ECLI:CZ:US:2014:3.US.3761.14.1
sp. zn. III. ÚS 3761/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Karla Ticháčka, právně zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem Náměstí Republiky 2, 301 00 Plzeň, proti usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 15. září 2014 č. j. 0Nt 789/2014-3, za účasti 1) Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Domažlice, SKPV a 2) Okresního soudu v Domažlicích, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu v Domažlicích, jímž mělo dojít k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces, garantovaného v článcích 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva").
II.
Z odůvodnění ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí okresního soudu se zjišťuje:
Proti stěžovateli bylo zahájeno dne 21. 7. 2014 trestní stíhání ve věci přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil jednáním uvedeným ve výrokové části tohoto usnesení.
V průběhu přípravného trestního řízení policejní orgán usnesením ze dne 14. srpna 2014 č. j. KRPP-47731-70/TČ-2014-030171 stěžovateli uložil pořádkovou pokutu ve výši 10.000,- Kč. Pořádkového deliktu se stěžovatel měl dopustit tím, že ačkoliv byl nejprve písemně a následně i telefonicky předvolán k provedení výslechu obviněného, bez omluvy se na tento výslech nedostavil. Stěžovatel se přitom na předvolání nedostavoval opakovaně, jeho obhájce byl o termínu výslechu též vyrozuměn, ačkoliv žádal o změnu termínu výslechu z důvodu dalších nařízených jednání, která mu s věcí stěžovatele kolidovala.
Proti usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty podal stěžovatel stížnost, o níž rozhodl Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 15. září 2014 č. j. 0 Nt 789/2014-3 (napadeným ústavní stížností) tak, že stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.
III.
V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatel uvádí zejména tyto konkrétní námitky proti uložení pořádkové pokuty:
* orgány činné v trestním řízení prý neakceptovaly omluvu stěžovatele z důvodu pracovní neschopnosti a trvaly na jeho výslechu;
* k porušení jeho práva na obhajobu mělo dojít tím, že policejní orgán trval na výslechu ještě před skončením dovolené zvoleného advokáta a neakceptoval jeho omluvu z důvodu kolize s jinými jednáními;
* tím mělo také dojít k porušení práva na spravedlivý proces.
IV.
Ústavní soud posoudil stěžovatelem uplatněné námitky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 81, čl. 83, čl. 90 Ústavy). Nepřísluší mu tudíž přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejedná-li se o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl natolik extrémní, že by překročil meze ústavnosti (srov. již např. rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 224/98). V posuzované věci Ústavní soud žádný protiústavní zásah do stěžovatelových základních práv nezjistil.
V projednávané věci je třeba zdůraznit, že stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky, které uplatnil již v průběhu předchozího trestního řízení. Stěžovatel tak fakticky staví Ústavní soud do role další instance trestního soudnictví, jež tomuto orgánu nepřísluší.
Rozhodnutí stížnostního soudu, jímž byla stěžovatelova stížnost proti uložení pořádkové pokuty zamítnuta, nelze z ústavněprávního hlediska ničeho vytknout. Toto rozhodnutí je náležitě odůvodněno, soud se v něm řádně vypořádal se všemi námitkami.
Nad rámec řečeného Ústavní soud pokládá za potřebné dodat:
V posuzovaném případě jde o uložení peněžité pokuty ve výši 10.000,- Kč; je možné ji hodnotit jako tzv. bagatelní částku.
Je vhodné poukázat na klasickou zásadu římského práva minima non curat praetor, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby vrcholné státní orgány, mezi něž Ústavní soud patří, byly malichernostmi odváděny od plnění skutečně závažných úkolů, k jejichž řešení jsou ústavně určeny; takový postup odporuje smyslu ústavního soudnictví. Již jen z tohoto důvodu lze dospět k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Zároveň je možno dodat, že posouzení bagatelnosti věci není v řízení před Ústavním soudem určeno žádnou pevnou hranicí peněžní částky, která je předmětem řízení - tu je třeba posuzovat individuálně v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv. V daném případě však neexistují žádná fakta, hodná zvláštního zřetele, která by stěžovatele opravňovala k tomu, aby se domáhal zásahu Ústavního soudu.
Orgány činné v trestním řízení uložením pořádkové pokuty podle §66 odst. 1 tr. řádu pro nesplnění povinnosti stěžovatele dostavit se řádně k výslechu neporušily stěžovatelem tvrzená ústavně zaručená práva. Skutečnost, že orgány veřejné moci svá rozhodnutí odůvodnily právním názorem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Napadené usnesení, jakož i jemu předcházející usnesení policejního orgánu, je podle přesvědčení Ústavního soudu odůvodněno dostatečným způsobem, jenž je přiměřený závažnosti dané problematiky.
Ústavní soud nezjistil porušení základních práv stěžovatele a byl proto nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2014
Jan Filip v. r.
předseda senátu Ústavního soudu