infUsTakto, infUsVec2, errUsPouceni, errUsDne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15.12.2011, sp. zn. I. ÚS 3219/10 [ nález / DUCHOŇ / výz-3 ], paralelní citace: N 214/63 SbNU 467 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2011:1.US.3219.10.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Určení výše odměny soudního exekutora v případě dobrovolného plnění povinným

Právní věta V posuzované věci se Městský soud v Brně zcela ztotožnil s výpočtem výše náhrady nákladů provedeným v příkazu exekutora se závěrem, že "jakékoliv případné plnění po podání návrhu na nařízení exekuce nelze považovat za dobrovolné plnění" a že ani podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.) nelze krátit paušální odměnu 3 000 Kč. Tyto své závěry městský soud nijak blíže nezdůvodnil a je zřejmé, že se vůbec nezabýval obsahem citovaného nálezu, a tudíž jej ani nerespektoval. Zcela pominul i na tento nález navazující judikaturu Ústavního soudu. Městský soud v Brně tak svým rozhodnutím nerespektoval čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky a ve vztahu ke stěžovatelce pak porušil i čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože jeho rozhodnutí zasáhlo do její majetkové sféry. Na počátku byla totiž pohledávka Dopravního podniku města Brna ve výši 1 012 Kč, jejíž vymáhání stálo stěžovatelku na nákladech řízení podle zmíněného příkazu dalších 12 120 Kč, což je zjevně disproporční.

ECLI:CZ:US:2011:1.US.3219.10.1
sp. zn. I. ÚS 3219/10 Nález Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 15. prosince 2011 sp. zn. I. ÚS 3219/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. Č. proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 28. 6. 2010 č. j. 030 EX 32927/07-16 a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010 č. j. 105 Nc 25253/2007-35, jímž nebylo vyhověno stěžovatelčiným námitkám Výrok I. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 28. 6. 2010 č. j. 030 EX 32927/07-16 a usnesením Městského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010 č. j. 105 Nc 25253/2007-35 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a základní právo na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 89 odst. 2 Ústavy. II. Uvedená rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění: Ve včasné ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, kterými jí byla uložena povinnost zaplatit náklady exekuce. Stěžovatelka je přesvědčena, že zejména usnesením Městského soudu v Brně byla porušena její základní práva zaručená v čl. 36 a v čl. 1 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a postupem zmíněného soudu došlo i k porušení čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky. V ústavní stížnosti uvedla, že na základě usnesení o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora byla vyzvána k zaplacení částky 13 732 Kč, což představuje pohledávku ve výši 1 012 Kč a její příslušenství ve výši dalších 12 720 Kč. Tuto částku měla zaplatit nejpozději do 15 dnů ode dne doručení výzvy, což splnila. I přes tuto skutečnost vydal soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola dne 28. 6. 2010 pod č. j. 030 EX 32927/07-16 příkaz k úhradě nákladů exekuce v nesnížené podobě. Proti tomuto příkazu podala námitky, kterým Městský soud v Brně shora označeným usnesením nevyhověl. V odůvodnění se nevypořádal s jejími argumenty. Jako povinná totiž zaplatila vymáhanou částku dříve, než uplynula lhůta daná exekutorem k jejímu zaplacení. V takovém případě náleží podle §11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu (vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů) exekutorovi odměna ve výši 50 %. Městský soud v Brně nerespektoval judikaturu Ústavního soudu vycházející z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 (viz níže) a judikaturu na tento nález navazující, podle které by odměna exekutora měla odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce. Stěžovatelka dále upozornila na skutečnost, že dikce §6 odst. 3 exekučního tarifu není absolutní, a tudíž z ní vyplývá, že odměna podle odstavce 1 je nejméně 3 000 Kč, a nikoliv že je to nejmenší odměna, kterou nelze nijak zkrátit. Smyslem ustanovení §6 exekučního tarifu je, aby měl soudní exekutor za provedení bagatelní exekuce zaručenu právním předpisem minimální odměnu. Ustanovení §11 odst. 1 exekučního tarifu má však zcela jiný účel, a sice reflektování skutečnosti, že exekutor nemusel exekuci provést, jelikož povinná splnila svoji povinnost dobrovolně. V těchto případech má exekutor nárok na 50 % odměny. Žádný zákonný argument pro to, aby minimální částka odměny nemohla být v těchto případech snížena na polovinu, dohledat nelze. Z obsahu předložených listin Ústavní soud zjistil, že soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola, Exekutorský úřad Brno-město, Husova 8a, vydal dne 28. 6. 2010 příkaz k úhradě nákladů exekuce, jímž uložil povinné stěžovatelce zaplatit náklady exekuce, a to: odměnu ve výši 3 000 Kč, náhradu za hotové výdaje, ztrátu času a doručení písemného písemností ve výši 3 500 Kč, daň z přidané hodnoty ve výši 1 300 Kč. Výrokem III jí uložil zaplatit náklady oprávněného účelně vynaložené k vymáhání nároku ve výši dalších 4 320 Kč. Soudní exekutor tak rozhodl s odkazem na §87 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a podle §5 a 6 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů. Podle odůvodnění zmíněného příkazu učinil v průběhu exekučního řízení soudní exekutor řadu úkonů směřujících ke zjištění majetku povinné a vymožení pohledávky oprávněného. S ohledem na tyto skutečnosti činí jeho odměna 3 000 Kč plus DPH; odměna je stanovena v nejnižší možné výši, kterou již nelze dál krátit. Výši náhrady za hotové výdaje odůvodnil ustanoveními §13, 14 a 15 exekučního tarifu s tím, že se jedná o paušální částku, kterou není třeba prokazovat. Náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku oprávněného vyčíslil podle §3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Městský soud v Brně námitkám stěžovatelky proti tomuto příkazu nevyhověl a konstatoval, že neshledal žádné pochybení ze strany exekutora, jeho náklady jsou podloženy příslušnými zákonnými ustanoveními. Odměna exekutorovi náleží ve výši stanovené zmíněným exekučním příkazem a jakékoliv plnění povinného po podání návrhu na nařízení exekuce nelze považovat za plnění dobrovolné. Ústavní soud konstatuje, že totožný právní problém, který stěžovatelka ve své ústavní stížnosti přinesla, posuzoval v nálezu přijatém plénem Ústavního soudu dne 1. 3. 2007 pod sp. zn. Pl. ÚS 8/06 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.) a v řadě nálezů dalších na tento plenární nález navazujících. Jedná se např. o nález sp. zn. II. ÚS 1994/09 ze dne 9. 3. 2010 (N 44/56 SbNU 495), ve kterém Ústavní soud mimo jiné uvedl, že skutečnost, kdy se do základu odměny exekutora zahrnuje i částka uhrazená povinným bez přímé účasti exekutora na provedené exekuci, považuje za neodůvodněné zvýhodnění vůči těm exekutorům, kteří exekuci fakticky provedou. V přijaté konstrukci tohoto ustanovení chybí i "výchovný" prvek, když de iure není dána možnost "ocenit" to, že povinný dlužník splní sám svoji povinnost (bez přímé exekuce), i když v posledním možném okamžiku. Podle Ústavního soudu ustanovení vyhlášky sice naznačují, že v takovém případě náleží exekutorovi odměna ve výši 50 %, avšak jen tehdy, pokud exekutor upustil od provedené exekuce. Ústavní soud dále konstatoval, že v konečných důsledcích taková právní úprava představuje i zásah do základního práva povinného na ochranu majetku, zakotveného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti upozornil i na jeden ze základních principů exekuce - princip zákonné ochrany povinného, jehož smysl spočívá v tom, že exekuce může sloužit jen k uspokojení práva oprávněného a k náhradě nákladů exekučního řízení, včetně adekvátní odměny exekutora. Nesmí však povinnému způsobit nepřiměřenou újmu proto, že náležitě nezohlední jistý stupeň "dobrovolnosti" ve splnění vymáhané povinnosti, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím vynuceným provedením. Proto za ekvivalent odpovídající vynaloženému úsilí exekutora lze v takovém případě považovat odměnu ve sníženém rozsahu, což je v souladu i s principem proporcionality poměřujícím přiměřenost zásahu do majetku povinného za účelem ochrany majetku oprávněného. Proto ústavně konformní úprava odměny exekutora by neměla vycházet z přímé závislosti této odměny na výši vymoženého plnění, ale odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce. Z výše uvedených principů vycházel Ústavní soud i při rozhodování o dalších ústavních stížnostech obsahově totožných s projednávanou věcí. Jedná se např. o nález sp. zn. I. ÚS 639/04 ze dne 10. 10. 2007 (N 155/47 SbNU 25), nález sp. zn. I. ÚS 752/04 ze dne 31. 10. 2007 (N 175/47 SbNU 337), nález sp. zn. III. ÚS 1226/07 ze dne 19. 12. 2007 (N 232/47 SbNU 1021), nález sp. zn. II. ÚS 1038/08 ze dne 8. 7. 2008 (N 127/50 SbNU 111) či nález sp. zn. I. ÚS 2134/09 ze dne 24. 11. 2010 (N 236/59 SbNU 399). Ústavní soud zde v zájmu věcnosti odkazuje v dalším na odůvodnění zmíněných nálezů. V posuzované věci je zřejmé, že Městský soud v Brně se v odůvodnění svého usnesení zcela ztotožnil s výpočtem výše náhrady nákladů provedeným v příkazu exekutora se závěrem, že "jakékoliv případné plnění po podání návrhu na nařízení exekuce nelze považovat za dobrovolné plnění" a že ani podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 (viz výše) nelze krátit paušální odměnu 3 000 Kč. Tyto své závěry městský soud nijak blíže nezdůvodnil a je zřejmé, že se vůbec nezabýval obsahem citovaného nálezu, a tudíž jej ani nerespektoval. Zcela pominul na tento nález navazující ustálenou judikaturu Ústavního soudu. Městský soud v Brně tak svým rozhodnutím nerespektoval čl. 89 odst. 2 Ústavy a ve vztahu ke stěžovatelce pak porušil i čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože jeho rozhodnutí zasáhlo do majetkové sféry stěžovatelky. Na počátku byla totiž pohledávka Dopravního podniku města Brna ve výši 1 012 Kč, jejíž vymáhání stálo stěžovatelku na nákladech řízení podle zmíněného příkazu dalších 12 120 Kč, což je zjevně disproporční. Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl a podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušil ve výroku označená rozhodnutí. Rozhodl tak bez ústního jednání, protože účastníci souhlasili s upuštěním od ústního jednání podle §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2011:1.US.3219.10.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 3219/10
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 214/63 SbNU 467
Populární název Určení výše odměny soudního exekutora v případě dobrovolného plnění povinným
Datum rozhodnutí 15. 12. 2011
Datum vyhlášení 26. 1. 2012
Datum podání 12. 11. 2010
Datum zpřístupnění 31. 1. 2012
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - MS Brno
SOUDNÍ EXEKUTOR - Brno - město - Homola Jaroslav
Soudce zpravodaj Duchoň František
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí jiné
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 89 odst.2
  • 2/1993 Sb., čl. 4 odst.4, čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 120/2001 Sb., §87 odst.3
  • 177/1996 Sb., §13 odst.3
  • 330/2001 Sb., §11 odst.1 písm.a, §6 odst.3, §5, §13
  • 484/2000 Sb., §3 odst.1
  • 99/1963 Sb., §157 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip proporcionality
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /povinnost soudu vypořádat se s uplatněnými námitkami
Věcný rejstřík exekuční příkaz
výkon rozhodnutí/náklady řízení
odměna
odůvodnění
exekutor
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-3219-10_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 72829
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-23