ECLI:CZ:US:2011:3.US.3762.11.1
sp. zn. III. ÚS 3762/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 22. prosince 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: ARBEGE HOLDING LIMITED, se sídlem Diagorou 4, KERMIA BUILDING, Flat/Office 601, Nicosia, Cyprus, právně zastoupeného Mgr. Filipem Smějou, advokátem AK se sídlem Helénská 1799/4, 120 00 Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2011 č. j. 2 VSOL 337/2011-B-52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. prosince 2011, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2011 č. j. 2 VSOL 337/2011-B-52, a to pro porušení článku 3 odst. 1, článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 3, článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel kromě toho uvádí, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť se týká obecně práva na zákonného soudce, práva stěžovatele na soudní ochranu a na spravedlivý proces, a to u všech účastníků předmětného insolvenčního řízení.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2011 č. j. 2 VSOL 337/201l-B-52 bylo rozhodnuto, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2011 č. j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-B-17 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V souladu s ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 cit. zákona).
V odst. 2 ust. §75 zákona o Ústavním soudu se uvádí, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2011 č. j. 2 VSOL 337/201l-B-52 bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2011 č. j. KSBR 24 (28) INS 11584/2010-B-17 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Před soudem prvního stupně tedy bude probíhat další řízení, v jehož rámci se stěžovatel může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod. Není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval, není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání nových rozhodnutí obecných soudů v předmětné věci, neboť stěžovatel nebyl nucen podávat ústavní stížnost, a může tak učinit až po doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V souladu s ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl, když neshledal důvod k postupu dle ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2011
Jan Musil
soudce zpravodaj