průběhu měsíce dubna. Okresní soud tedy nemůže námitky stěžovatele bez bližšího věcného zkoumání zamítnout, nýbrž je naopak povinen posoudit, zda lze způsob, jímž stěžovatel plnil svůj závazek, považovat za řádné plnění dluhu, a následně určit odměnu exekutora v návaznosti na to, jak konkrétně za daných okolností svými úkony přispěl k vymožení plnění. Jestliže tak okresní soud neučinil již v původním řízení, porušil ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, nerespektováním právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06, který mu již měl být v době vydání jeho rozhodnutí znám, pak i čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 89 odst. 2 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny.
16. Z takto vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 28 Nc 6035/2003-97 ze dne 7. listopadu 2007 dle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu svým nálezem zrušil. Jelikož se bude okresní soud námitkami stěžovatele opětovně věcně zabývat, odmítl Ústavní soud ústavní stížnost v části, v níž směřovala vůči příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 73 EX 117/03-39 ze dne 15. srpna 2007 jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (řízení doposud není skončeno).