ECLI:CZ:US:2011:1.US.2205.09.1
sp. zn. I. ÚS 2205/09
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 15. prosince 2011 sp. zn. I. ÚS 2205/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. F. proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 2009 č. j. 23 C 41/2008-52, jehož výrokem II byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit na nákladech řízení částku 24 514 Kč, a proti potvrzujícímu usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2009 č. j. 26 Co 213/2009-64.
Výrok
Výrokem II rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 2009 č. j. 23 C 41/2008-52 a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2009 č. j. 26 Co 213/2009-64 došlo k porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto se obě rozhodnutí ruší.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, ve kterém jako žalobkyně neuspěla. Výrokem II shora označeného rozsudku Okresního soudu v Kladně jí byla uložena povinnost zaplatit na nákladech řízení do pokladny Okresního soudu v Kladně částku 24 514 Kč. Proti tomuto výroku podala odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 5. 2009 č. j. 26 Co 213/2009-64 tak, že výrok okresního soudu o nákladech řízení potvrdil. Podle stěžovatelky obecné soudy při stanovení výše nákladů řízení rozhodly v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, a zasáhly tak do jejího základního práva na ochranu vlastnictví. Stěžovatelce totiž byla uložena povinnost zaplatit náklady právního zastoupení žalovaného neznámého pobytu a zastoupeného advokátem jako opatrovníkem podle §29 odst. 3 a 4 o. s. ř., vyčíslené soudem podle vyhlášky 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění dalších vyhlášek, ve výši 24 514 Kč. Podle stěžovatelky měly být náklady právního zastoupení vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle §9 odst. 5 této vyhlášky se při výkonu funkce advokáta-opatrovníka považuje za tarifní hodnotu částka 500 Kč, takže sazba za jeden úkon právní služby takto poskytnuté měla být ve výši 300 Kč. V tomto případě by stěžovatelka zaplatila na nákladech řízení pouze 1 428 Kč, a nikoli zmíněných 24 514 Kč. Vedle toho obecné soudy porušily i její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II.
Z ústavní stížnosti a z připojených soudních rozhodnutí bylo zjištěno, že Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 3. 2. 2009 č. j. 23 C 41/2008-52 zamítl žalobu stěžovatelky na určení, že je vlastnicí ve výroku specifikovaných nemovitostí. Výrokem II stěžovatelce uložil povinnost zaplatit do pokladny Okresního soudu v Kladně na nákladech řízení 24 514 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl tak podle §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný ve věci uspěl. Náklady řízení vypočetl okresní soud podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. - sazba podle §5 písm. b) ve výši 20 000 Kč a 2x paušál po 300 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. plus DPH ve výši 3 914 Kč, celkem ve výši 24 514 Kč.
O odvolání stěžovatelky proti výroku o nákladech řízení rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 5. 2009 č. j. 26 Co 213/2009-64 tak, že zmíněný výrok rozsudku okresního soudu jako věcně správný potvrdil. Jako nepřesný však označil odkaz okresního soudu na §148 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v předmětné věci byl žalovanému ustanoven opatrovník z řad advokátů podle §29 odst. 3 a 4 o. s. ř. z důvodu neznámého pobytu, bylo třeba při rozhodování o nákladech řízení vycházet z §149 odst. 2 o. s. ř. Konstatoval, že tomuto ustanovení výrok rozsudku okresního soudu o nákladech řízení v podstatě odpovídá, neboť podle výsledků řízení má žalovaný na náhradu nákladů řízení právo, ale za stavu, kdy jej zastupoval ustanovený advokát, přísluší náhrada státu. Zmíněný výrok okresního soudu je tedy ve skutečnosti výrokem o nákladech řízení mezi účastníky navzájem. Odkázal na právní literaturu (Bureš, Drápal, Krčmář a kol., Občanský soudní řád, komentář, díl I., 7. vydání, C. H. BECK, Praha 2006, str. 672, bod 3, odstavec třetí), s jejímiž závěry se ztotožnil.
III.
Ústavní stížnost je důvodná. V případech řízení o ústavních stížnostech týkajících se náhrady nákladů řízení Ústavní soud postupuje velmi zdrženlivě, což vyplývá z jeho četné judikatury. Ve zkoumaném případě však nemohl ponechat bez povšimnutí pochybení obecných soudů při výpočtu náhrady nákladů řízení, které již dosáhlo, ve vztahu ke stěžovatelce, ústavněprávní dimenze.
Stěžovatelka jako žalobkyně narozená v roce 1929 neuspěla ve sporu, ve kterém se domáhala vrácení daru ve formě ideálních 3/8 označených nemovitostí, takže ji právem stihla povinnost platit náklady řízení ve sporu úspěšnému žalovanému. Podstatnou pro daný případ byla skutečnost, že žalovanému jako osobě neznámého pobytu byl soudem ustanoven opatrovníkem advokát podle §29 odst. 3 a 4 o. s. ř. Tuto skutečnost jak okresní soud, tak i soud odvolací nevzaly při výpočtu nákladů řízení (právního zastoupení) vůbec v úvahu. Vzhledem k tomu, že v předmětné věci byl žalovanému ustanoven opatrovník tímto způsobem a tohoto typu, bylo třeba při výpočtu vycházet z §9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Podle tohoto ustanovení při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám ... se považuje za tarifní hodnotu částka 500 Kč. To znamená, že sazba za jeden úkon právní služby takto poskytnuté měla být ve výši 300 Kč (§7 advokátního tarifu). Obecné soudy přistoupily k výpočtu nákladů právního zastoupení podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Tím došlo k výraznému zásahu do vlastnického práva stěžovatelky, požívajícího ochranu podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle výpočtu stěžovatelky by měla na nákladech řízení zaplatit 1 428 Kč (účtováno podle advokátního tarifu), zatímco obecné soudy jí uložily zaplatit na nákladech řízení 24 514 Kč (účtováno podle vyhlášky č. 484/2000 Sb.). Pokud je účastník občanskoprávního řízení zastoupen advokátem jako opatrovníkem ustanoveným podle §29 odst. 3 a 4 o. s. ř., pak je třeba náklady právního zastoupení počítat podle §9 odst. 5 a §7 advokátního tarifu. Pokud tak obecné soudy nepostupovaly, zatížily svá rozhodnutí aplikační chybou, která v tomto konkrétním případě dosáhla ústavněprávní úrovně, neboť zasáhla do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) a na ochranu vlastnického práva (čl. 11 odst. 1 Listiny).
Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelce vyhověl a zrušil podle §82 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, shora označená rozhodnutí obecných soudů ve výrocích, kterými rozhodly o nákladech řízení. Rozhodl tak bez ústního jednání za nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s ustanovením §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, protože účastníci souhlasili s upuštěním od ústního jednání.