ECLI:CZ:US:2012:4.US.2227.12.1
sp. zn. IV. ÚS 2227/12
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného (soudce zpravodaj) - ze dne 14. listopadu 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 ve věci ústavní stížnosti S. L. proti domovní prohlídce vykonané v obydlí stěžovatele dne 29. 5. 2012 na základě příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 k domovní prohlídce ze dne 28. 5. 2012 sp. zn. 37 Nt 636/2012, za účasti Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníka řízení.
I. Domovní prohlídkou dne 29. 5. 2012 v obydlí stěžovatele v domě v P. a odnětím věcí popsaných v protokolu o domovní prohlídce ze dne 29. 5. 2012 č. j. ORII-207-100/TČ-2012-001273, pod položkami 19 až 44, vykonanými na základě příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 k domovní prohlídce ze dne 28. 5. 2012 sp. zn. 37 Nt 636/2012 Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha II, Služba kriminální policie a vyšetřování porušila čl. 11 a 12 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zaručující základní právo na nedotknutelnost a respektování obydlí a základní právo na ochranu a pokojné užívání majetku.
II. Návrh stěžovatele, aby Policii České republiky bylo přikázáno obnovit stav před porušením tím, že vrátí věci vydané při domovní prohlídce dne 29. 5. 2012 v bytě stěžovatele, se odmítá.
III. Návrh stěžovatele, aby Policii České republiky bylo zakázáno pokračovat v porušování základních práv a svobod stěžovatele zaručených čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, se odmítá.
Odůvodnění:
I. Část rekapitulační
1. Ústavní stížností předanou k poštovní přepravě dne 13. 6. 2012 a doplněnou dne 3. 7. 2012 se S. L. (dále též jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud
- konstatoval, že vykonáním domovní prohlídky dne 29. 5. 2012 v jeho bytě na adrese uvedené v záhlaví byla porušena základní práva podle čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"),
- zakázal Policii České republiky pokračovat v porušování jeho základních práv podle čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny, a
- přikázal Policii České republiky obnovit stav před porušením tím, že vrátí věci vydané při domovní prohlídce dne 29. 5. 2012 v bytě stěžovatele.
I.A Zjištěné skutečnosti
2. Z ústavní stížnosti, vyžádaného spisu Policie České republiky, Obvodního oddělení policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, (dále též jen "policie") č. j. ORII-207/TČ-2012-001273 a vyjádření účastníků vyplývají následující skutečnosti.
3. Dne 26. 5. 2011 policie podle §160 odst. 1 tr. řádu zahájila trestní stíhání P. H. ml. (dále též jen "obviněný"), trvale bytem v domě na adrese totožné s adresou stěžovatele, pro podezření ze spáchání zločinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 2 a 3 tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku formou účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku; obviněný je ve vazbě ve Vazební věznici Praha-Ruzyně.
4. Podle údajů stěžovatele je obviněný P. H. ml. jeho švagrem a současně i synem P. H. st. a B. H., spoluvlastníků domovní prohlídkou dotčené nemovitosti; v domě užívá dva pokoje s příslušenstvím a společně s P. H. st. též kuchyni v 1. podlaží.
5. Stěžovatel S. L. je zetěm spoluvlastníků domu; s manželkou P. L., roz. H., a synem užívá samostatnou uzamykatelnou bytovou jednotku sestávající ze tří pokojů, kuchyně a koupelny se sociálním zařízením v 1. nadzemním podlaží předmětného domu. V domě dále bydlí druhá dcera P. H. st. - J. se svou dcerou, které samostatně užívají jiné prostory v domě.
6. Dne 28. 5. 2012 soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 na návrh státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 25. 5. 2012 nařídil domovní prohlídku domu v P., včetně prostor k němu náležejících, "který v současnosti obývá pod. P. H. ... a v němž je také hlášen k trvalému pobytu", s tím, že domovní prohlídku provedou příslušníci policie za přítomnosti nezúčastněné osoby v době od 28. 5. 2012 od 00:00 hod. do 15. 6. 2012 do 24:00 hod. V domě se měla nacházet věc důležitá pro trestní řízení, konkrétně části odcizených vozidel a finanční hotovost, která je výnosem z trestné činnosti podezřelého.
7. Domovní prohlídka byla provedena v celém domě dne 29. 5. 2012 od 9:00 hod. do 13:00 hod. za účasti nezúčastněné osoby a byl o ní sepsán protokol, obsahující mj. seznam vydaných věcí a na str. 3 ručně psaný dodatek znění: "Já podepsaný S. L. ... prohlašuji, že položky sepsané pod číslem 19 až 44 jsou v mém vlastnictví, resp. v SJM s mou manželkou P. L., rozenou H. Byly umístěny v oddělené bytové jednotce, kterou P. H. neužívá a nikdy neužíval. Na tuto skutečnost sem OČTŘ upozornil. Věci rozhodně nemají vztah k trestné činnosti P. H., jde o naše osobní věci."; dále byl připojen podpis "P. L." a další nečitelný, pravděpodobně stěžovatelův, podpis.
I.B Průběh řízení před Ústavním soudem
1. Argumentace stěžovatele
8. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že při provádění domovní prohlídky v jeho bytě dne 29. 5. 2012 byly porušeny základní práva a svobody zaručené v čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a zejména čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny.
9. Stěžovatel popsal zahájení a průběh domovní prohlídky svého bytu dne 29. 5. 2012 a mj. uvedl, že mu nebyla předložena žádná listina opravňující ke vstupu policie do jeho bytu; byl však vyzván k umožnění vstupu a pod pohrůžkou násilného otevření vstupní dveře odemkl, a byt tak zpřístupnil, přičemž policie do bytu vstoupila dvakrát; v průběhu domovní prohlídky byly z bytu odebrány věci a bylo mu umožněno do soupisu odebraných věcí připsat poznámku; kopie soupisu odebraných věcí ani jakékoliv potvrzení o odebrání těchto věcí mu nikdy nebyly předány a rovněž nebyl seznámen s protokolem o domovní prohlídce.
10. Stěžovatel považuje postup policie při domovní prohlídce za rozporný se zákonem a porušující jeho základní práva, neboť mu nebyl předložen příkaz k prohlídce, nebyl vyzván k vydání věci, neobdržel potvrzení o odňatých věcech ani protokol o domovní prohlídce.
11. Podáním z 3. 7. 2012 doplnil stěžovatel ústavní stížnost o fotografie dokumentující domovní prohlídku a o sdělení, že na základě jeho stížnosti je postup policie prověřován Skupinou vnitřní kontroly Obvodního ředitelství Policie Praha II.
2. Vyjádření policie, replika stěžovatele a další podání účastníků
12. Policie České republiky ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že v předmětné nemovitosti se nenacházely žádné samostatné bytové jednotky, což bylo ověřeno z katastru nemovitostí již při vyhotovení žádosti na vydání příkazu k domovní prohlídce, a popsala průběh domovní prohlídky. Mimo jiné uvedla, že vchodové dveře do objektu byly otevřeny a v předsíni již čekal obviněný P. H., který v 7:55 hod. převzal příkaz k domovní prohlídce, jehož předání byl přítomen i nynější stěžovatel, což je patrné z videozáznamu. S prohlídkou bylo započato v 9:00 hod. za přítomnosti nezúčastněné osoby; celé prohlídky se zúčastnil obviněný a částečně i stěžovatel, který během prohlídky z domu několikrát odešel, v čemž mu nebylo nijak bráněno. Celý dům byl v průběhu domovní prohlídky policistům zpřístupněn a žádné uzamčené, popř. zavřené dveře se v domě nenacházely; v průběhu prohlídky obviněný i stěžovatel s policisty normálně komunikovali a spolupracovali, neměli žádné připomínky ani stížnosti na postup policistů při provádění prohlídky, která byla ukončena téhož dne ve 13:00 hod., přičemž obviněným bylo vydáno celkem 44 věcí, což potvrdil svým podpisem na protokolu o provedení domovní prohlídky. Závěrem policie uvedla, že stížnosti na postup policejního orgánu při provádění domovní prohlídky podávané stěžovatelem jsou zcela účelové a nezakládají se na pravdě; postup policejního orgánu při domovní prohlídce byl zcela v souladu se zákonem a etickým kodexem policie. Domovní prohlídka byla provedena pro účely trestního řízení, a to na odůvodněný písemný příkaz soudce a způsobem stanoveným zákonem. Policejním orgánem nebyla porušena žádná základní práva stěžovatele ani žádné jiné na místě přítomné osoby.
13. Stěžovatel v replice k vyjádření policie k ústavní stížnosti uvedl, že jeho verze průběhu domovní prohlídky dne 29. 5. 2012 se liší od verze policie, jejímž pochybením chybí řádná a úplná dokumentace domovní prohlídky. Svůj byt odemkl až poté, co mu bylo sděleno, že bude možné vstup do bytu realizovat násilným otevřením dveří. Výklad zákona v tom smyslu, že ochrana obydlí se vztahuje pouze na nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí, považoval za nesmyslný a vyjádřil přesvědčení, že policie věděla, že vstupuje do bytu jiné osoby než obviněného, neboť v domě již asi před rokem domovní prohlídku provedla. Více než polovina odňatých věcí nebyla odňata obviněnému H., ale stěžovateli a jeho manželce, přesto však nedostal o odňatých věcech žádné potvrzení; v tomto směru je neúplný též protokol o domovní prohlídce, který vykazuje značné formální nedostatky. Jeho zájmem je vrácení zabavených věcí a uznání pochybení policie při realizaci domovní prohlídky v jeho bytě.
14. Policie k dotazu Ústavního soudu mimo jiné uvedla, že Ústavnímu soudu zaslaná kopie spisu obsahuje omylem pouze kopie předních listů, ačkoliv část spisového materiálu byla psána oboustranně. Stěžovateli bylo policejním orgánem zasláno předvolání k podání vysvětlení, jež převzal osobně dne 21. 8. 2012, neboť výsledky vyšetřování naznačují, že se trestné činnosti pojistných podvodů mohou dopouštět všichni rodinní příslušníci obviněného P. H., včetně stěžovatele. Stěžovatel po opakovaných výzvách věci odňaté při domovní prohlídce nepřevzal, z čehož je zřejmé, že jeho stížnost je čistě účelová a neopodstatněná.
15. Stěžovatel v replice ke sdělení policie k žádosti Ústavního soudu potvrdil, že byl Policií České republiky opakovaně telefonicky kontaktován s tím, že si má na příslušném oddělení vyzvednout své věci zabavené při domovní prohlídce, nikdy mu však nebylo sděleno, o jaké věci se má jednat, proto své žádosti o zaslání písemného usnesení o vydání zabavených věcí opakoval, "aby se mohl s rozhodnutím v klidu seznámit a zaujmout k němu stanovisko." Usnesení o vydání věcí si vyzvedl dne 3. 9. 2012, podal však proti němu stížnost s odůvodněním, že nesouhlasí se zněním jeho odůvodnění, neboť obsahuje nesprávné tvrzení, že se jednalo o věci vydané dne 29. 5. 2012 obviněným P. H.; navíc se nejednalo o vydání všech věcí, neboť o vydání osobních počítačů (notebooků) rozhodnuto nebylo. Nesouhlasil s tvrzením policie o jeho možném podílu na trestné činnosti obviněného P. H.
16. V podání ze dne 21. 8. 2012 stěžovatel informoval Ústavní soud o vyřízení jeho stížnosti zmíněné shora v bodu 11. Z připojeného vyrozumění ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 31. 7. 2012 je patrno, že podaná stížnost byla shledána zčásti důvodnou, neboť bylo prokázáno porušení výslovně citovaných zákonných ustanovení; jednání policistů vyhodnotil ředitel krajského ředitelství jako nezdvořilé a neohleduplné.
17. V duplice k replice stěžovatele datované dne 6. 9. 2012 vysvětlila policie "nesrovnalosti v kopii spisového materiálu", uvedla, že stěžovatel je opakovaně marně vyzýván, aby si převzal věci, které se mu vrací dle usnesení vydaného ve smyslu §80 odst. 1 tr. ř., a vyslovila podezření o "trestné činnosti pojistných podvodů" stěžovatele.
18. Stěžovatel reagoval na tuto dupliku vyjádřením ze dne 21. 9. 2012; v něm vysvětlil svůj postup při (částečném) vracení jemu odňatých věcí a důrazně se ohradil proti tvrzením policie týkajícím se jeho údajné trestné činnosti.
3. Upuštění od ústního jednání
19. Účastníci vyjádřili souhlas s upuštěním od ústního jednání, a protože ani Ústavní soud neměl za to, že by od téhož bylo možno očekávat další objasnění věci, postupoval dle ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
II. Vlastní přezkum
20. Ústavní stížnosti, jejíž podstatou bylo tvrzení stěžovatele, že nařízením a uskutečněním domovní prohlídky v jeho bytě bylo porušeno základní právo na nedotknutelnost obydlí garantované v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny, resp. základní právo na respektování obydlí zaručené v čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), Ústavní soud zčásti vyhověl, a to z následujících důvodů.
II.A Zákonná úprava domovní prohlídky
21. Domovní prohlídka je spolu s osobní prohlídkou, prohlídkou jiných prostor a pozemků, vstupem do obydlí, jiných prostor a pozemků upravena v ustanoveních §82 až 85c tr. řádu.
22. Podle ustanovení §82 odst. 1 tr. řádu domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
23. Nařídit domovní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která brání doručení. Na příkaz předsedy senátu nebo soudce vykoná domovní prohlídku policejní orgán (§83 tr. řádu).
24. Vykonat domovní prohlídku lze jen po předchozím výslechu toho, u koho se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu (§84 tr. řádu).
25. Výkon domovní prohlídky je upraven v ustanovení §85 tr. řádu, dle něhož orgán vykonávající domovní prohlídku je povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná, nebo některému dospělému členu její domácnosti účast při prohlídce. O právu účasti při prohlídce je povinen tyto osoby poučit. K výkonu domovní a osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která není na věci zúčastněna. Orgán vykonávající prohlídku prokáže své oprávnění. V protokolu o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena ustanovení o předchozím výslechu, popřípadě označit důvody, proč dodržena nebyla. Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu též dostatečně přesný popis vydané nebo odňaté věci, který by umožnil určit její totožnost. Osobě, u které byla prohlídka vykonána, vydá orgán, který takový úkon vykonal, ihned, a není-li to možné, nejdéle do 24 hodin poté, písemné potvrzení o výsledku úkonu, jakož i o převzetí věcí, které byly přitom vydány nebo odňaty, anebo opis protokolu.
26. Pojem "obydlí" je v trestním právu definován mj. ustanovením §133 trestního zákoníku, dle něhož "[o]bydlím se rozumí dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející." Podle doktríny (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1393 a násl.) jde o široký pojem, který klade důraz na faktický stav bydlení z jakéhokoliv titulu, např. vlastnictví nemovitosti, nájemního či podnájemního vztahu, bydlení na základě rodinných vztahů atd. Za obydlí se považuje vše, co slouží člověku k bydlení, pro něž mu poskytuje zejména soukromí, ve kterém nemá být rušen, a zajišťuje ochranu nejen jeho osoby, ale i jeho osobních věcí atd. Nezáleží na tom, zda osoba, o jejíž byt jde, je jeho vlastníkem, nájemníkem, držitelem, uživatelem apod.
27. Trestní ochranu obydlí poskytuje ustanovení §178 tr. zákoníku, dle jehož odstavce 1 se za porušování domovní svobody považuje neoprávněné vniknutí do obydlí jiného nebo neoprávněné setrvání v něm. Ochrana se vztahuje na ty prostory, které uživatel drží k bydlení, tj. kde má svou domácnost a své soukromí; záleží na způsobu užívání, nikoli na konstrukci stavby či jiného zařízení sloužícího pro ubytování. Tímto ustanovením je chráněn jakýkoliv oprávněný uživatel, zejména nájemce domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení, tedy nejen vlastník, a to proti komukoli. Uživatel domu, bytu nebo jiné prostory sloužící k bydlení je tedy chráněn i proti vlastníkovi (srov. výše uvedenou publikaci, str. 176).
II.B K tvrzenému porušení základního práva na nedotknutelnost obydlí
dle čl. 12 Listiny, resp. právu na respektování obydlí dle čl. 8 Úmluvy
1. Obecné principy
28. Ustanovení čl. 12 Listiny má následující znění:
Článek 12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
(3) Jiné zásady do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.
29. Ustanovení čl. 8 Úmluvy zní:
Článek 8
Právo na respektování rodinného a soukromého života
1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.
2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.
30. Základní právo dle čl. 12 odst. 1 Listiny, resp. čl. 8 odst. 1 Úmluvy není absolutní a lze do něj zasáhnout za podmínek definovaných v čl. 12 odst. 2 a 3 Listiny, resp. čl. 8 odst. 2 Úmluvy. Těmito podmínkami jsou obecně "zákonnost", resp. "soulad se zákonem", sledování legitimního cíle a "nezbytnost v demokratické společnosti". Výjimky však musí být interpretovány a aplikovány v každém jednotlivém případě restriktivně.
31. V případech, kdy je třeba posoudit "zákonnost" způsobu provedení domovní prohlídky (ve smyslu čl. 12 odst. 2 Listiny), resp. "soulad se zákonem" zásahu do práva na respektování obydlí ve smyslu čl. 8 odst. 1 Úmluvy, Listina a Úmluva odkazují zásadně na podústavní zákonnou úpravu a zavazují postupovat v souladu s ní. Vykládat a aplikovat zákonnou úpravu domovní prohlídky je v první řadě věcí orgánů činných v trestním řízení, nicméně její porušení zpravidla založí porušení Listiny, resp. Úmluvy; Ústavní soud proto musí přezkoumávat, zda orgány činné v trestním řízení v konkrétním případě postupovaly v souladu s relevantní procesní a hmotněprávní úpravou. Je nutno připustit, že nikoliv každá vada činí domovní prohlídku jako takovou nezákonnou z hlediska citovaných článků Listiny a Úmluvy; zásah do základního práva je třeba posuzovat ve svém celku.
32. Důvody uvedené k ospravedlnění domovní prohlídky musí být relevantní a dostatečné a musí být dodržen princip proporcionality. Je nutno posoudit zvláštní okolnosti případu z hlediska přiměřenosti daného zásahu ke sledovanému účelu; hodnotící kritéria zahrnují např. závažnost trestného činu, v souvislosti s jehož objasňováním byla provedena prohlídka prostor a zajištěny věci, okolnosti, za nichž byl příkaz k prohlídce vydán, dostupnost jiných důkazů, obsah a rozsah příkazu, povahu prohledávaných prostor a rozsah možných dopadů na pověst osoby dotčené příkazem k prohlídce.
33. Na rozdíl od výše zmíněné zákonné úpravy Listina ani Úmluva blíže nespecifikují obsah pojmu "obydlí" [srov. nález ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.), bod 18]. Ústavní soud poznamenává, že pojem "obydlí" v čl. 12 odst. 1 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy má autonomní obsah a vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem případu. Nelze však tento pojem ztotožňovat, resp. zužovat jen na pojem "byt", jak je definován v ustanovení §2 písm. b) zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), jako místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení, a na který odkazuje ustanovení §2 odst. 1 písm. c) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (jako jednotka vymezená podle zvláštního zákona v budově). Jinak řečeno, ze skutečnosti, že v katastru nemovitostí nejsou ve vztahu k domu zapsány žádné samostatné jednotky určené k bydlení, nelze bez dalšího dovozovat, že se v něm nenachází více obydlí.
34. Domovní prohlídka může být zákonně provedena jen v obydlí toho subjektu, který je v příkazu k ní řádně označen. Provedení domovní prohlídky v obydlí jiného subjektu než označeného v příkazu k domovní prohlídce je porušením základních práv chráněných výše uvedenými články Listiny a Úmluvy [srov. nález ze dne 10. 10. 2001 sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59)].
35. Ústavní soud připouští, že potřeba nalézt věc nebo osobu důležitou pro trestní řízení může vynutit nařízení a provedení domovní prohlídky u třetí osoby, jež není podezřelá ani obviněná ze spáchání trestného činu, to ovšem za předpokladu, že existují dostatečně odůvodněné skutečnosti, že hledaná osoba, důkaz nebo věc, jež má být nalezena, se v těchto prostorách skutečně nachází. V takových případech je samozřejmě nezbytné, aby tato třetí osoba a její obydlí byly v příkazu k domovní prohlídce dostatečně specifikovány.
2. Aplikace obecných principů na projednávaný případ
A. Jednalo se o "zásah"?
36. Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížností nebyla napadena domovní prohlídka nařízená a provedená v obydlí obviněného P. H. ml., nýbrž ta její část, která se uskutečnila v obydlí stěžovatele v 1. nadzemním podlaží, sestávajícím ze tří pokojů, kuchyně a koupelny se sociálním zařízením.
37. Z ústavní stížnosti ani shromážděných podkladů není zřejmé, zda obydlí stěžovatele bylo vedeno jako jeho trvalé bydliště ve smyslu zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů; nicméně vše nasvědčuje tomu, že prostory stěžovatelem popsané byly jeho "obydlím", a policie to nepopírá.
38. Ústavní soud proto akceptuje tvrzení stěžovatele, že vstup policie do jeho obydlí, tj. bytu v 1. nadzemním podlaží, zasáhl jeho právo na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny, resp. na respektování obydlí dle čl. 8 Úmluvy.
B. Byl zásah "v souladu se zákonem"?
39. Primární otázkou k posouzení je ta, zda příkaz k domovní prohlídce zmocňoval Policii České republiky též k domovní prohlídce obydlí stěžovatele.
40. Ústavní soud připouští, že v okamžiku, kdy má být příkaz k domovní prohlídce vydán, existuje zpravidla málo procesně fixovaných informačních zdrojů a soudce je beztak mnohdy odkázán na stručné a fragmentární informace poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím; na důkladnou prověrku těchto informací nemá soudce v této fázi řízení dostatek času a prostředků (srov. odlišné stanovisko soudců Jana Musila a Michaely Židlické k výše citovanému nálezu ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09, bod 40); přesto však lze příkaz k domovní prohlídce vydaný soudcem obvodního soudu akceptovat jako ústavně relevantní, neboť z něj lze bez výkladových obtíží dovodit, že z konkrétních a dostatečných důvodů povoluje domovní prohlídku obydlí obviněného P. H. ml. nacházejícího se ve specifikovaném domě; z tohoto příkazu však v žádném ohledu neplyne, že zmocňuje i k domovní prohlídce obydlí třetích osob v tomto domě se případně nacházejících.
41. Jak bylo již výše v bodu 35 uvedeno, Ústavní soud připouští, že potřeba nalézt věc důležitou pro trestní řízení může vynutit nařízení a provedení domovní prohlídky v obydlí třetí osoby. Pokud tedy policie měla za to, že v projednávaném případě existovalo důvodné podezření, že v obydlí stěžovatele se nacházela věc důležitá pro trestní řízení, měla svá zjištění promítnout do návrhu státního zástupce na vydání příkazu k domovní prohlídce.
42. Již z výše uvedeného konstatování by bylo možné uzavřít, že domovní prohlídka v obydlí stěžovatele byla nepovolená, nezákonná, a tudíž i neústavní, což lze podpořit i dalšími skutečnostmi.
43. Policie při vyhotovení návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce v katastru nemovitostí ověřila, že v předmětném domě se nenachází žádné samostatné bytové jednotky. Ústavní soud je toho názoru, že z uvedeného zjištění nebylo možné bez dalšího dovozovat, že v domě se nachází pouze jedno "obydlí", tj. obydlí obviněného, navíc když bylo zcela zřejmé, že obviněný není vlastníkem nemovitosti, v níž má trvalé bydliště. Bylo tudíž věcí policie, aby před zahájením domovní prohlídky v souladu s ustanovením §84 tr. řádu předchozím výslechem obviněného či jiným dovoleným způsobem zjistila všechny relevantní skutečnosti vztahující se k vymezení předmětu domovní prohlídky.
44. Jelikož předchozí výslech obviněného (natož stěžovatele), jak plyne z protokolu o domovní prohlídce, nebyl proveden (a Ústavní soud je toho názoru, že podmínky pro upuštění od jeho provedení nebyly dány), resp. omezil se jen na dotaz obviněnému, zda se v domě nachází věci pocházející z trestné činnosti nebo uzpůsobené k páchání trestné činnosti (jak je poznamenáno v protokolu o domovní prohlídce), nebyly zjištěny všechny relevantní skutečnosti ohledně obydlí a jejich uživatelů v domě se nacházejících.
45. Přes uvedené skutečnosti byly stěžovateli v jeho obydlí odňaty věci v protokolu o domovní prohlídce popsané pod položkami 19 až 44, aniž mu bylo vydáno písemné potvrzení o převzetí věcí, resp. opis protokolu o domovní prohlídce.
46. Ústavní soud uzavírá, že domovní prohlídka neměla zákonný podklad, neboť nebyla ve vztahu k obydlí stěžovatele vůbec nařízena. Z tohoto důvodu nebylo nutné a možné dále posuzovat, zda sledovala legitimní cíl a byla nezbytná v demokratické společnosti. K porušení čl. 12 Úmluvy a čl. 8 Listiny tudíž došlo.
47. Zjištění vedoucí k závěru o protiústavnosti provedené domovní prohlídky, a tím i k výroku I tohoto nálezu předurčovalo by za obvyklého chodu událostí výrok přikazující policii obnovit (vrácením stěžovatelových věcí při domovní prohlídce fakticky zabavených) stav před domovní prohlídkou existující, případně i výrok zakazující v porušování práv stěžovatele pokračovat [srov. §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Z důvodů dále uvedených nebyl však tento postup možný.
II.C K tvrzenému porušení základního práva na ochranu vlastnictví
vydáním věci při domovní prohlídce dne 29. 5. 2012 v bytě stěžovatele
48. Ústavní soud jako poslední vnitrostátní instance pro právní kvalifikaci tvrzených zásahů do základních práv a svobod není vázán kvalifikací, kterou věci přisuzují navrhovatelé. Podle zásady iura novit curia je oprávněn zabývat se ústavními stížnostmi i z pohledu ustanovení, jichž se strany nedovolávaly. Stížnost je charakterizována skutky, které kritizuje, resp. svým předmětem, jehož neústavnost tvrdí, a nikoliv samotným právním odůvodněním.
49. Jelikož policie v rámci nezákonné domovní prohlídky stěžovateli odňala jím vlastněné věci specifikované v protokolu o domovní prohlídce pod položkami 19 až 44, je zjevné, že tím zasáhla do základního práva na ochranu majetku zaručeného článkem 11 Listiny, resp. článkem 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jenž zní:
Ustanovení čl. 1
Ochrana majetku
Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.
Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut.
50. Ústavní soud připomíná, že stejně jako základní právo na nedotknutelnost obydlí ani základní právo na ochranu majetku zaručené výše uvedenými články Listiny a Úmluvy není absolutní a stát do něj může za podmínek stanovených těmito články zasáhnout. Test ústavnosti zásahu státu do práva na ochranu majetku spočívá v posouzení, zda se jednalo o majetek, zda k zásahu došlo na základě zákona, zda zásah byl nezbytný v demokratické společnosti a sledoval legitimní cíl.
51. Ústavní soud je toho názoru, že policií stěžovateli odňaté movité věci byly majetkem ve smyslu čl. 11 Listiny, resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, a že "zajištění majetku" orgány činnými v trestním řízení bylo opatřením zasahujícím do základního práva na ochranu majetku. Pro stěžovatele mělo za následek omezení dispozičního práva k zajištěným věcem (§47 odst. 4 a 6 tr. řádu); nešlo tudíž o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty prvního odstavce článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu druhého odstavce citovaného ustanovení.
52. Z výše uvedeného závěru o nezákonnosti a protiústavnosti domovní prohlídky nelze než dovodit, že též odnětí movitých věcí stěžovateli policií postrádalo zákonný podklad a porušilo čl. 11 Listiny i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
53. Dne 12. 6. 2012 policie usnesením podle §80 odst. 1 věty první tr. řádu vrátila obviněnému P. H. ml. věci vydané dne 29. 5. 2012 při domovní prohlídce a uvedené v protokolu o domovní prohlídce pod položkami 19 až 41 a položkou 43.
54. Dne 14. 6. 2012 policie podle §105 odst. 1 tr. řádu přibrala znalce k podání znaleckého posudku a jako předmět vymezila mj. notebooky vydané při domovní prohlídce a uvedené pod položkami 42 a 44 protokolu o domovní prohlídce.
55. Dne 12. 7. 2012 státní zástupce usnesení policie ze dne 12. 6. 2012 jako nezákonné zrušil s odůvodněním, že policie se nedostatečně zabývala zjištěním majitele zajištěných věcí, což bylo patrno ze skutečnosti, že obviněný P. H., jemuž věci měly být vráceny, je odmítl převzít, zatímco na ně uplatňovala práva jiná osoba, tj. S. L., další z obyvatelů domu v P.
56. Dne 19. 7. 2012 policie usnesením podle §80 odst. 1 věty první tr. řádu vrátila stěžovateli věci vydané dne 29. 5. 2012 při domovní prohlídce a uvedené v protokolu o domovní prohlídce pod položkami 19 až 41 a položkou 43, tj. s výjimkou notebooků uvedených pod položkami 42 a 44.
57. Proti usnesení ze dne 19. 7. 2012 podal stěžovatel stížnost (podáním ze dne 6. 9. 2012) s odůvodněním, že nezahrnovalo všechny jím při domovní prohlídce vydané věci; stížnost doplnil podáním ze dne 13. 9. 2012.
58. Dne 15. 8. 2012 policie vyzvala stěžovatele k podání vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. řádu s tím, že předmětem vysvětlení je "H. - podílnictví, vrácení věci z domovní prohlídky ze dne 29. 5. 2012."
59. Z výše uvedeného je nutno učinit závěr, že pokud jde o třetí návrhové žádání, tj. přikázat polici vrátit věci odňaté stěžovateli při domovní prohlídce, není v této části ústavní stížnost projednatelná, a to byť toto odnětí postrádalo zákonný a ústavní podklad. Z údajů policie, ale především z tvrzení samotného stěžovatele je patrno, že policie vydáním usnesení zmíněného v bodu 53 sama učinila potřebné kroky k vrácení (části) stěžovateli odňatých věcí; zjevně postrádá smyslu, aby Ústavní soud policii nařizoval to, co již ona sama tímto usnesením právně realizovala. Bezvýznamné je, zda si již stěžovatel tyto věci do své dispozice reálně převzal či nikoliv, jakož i to, z jakých důvodů tak - eventuálně - neučinil. V této části musela být pro uvedené ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
60. Pokud jde o ostatní věci, jejichž vlastnictví stěžovatel tvrdí a které nebyly v připomenutém usnesení uvedeny (notebooky specifikované položkami 42 a 44 zápisu o domovní prohlídce), z vyžádaného spisu ani podkladů zaslaných stěžovatelem není patrno, že by již bylo rozhodnuto o stížnosti stěžovatele zmíněné výše v bodu 53. V této části proto shledal Ústavní soud stížnost nepřípustnou; tento závěr však stěžovateli nebrání obrátit se v budoucnu na Ústavní soud, bylo-li by o jeho stížnosti rozhodnuto způsobem, který by považoval za protiústavní. Jeho případná stížnost nemohla by však již směřovat proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, nýbrž proti vydanému rozhodnutí.
II.D K návrhu na zákaz adresovaný policii
61. Jelikož domovní prohlídka byla jednorázovým aktem, a nikoliv trvajícím zásahem, návrh stěžovatele, aby Policii České republiky bylo zakázáno pokračovat v porušování základních práv a svobod stěžovatele dle čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny, byl odmítnut. Výrok zcela obecně zakazující Policii České republiky porušovat základní práva stěžovatele byl by deklarací samozřejmého; policie je povinna vyvarovat se protiústavních kroků vždy a vůči komukoliv i bez příkazu, který by jí adresoval Ústavní soud. Konala-li by jinak, popírala by základní principy demokratického právního státu zakotvené ústavodárcem v celé řadě v této souvislosti relevantních ustanovení Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") či Listiny (srov. např. čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny). Pro uvedené byla ústavní stížnost v této části návrhového žádání shledána zjevně neopodstatněnou.
III. Varia
62. Aniž by to bylo pro posouzení ústavní stížnosti relevantní, konstatuje Ústavní soud, že postup policie ve stěžovatelově věci zjevně neodpovídal standardům zavazujícím policejní orgány demokratického právního státu. Svědčí o tom nejen stěžovatelem předložená fotodokumentace, ale především závěry ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy týkající se stížnosti, jíž se stěžovatel ohrazoval proti přístupu příslušníků policie při inkriminované domovní prohlídce. Za zjevně nepřijatelnou považuje Ústavní soud argumentaci policie v podání, jež bylo adresováno Ústavnímu soudu dne 6. 9. 2012; údaje o eventuálních podezřeních z trestné činnosti ať již obviněného P. H., či stěžovatele S. L. nemohly být pro rozhodování Ústavního soudu jakkoliv významné a policie se měla jejich přednesení chladnokrevně vystříhat, a nikoliv jejich emotivním tlumočením dávat najevo svoji neschopnost asertivně reagovat na jednání stěžovatele související s vracením věcí uvedených v protokole o domovní prohlídce. Namístě spíše měl být klid, a nikoliv prezentace zřetelného znechucení, a to i kdyby komisař za policii se vyjadřující oprávněně považoval stěžovatelem volené postupy za nevstřícné či nekorektní.
63. V průběhu řízení bylo Ústavnímu soudu doručeno vyjádření JUDr. S. L. (dle obsahu podání jde o otce stěžovatele). Jmenovaný nebyl účastníkem řízení, pročež Ústavní soud k tvrzením takto předloženým nijak nepřihlédl.
IV. Závěr
64. Ústavní soud proto ze shora uvedených důvodů ústavní stížnosti zčásti vyhověl podle §82 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu a zčásti ji odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) a ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.